Jan Mikulášek

Jan Mikulášek
Jan Mikulášek
Narození	9. října 1978 (46 let); Zlín
Alma mater	gymnázium; Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění
Povolání	režisér
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jan Mikulášek (* 9. října 1978 Zlín) je český divadelní režisér.

Životopis

Narodil se ve Zlíně do herecké rodiny (jeho otcem byl herec Ondřej Mikulášek, matkou Marcela Mikulášková, rozená Večeřová). Studoval na Akademickém gymnáziu v Brně, poté byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění (obor činoherní režie), kde ale strávil pouhé tři roky; nejdříve pod vedením Petera Scherhaufera a poté Zbyňka Srby. Už při studiích byl výraznou režisérskou osobností, zazářil např. s inscenacemi Yepeto, Macbeth, později v Divadle Polárka s Brechtovou inscenací Přelet přes oceán (2001 – poté se stal uměleckým šéfem tohoto divadla) a v neposlední řadě dramatizací a režií Stevensova Klubu sebevrahů. Za svého působení v Divadle Polárka z něj spolu s některými svými stejně smýšlejícími vrstevníky vytvořil sledovanou alternativní scénu, která se orientovala především na autorskou tvorbu pro široké spektrum diváků.

Mimo hostování např. v Karlových Varech (Letní sníh) či Hradci Králové pravidelně spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě (z tamějších inscenací např. Caligula – na pozvání Juraje Deáka; tato inscenace započala Mikuláškovu režijní dráhu v Ostravě, Herkules a Augiášův chlév, Fantom Morrisvillu, Heda Gablerová, Oidipus či Gottland). Zároveň několik let působil v Divadle Petra Bezruče jako umělecký šéf. Zde režíroval Story, Tři sestry, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Zběsilost v srdci, Divokou kachnu, Noc bláznů, Evžena Oněgina, 1984 a Na větrné hůrce. Kromě ostravských divadel hostoval Jan Mikulášek např. v Divadle Husa na provázku, ve zlínském divadle ad. Byl i kmenovým režisérem činohry Národního divadla v Brně.

V současnosti patří k nejžádanějším divadelním režisérům. Kromě režie se věnuje i skládání scénické hudby a co se týče scénografie, často tvoří v tandemu s Markem Cpinem, spolužákem z JAMU. Mikuláškovy inscenace bývají velmi výtvarně výrazné (proto se mu občas přezdívá „režisér působivých obrazů“), typická je ironizace a pootáčení původního významu replik nebo filmový střih.