Jiří Procháska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Procháska - detail pamětní desky na budově Jezuitského gymnázia na Jezuitském náměstí ve Znojmě. Vytvořil Jan Tomáš Fischer (1912-1957)

Jiří Procháska (10. dubna 1749, Blížkovice u Moravských Budějovic17. července 1820, Vídeň[1]) byl český a rakouský anatom, fyziolog, oční lékař (oftalmolog) a univerzitní profesor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

  • 1754 nebo 1755 – začal navštěvovat základní školu v Blížkovicích[1]
  • 1759-1765 studoval na latinském jezuitském gymnáziu ve Znojmě[1]
  • 1765-1767 – studoval na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci[1]
  • 1769-1774 – studoval na lékařské fakultě ve Vídni[1]
  • 1774-1776 – byl asistentem na klinice profesora Haena[1]
  • 1776 – stal se ve Vídni doktorem lékařství a stal se asistentem profesora Josepha Bartha[2]
  • březen 1778 – získal titul magistra očního lékařství[1]
  • 1779 – svatba s Annou Štěpanovskou, dcerou pražského radního[1]
  • 1780 – stal se profesorem anatomie, fyziologie a očního lékařství na lékařské fakultě na Karlově univerzitě v Praze, kde založil anatomické a patologicko-anatomické muzeum[2]
  • 1785 – stal se členem Královské české společnosti nauk[1]
  • 1791 – stal se ve Vídni zástupcem profesora Josepha Bartha na Vídeňské univerzitě a zpočátku se zabýval týmiž předměty jako v Praze[2]. Byl zakladatelem anatomického muzea ve Vídni.[1]
  • Od roku 1803 se vzdal anatomie a věnoval se již pouze oftalmologii.[2]
  • 9. června 1819 – byl na vlastní žádost poslán do penze. Vídeňská dvorská kancelář mu však za jeho zásluhy ponechala celý plat i s příspěvkem na ubytování(!).[1]
  • 17. července 1820 zemřel a je pravděpodobně pochován na hřbitově svatého Marka (německy: Sankt Marxer Friedhof) ve III. vídeňském okrese Landstraße (Vídeň).[1]

Byl členem několika zahraničních vědeckých společností: akademie v Paříži, akademie v Petrohradě, lékařských společností v Německu, Francii a v Rusku.[1]

Leopoldův kříž (rytířský)

Obdržel Leopoldův rytířský kříž (německy: Österreichisch-Kaiserliche Leopold-Orden).[1]

Zajímal se také o malbu a hudbu.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Patřil mezi přední fyziology své doby a jeho fyziologické učebnice byly všeobecně respektovány a uznávány jako základ jeho oboru.[2]

Mezi jeho poznatky patří[1]:

Úspěšně operoval šedý zákal u více než 3000 pacientů.[1]

Jeho literární činnost je značná. Výběr ze samostatných prací a dizertací[2]:

  • 1776 - Dissertatio inuguralis medica de urinis (Vídeň)
  • 1778 - Controversae quaestiones physiologicae, quae v ires cordis et motum sanguinis per vasa animalia concernunt (Vídeň) - monografie o fyziologii krevního oběhu
  • 1778 - De carne musculari tractatus anatomico-physiologicus (Vídeň) - monografie o skladbě svalu
  • 1778 - Gedanken über anziehende Kräfte, welche bei den chemischen Auflösungen und der Erzeugung der sogenannten fixen Luft in Betrachtung können gezogen werden (Praha)
  • 1778 a 1779 - De structura nervorum tractatus anatomicus (Vídeň a Praha) - monografie o struktuře nervstva
  • 1781 - studie o vzniku zrůd[1]
  • 1780-1784 - Adnotationes academicae cont. observationes et descriptiones anatomicas (Praha a Lipsko, 3. vydání) - studie o funkcích nervového systému
  • 1791 - Beobachtungen über die i n den Wasserblasen der Thiere erzeugten Insekten (Praha)
  • 1795 - studie o jaterních cystách[1]
  • 1797 - Lehrsätze aus der Physiologie des Menschen (Vídeň) - učebnice fyziologie (1802 a 1810 vyšla znovu v němčině, 1805 vyšla latinsky) - česky vyšla jako Základy fysiologie člověka - 1. svazek (1956, ČSAV, Praha) a 2. svazek (1971, Academia, Praha)
  • 1800 - Opera minora anatomici, physiologici et pathologici argumenti (Vídeň)
  • 1805 a 1806 - Institutiones physiologiae humanae (Vídeň, 2 vydání, také německy ve 3 vydáních: 1797, 1802 a 1810-11)
  • 1810 - Bemerkungen über den Organ ismus des menschlichen Körpers und über die denselben betreffenden arteriösen und venösen Haargefässe, nebst der darauf gegründeten Theorie von der Ernährung (Vídeň) - pojednání o organizmu lidského těla
  • 1812 - Disquisitio anatomico p siologica organismi corporis humani eiusque processus vitalis (Vídeň, také německy) - anatomicko-fyziologická zkoumání lidského těla
  • 1815 - Versuch einer empirischen Darstellung des polaren Naturgesetzes (Vídeň) - Pokus o empirické pojetí přírodního zákona polarity

Kromě toho uveřejnil řadu článků a pojednání ve zprávách Královské české učené společnosti a Vídeňského Josefina a ve sborníku Wiener Beiträge zur praktischen Arzneikunde.[2]

Ovlivnil Jana Evangelistu Purkyně a ovlivnil ruskou fyziologickou školu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z reference [2].

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r http://www.knihovnazn.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=221&Itemid=0, Městská knihovna Znojmo, citováno 8. září 2008
  2. a b c d e f g h i (autor neuveden) (1888-1909) Ottův slovník naučný, heslo: Prochaska Georg, lékař rakouský.

Doporučená literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kruta, V. (1956) Med. Dr. Jiří Procháska 1749-1820. Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]