Edmund Pascha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edmund Pascha OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Svěcení
Služby kazatel
Osobní údaje
Datum narození 1714
Místo narození Kroměříž
Datum úmrtí 6. květen 1772
Místo úmrtí Žilina
Povolání hudební skladatel, varhaník, zpěvák, písař

Edmund Pascha, původně česky Páska nebo Paska, užívající pseudonym Claudianus Ostern (1714, Kroměříž6. května 1772, Žilina) byl slovenský františkán, kazatel, varhaník a hudební skladatel českého (moravského) původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1714 v Kroměříži.[1] O jeho rodinném původu a dětství není nic známo. Již v rodném městě se ale mohl seznámit s františkány. Jeho bližší kontakt s řádem však probíhal spíše skrze klášter v Uherském Hradišti patřícímu do uherské salvatoriánské provincie františkánů. Do této provincie totiž náležel a v ní působil již od svého vstupu do řádu v dnes slovenském Hlohovci v roce 1731, kdy obdržel řeholní jméno Edmund. Současně se stal klerikem připravujícím se na kněžství. Jako i ostatní františkánští klerici a kněží studoval v klášterní škole filozofii, konkrétně v klášteře v Beckově, a následně teologii v Uherském Hradišti.[2] Po ukončení studia a vysvěcení na kněze působil jako Jako kněz, kazatel a varhaník v řadě klášterů salvatoriánské provincie na Slovensku, mimo jiné v Prešově, Pruském, a v Žilině. Byl značně nemocný. Po řadu let trpěl nadměrnou lámavostí kostí nebo dnou, kvůli čemuž byl chromý (chodil o berlích) a postižen i na rukou, z čehož lze odovodit jeho pseudonym Claudianus (z latinského Claudus = chromý).[3] . V závěru svého života onemocněl rakovinou. Zemřel v žilinském klášteře 6. května 1772.

Ke třístému výročí narození chystá Mincovňa Kremnica vydání pamětní stříbrné mince v hodnotě 10 €.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Edmund Pascha byl nejen varhaníkem, ale také hudebním skladatelem. Komponováním slovenských pašijí, pastorálních mší a koled se zasloužil nejen o rozvoj barokní hudby na Slovensku, ale i o slovenskou literaturu. Ve svých hudebních sbornících zachoval zejména vánoční folklór a osobitou slovenskou lidovou poesii s vánočními a velikonočními náměty. „Skládal v duchu lidové poesie vánoční pastýřské písně a básně, psal, illuminoval a celostránkovými obrazy zdobil notované kancionály, komponoval koledy a pastýřské mše na své texty.“[4] Ve své soudobé slovenštině užíval četné moravismy vycházející z jeho moravského původu. Paschova lidová barokní hudba a poezie klade velký důraz na pastýřské obsazení zejména u vánočních textů. Lidové prvky uplatňoval v melodické, rytmické i harmonické rovině. V jeho barokním stylu je možno nalézt i pravky starší, ale i ranně klasicistní hudby.[5]

Z hudební tvorby i pera Edmunda Paschy se dochovalo nebo je známo několik rukopisných hudebních sborníků:

  • Takzvaný Žilinský kancionál, sepsaný, jak název napovídá, během autorova působení v žilinském klášteře okolo roku 1770.[6] Skládá se ze dvou částí. První z nich: Harmoniae pastorales, nebo též v singuláru Harmonia pastoralis (Pastýřske harmonie, ff. 2-27) obsahuje hudební doprovody ke dvěma vánošním mším, kde je původní latinský mešní text doplněn o slovenské lidové koledy a pastorely.[7] Pascha tím představuje jistý přechod od plně latinských mešních zpěvů k textům zcela v národním jazyce, jak psal vánoční mše v češtině o něco později Jan Jakub Ryba. Stylově Pascha vychází ze světské (lidové) hudby doplněné o basso continuo provedené varhanami, čímž jistě sledoval snahu přiblížit chrámovou hudbu lidovému obecnému vkusu a vnímání. Místo častějích barokních vícehlasých polyfonií však v duchu františkánské tradice[8] používá, až na výjimky, jednohlasé zpěvy provedené jedním zpěvákem, v duetu nebo jednohlasně celým sborem, jehož důraz ještě v těchto pasážích doplňují dechové nástroje. Druhá část svazku nazvaná Prosae pastorales (Pastýřské zpěvy, ff. 28-54) obsahuje dvacet pět vánočních koled a pastorál, písní nebo nebo rozhovorů pastýřů, andělů. Mezi nimi je i známá koleda „Do hory, do lesa, valaši!“.

Nejznámějším dílem skladatele je Vánoční mše F-dur z výše uvedeného sborníku Harmonia pastoralis. Je to jedinečné dílo slovenského baroka. Hudební historici uvádějí, že Paschova Vánoční mše pro své kouzlo, neopakovatelnou originalitu a zemitou sílu nemá obdoby ani v jedné ze známých vánočních mší (dr. Terrayová). V této mši lze obdivovat nejen hudební skladbu, ale zejména slovenské vložky vsunuté mezi klasické (byť zkrácené) latinské texty. Je zapsaná jako varhanní particel. Kromě varhan obsahuje vstupy i dalších nástrojů: klarin, fléten a pastýřských trub (tuba pastoralis). Varhanní mezihry, sólové árie, dueta i vokální trojhlas se střídají s jednohlasými sborovými částmi.

Kromě vánočních skladeb se dochovaly ještě tři pasionály:

  • Passionale Domini Venerabilis Conventus Soloensispasionál pocházející dle chronogramu v titulu z roku 1771 a rovněž určený pro františkánský klášter v Žilině.[9] Stejně jako následující uvedené pasionály obsahuje notované responsoriální pašije se čtyřhlasými zpěvy. na Květnou neděli a Velký pátek. Hudbu v nich Pascha doplnil o několik vlastnoručních akvarelů (zde svatá Barbora, Patronka žilinského františkánského chrámu a kláštera, Ukřižování, kříž, autoportét autora). Textovou část tvoří jednoduchá rozjímání. Je to výsostně barokní poesie.
  • Pasionál pro prešovský františkánský klášter z roku 1770[10] obsahuje stejně jako předchozí a následující notvané responsoriální velikonoční pašije.
  • Pasionál pro klášter v Pruském z roku 1771 [11]


Vyskytly se dohady, že Edmund Pascha není autorem těchto děl, ale že jejich autorem je jiný františkánský varhaník a skladatel Jozef Juraj Zrunek (1736–1789). Tyto domněnky však nebyly nikdy potvrzeny.

Uvedené hudebniny, s výjimkou Prušianskehó pašionálu jsou v Literárnom archíve Matice slovenskej v Martine. Prušiansky je uložen v Štátnom archíve v Bytči.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edmund Pascha na slovenské Wikipedii.

  1. SOBOLOVÁ, Božena. Moravskí františkáni v Žilině. In Bibliografický zborník za roky 2008-2009. Martin : Slovenská národná knižnica, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-89301-31-7. S. 111-114.. Vševlad Gajdoš – osobní pozůstalost (fond): Slovenská národná knižnica, Archív literatury a umenia (ALU), signatura 155 O 5.
  2. SOBOLOVÁ, Slovenskí františkáni... (cit.)
  3. OREL, Hudební památky... (cit.).
  4. OREL, Hudební památky... (cit.), s. 26.
  5. SOBOLOVÁ, Moravskí františkáni... (cit.)., s. 112-113.
  6. SOBOLOVÁ, Moravskí františkáni... (cit.). OREL, Hudební památky... (cit.), s. 27, datuje rukopis přímo do roku 1771. 54 listů, formát 23x37 cm, moderní notace v soudobých klíčích s cifrovaným basem. Vševlad Gajdoš – osobní pozůstalost (fond): Slovenská národná knižnica, Archív literatury a umenia (ALU), signatura 155 AV 18.
  7. Srov. GAJDOŠ, Vševlad OFM. K slovenským textom vo Vianočnej omši (Pascha). Matičné čítanie. 16. marca 1970.  GAJDOŠ, Vševlad OFM. Slovenské texty v Paschovej Vianočnej omši. Katolícke noviny. Vianoce 1973.  
  8. Srov. SEHNAL, Jiří. Hudba u františkánů české provincie v 17. a 18. století. Časopis Moravského muzea. 1993, roč. 78, s. 217-238.  KAČIC, Ladislav. Repertoire und Aufführungspraxis der Kirchenmusik in den Franziskanerprovinzen Mitteleuropas im 17.-18. Jahrhundert. Musicologica Istropolitana. , roč. I, čís. 2002, s. 53-102.   OREL, Hudební památky... (cit.)
  9. cca 60 listů, formát 26x42 cm. Kvadratická chórová notace tradičně užívaná ve františkánském řádu i v novověku. OREL, Hudební památky... (cit.), s. 31.
  10. SOBOLOVÁ, Slovenskí františkáni... (cit.)
  11. SOBOLOVÁ, Slovenskí františkáni... (cit.)

Literatura a prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník II. (M–Ž). Praha : [s.n.], 1930.  
  • LEPÁČEK, Celestin OFM. Kancionále a pasionále františkána E. Paschu.. Kultúra. 1932, roč. IV, s. 268.  
  • SOBOLOVÁ, Božena. Moravskí františkáni v Žilině. In Bibliografický zborník za roky 2008-2009. Martin : Slovenská národná knižnica, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-89301-31-7. S. 111-114.
  • Vševlad Gajdoš – osobní pozůstalost (fond): Literáry archív Matice slovenskej v Martine, signatura 155 O 5.
  • GAJDOŠ, Vševlad OFM. K slovenským textom vo Vianočnej omši (Pascha). Matičné čítanie. 16. marca 1970.  
  • GAJDOŠ, Vševlad OFM. Slovenské texty v Paschovej Vianočnej omši. Katolícke noviny. Vianoce 1973.  



Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]