Jiří Procháska

Jiří Procháska - detail pamětní desky na budově Jezuitského gymnázia na Jezuitském náměstí ve Znojmě. Vytvořil Jan Tomáš Fischer (1912-1957)

Jiří Procháska (10. dubna 1749, Blížkovice u Moravských Budějovic – 17. července 1820, Vídeň) byl český a rakouský anatom, fyziolog, oční lékař (oftalmolog) a univerzitní profesor.

Životopis

• 1754 nebo 1755 – začal navštěvovat základní školu v Blížkovicích
• 1759-1765 studoval na latinském jezuitském gymnáziu ve Znojmě
• 1765-1767 – studoval na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci
• 1769-1774 – studoval na lékařské fakultě ve Vídni
• 1774-1776 – byl asistentem na klinice profesora Haena
• 1776 – stal se ve Vídni doktorem lékařství a stal se asistentem profesora Josepha Bartha
• březen 1778 – získal titul magistra očního lékařství
• 1779 – svatba s Annou Štěpanovskou, dcerou pražského radního
• 1780 – stal se profesorem anatomie, fyziologie a očního lékařství na lékařské fakultě na Karlově univerzitě v Praze, kde založil anatomické a patologicko-anatomické muzeum
• 1785 – stal se členem Královské české společnosti nauk
• 1791 – stal se ve Vídni zástupcem profesora Josepha Bartha na Vídeňské univerzitě a zpočátku se zabýval týmiž předměty jako v Praze. Byl zakladatelem anatomického muzea ve Vídni.
• Od roku 1803 se vzdal anatomie a věnoval se již pouze oftalmologii.
• 9. června 1819 – byl na vlastní žádost poslán do penze. Vídeňská dvorská kancelář mu však za jeho zásluhy ponechala celý plat i s příspěvkem na ubytování(!).
• 17. července 1820 zemřel a je pravděpodobně pochován na hřbitově svatého Marka (německy: Sankt Marxer Friedhof) ve III. vídeňském okrese Landstraße (Vídeň).

Byl členem několika zahraničních vědeckých společností: akademie v Paříži, akademie v Petrohradě, lékařských společností v Německu, Francii a v Rusku.

Leopoldův kříž (rytířský)

Obdržel Leopoldův rytířský kříž (německy: Österreichisch-Kaiserliche Leopold-Orden).

Zajímal se také o malbu a hudbu.

Dílo

Patřil mezi přední fyziology své doby a jeho fyziologické učebnice byly všeobecně respektovány a uznávány jako základ jeho oboru.

Mezi jeho poznatky patří:

• 1778 - využití injekční stříkačky v anatomii k cévním objevům
• fyziologie nervového systému a koncepce nervového reflexu
• poznatky o chování cévní stěny
• funkce cév při růstu kostí
• první popis gynekologických nádorů
• Objevil rozdíl mezi předními a zadními kořeny míšních nervů: že přední vedou signály do svalů a kontrolují pohyb a že zadní vedou signály ze zbytku těla do míchy.

Úspěšně operoval šedý zákal u více než 3000 pacientů.

Jeho literární činnost je značná. Výběr ze samostatných prací a dizertací:

• 1776 - Dissertatio inuguralis medica de urinis (Vídeň)
• 1778 - Controversae quaestiones physiologicae, quae v ires cordis et motum sanguinis per vasa animalia concernunt (Vídeň) - monografie o fyziologii krevního oběhu
• 1778 - De carne musculari tractatus anatomico-physiologicus (Vídeň) - monografie o skladbě svalu
• 1778 - Gedanken über anziehende Kräfte, welche bei den chemischen Auflösungen und der Erzeugung der sogenannten fixen Luft in Betrachtung können gezogen werden (Praha)
• 1778 a 1779 - De structura nervorum tractatus anatomicus (Vídeň a Praha) - monografie o struktuře nervstva
• 1781 - studie o vzniku zrůd
• 1780-1784 - Adnotationes academicae cont. observationes et descriptiones anatomicas (Praha a Lipsko, 3. vydání) - studie o funkcích nervového systému
• 1791 - Beobachtungen über die i n den Wasserblasen der Thiere erzeugten Insekten (Praha)
• 1795 - studie o jaterních cystách
• 1797 - Lehrsätze aus der Physiologie des Menschen (Vídeň) - učebnice fyziologie (1802 a 1810 vyšla znovu v němčině, 1805 vyšla latinsky) - česky vyšla jako Základy fysiologie člověka - 1. svazek (1956, ČSAV, Praha) a 2. svazek (1971, Academia, Praha)
• 1800 - Opera minora anatomici, physiologici et pathologici argumenti (Vídeň)
• 1805 a 1806 - Institutiones physiologiae humanae (Vídeň, 2 vydání, také německy ve 3 vydáních: 1797, 1802 a 1810-11)
• 1810 - Bemerkungen über den Organ ismus des menschlichen Körpers und über die denselben betreffenden arteriösen und venösen Haargefässe, nebst der darauf gegründeten Theorie von der Ernährung (Vídeň) - pojednání o organizmu lidského těla
• 1812 - Disquisitio anatomico p siologica organismi corporis humani eiusque processus vitalis (Vídeň, také německy) - anatomicko-fyziologická zkoumání lidského těla
• 1815 - Versuch einer empirischen Darstellung des polaren Naturgesetzes (Vídeň) - Pokus o empirické pojetí přírodního zákona polarity

Kromě toho uveřejnil řadu článků a pojednání ve zprávách Královské české učené společnosti a Vídeňského Josefina a ve sborníku Wiener Beiträge zur praktischen Arzneikunde.

Ovlivnil Jana Evangelistu Purkyně a ovlivnil ruskou fyziologickou školu.

Reference

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z reference .

Doporučená literatura

• Kruta, V. (1956) Med. Dr. Jiří Procháska 1749-1820. Praha.

Externí odkazy

• portréty Jiřího Prochásky:
  • http://www.knihovnazn.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=221&Itemid=0, detail: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/85493-prochaska
  • http://www.quido.cz/osobnosti/prochaska.htm
  • http://anat.lf1.cuni.cz/historie/hist3.html
• http://zs.thulb.uni-jena.de/receive/jportal_person_00016507 - některé digitalizované články Jiřího Prochásky
• články o Jiřím Procháskovi:
  • Georg Prochaska. Arch Ophthalmol. 2008;126(7):926.
  • Die Leistungen von Georg Prochaska (1749–1820) für die Gynäkologie. Archives of Gynecology and Obstetrics, Springer Berlin, Heidelberg, ISSN 0932-0067 (tisk), ISSN 1432-0711 (Online), říjen 1932, 149 (3): 757-778.
  • E. H. Reynolds Vis attractiva and vis nervosa Journal of Neurology, Neurosurgery, and Psychiatry 2005;76:1711-1712.
• německy: http://www.aerztewoche.at/viewArticleDetails.do?articleId=3197