Dobrodružství Huckleberryho Finna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Na voru (On the Raft) |
|
| Autor | Mark Twain |
|---|---|
| Původní název | Adventures of Huсkleberry Finn |
| Ilustrátor | E. W. Kemble |
| Obálku navrhl | Mark Twain |
| Země | Spojené státy |
| Jazyk | anglicky |
| Vydavatel | Charles L. Webster And Company. |
| Datum vydání | 1884 |
| Česky vydáno | ? |
| Typ média | tiskem, vázané vydání |
| Počet stran | 366 |
| ISBN | vydáno před ISBN |
| Předešlé dílo | Dobrodružství Toma Sawyera |
| Následující dílo | Toma Sawyer v cizině |
Dobrodružství Huckleberryho Finna (1884) od Marka Twaina je považováno za jeden z prvních velkých amerických románů. Byl také jedním z prvních příběhů, který byl podán pomocí barvitého místního jazyka a hovorové řeči. Je vyprávěn v první osobě ("ich" formě) titulním hrdinou Huckleberrym (Huckem) Finnem, nejlepším přítelem Toma Sawyera. Kniha byla prvně vydána roku 1884.
Kniha je známa pro étos svých mladých nevinných účastníků, pestré líčení lidí a míst podél řeky Mississippi a pro svůj střízlivý, břitký, ale zároveň i lidský pohled na postoje a předsudky různých postav, včetně rasismu té doby. Ubíhající cesta Huckleberryho Finna a jeho přítele Jima, uprchlého černošského otroka, na plovoucím voru po proudu Mississippi může být jedním z nejtrvalejších obrazů úniku a svobody.
Ačkoliv kniha byla především od počátku oblíbená mezi mladými čtenáři, jako pokračování poměrně nevyhraněné a dětské knihy Dobrodružství Toma Sawyera (která neměla zvláštní sociální obsah), stala se rovněž trvalým předmětem zájmu literárních kritiků. Popisovaná realita jižanské společnosti sice byla v době publikace posazena již o čtvrtstoletí nazpět do minulosti, přesto se knížka stala předmětem sporů a překvapivě jím někdy zůstává až dodnes (viz "Kontroverzi" níže).
Obsah |
[editovat] Úvod do děje
Příběh se odehrává v polovině 19. století, ještě před americkou občanskou válkou. Román sleduje cestu a vývoj vztahu mezi dospívajícím Huckleberry Finnem a uprchlým jižanským otrokem Jimem během plavby po toku Mississippi. Společná dobrodružství a nesnáze mezi nimi vytváří pouto. Líčení sice jsou podávána autorovým humorným stylem, zároveň však vyjevují nesouhlas Marka Twaina s otroctvím v jižanské kultuře.
[editovat] Děj podrobně
Osoby pokoušející se nalézt pohnutky v tomto vyprávění budou stíhány, osoby pokoušející se nalézt v něm morálku budou vypovězeny, osoby pokoušející se nalézt v něm komplot budou zastřeleny...
– Mark Twain, Dobrodružství Huckleberryho Finna, "Poznámka", s. 1
Varování: budete-li pokračovat ve čtení, můžete přijít o překvapení a zážitek při vlastní možné četbě této knihy.
[editovat] Život v St. Petersburgu
Román začíná v St. Petersburgu (fiktivní náhrada za Hannibal, Missouri) krátce po událostech, které ukončily knihu Dobrodružství Toma Sawyera. Tom a Huckleberry získali po svých předchozích dobrodružstvích významné množství peněz a Huck byl svěřen do výchovy vdovy Douglasové, která se ho se svou sestrou, paní Watsonovou, pokouší „sivilizovat“ (sic). Huck jejich úsilí vítá, ale pokládá civilizovaný život za omezující.
Huckův život se změní zjevením se jeho líného otce Papa Finna. Ačkoliv se Huckovi podaří zabránit otci zmocnit se jeho majetku, otec jej uchvátí tím, že jej unese a sídlí s ním v divočině. Huck je stejně nespokojen s necivilizovanou formou života a naplánuje útěk z otcova srubu. Předstírá smrt a vydává se dolu po Mississippi.
[editovat] Cesta začíná
Během ukrývání se na ostrově se Huck potkává s Jimem, otrokem paní Watsonové. Uprchl, protože hrozil jeho prodej a Jim se nechtěl odloučit od své rodiny. Huck se v přestrojení za děvče vydává do St. Petersburgu a zjišťuje, že lidé z města věří jeho úmrtí a stíhají pro ně jeho otce a Jima, kteří jsou z toho podezřelí. Aby Huck zachránil Jima před chycením a prodejem, rozhodují se společně splout na voru do města Cairo, Illinois, odkud budou moci dojet parníkem do svobodných severních států.
Během cesty na jih se Huck a Jim krátce v mlze rozdělí. Po návratu kanoí zpět k voru provede trik, kterým Jima přesvědčí, že Huck vor nikdy neopustil a že Jimovi se o rozdělení jen zdálo. Po prohlédnutí triku se Jim hněvá. Huckův výsledný stud je bodem zvratu v jejich vztahu, protože Huck začíná na Jima hledět jako na přítele o osobu, než jako na otroka. Do té doby se Huck zmítal ve vnitřním sporu mezi svým "svědomím", které mu říkalo, že pomocí uprchlíkovi se podílí na krádeži majetku paní Watsonové, a mezi svým "srdcem", které pravilo, že Jim si zaslouží být svobodný. V obou případech ale Huckova loajalita k Jimovi vítězí.
Huck a Jim bohužel minuli Cairo, takže jejich vor zůstává uprostřed otrokářského státu a míří dále k jihu. V této fázi zažívají sérii dobrodružství, kterými je satirizována dobová jižanská kultura a podtržen rozdíl mezi idylickým rodinným soužitím mezi Jimem a Huckem na voru ve srovnání s různými rodinami, které potkávají na pobřeží.
[editovat] Grangerfordovi a Shepherdsonovi
Krátce za Cairo je vor zaplaven kolemjedoucím parníkem a plavci se skutečně rozdělí. Huck získává přístřeší u Grangerfordových, místní prosperující rodiny. Stává se přítelem Bucka Grangerforda, hocha v jeho věku. Zjišťuje, že Grangerfordovi jsou zapleteni v dlouhém krvavém sporu s jinou rodinou Shepherdsonových.
Buckova sestra Sofie utíká s Harneyem Shepherdsonem. V nastalém konfliktu jsou zabiti všichni mužští příslušnici Grangerfordových. Nad Buckovou mrtvolou Huck "trochu plakal". Huck těsně unikne, opět se spojí s Jimem a na voru plují dále po Mississippi. Na útěku se setkávají se dvěma postavami.
[editovat] Duke a Dauphin
Nížeji na řece Jim a Huck zachrání dva podvodníky, kteří se připojí k uprchlíkům na voru. Mladší ze dvojice se představí jako syn anglického vévody a je proto dále znám jako "Duke". Starší muž, asi sedmdesátník, trumfuje prvního tím, že se prohlásí za prvorozeného potomka francouzského krále Ludvíka XVII s nárokem na francouzský trůn. Duke a Dauphin pak přinutí Jima a Hucka, aby je ponechali na voru. Během cesty páchají řadu podvůdků. . Během toho Huck je přítomen pokusu o lynč jižanského gentlemana Colonela Sherburna, který zabil neškodného městského opilce. Sherburn čelí davu s nabitou puškou a přinutí ho vrátit se zpět poté, co mu přednese dlouho řeč o tom, co považuje za podstatnou zbabělost "jižanské justice", tj. lynčující dav (tato historka nesouvisí se zbytkem příběhu a zřejmě ilustruje rozpolcený Twainův přístup: Huck jako štvanec prchá z jižanské společnosti, zatímco gentleman Sherburn jí čelí, ovšem brutálně a ničivým způsobem).
Jedním z podvodů je představení "Královské nictak". Nalákáným divákům je předvedena jen velmi krátké a jen trochu směšné hra. Diváci pochopitelně nejsou s krátkostí spokojeni, nicméně kvůli ztrátě tváře přátelům hru doporučí. Druhý večer se proto dostaví ještě více diváků. Třetí večer přijde vůbec nejvíce obecenstva, zkušeného z obou předchozích večerů, aby herce odměnili zeleninou. Po prodeji lístků třetí večer však ihned unikají s plnou kapsou peněz.
Dalším z kousků Duka a Dauphina mělo být jejich vydávání se za bratry Petera Wilkse, nedávno zemřelého boháče. S použitím absurdního anglického akcentu přesvědčují většinu lidi z města, že jsou očekávanými bratry z Anglie. Huck se hněvá, neboť chtějí ukrást dědictví dcerám Wilkse a jeho skutečným bratrům, rovněž plánují prodej Wilksových otroků a rozdělení jejich rodin. Aby tomu zabránil, ukradne peníze obou výtečníků a ukryje je ve Wilksově rakvi. Podvodníci jsou odhaleni, protože přijíždějí praví bratři Wilkse. Během zmatků po nálezu peněz v rakvi jsou však oba schopni utéct a opět se připojit k Huckovi a Jimovi na vor.
[editovat] Jimův útěk
V této situaci čtyř uprchlíků na voru Dauphin "zajme" Jim a předá ho pro odměnu za chycení otroka. Huck je touto zradou pobouřen a definitivně zamítá své "svědomí", že pomáháním Jimovi na svobodu krade majetek paní Watsonové. Připustí: "Dobrá, přijdu do pekla" a rozhodne se Jima osvobodit.
Huck přijde do domu, kde Jim zadržen. Nepravděpodobnou náhodou se stalo, že Jima byl prodán Silasi Phelpsovi, strýci Toma Sawyera. Podobně jako u Wilksových, se teta Sally Phelpsová zmýlí a považuje Hucka za samotného Toma. Huck se za něj vydává, neboť doufá, že se mu podaří Jima osvobodit. Krátce nato doráží skutečný Tom Sawyer a souhlasí s Huckovým podvodem, vydává se za svého bratra Sida Sawyera.
Kvůli odplatě nebo slitování Jim odhalí tajemství "Královského nictak" vlídným měšťanům dříve než darebáci mohou podvod opět vyzkoušet. Tuto noc mohou Jim a Huck sledovat, jak lidé z města natřou Duka a Dauphina dehtem a peřím a jsou na žebřiňáku vyvezeni z města.
Místo toho, aby Jima pokoutně nechali uprchnout, Tom rozvine pracný plán osvobození, který zahrnuje tajné zprávy, skryté tunely, provazový žebřík poslaný Jimovi v jídle a další prvky z romantických novel, včetně varování Phelpsovi, že indiánský kmen ukradl jeho uprchlého otroka. Huck a Jim postupují podle plánu, ale Tom je během vzniklé šarvátky střelen do nohy. Místo dokončení útěku Jim přiměje Hucka, aby se vrátil do města pro doktora pro Toma. Jim a Tom jsou potom chyceni.
[editovat] Závěr
Po Jimově chycení se věci rychle vyřeší samy. Tomova teta Polly se vrací a odhaluje Huckovu a Tomovo pravou identitu. Tom oznamuje, že Jim byl svobodný již měsíce, protože paní Watsonová umřela před dvěma měsíci a svou poslední vůlí propustila Jima na svobodu. Tom to zatajil, aby mohl provést svůj komplikovaný plán útěku ze zajetí. Podobně Jim sdělí Huckovi, že jeho otec, obávaný opilec Pap je již nějaký čas také mrtvý a že se Huck může bezpečně vrátit do St. Petersburgu (Jim to zjistil, když prozkoumával plovoucí chatku po proudu. Mrtvé tělo uvnitř patřilo Huckovu otci, ale Jim to před ním zatajil, neboť se domníval, že dětem přináší smůlu dívání na mrtvoly). V závěrečném výjevu Huck oznamuje, že je rád, že mohl svoji story napsat, a že ačkoliv Tomova teta Polly plánuje ho adoptovat a "sivilizovat", Huck sám plánuje se vydat na Západ.
[editovat] Hlavní témata
Jednou z důležitých myšlenek této knihy je rodina. Huckův útěk je vyvolán otcovým únosem a snahou zmocnit se jeho peněz, které Huck a Tom nalezli dle děje předchozí knihy. Huck simuluje vlastní vraždu. Jednou z pák děje v knize je, že Jim zatají před Huckem smrt jeho otce. Během cesty se Huck často zaplétá s rodinami, které zkoušejí ho adoptovat.
Jiným tématem je život podél řeky Mississippi, současně idylický a hrozivý. Uprchlíci se pikareskním způsobem střetávají s plejádou lidských typů: vrahy, zloději, podvodníky, dobrými lidmi i pokrytci.
Uprostřed příběhu Twain vyjevuje iracionalitu hrdosti a cti. Huck je svědkem brutálních chladnokrevných vražd spáchaných dvěma nepřátelskými rodinami. Později jižanský aristokrat chladně zabije opilce, který na něj vyřvával plané hrozby a vesnice promění událost v druh cirkusu, ignorujíc dceru mrtvého, pokusem o lynč, jenž rychle pomine, když je samotným vrahem zkrocen. Dauphin a Duke, dva zdánlivě nevinní podvodníčci se stanou neslavnými postavami, když se pokusí tři osiřelé dívky připravit o celoživotní úspory jejich otce. Ke konci knihy jsou natřeni dehtem a peřím (dehet mohl mít ve skutečnosti teplotu 60C a způsobovat i popáleniny, jednalo se o velmi tvrdý i pokořující trest), což symbolizuje, že stejné či větší míry krutosti jsou schopni i vesničané jako reakce na podezření ze zločinu.
Většina kritiků považuje část pojednávající o sporu mezi Grangerfordovými and the Shepherdsonovými za satiru na přehnaný a melodramatický romantismus. Část pochopitelně poukazuje na těsnou paralelu se Shakespearovou hrou Romeo a Julie.
Někteří se domnívají, že začátek a konec knihy, v nichž vystupuje Tom Sawyer, zlehčují celkový dopad knihy. Jiní uvádí, že účelem Toma je zahájit příběh a dovést ho k nějakému závěru, a že Tomovy směšné plány mají paradoxní efekt poskytnout „realný“ rám kolem mýtické vodní cesty. Většina chlapecké nevinnosti a romantických vylíčení přírody se vyskytují v prvních šestnácti a v posledních pěti kapitolách, zatímco střed příběhu představuje krutou realitu předválečné společnosti.
Jinou liní je Huckovo postupné přijímání Jima za člověka, silného, odhodlaného, velkorysého a moudrého, ačkoliv realisticky vykresleného i s nedokonalostmi.
Náměty na téma náboženství jsou téměř tak silné jako rasová otázka. Huck jde příběhem jako nábožná osoba, avšak mající potíže s vírou v Boha. Zkouší se modlit, ale shledává to jako ztrátu času. Řeší dilema morálky společnosti vlastnictví versus svobody. Jeho slavný výrok "Dobrá, půjdu tedy do pekla" je Twainovým přímým útokem na tehdejší podporu otroctví v USA náboženstvím. Huck prochází dějem jako jedna z předsudky nejméně zatížených postav, otevřené mysli, v populární literatuře, protože v celé knize soustavně klade otázky po svých vlastních pohnutkách a o životu obecně. Ačkoliv není svatý, má silný smysl pro dobro a zlo a často tak jedná i proti morálním pravidlům.
Jinou zábavnou postavou společnosti 19. století je postava Dauphina, nezaměstnaného opilce, který trvá na oslovování "Vaše výsosti" a prohlašuje se za ztraceného následníka trůnu, syna Ludvíka XVI. a královny Marie-Antoinetty, kteří byli oba popraveni za francouzské revoluce v roce 1793. Jejich syn, Ludvík XVII, ve skutečnosti zemřel v republikánském žaláři roku 1795. Ve světě se však objevilo hodně uchazečů, kteří se za něj prohlašovali. Po padesáti letech, v polovině 19. století, však bylo takové vystupování již značně absurdní a neuvěřitelné.
Jiným tématem je náležení či zakořeněnost. Huck nemá pocit, že by někam patřil. To se vyjevuje na počátku i na konci knihy. Jedním z důvodů, proč Huck na počátku utíká je, že se domnívá, že nepatří do civilizované společnosti. Ovšem ani na konci si Huck nepřeje, aby ho teta Sally "sivilizovala".
[editovat] Kontroverze
Ačkoliv knihovna ve městě Concord (Massachusetts, USA) knihu zakázala okamžitě po vyjití kvůli "nevkusnému tématu" a "sprostému, primitivnímu jazyku, v němž je vyvedena", noviny San Francisco Chronicle přispěchaly rychle na pomoc a 29. března 1884 napsaly:
Průběhem celé knihy je nejostřejší satira předválečného hodnocení otroka. Huckleberry Finn, syn bezcenného, opilého bělocha, má problémy s výčitkami svědomí při pomoci negrovi na svobodu. Je to označováno za přehnané, ale nic závadného v knize není.
Proběhly nesčetné pokusy „uhladit“ jazyk v knize, které všechny smutně selhaly. Televize CBS zašla tak daleko, že vytvořila televizní verzi Hucka Finna, která neobsahovala žádné černošské postavy, žádnou zmínku o otroctví, ani klíčovou postavu Jima.
Ve Spojených státech dochází k příležitostným pokusům omezit čtení této knihy. Kromě zmíněného zákazu ve městě Concord došlo v různých časech:
- vyřazení z dětských sekcí veřejné knihovny v Brooklynu a z ostatních knihoven,
- vyjmutí z doporučené literatury kvůli údajnému rasismu (např. v březnu 1995 byla podle amerického listu Washington Post kniha vyjmuta z literatury desáté třídy hodin angličtiny ve škole National Cathedral School ve městě Washington, DC
- vyjmutí ze školních programů na žádost skupin, které uvádí, že časté používání slova „negr“ (celkem 212 výskytů) způsobuje, že kniha je rasistická, ačkoliv její zastánci tvrdí, že to je nepřekonatelně proti-rasistický[1] děj, satira a anachronismus použití dnešních definic zdvořilé mluvy na minulé časy,
- vyřazení z veřejných a školních knihoven kvůli svému "rasistickému" ději.
Dehonestující spojení "negr Jim" se v textu samotné knihy neobjevuje, ale bylo použito některými literárními kritiky pro zdůraznění situace. Např. Russell Baker slavně napsal:
Lidé, se kterými se Huck a Jim potkávají na Mississippi jsou opilci, vrazi, násilníci, podvodníci, lynčovatelé, zloději, lháři, defraudanti, zneuživatelé dětí, mamlasové, pokrytci, mluvkové a obchodníci s lidským masem. Všichni jsou bílí. Jediným čestným mužem v této fantasmagorii je "negr Jim", jak mu Twain říkal, aby zdůraznil ironii společnosti, ve které jediný pravý gentleman je držen pod úrovní opovržení"[2]
Na jiného kritika Ralph Ellisona udělalo dojem, jak jasně Twain umožnil v příběhu vyplout Jimově důstojnosti a lidské schopnosti. Podle Ellisona:
Huckleberry Finn věděl, jako Mark Twain, že Jim nebyl pouze otrok, ale také člověk a symbol humanity . . . osvobozením Jima se Huck pokouší osvobodit sama sebe z konvencionalizovaného zla, tj. otroctví, které město přijalo za civilizované.[3]
Americká asociace knihoven (American Library Association) hodnotí Huckleberry Finna jako pátou nejčastěji zpochybňovanou knihu () během devadesátých let 20. století.
Bill Walsh napsal:
Huck Finn byl (a asi zůstane) lekcí z použití jazyka, nadávek a pomluv, a jak se mohou (nebo nemusí) měnit během času.
[editovat] Filmové adaptace
- Huck Finn, z r. 1937 film produkce Paramount,
- The Adventures of Huckleberry Finn, z r. 1939 a hercem Mickey Rooneym,
- The Adventures of Huckleberry Finn z r.1960, režie Michael Curtiz, herec Eddie Hodges,
- The New Adventures of Huckleberry Finn, z r. 1968 animovaný televizní seriál pro děti,
- Beznadějně ztracen, z r. 1972, sovětský film,
- Huckleberry Finn, z r. 1974, hudební film,
- Huckleberry Finn, z r. 1975 film týdne s Ronem Howardem v roli Hucka Finna, od ABC,
- Huckleberry Finn (anime), z r. 1976 Japanese anime s 26 díly,
- Huckleberry Finn and His Friends, televizní seriál z r. 1979 s hercem Ianem Traceym,
- Adventures of Huckleberry Finn'', televizní film z r. 1985.
- The Adventures of Huck Finn, z r. 1993, film s hercem Elijahem Woodem a Courtney B. Vance,
- Tom and Huck (1995).
- Viz rovněž: Filmové adaptace v seznamu Internet Movie Database (EN)
[editovat] Pódiová představení
[editovat] Poznámky
[editovat] Externí odkazy
- The Adventures of Huckleberry Finn [online]. [Cit. 2007-09-21]. Dostupné online.
- Huckleberry Finn [online]. [Cit. 2007-09-21]. Dostupné online.
- Huck Finn in Context:A Teaching Guide [online]. PBS.org, [cit. 2007-09-21]. Dostupné online.
- Special Collections: Mark Twain Room (Houses original manuscript of Huckleberry Finn) [online]. Libraries of Buffalo & Erie County, [cit. 2007-09-21]. Dostupné online.
- SMILEY, Jane. Say It Ain’t So, Huck: Second thoughts on Mark Twain’s “masterpiece,”. Harper’s Magazine, Leden 1996, roč. 292, čís. 1748, s. 61-. Dostupné online.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Adventures of Huckleberry Finn (novel) na anglické Wikipedii.
