Eskalátor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eskalátor v metru ve Washingtonu, D.C.
Eskalátor v obchodním domě Palác Flóra, Praha
Točitý eskalátor, Times Square, Hongkong
Eskalátory v Kodani, Dánsko

Eskalátor (též pohyblivé schody, jezdicí schody) je speciální řetězový dopravník určený pro dopravu osob mezi různými výškovými úrovněmi. Pracuje na principu řetězové propojených článků, resp. stupňů, které cyklicky obíhají po pevné dráze. Tvoří tak pohyblivé schodiště, zpravidla doplněné o přidržovací madlo (pár madel). Zařízení je téměř vždy poháněno asynchronním elektromotorem. Používá se například v metru, na nádražích či ve velkých obchodních centrech apod., někdy i ve veřejném prostoru města v roli obdobné lanovce.

Na podobném strojním principu bývá založen i tzv. pohyblivý chodník, který může být užit jak k vodorovné, tak k šikmé dopravě. Od eskalátoru se liší tím, že mívá menší sklon a dopravní plochy článků v činné poloze netvoří stupně, ale jsou v rovině.

Rychlost eskalátorů bývá v rozmezí 0,27 až 0,55 m/s,[1] rychlost původních ruských eskalátorů v pražském metru byla podle mluvčí Dopravního podniku hl. m. Prahy a. s. 0,9 m/s, podle radního Radovana Šteinera a podle Novinek.cz dokonce 2,5 m/s.[2][3] Podle Deníku.cz stanovuje norma EU maximální rychlost na 0,75 m/s.[3]

Oproti výtahu má eskalátor vyšší přepravní kapacitu. Obvykle se eskalátory používají pro překonání přepravní výšky do 7, maximálně 14 metrů. Výjimečně, například v hlubinných stanicích metra, se zřizují i vyšší, například v pražské stanici metra Náměstí Míru má eskalátor přepravní výšku 43 metrů.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První eskalátor zkonstruoval a umístil Jesse W. Reno v New Yorku roku 1897 jako zábavní atrakci, první komerční eskalátor vytvořil Reno společně s firmou Otis Elevator Company roku 1899. Na podobných zařízeních pracovali souběžně i jiní konstruktéři, například se uvádí,[1] že eskalátor vynalezl i pojmenoval kolem roku 1900 Charles Seeberger.

Název vznikl jako obchodní značka výrobku firmy Otis Elevator Company umělou kontaminací anglického výrazu elevator (výtah) latinským slovem scalae (schodiště, žebřík, stupnice). Kolem roku 1950 název „eskalátor“ zobecněl.

Zhruba v roce 1989 byl v japonském městě Kawasaki postaven eskalátor s pouhými 5 schody a celkové výšce 83 cm. Jako kuriozita je zapsán v Guinessově knize rekordů a je stále funkční.[5]

Eskalátory v Česku[editovat | editovat zdroj]

Jako první eskalátor v Československu bývá uváděno [4] kryté pohyblivé schodiště s dřevěnými stupni, které bylo zprovozněno roku 1926 v trase zrušené pozemní lanovky na Letnou a fungovalo až do roku 1935.[6]

19. března 1939 byl nově otevřen obchodní dům Bílá labuť podnikatele Jaroslava Brouka v ulici Na Poříčí. Kromě moderních osobních výtahů a spojení pokladen potrubní poštou byl vybaven i eskalátorem mezi přízemím a prvním patrem.[4][7]

Roku 1968 byl eskalátory vybaven nový podchod na Václavském náměstí.[4]

Eskalátor je v Česku určené technické zařízení ve smyslu Zákona o drahách. Z toho plynou i požadavky na kvalifikované zajištění provozu a údržby, například je omezena možnost používat neoriginální náhradní díly.

V České republice jsou eskalátory nejznámější ze stanic metra v Praze, kde zejména eskalátory z podpovrchových vestibulů do hlubinných stanic dosahují mimořádné délky. Eskalátory jsou hojně využívány i ke spojení vestibulů, které plní většinou též roli uličních podchodů, s povrchem. Dále jsou eskalátory na několika největších a nejmodernějších nádražích v republice a také v některých obchodních centrech.

Tradičním českým výrobcem kratších eskalátorů byla Transporta Chrudim, delší eskalátory v hlubinných stanicích metra byly původně ruské výroby. V současné době mezi nejvýznamnější výrobce, kteří se v Česku uplatňují, patří například Schindler, Thyssen a OTIS (ty se uplatnily náhradou za ruské eskalátory v některých hlubinných stanicích pražského metra), ale své eskalátory zde nabízí více než desítka dalších firem.[8]

Eskalátory ve stanicích metra[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Eskalátory v pražském metru.

V systémech metra se používají eskalátory pro dopravu ze staniční lodi do vstupní haly jak ve většině hloubených stanic (obvykle jen jeden, někde i dva spolu s klasickým pevným schodištěm – hloubka stanice není velká), tak i ve stanicích ražených. Tam je zpravidla hluboko pod povrchem vyražen jeden či více eskalátorových tunelů a v něm jsou obvykle tři nebo i více ramen tzv. hlubinných eskalátorů. Eskalátory jsou mnohde použity i ke spojení vstupní haly (vestibulu) s povrchem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Václav Suchan: Schody a výtah v jednom (Blesk, 1. 7. 2006, seriál Jak funguje… eskalátor)
  2. Tomáš Holý: Eskalátory v metru jsou moc rychlé, bruselští úředníci je výrazně zpomalují, Novinky.cz, Právo, 2. 7. 2009, strana 1, on line na webu Zlínský spolek přátel trolejbusové dopravy, o. s.
  3. a b Lukáš Marek: Pražské metro instaluje pomalejší eskalátory, Deník.cz, 3. 7. 2009
  4. a b c d Viktor Baier: Pohyblivé schody neboli eskalátory. DP kontakt 1/2008, Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s., str. 10–11
  5. Vojtěch Pospíšil. Nejzbytečnější eskalátor na světě je v Japonsku. Má pět schodů a jede dolů. Novinky.cz [online]. 2012-01-05 [cit. 2013-01-05]. Dostupné online.  
  6. Pohyblivý chodník na Letnou, klip z filmu Muži v offsidu
  7. Bílá labuť, Pražská informační služba
  8. Seznam výrobců eskalátorů, komerční tematický web

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Escalators ve Wikimedia Commons