Elektronické mýtné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mýtná brána v na Rychlostní silnici R1 nedaleko Řep a Zličína

Elektronické mýtné je moderní způsob, jak se zpoplatňuje užívání pozemních komunikací pomocí elektronického sledování pohybu vozidel. Vozidla musejí být vybavena příslušnou palubní jednotkou.

Používají se dva základní typy systémů:

  • mikrovlnný, při němž vozidla jsou sledována pomocí takzvaných mýtných bran, tedy portálů nad vozovkou s detektory vozidel (snímači mikrovlnného signálu a kamerami). Je použit ve většině evropských zemích, standardizován v rámci Evropské unie.
  • satelitní, které umožňuje celoplošné sledování vozidel nejen na speciálně vybavených komunikacích. Je použit pouze v Německu, a i tam je doplněn mikrovlnným kontrolním systémem.

Systém elektronického mýtného může být kombinován se systémem poplatků hrazených pomocí dálničních známek a s financováním prostřednictvím silniční daně. Oba systémy lze využít i k dalším účelům, k nimž může posloužit sledování vozidel.

Výběr poplatků za užívání dálnice systémem elektronického mýtného zavedlo Rakousko, Německo a Švýcarsko. V roce 2005 podobný systém chystaly kromě České republiky také Velká Británie, Portugalsko nebo Slovinsko.[1] Slovensko chystá mýtné od roku 2009, Velká Británie, Švédsko a Maďarsko od roku 2008, Polsko v roce 2010 a Belgie někdy po roce 2013.[2]

Elektronické mýtné v Česku[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Elektronické mýtné v Česku.
Dopravní značka upozorňující na začátek úseku, za nějž se platí elektronické mýtné

V České republice bylo elektronické mýtné pro vozidla s celkovou hmotností nad 12 tun zavedeno od 1. ledna 2007 novelou Zákona o pozemních komunikacích (13/1997 Sb.) na 970 kilometrech dálnic a silnic pro motorová vozidla, kde je vybudováno asi 178 mýtných bran. Na rozdíl od Německa se vztahuje i na autobusy, ač byly silné snahy alespoň veřejnou linkovou dopravu z povinnosti vyjmout. Od 1. ledna 2008 se začalo platit na 200 kilometrech silnic I. třídy.

Elektronické mýtné v Německu[editovat | editovat zdroj]

Na německých dálnicích je od 1. ledna 2005 systém kombinující satelitní navigaci s využitím systému sítí mobilních telefonů, provozovatelem je společnost Toll Collect.[3] Palubní jednotka (OBU, On-Board Unit) zapůjčená od provozovatele systému za jízdy získává informace o aktuální poloze vozidla pomocí satelitního systému GPS, a ty shromažďuje a na konci cesty (při opouštění placeného úseku) hromadně odesílá jako SMS zprávu do výpočetního centra Toll Collect. OBU má i modul DSRC, který je schopen komunikovat s mikrovlnnými stanovišti (mýtnými branami). Těch je v Německu 300 a jsou využívána ke kontrole placení mýtného. Kontrolu za jízdy provádějí mobilní jednotky BAG.[4]

Alternativní možností je zaplacení průjezdu on-line po internetu, nebo u terminálů, které připomínají svým vzhledem bankomat, umístěných na čerpacích stanicích na dálnici nebo ve městech v bízkosti dálničního nájezdu či na tzv. Autohofech, kde je možno zadat trasu cesty.

Elektronickému mýtnému podléhají nákladní automobily s celkovou hmotností větší než 12 tun, autobusy však poplatku nepodléhají.

Poplatky jsou mezi 9–14 eurocenty za kilometr v závislosti na počtu náprav a emisní třídě.

Do systému spadá 12 000 kilometrů dálniční sítě.

Elektronické mýtné v Rakousku[editovat | editovat zdroj]

V Rakousku byl mikrovlnný systém elektronického mýtného spuštěn 1. ledna 2004.[4] Palubní jednotka (OBU, on-board-unit) komunikuje s externími zařízeními na mikrovlnném principu (DSRC).

Investorem byla firma Asfinag, provozovatelem je firma Europass, technické řešení realizovala firma Kapsch.

Mýtném podléhají téměř všechny dálnice a rychlostní komunikace, tedy síť o délce asi 2000 kilometrů. Na jednotlivých úsecích jsou vybudovány mýtné brány, které jsou spojeny s centrálou.

Elektronické mýtné na Slovensku[editovat | editovat zdroj]

Od 1. ledna 2010 začíná elektronické mýto platit na Slovensku, které se budou vztahovat pro všechna vozidla nad 3,5 tuny a autobusy jedoucí po slovenských dálnicích, rychlostních silnicích i silnicích I. třídy.[5]

Elektronické mýtné ve Švýcarsku[editovat | editovat zdroj]

Poplatky jsou vybírány na všech silnicích u vozidel nad 3,5 tuny. Jsou závislé na hmotnosti vozidla (platí se ujeté tunokilometry). Palubní jednotka Tripon komunikuje s vnějšími zařízeními prostřednictvím mikrovlnného systému DSRC (Dedicated Short Range Communication), silnice jsou vybaveny mýtnými branami.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Electronic toll collection ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Lokaj: Mýtné se začne fungovat od ledna 2007 (iDnes, 31. 10. 2005)
  2. Antimonopolní úřad rozhodne, zda tendr na mýtné byl v pořádku (20. 12. 2005, doprava.cz)
  3. Toll Collect, provozovatel systému elektronického mýtného v Německu
  4. a b Pavel Louda: Elektronické mýtné přichází (28. 12. 2004, Computerworld 43/2004)
  5. Slovensko od ledna zavádí elektronické mýto

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]