Dauphineské Alpy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dauphinéské Alpy
Dauphiné
Alpes du Dauphine
Dauphine ze sedla Col du Lautaret
Dauphine ze sedla Col du Lautaret

Nejvyšší bod Barre des Ecrins (4 102 m n. m.)

Nadřazená jednotka Západní Alpy
Sousední
jednotky
Vanoise, Kottické Alpy, Vercors, Chartreuse, Devoluy, Provensalské Alpy, Bornes-Bauges-Aravis
Podřazené
jednotky
Soreiller, Ecrins, Oisans, Belledonne, Grandes Rousses

Světadíl Evropa
Stát Francie Francie
Horniny břidlice, žula, rula, gabro, vápenec
Povodí Rhôna, Isére, Romanche, Vénéon, Drac, Durance

Dauphinéské Alpy patří po masivu Mont Blanc k nejvýznamnějším horským skupinám Alp ve Francii. Představují rozlehlý horský prostor vysokých štítů, ledovců, jezer a alpských luk. Název souvisí s totožným jménem historického území a s francouzským šlechtickým titulem. Na starších mapách většinou termín Dauphine nenajdeme. Oblast bývá nazývána Masiv Pelvoux nebo Masiv Ecrins. Dauphineské Alpy patří k nejdivočejším horským systémům Alp. Díky značné strmosti, velkému převýšení, silnému zalednění a visutými ledovci působí dojmem nedostupnosti.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Dauphinéské Alpy od západu k severu vymezují řeky Rhôna, Isére, Arc, na východě řeky Valloirette, Guisane a Durance, na jihu Buech, Drôme (event. Eygues). Sever odděluje od masivu Vanoise údolí řeky Romanche.

Geologické složení[editovat | editovat zdroj]

Pohoří je součástí Vnějších krystalických Alp. Setkávájí se zde pásma žuly, ruly, břidlic, gabra a vápenců.

Členění[editovat | editovat zdroj]

Dauphinéské Alpy se rozkládají na ploše 5300 km². Pohoří můžeme rozdělit na severní část Masiv du Soreiller, centrální oblast Ecrins a jižní část Créte de Dourmillouse s nejvyšším vrcholem Pic du Bonvoisin (3 560 m). Jižní části již nemají tak výrazný vysokohorský charakter a nenalézají se zde žádné ledovce.
K nejznámějším vrcholům Dauphinéských Alp patří nejjižnější Alpská čtyřtisícovka Barre des Ecrins (4 102 m), která je zároveň nejvyšší horou pohoří. Dále La Meije a Mont Pelvoux. Ne severu území vynikají nápadné věže Les Aiguilles d´Arves a masiv Grandes Rousses s nejvyšší horou Pic de l´Etendard (3 238 m), který je vůbec nejzápadnější zaledněnou alpskou oblastí. Tyto hory již někdy nebývají řazeny k pohoří Dauphiné, neboť severní ohraničení vede podél řeky Romanche.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Turisticky je pohoří dobře zpřístupněno. Hustá síť značených stezek vede i do značných výšek. Do pohoří zasahují čtyři velká údolí : Vénéon, Valloise, Valgaudemar a Valjouffrey. V severní části hor jsou známá lyžařská střediska l´Alpe-d´Huez a Les Deux-Alpes. Za návštěvu stojí město Briançon na východním okraji (pozoruhodný svým opevněním, jako atrakcí). Briançon je nejvýše položeným městem v Evropě. Na řece Durance a Ubaye je největší alpská přehradní nádrž Lac de Serre-Ponçon (30 km²). Turistům slouží celkem 32 horských chat, patřících většinou spolku C.A.F. Kempy nalezneme v místech La Berarde, Vallouise, Villar-Loubiere, Les Faures, Venosc a další.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 byl na poměrně rozlehlém území vyhlášen Parc national des Ecrins o rozloze 91 740 ha. Důvodem byla ochrana alpské flory, fauny a výrazného vysokohorského reliéfu s množstvím jezer. Můžeme zde narazit na kamzíky, sviště, zajíce, orly skalní apod. Na území parku platí přísná pravidla, volné táboření je zakázáno. Správa národního parku sídlí v Gapu.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]