Karel Adámek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Adámek
Karel Adámek (1895)
Karel Adámek (1895)

Ve funkci:
1881 – 1913

Ve funkci:
1879 – 1901

Ve funkci:
1907 – ???

Narození 13. března 1840[1]
Hlinsko
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. ledna 1918
Hlinsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Politický subjekt Nár. str. svobodomyslná (mladočeská)
Příbuzenstvo
bratr Bohumil Adámek
syn Karel Václav Adámek
manželka Terezie Karolína roz. Štilíková

Karel Adámek (13. nebo 23. března 1840 Hlinsko11. ledna 1918 tamtéž) byl český spisovatel, národopisec a mladočeský politik. Byl otcem Karla Václava Adámka a zároveň bratrem Bohumila Adámka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval nižší reálku v Chrudimi a poté pokračoval ve studiích na vyšší reálce v Praze, která však kvůli své nemoci nedokončil. Působil pak v obchodě svého otce a dál se coby samouk vzdělával. V mládí cestoval po Evropě a v Hlinsku se účastnil kulturního života. V letech 18651918 do své smrti zastával pozici okresního starosty, od roku 1871 zastával i post člena okresní školské rady. Zároveň vykonával v letech 1907–1911 funkci předsedy Svazu českých okresů v království českém.[2]

Trvale se angažoval v otázkách regionálního rozvoje Hlinska a východních Čech. Inicioval výstavbu železniční trati Pardubice - Chrudim - Německý Brod. Z podnětu Karla Adámka bylo v roce 1874 založeno při městské škole v Hlinsku muzeum.[2] Jeho manželka Terezie Karolína roz. Štilíková (1842-1922) byla aktivní v ženském hnutí. Založila v Hlinsku spolek Vlasta a byla členkou Ženského výrobního spolku v Praze.

Byl aktivním členem Národní strany svobodomyslné (mladočeské) a z jeho iniciativy byl v roce 1868 uspořádán na Košumberku tábor lidu na podporu českých státoprávních požadavků. Jeho politika se také ubírala směrem ke středním vrstvám, hlavně k řemeslníkům, které považoval za základ hospodářského života.

V roce 1881 se stal v doplňovací volbě[3] místo dosavadního J. Rummla poslancem Českého zemského sněmu, kde zasedal až do roku 1913. Kromě toho byl v období let 1896–1913 i členem zemského výboru.[2] Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rychnov, Žamberk atd.[4] V roce 1879 Eduard Taaffe, tehdy představitel konzervativního německorakouského tábora, inicioval jednání s českou opozicí, na jejichž konci byl český vstup na Říšskou radu, zahájení aktivní politiky a přechod Čechů do provládního tábora. Adámek osobně vedl s Taaffem obsáhlý rozhovor, ve kterém ministerský předseda nastínil své představy o národnostním smíru v Předlitavsku.[5]

Na poslanecký mandát v Říšské radě Adámek rezignoval již na schůzi 30. listopadu 1880.[4] Podle jiného zdroje ovšem poslancem zůstal a v roce 1883 se zapojil do polemik okolo vládní školské reformy, která v souladu s přáním německorakouských konzervativců částečně revidovala liberální reformy předchozích dekád, což pro některé mladočeské pokrokáře bylo nepřijatelné. Adámek patřil do skupiny tří českých poslanců (kromě něj v ní byli ještě František Tilšer a Alois Pravoslav Trojan), kteří odmítali návrh zákona podpořit. Nakonec ale svůj odpor přehodnotil a v dubnu 1883 byl jediným poslanec, který skutečně hlasoval proti zákonu, František Tilšer. Následně byl fakticky vyloučen z Českého klubu. Krátce poté ale obhájil mandát v doplňovacích volbách do Říšské rady a již v prosinci 1883 byl znovu přijat do Českého klubu.[6]

Opětovně se poslancem Říšské rady stal ve volbách roku 1885. Historik Otto Urban ho popisuje jako mladočeského politika, který ale postupoval loajálně k Českému klubu, střechové české parlamentní skupině, a nebyl stoupencem zcela samostatného mladočeského postupu. Brzy poté, v roce 1887, se ovšem podílel na pořádání 4. sjezdu mladočeské strany, který fakticky obnovil její aktivitu coby nezávislé politické síly české politiky. Strana pak začala stupňovat svou kritiku staročechů a Adámek ještě v roce 1887 patřil mezi signatáře výzvy Františku Ladislavu Riegrovi, aby přikročil k rekonstrukci vedení Českého klubu. Později v druhé polovině 90. let patřil podle Otty Urbana mezi mladočeské oportunisty, kteří nevylučovali provládní politiku.[7] Křeslo v parlamentu obhájil i ve volbách roku 1891 (opět za kurii venkovských obcí, obvod Rychnov n. Kněžnou, Žamberk atd.) a podle revidovaného volebního systému i ve volbách roku 1897, nyní za všeobecnou kurii, obvod Litomyšl atd.[4] V roce 1893 byl členem parlamentní delegace pro rakousko-uherské vyrovnání (pravidelné jednání zástupců obou částí dualistické monarchie za účelem finančních transferů). Coby poslanec se zaměřoval na sociální a školskou agendu.[2]

Roku 1907 se stal doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Adámek
  • Čtrnáctý věk. Z dějin kulturních stykův Čech a Italie. Nákladem Spolku pro vydávání laciných knih českých, Matice lidu XII. / 5., Praha 1878, 1. vydání
  • Z naší doby I. - IV., Velké Meziříčí 1886-1890
  • Ozbrojený mír, Hoblík, Pardubice 1894, 1. vydání
  • Upomínka na Národopisnou výstavu českoslovanskou roku 1895, Praha 1896
  • Paměti z poroby českého rolnictva, Chrudim 1898
  • Příspěvky k dějinám nového Musea Království českého, Časopis národního muzea 86, 1912

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Uváděno též datum narození 23. března 1840.
  2. a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Adámek, Karel; Ps. Slavoslav, (J.) Hradecký, (Jaroslav) Hradišťský (1840–1918), Politiker und Publizist, s. 5. (německy) 
  3. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
  4. a b c Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. S. 338. (česky) 
  6. Česká společnost 1848-1918. 369
  7. Česká společnost 1848-1918. 372, 385-386, 461

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Biografická část). Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1713-8. s. 1166.
  • Ottův slovník naučný, svazek 1, 1888, s. 167-168.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 9.  
  • ADÁMEK, Karel Václav. Za Karlem Adámkem. Německý Brod 1918.
  • ADÁMEK, Karel Václav. Okresní národopisná a průmyslová výstava a sjezdy ve Hlinsku konané roku 1893. Chotěboř 1893.
  • ADÁMEK, Karel Václav. Karel Adámek průvodcem, hlavním spolutvůrcem a čestným předsedou Národopisné výstavy českoslovanské. Chrudim 1934.
  • HORÁK, J. Národopis československý. Přehledný nástin. In: Československá vlastivěda. Člověk. Praha 1933. s. 410, 420.
  • BROUČEK, S. České národopisné hnutí na konci 19. století. Praha 1979.
  • Lexikon české literatury I. Praha 1985, s. 33-35.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 33-34.