Galská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Galská válka
Konflikt:
Vercingetorix kapituluje před Juliem Caesarem
Vercingetorix kapituluje před Juliem Caesarem
Trvání: 58 - 50 př. n. l.
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Galie, Británie, Germánie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: drtivé vítězství Římanů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
SPQRomani.svg Římská republika Kmeny Galů
Belgů
Akvitánců
Germánů
Britanů
Velitelé
SPQRomani.svg Julius Caesar
SPQRomani.svg Titus Labienus
SPQRomani.svg Marcus Antonius
SPQRomani.svg Quintus Tullius Cicero
SPQRomani.svg Publius Licinius Crassus
Vercingetorix
Ambiorix
Commius
Síla
120 000 mužů:
60 000 legionářů
60 000 auxilií
300 000+ mužů
Ztráty
30 000+ padlých
10 000+ raněných
stovky tisíc padlých (většinou civilistů)
{{{poznámky}}}

Galská válka bylo vojenské tažení v letech 58-50 př. n. l., v němž konzul a pozdější samovládce Julius Caesar dobyl velkou část současné Francie. Sám je popsal v knize „Zápisky o válce galské“, která je také hlavním historickým pramenem pro toto tažení.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Galie kolem roku 58 př. n. l. - kmeny a sídla

Území současné Francie, Belgie, Porýní i Švýcarska bylo osídleno různými, často navzájem znepřátelenými keltskými kmeny, z nichž některé s Římany spolupracovaly. Jižní část Francie byla římskou provincií jako Gallia Narbonensis či Transalpina, kde byl Caesar místodržitelem. Helvétové ze Švýcarska se dostali pod tlak Germánů a chtěli přes tuto provincii projít do keltských území. Caesar jejich žádost odmítl a v oblasti Ženevského jezera dal postavit hradbu. Když ji Helvétové na severu obešli, vydal se za nimi a v bitvě u Bibracte (v horách asi 20 km západně od Autunu) je roku 58 př. n. l. porazil.

Válka[editovat | editovat zdroj]

Casarova tažení v Galské válce

Po tomto úspěchu vytáhl Caesar z jara roku 57 př. n. l. s osmi (později deseti) legiemi směrem do Porýní potlačit údajnou vzpouru Belgů. Pronikl rychle až k Severními moři a k Atlantiku a v roce 55 a 54 př. n. l. se dvakrát vylodil v Británii. Když se zdálo, že celá Galie je podrobena a římské vojsko se vrátilo na zimní základny, vypuklo velké povstání. Římské Cenabum (Orléans) dobyli Karnutové, vedení mladým knížetem Vercingetorixem, a část obyvatel pobili. Přesto se Caesarovi podařilo přejít přes zasněžené hory a město dobyl zpět. Vercingetorix jej sice ještě porazil u Gergovie (asi 8 km jižně od Clermont-Ferrand), pak se však stáhl do Alésie (asi 40 km severozápadně od Dijonu), kde byl roku 52 př. n. l. obklíčen, zajat a později v Římě popraven. Ještě v následujícím roce museli Římané potlačovat místní povstání, Caesar byl ale vůči povstalcům mírnější a situace v Gallii se uklidnila. Roku 49 př. n. l. však senát Caesara vyzval, aby se vzdal svého konzulství. Ten se vydal do Itálie, překročil Rubicon a tažením na Řím začala občanská válka proti Pompeiovi.

Ohlasy[editovat | editovat zdroj]

V 19. století se galské povstání a jeho vůdce Vercingetorix stali součástí francouzského národního mýtu a některé postavy - například v kreslených komiksech o Asterixovi - jsou i dnes velmi populární.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Caesar, Gaius Iulius. Sv. 5, str. 21

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.