František Bernard Vaněk
| Veledůstojný pán František Bernard Vaněk | |
|---|---|
.jpg) František Bernard Vaněk | |
| Církev | římskokatolická |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 15. července 1872 |
| Místo narození | Stádlec  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 1. dubna 1943 (ve věku 70 let) |
| Místo úmrtí | Dachau  Německá říše |
| Vyznání | římskokatolické |
| Povolání |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Bernard Vaněk (15. července 1872 Stádlec u Tábora – 1. dubna 1943 Dachau) byl český kněz, spisovatel a kulturní organizátor, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore (1930) a čestný papežský prelát (1937).
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval biskupský seminář v Českých Budějovicích, po vysvěcení na kněze byl kaplanem v obci Pürles (dnes Brložec), potom působil v Sudoměřicích u Bechyně a v Pelhřimově.[1] Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě (1938), za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V té době působil jako děkan v Pelhřimově i na blízkém Křemešníku, kde se román především odehrává. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu.
V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku "Vlaštovky se vracejí". V této knížce vzpomíná i "pelhřimovskou gotickou katedrálu" složenou z korun stromů. Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi.
V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala Národní politika příznivou kritiku jeho tehdy nové knihy Na srdci.[2]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Beletrie
- Sacerdotium (1897) – sbírka poezie (ilustrace Antonín Thein)
- Loučení (1917) – báseň v próze (ilustrace František Bílek)
- Na krásné samotě (1938) – román, dosud 9 vydání, poslední v roce 2003
- Na srdci (1942) – román, naposledy vydáno 2015
- Vlaštovky se vracejí (1946) – kniha vzpomínek a pamětí (posmrtně, ed. Jan Menšík), naposledy vydáno 2016
Literatura faktu
- Pelhřimov za války 1914–1918 (1938) – autentické zápisy z farní knihy z doby první světové války
Homiletika
- Zdrávas Maria lékem naší doby (1900)
- Cestou kříže (1900) – texty k obrazům Viktora Foerstera
- Spása znovu křižovaná (1903)
- Řeči příležitostné I (1904)
- Před biřmováním (1914)
- Milosrdenství Tvé nad námi (1915)
- Útěcha zarmoucených (1915)
- Pro naše zvony (1918)
- Po cestě křížové (1918)
- Pokání (1935)
- Slovo včas I, II (1935, 1937)
Redakční a ediční činnost
- Homiletická knihovna (1901–1932) – knižnice
- Studnice Boží moudrosti (1939) – soubor biblických výroků a výroků církevních autorit
- Kazatelna (1902–1942) – homiletický časopis; od r. 1940 pod názvem: V den Páně (Národní knihovna, signatura 54 E 002725)
- Příloha Kazatelny (1902–1942) (Národní knihovna, signatura 54 E 002725)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PRAVDA, Rudolf. Z galerie jihočeských vlasteneckých kněží : kapitoly z církevních a kulturních dějin jižních Čech. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna, 2006. 50 s. ISBN 80-86074-27-7. S. 24.
- ↑ Knihy čistých obzorů (dostupné online v NK ČR). Národní politika. 5. 4. 1943, s. 3. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČERNÝ, Jiří. Za děkanem Františkem B. Vaňkem. Vlastivědný sborník Pelhřimovska. Pelhřimov: Okresní muzeum Pelhřimov, 1993, čís. 4, s. 33–42.
- Merhaut, Luboš (ed.). Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4, S–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Svazek II, U–Ž, Dodatky A–Ř. Praha: Academia, 2008. s. 1224.
- PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Praha: Torst, 1998. ISBN 80-7215-059-6. S. 556–560.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Bernard Vaněk na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Bernard Vaněk
- František Bernard Vaněk v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
