Francisco de Quevedo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francisco de Quevedo

Francisco Gómez de Quevedo y Villegas (14. září 1580 v Madridu - 8. září 1645 ve Villanueva de los Infantes) byl španělský spisovatel.

Počátek 17.stol, kdy Francisco de Quevedo tvoří je obdobím mocenského úpadku "Říše, nad níž slunce nezapadá". V literatuře se tento úpadek ovšem neprojeví okamžitě, naopak objevuje se řada autorů světového významu (např. Cervantes, Calderón, Tirso de Molina, Lope de Vega) a mluví se oprávněně o Zlatém století (Siglo de Oro). V literatuře spolu soupeří dva styly kulteranismus a konceptismus. Prvý se vyznačuje kultivovaností a vzdělaneckostí, hojně je protkáván latinskými termíny. Konceptismus si více cení hříčky, vtipu a originálního nápadu. Quevedo je tradičně řazen mezi konceptisty, ale v jeho díle je patrné i již nadcházející baroko.

Život[editovat | editovat zdroj]

Quevedo (A. Querol, 1902, Madrid)

Quevedo pochází ze starobylé španělské šlechtické rodiny od Burgosu, jeho otec byl sekretářem různých členů královské rodiny. Studoval na jezuitském gymnáziu v Madridu a později na univerzitách v Alcalá de Henares a Valladolidu. Byl neuvěřitelně nadaný a již v mládí dosáhl mnohých úspěchů akademických i literárních. Vede poněkud nevázaný a prostopášný život. Od roku 1601 žije u dvora, stává se diplomatem a zamotává se do různých politických dobrodružství na Sicílii a v Benátkách. Dosahuje i různých hodností u dvora. Dvůr je mu střídavě nakloněn a nebo jej odmítá, Quevedo totiž rád říká to, co si opravdu myslí a kritizuje ty, kteří kritizování být nechtějí. Nakonec je za kritiku samotného krále uvržen do žaláře, poté je sice propuštěn, ale jeho zdraví je již podlomeno a Quevedo brzy umírá.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nejproslulejším Quevedovým dílem je Život rošťáka (Historia de la Vida de Buscón), typický pikareskní román. Termín pikareskní román pochází ze španělského pícaro, což je rošťák a podvodníček, postrádající jakýchkoliv mravních zásad, a kterému jsme přesto nakloněni a přejeme si, aby nebyl polapen a za své poklesky potrestán. Takový je i hlavní hrdina v Životě rošťáka don Pablos. Kniha je psána ich-formou a proto mnozí mají tendenci věřit tomu, že don Pablos a Quevedo jsou tatáž osoba. Přesto, že asi obsahuje některé autobiografické prvky tomu tak však není, kniha je prostě jen tak mistrně napsána, že tento dojem budí. V satirických prózách Sny (Sueňos) a Dopisy rytíře de la Tenaza (Cartas de cavallero de la Tenaza) tepe zlořády tehdejšího Španělska. Věnuje se i literatuře náboženské, sepisuje například životopisy svatého Pavla a svatého Tomáše. Z jeho politických traktátů si získala největší proslulost Politika Boží. Nesnáší literaturu kulteranistů (a především Góngoru představitele tohoto směru) a brojí proti jejich dílům a jazyku, kterého používají. A to například ve svých dílech Učená latinice (La Culta Latiniparla) a Kompas kultistů (Aguja de navegar cultos). Quevedovo básnické dílo je zřetelným projevem konceptismu, plné často nepřeložitelných slovních hříček. Jeho veršů se nám dochoval jen zlomek, do češtiny některé z nich přeložil a do sbírky Kruté sny uspořádal Vladimír Mikeš.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Francisco de Quevedo
  • QUEVEDO de, VILLEGAS y, Francisco Gómez: Život rošťáka, SNKLHU, Praha 1957
  • QUEVEDO de, VILLEGAS y, Francisco Gómez: Kruté sny, Mladá fronta, Praha 1963
  • BĚLIČ, Oldřich et FORBELSKÝ, Josef: Dějiny španělské literatury, SPN, Praha 1984
  • FITZMAURICE-KELLY, James: Dějiny španělské literatury do konce XVIII.století, Jan Laichter, Praha 1912