Chouzovy
Šablona:Infobox - sídlo Chouzovy (německy Chausow) jsou malá ves, jedna ze tří místních částí obce Chválenice v okrese Plzeň-město. Leží přibližně 2,5 km jihovýchodně od vsi Chválenice. Je zde evidováno 27 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 49 obyvatel.[2] Chouzovy leží jako jediná mimo mimo hlavní silnici z Plzně do Českých Budějovic.
Historie
První písemná zmínka pochází z roku 1379, kdy je ves zmíněna jako součást vlčtejnského panství, které patřilo mocnému rodu jihočeských Rožmberků.[3] Vlčtejnské panství bylo rozsáhlým dominiem, k němuž k němu náleželo dvanáct vesnic. Chouzovy byly jednou z největších vsí tohoto statku. Bylo zde osm dvorců. Šlo na tehdejší poměry o poměrně velkou ves. Během doby však zaostávala ve svém rozvoji a usedlostí ubývalo.
Mezi roky 1587 a 1589 bylo vlčtejnské panství připojeno k Hradišti u Blovic. Tak se také Chouzovy dostaly k Hradišti a v jeho svazku prožívaly svůj osud až do konce feudalismu v roce 1848. Ves leží společně se Želčany v těsném sousedství sousedství Chválenic, kam byla po mnoho staletí také přifařena a přiškolena. Život zde však byl poněkud odlišný. Do roku 1781 byly komplikované i sňatky Chouzovských s Chválenickými a Želčanskými. Sňatky musela vrchnost povolit a svůj souhlas nedávala ráda, poněvadž svatba znamenala odchod poddaného z panství. Ještě po roce 1848, kdy byly položeny základy k obecní samosprávě, byly Chouzovy svázány s bývalým hradišťským panstvím, neboť tvořily s Vlčtejnem a Chlumánky jednu obec.
Z doby po třicetileté válce je zachován soupis poddaných hospodářů v tzv. berní rule z roku 1654. Je zde zachyceno jen 6 sedláků. O šedesát let později se pořizoval nový, tzv. tereziánský katastr. Podle něho bylo v Chouzovech stále šest velkých usedlostí a všechny byly značně velké. V roce 1829 chválenický farář uvádí, že Chouzovy mají již 16 domů a 103 obyvatel. V roce 1878 tu bylo 20 domů a 107 obyvatel, v roce 1893 21 domů a 116 obyvatel, v roce 1913 21 domů a 116 obyvatel, v roce 1924 21 domů a 112 obyvatel, v roce 1930 24 domů a 124 obyvatel.
Vzhled obce se začal měnit až po první světové válce. Předtím tu byla, s výjimkou několika statků, jednoduchá stavení. Z roku 1896 se dochoval záznam o většině dřevěných domů krytých slámou. Chouzovy měly svůj vlastní hostinec U Hajšmanů, ale do obchodu museli místní lidé chodit do Chválenic. Ve vesnici byly po první světové válce zastoupeny tři politické strany, a to agrární, sociálně demokratická a komunistická.
Rozvoj zemědělství usnadnila elektrifikace v roce 1923, neboť v roce 1937 je zde zaznamenáno již 17 elektrických motorů. Obyvatelstvo bylo závislé především na zemědělské výrobě; řemeslníci, pokud tu byli, dojížděli za prací do okolí. Ve třicátých letech 20. století vedla přes Chouzovy první autobusová linka ze Střížovic do Plzně.
Ve spodní části vsi, poblíž lokality Na Rybníku, bývalo v minulosti několik typických venkovských staveb, především pastuška a kovárna se zvoničkou na střeše. Poté, co chouzovská obec v polovině třicátých let let vystavěla u tzv. Bláhojc křížku samostatnou zvoničku, čekala kovárnu a pastušku demolice. Zůstal pouze pomístní název Za Kovarnou. Lokalita Na Rybníku se jmenuje podle někdejšího velkého vrchnostenského rybníka, který ležel na Střížovickém potoce a tvořil hranici hradišťského a šťáhlavsko-nebílovského panství. Poté, co se rybník ve dvacátých letech 19. století protrhl, zanikl a prostor byl proměněn v louku. Před několika lety byl na části této louky opět vybudován malý rybník. Hranici hradišťského a šťáhlavsko-nebílovského panství dodnes vyznačuje několik zachovaných či rekonstruovaných mezníků z roku 1727.
Společnost
O společenský a kulturní život se v Chouzovech stará především Sbor dobrovolných hasičů Želčany, kde jsou organizováni mladí hasiči nejen ze Želčan, ale také z Chouzov a Chválenic. Jedna z těchto soutěží, Chouzovský rybník, je každoročně v květnu pořádána přímo v Chouzovech, v lokalitě Na Rybníku. Ve vsi jsou pravidelně pořádány také další akce: buřtobraní (červenec) a lampionový průvod (listopad).
Turistika
V blízkém okolí Chouzov je několik turisticky zajímavých cílů:
- barokní zámek Nebílovy,
- kostel sv. Martina ve Chválenicích od Kiliána Ignáce Dientzenhofera,
- zřícenina hradu Vlčtejn
Niklojc hruška v roce 1950
Památná hruška
Severně od vesnice, 1 km směrem k rozcestí V Babších, se nachází památný strom zvaný Niklojc hruška. Stojí v polích Na Borkách. Přesné stáří stromu se nepodařilo určit. Nejstarší svědectví pochází z roku 1845, kdy byla hruška již vzrostlým stromem na okraji panské pastviny.[4] Pasáci pod její košatou korunou hledali úkryt před sluncem. Dutina rozeklaného stromu sloužila po desetiletí myslivcům při číhání na zvěř. Strom býval mnohokrát poškozen přírodními pohromami, ale pokaždé se dokázal vzpamatovat. Dodnes na jaře kvete a v létě plodí malé hruštičky zvané "bobky". Nezasytily, ale v minulosti se sušily na zimu a bývaly oblíbenou pochoutkou. Od počátku 19. století patří strom a pozemek pod ním chouzovské rodině Hajšmanových (dnes Vimrových), kteří se usadili na bývalém gruntu Niklových. Hruška má historicky řadu jmen - Niklojc hruška, Hruška Václava Hajšmana, Chouzovská hruška, hruška Bobek na Borkách. Za památný strom byla vyhlášena v říjnu 2016.[5]
Další fotografie
-
Křížek zvaný Bláhojc se zvoničkou -
Domky na návsi -
Silnice od Střížovic -
Cesta z Chouzov k Vlčtejnu -
Hraniční mezník z roku 1727
Reference
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 238.
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav; SANKOT, Jiří. Historie Želčan a Chouzov [online]. Obec Chválenice, 2016 [cit. 2017-04-29]. Dostupné online.
- ↑ SANKOT, Jiří. Niklojc hruška a rodina Hajšmanových. Oficiální stránky obce Chválenice [online]. Obec Chválenice, 2016 [cit. 2017-04-30]. Dostupné online.
- ↑ Niklojc hruška [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2016 [cit. 2017-04-30]. Dostupné online.
