Eduard Vyznavač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard III. Vyznavač
král Anglie
Portrét
Doba vlády8. červen 1042 – 5. leden 1066
Korunovace3. duben 1047
Narozenícca 1003
Islip
Úmrtí5. ledna 1066
Londýn
PohřbenWestminsterské opatství
PředchůdceHardiknut
NástupceHarold II. Godwinson
RodWessexové
OtecEthelred II.
MatkaEmma Normandská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard III. Vyznavač (anglicky Edward the Confessor) (asi 1004 – 5. ledna 1066) byl předposledním anglickým králem anglosaského původu, synem Ethelreda II. Vládl od roku 1042 až do své smrti. Jeho vláda byla provázena pokračujícím úpadkem královské moci v Anglii a rostoucím vlivem šlechty. Tento proces předznamenal dobytí Anglie normanským vévodou Vilémem v roce 1066.

Eduard nastoupil na trůn 8. června 1042 a podle Anglosaské kroniky byl oblíbeným králem. Když v roce 1066 umírá, nemá syna, který by se stal jeho jednoznačným nástupcem. Nástupnictví se tedy stává problémem, protože nároky na trůn kladou tři lidé.

Mládí

Eduard se narodil kolem roku 1004, údajně v Isipu v Oxfordshire. V roce 1013 uprchl se svým bratrem Alfrédem a matkou Emmou Normandskou před vikinskými nájezdníky do Normandie. Během normanského exilu se u Eduarda vyvinula velká zbožnost. Jeho přátelské vztahy s Normandií a jejími předními osobnostmi ovlivnily jeho pozdější vládu v Anglii.

Po nezdařeném pokusu (provedeném společně s bratrem Alfrédem) o sesazení nevlastního bratra Hardiknuta (měli společnou matku) z anglického trůnu se Eduard vrací zpět do Normandie. Alfréd byl však při útěku zajat a zabit Godwinem, hrabětem z Wessexu. Vražda bratra byla zdrojem pozdější Eduardovy nenávisti k hraběti, která vedla až k Wessexově vyhnanství.

V roce 1041 pozval Hardiknut svého nevlastního bratra Eduarda z exilu v Normandii zpět do Anglie a pravděpodobně jej ustanovil svým dědicem. Hardiknut neměl manželku ani potomky a zemřel o rok později.

Eduardova vláda

Eduardova vláda je provázena mírem a prosperitou, faktická správa však vyžadovala shodu s třemi mocnými hrabaty: Godwinem, hrabětem z Wessexu, Leofricem, hrabětem z Mercie a Siwadem, hrabětem z Northumbrie. Eduardovy sympatie k Normanům rozhořčovaly stejně tak anglosaské jako dánské šlechtice a přiživovaly protinormanské nálady, vedené Godwinem. Zlomovým okamžikem bylo jmenování arcibiskupa canterburského, kdy Eduard odmítl Godwinova kandidáta a jmenoval arcibiskupem londýnského biskupa normanského původu.

Střet se vyhrotil během krvavých nepokojů mezi obyvateli Doveru a Eduardovým příbuzným Eustachem, hrabětem z Boulogne. Godwin je odmítl potrestat, ale Leofric a Siward se postavili na královu stranu a Godwin byl nucen v září 1051 odejít i s rodinou do exilu. O rok později se hrabě Godwin vrátil s armádou a přinutil krále, aby mu vrátil titul a majetek a zbavil se normanských poradců. Godwin zemřel v roce 1053. Jeho synu Haroldovi se podařilo shromáždit ještě větší majetek a po Eduardově smrti v lednu 1066 byl korunován králem. Trůn si však nárokoval také norský král Harald III. Hardrada a normanský vévoda Vilém. Poslední z nich byl nakonec úspěšný, Harolda II. Godwinsona porazil v bitvě u Hastingsu a jako král spojil normanské a anglické území.

Kanonizace

Když v roce 1154 nastoupil na trůn Jindřich II., došlo v jeho osobě ke spojení anglosaského a normanského královského rodu. Aby ještě více upevnil svoji pozici, založil kult Eduarda Vyznavače. S kanonizací souhlasil i papež Alexandr III. a v roce 1163 byly Eduardovy ostatky uloženy ve Westminsterském opatství. Slavnostnímu obřadu předsedal Thomas Becket, arcibiskup z Canterbury. V době Eduardovy kanonizace byli svatí běžně děleni na mučedníky a vyznavače. Mučedníci byli lidé, kteří byli zabiti pro svou víru, vyznavači zemřeli přirozenou smrtí. Podle tohoto pravidla byl Eduard označen jako Eduard Vyznavač, částečně také proto, aby byl odlišen od staršího Eduarda Mučedníka.

Eduard byl v roce 1161 kanonizován římskokatolickou církví, která ho považuje za svatého ochránce králů, problémových manželství a rozvedených manželů. Během vlády Jindřicha II. začal být Eduard považován za ochránce Anglie, než byl roku 1348 nahrazen svatým Jiřím. I nadále však zůstal patronem královské rodiny.

Vývod z předků

Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Edmund I.
 
 
 
 
 
 
 
Edgar
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ælfgifu ze Shaftesbury
 
 
 
 
 
 
 
Ethelred II.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ordgar z Devonu
 
 
 
 
 
 
 
Ælfthryth
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
?
 
 
 
 
 
 
 
Eduard III. Vyznavač
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vilém I. Normandský
 
 
 
 
 
 
 
Richard I. Normandský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Sprota
 
 
 
 
 
 
 
Emma Normandská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
?
 
 
 
 
 
 
 
Gunnora Normandská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
?
 
 
 
 
 
 

Externí odkazy

Angličtí panovníci
Alfréd Veliký • Eduard I. Starší • Æthelstan • Edmund I. • Eadred • Edwy • Edgar • Eduard II. Mučedník • Æthelred II. • Sven Vidlí vous • Edmund II. • Knut I. Veliký • Harold I. • Hardiknut • Eduard III. Vyznavač • Harold II. Godwinson • Vilém I. Dobyvatel • Vilém II. Ryšavý • Jindřich I. • Štěpán III. z Blois • Jindřich II. Plantagenet • Richard I. Lví srdce • Jan Bezzemek • Jindřich III. Plantagenet • Eduard I. • Eduard II. • Eduard III. • Richard II. • Jindřich IV. • Jindřich V. • Jindřich VI. • Eduard IV. • Jindřich VI. • Eduard IV. • Eduard V. • Richard III. • Jindřich VII. • Jindřich VIII. • Eduard VI. • Marie I. Tudorovna • Alžběta I. • Jakub I. Stuart • Karel I. Stuart • Oliver Cromwell, lord protektor • Richard Cromwell, lord protektor • Karel II. Stuart • Jakub II. Stuart • Marie II. Stuartovna a Vilém III. Oranžský • Anna Stuartovna
 Anglická vlajka
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Vyznavač&oldid=16473469“