Jugoslávská kinematografie
Jugoslávská kinematografie je termín zastřešující kinematografie jednotlivých národů zaniklého jihoevropského státu Jugoslávie. V šedesátých letech hnutí jugoslávský nový film získalo zahraniční příznivce díky formální originalitě. V devadesátých letech dosáhl se svými filmy úspěchů na mezinárodních festivalech režisér Emir Kusturica.
Obsah |
Počátky jugoslávské kinematografie [editovat]
Před 2. světovou válkou neexistovala v Jugoslávii souvislá filmová tvorba. Filmový průmysl vzniká až v druhé polovině 40. let. Jedním ze zakladatelů je poúnorový emigrant z Československa, František Čáp.
Novi film, černé filmy [editovat]
Hnutí novi film (nový film) se objevilo v letech 1963-1968 a znamenalo určitý odklon od socialistického realizmu, doktríny umění ve Východním bloku. Mladí tvůrci se nebáli prozkoumávat vyjadřovací prostředky filmu. Srb Aleksandar Petrović se ve filmu Dva (1961) věnoval problémům současné společnosti; ve snímku Dny (1963) zachytil prázdný život městského páru. Dušan Makavejev znovuobjevil techniku montáže; do hnutí nového filmu lze zařadit jeho snímky Člověk není pták (1965), Milostný příběh aneb Tragédie pracovnice pošt a telegrafů (1969) a W. R. – mystéria organismu (1971). Za tvůrce nového filmu se považují i Želimir Žilnik, Slovinec Boštjan Hladnik a další režiséři z různých jugoslávských etnik.
Komunističtí kritici a úředníci toto hnutí na konci 60. let odsoudili, díla označili za černé filmy a i díky tomu hnutí postupně zaniklo, podobně jako československá nová vlna.[1]
Pražská škola [editovat]
V 70. letech se v Jugoslávii autorsky projevují filmaři, kteří vystudovali pražskou Filmovou akademii múzických umění. Jsou to Goran Paskaljević, Goran Marković, Srdjan Karanović, Rajko Grlić a Lordan Zafranović.[1]
V Praze vystudoval i Emir Kusturica, držitel francouzského Řádu umění a literatury a dvou Zlatých palem z festivalu v Cannes, za filmy Otec na služební cestě (1985) a Undreground (1995). Další jeho celovečerní filmy jsou Vzpomínáš na Dolly Bell? (1981), Dům k pověšení (1988), Arizona Dream (1991), Černá kočka, bílý kocour (1998), Život je zázrak (2004) a Neviditelné děti (2005).[2]
