Karol Piegza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karol Piegza
Rodné jménoKarl Franz Piegza
Narození9. října 1899
Lazy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. února 1988 (ve věku 88 let)
Jablunkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostpolská
PovoláníUčitel
Znám jakoetnograf, folklorista, redaktor a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Piegza (9. října 1899, Lazy[1] – 3. února 1988, Jablunkov) byl polský učitel, aktivista, spisovatel, folklorista, fotograf a malíř působící na „Zaolží“ v Těšinském Slezsku.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Karol Piegza se narodil jako syn horníka Antona Piegzy (1869–1926) a Johanny roz. Wirbové (1871). S manželkou Augustinou roz. Fierlovou (1899–1958) měl syna Tadeusze (1923–1962).[2]

Po ukončení docházky do základní školy absolvoval čtyři třídy polského gymnázia v Orlové. Aby se vyhnul vojenské službě začal pracovat na šachtě. Bez vědomí rodičů odešel studovat na učitelský ústav v Bobrkách u Těšína. Počátkem roku 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády na italskou frontu. Koncem roku 1918 se nemocný vrátil a následně úspěšně absolvoval učitelský ústav maturitou v roce 1919. V září téhož roku nastoupil na první učitelské místo v rodných Lazích. Po 4 letech převzal místo učitele kreslení na polském reálném gymnáziu v Orlové, kde zastupoval Gustawa Fierlu. Po odchodu z gymnázia v Orlové byl jmenován ředitelem školy v Lazích a v této funkci pracoval až do 1. 9. 1938, kdy se stal ředitelem nově vybudované polské školy ve Stonavě. Počátkem roku 1940 byl uvězněn v koncentračních táborech Dachau a Mauthausen. Po návratu až do konce války byl úředníkem na nádraží v Orlové a v pekárně v Lazích. Po válce odešel do Jablunkova na místo ředitele zdejší polské školy. V této funkci setrval až do důchodu.

V Jablunkově začal publikovat, maloval a fotografoval, věnoval se sběratelství, dokumentaci a studiu lidové kultury. Už před 2. světovou válkou byl aktivním členem turistického spolku Beskid Śląski a Śląskiego Związku Literacko-Artystycznego. Po válce se aktivně zapojil do spolkového života polské menšiny. Byl u zrodu místní organizace PZKO, byl členem Sekcji Literacko-Artystycznej i Folkorystycznej PZKO. Vedle práce pedagoga a etnografa byl také malířem a básníkem. Podílel se na přípravě národopisných programů, spolupracoval s muzei v regionu a byl redaktorem časopisu Zwrot. V roce 1948 inicioval a zorganizoval 1. ročník folklorních slavností polské menšiny Gorolski Święto, které se konaly každoročně.

V roce 1983 za zásluhy pro lidovou kulturu mu byla udělena Cena Oskara Kolberga (Nagroda im.Oskara Kolberga). Po jeho smrti mu bylo v Jablunkově otevřeno malé muzeum a na průčelí Domu PZKO umístěna pamětní deska.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na průčelí Domu PZKO v Jablunkově

Karol Piegza psal v literární polštině a v těšinském nářečí. Meziválečné období bylo spojeno s územím Karvinska a okolí. Popisoval život horníků, sbíral anekdoty. Na Jablunkovsku byl fascinován beskydskou krajinou a životem místních horalů. Jeho tvorba – knihy, básně a fotografie byly úzce spojeny s folklórem oblasti Zaolží.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Brožury[editovat | editovat zdroj]

  • Malarze śląscy (1937)
  • Kozubowa (1939)
  • Ceramika cieszyńska (1971)
  • Komedianci (1979)
  • Cieszyńskie skrzynie malowane (1983)

Sbírky příběhů[editovat | editovat zdroj]

  • Sękaci ludzie (1963) i (1979)
  • Opowiadania beskidzkie (1971)
  • Tam pod Kozubową (1974)

Sbírky poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Echa spod hałdy (1975)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Hawiyrski bojki (1952)
  • Gajdosz z Kurajki (1953)
  • Toporem pisane (1955)
  • Nowele beskidzkie (1961)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-01-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2024-01-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Doupalová Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988. S. 158–159
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. – D. 5. Ostrava, Ostravská univerzita 1998. 146 s.
  • Málková Iva, Urbanová S. a kol.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc, Votobia 2001. 367 s.
  • Kalendárium regionálních osobností (Havířov a okolí) 2003. Havířov, Městská knihovna v Havířově 2003. 63 s.
  • Richter L.: Karol Piegza. In: Těšínsko, 2000, č. 3, s. 28–30
  • Polscy artyści na Zaolziu 1945–1995. Bielsko Biała, Muzeum Okręgowe 1995. 79 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karol_Piegza&oldid=23787209“