Jindřich Souček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jindřich Souček (1. ledna 1863, Zámrsk16. listopadu 1940, Chrudim) byl český technik, hudební skladatel a sbormistr.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiích na reálném gymnáziu vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Stal se profesorem a posléze ředitelem průmyslové školy v Chrudimi. Po vzniku Československa se stal odborným inspektorem průmyslových škol. Psal odborné publikace ze strojírenské oblasti. Byl autorem česko-německého názvosloví truhlářských nástrojů.

Hudbě se věnoval pouze ve svém volném čase. Byl sbormistrem a později i předsedou chrudimského pěveckého sboru Slavoj. Komponoval sbory, písně, veselé kuplety, operety a pokoušel se i o operu. Jeho skladatelská činnost byla oceněna několika cenami.

Provdaná nevěsta[editovat | editovat zdroj]

Obálka klavírního výtahu zpěvohry Jindřicha Součka „Provdaná nevěsta“.

Jednou z nejznámějších skladeb autora je parodická zpěvohra Provdaná nevěsta, k níž napsal libreto Oldřich Sýkora-Chrudimský(1861-1945). Děj navazuje na Smetanovu Prodanou nevěstu a odehrává se v sídle venkovského klubu cyklistů. Jeník a Mařenka jsou manželé, ale Vašek, který je pokladníkem klubu, Mařenku stále miluje. Chce ukrást pokladnu klubu, aby mohl s Mařenkou utéct, ale pokladna je zcela prázdná. Jízdenky do vlaku mu koupí sám Jeník a je rád, že se Mařenky zbavil.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní kvintet e-moll (cena Českého spolku pro komorní hudbu, 1899)
  • Polonéza pro orchestr (1901)
  • Suita pro orchestr (1932)
  • Cikánova píšťalka (ženský sbor, cena První pěvecké župy východočeské, 1932)

Zpěvohry[editovat | editovat zdroj]

  • Provdaná nevěsta (1891)
  • V pensionátě (1901)
  • U modistky (1908)
  • Koedukace (1929)
  • Dvojí sukno (1931)

Opery[editovat | editovat zdroj]

Odborné práce[editovat | editovat zdroj]

  • Dobrozdání v záležitosti upravení otázky budoucího osvětlení v Chrudimi
  • Názvosloví nástrojů truhlářských
  • O strojích v malém průmyslu
  • O strojích obuvnických

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha
  • Zralý věk nebo snad vetché stáří? 24.1.2008 Haló noviny str. 8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]