Kančil větší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKančil větší
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Podřádpřežvýkaví (Ruminantia)
Čeleďkančilovití (Tragulidae)
Rodkančil (Tragulus)
Binomické jméno
Tragulus napu
(F. Cuvier,), 1822
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kančil větší (Tragulus napu) je jeden z nejmenších přežvýkavých, bezrohých sudokopytníků, kteří den prospí v úkrytu a v noci se vydávají za potravou.

Rozšíření

Žijí v podrostu hustě zarostlé krajiny poblíž vody v oblastech jihovýchodní Asie. Vyskytují se na Srí Lance, v jižních částech Thajska, Myanmaru, Malajsie, na ostrovech Sumatra, Borneo a několika dalších. Jsou považování za živé fosílie, protože jsou téměř nezměněni za posledních 30 miliónů let.

Popis

Tento rod má v malajštině podle svého vzhledu přiléhavý název "myší jelen". Kančilové větší jsou vysocí průměrně 35 cm, zavalitější tělo mají dlouhé 75 cm a ocas 10 cm, váží 5 až 8 kg. Barva jejich srstí je oranžově-hnědá s bílými skvrnami na břichu, hrudi a pod tlamou. Jejich hlava je malá, trojúhelníková a mají špičatý černý čenich bez srstí. Oči mají velké stejně jako černou srstí pokryté uši. Jejich nohy jsou dlouhé a velmi tenké (o průměru asi 1 cm); zadní jsou delší a když stojí mají zadní část těla výše než přední. Ani samci nemají rohy nebo parohy, mají jen prodloužené řezáky v horní čelisti které částečně vyčnívají z tlamy.

Chování

Jde o zvíře velice opatrné a vyjma období rozmnožování ryze samotářské. Nevytvářejí žádné stáda, samci si označují svá teritoria sekretem ze žláz pod bradou, močí a výkaly. Případným soupeřům vyhrožuje rychlým dupáním kopýtek nebo svádí souboje za použití špičáků. Samice žijí na samcem zabraném území trvale, kdežto samci se zhruba po roku přemísťují jinam.

Za potravou vycházejí ze svých denních úkrytů až po setmění po stezkách hustým porostem a sbírají popadané ovoce, bobule a žerou květy, listy, pupen keřů a vodních rostlin jakož i spásají mladou trávu. Mají na rozdíl od ostatních přežvýkavců jen třídilný žaludek.

Rozmnožování

Samice přicházejí do říje již za několik málo dnů po vrhu mláďat a to celoročně bez ohledu na roční dobu. Samec obchází laně ve svém území a příležitostně se páří, samice jsou proto téměř stále březí. Asi po pětiměsíční březosti se rodí převážně pouze jedno mládě o váze asi 370 gramů. Je natolik vyvinuto, že je schopno se téměř hned postavit a do půl hodiny chodit, matka potomka odstavuje za dva až tři měsíce. Mláďata pohlavně dospívají již ve věku čtyři a půl měsíců. Průměrná délka života je 14 let.

Ohrožení

Tato zvířata jsou vzhledem ke své malé velikosti často lovena mnoha masožravými dravci a hady. Lapají je také domorodci pro maso a protože se dají snadno ochočit dělají z nich mazlíčky pro děti. Přestože jim mýcením pralesů ubývá životního prostoru, jejich stavy se dosud radikálně nesnižují a jako druh nejsou ohrožení.

Taxonomie

Kančil větší se vyskytuje na velmi rozsáhlém území kde však žije na mnoha teritoriích od sebe trvale oddělených. V průběhu doby se u zvířat v některých oblastech vyvinuly určité odlišnosti, v současností jsou rozeznávány tyto poddruhy:

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]

Literatura

  • Ungulates of the World: Tragulus napu [online]. Brent Huffman, www.ultimateungulate.com, rev. 28.04.2011 [cit. 2013-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • LUTZ, Heather. Animal Diversity Web: Tragulus napu [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2001 [cit. 2013-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Tragulus napu [online]. RedOrbit, Inc, Texas, USA [cit. 2013-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • WILSON, Don E.; REEDER, DeeAnn M. Mammal Species of the World (3rd ed): Tragulus napu [online]. Bucknell University, Lewisburg, PA, USA, rev. 2005 [cit. 2013-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-08. (anglicky) 

Externí odkazy