Hartman II. z Lichtenštejna
| Hartmann II. z Lichtenštejna | |
|---|---|
 Rodový erb Lichtenštejnů | |
| Narození | 6. května 1544, 6. dubna 1544 nebo 1544 |
| Úmrtí | 11. října 1585, 5. října 1585, 1585 (ve věku 40–41 let) nebo 1595 (ve věku 50–51 let) |
| Děti | Karel I. z Lichtenštejna Maxmilián z Lichtenštejna[1] Gundakar kníže z Lichtenštejna Marie Judita Lichtenštejna[2] |
| Rodiče | Jiří Hartman I. z Lichtenštejna[2] a Zuzana z Lichtenštejna[2] |
| Rod | Lichtenštejnové |
| Příbuzní | Karel Eusebius z Lichtenštejna, Anna Marie z Lichtenštejna[2] a Františka Barbora z Lichtenštejna (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hartman II. z Lichtenštejna (německy Hartmann II. von Liechtenstein; 6. května 1544 – 5. října 1585 Lednice) byl moravský šlechtic z rodu Lichtenštejnů se sídlem na Mikulově, sběratel a mecenáš umění. Zastával úřad císařského rady.[3]
Život[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Narodil se jako syn Jiřího Hartmana I. z Lichtenštejna (1513–1562) a jeho manželky Zuzany z Lichtenštejna-Mikulova (1520–1595), dcery Jiřího VI. z Lichtenštejna-Steiereggu (1480–1548) a Magdaleny z Polheimu (1497). Byl vnukem říšského rady Hartmana I. z Lichtenštejna na Valticích († 1539) a jeho druhé manželky Johany z Meinburgu († 1521).
Hartman II. byl pánem na hradě Liechtensteinu, na Mikulově, Valticích, Lednici a Steyreggu. Byl to zřejmě on, kdo nechal zbořit lednickou vodní tvrz a nahradit renesančním zámkem,[4] později, v 17. století barokně přestavěném do dnešní podoby.
Hartman měl mnoho zájmů a byl také milovníkem knih. V době, kdy knihy byly luxusním zbožím, vlastnil sbírku asi 230 svazků a menší sbírku obrazů. Po jeho smrti pokračovali synové v rozšiřování této sbírky. Většina těchto předmětů se stala základem rozsáhlé umělecké sbírky Lichtenštejnů, která je dodnes v majetku rodu.[5]
Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 28. října 1568 se Hartman II. v Ortenburgu oženil s hraběnkou Annou Marií Ortenburskou (1547 – 16. prosince 1601), dcerou hraběte Karla I. Ortenburského (1502–1552) a hraběnky Maxmiliany Frauenbergové z Haagu († 1559). Manželé měli devět dětí:[6][7][8]
- Karel I. (1569–1627), 1. kníže z Lichtenštejna (1608–1627) a vévoda opavský a krnovský ve Slezsku (1623–1627), v roce 1592 se oženil s Annou Marií Šemberovou z Boskovic a Černé Hory.
- Marie Zuzana (1570–1580)
- Johana (/† 1571)
- Kateřina (1572–1643), provdaná 1592 za Wolfganga Viléma z Wolkersdorfu († 1616)
- Vejkart (1574–1577)
- Judita (1575–1621), provdaná v roce 1595 za Jana Jáchyma z Zinzendorf-Pottendorfu († 1626)
- Jiří Volf (1576–1579)
- Maxmilián (1578–1643), císařský polní maršál, oženil se roku 1597 s Kateřinou Šemberovou z Boskovic. V roce 1623 se stal knížetem z Lichtenštejna.
- Gundakar (1580–1658), císařský politik, sňatek 1623 (Anežka Východofríská) a 1618 (Alžběta Lukrécie Těšínská). V roce 1623 se stal knížetem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Хартман II фон Лихтенщайн na bulharské Wikipedii.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Hartmann II Herr von und zu Liechtenstein zu Feldsberg, Eisgrub und Steyregg, Genealogics – Leo van de Pas
- ↑ PORTADESIGN.CZ. Lichtenštejnové. www.zamek-lednice.comhttps [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online.
- ↑ VADUZ-VIENNA, LIECHTENSTEIN The Princely Collections. Hartmann II von Liechtenstein. LIECHTENSTEIN. The Princely Collections, Vaduz–Vienna [online]. [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Liechtenstein 2, genealogy.euweb.cz
- ↑ Hartmann IV. Herr v. Liechtenstein-Nikolsburg zu Feldsberg, ww-person.com
- ↑ Hartmann II von Liechtenstein-Feldsberg, our-royal-titled-noble-and-commoner-ancestors.com
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Constantin von Wurzbach: Liechtenstein, das Fürstenhaus, Genealogie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 15. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1866, S. 112–118.
- Heinz Dopsch: Liechtenstein: Herkunft und Aufstieg eines Fürstenhauses. Aus der Arbeit eines Forschungsprojektes. In: Arthur Brunhart: Bausteine zur liechtensteinischen Geschichte. Studien und studentische Forschungsbeiträge. Drei Bände. Chronos-Verlag, Zürich 1999.
- Europäische Stammtafeln, Band I, Frank Baron Freytag von Loringhoven, 1975, Isenburg, W. K. Prinz von. Page 176
- Europaische Stammtafeln, by Wilhelm Karl, Prinz zu Isenburg, Vol. III, Tafel 33.
