Charta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Magna charta libertatum
(Verze z roku 1225)

Charta (lat. papír na rozdíl od pergamenu) je veřejná listina zásadního významu a obsahu, jež vyhlašuje (deklaruje) nebo zaručuje souhrn nějakých základních lidských, politických, občanských svobod, zásad či práv.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Roku 1215 si anglická šlechta vymohla na oslabeném králi Janovi I. písemnou záruku svých požadavků a svobod, jež dostala název Magna charta libertatum. To byl důležitý krok k zavedení osobních svobod i svobody církve ve středověku. Myšlenka zákonného omezení panovnické moci a nastolení vlády práva se pak znovu oživila v boji šlechty a později i měšťanů proti panovnickému absolutismu v novověku. Z tohoto zápasu nakonec vznikla myšlenka lidských práv.[1]

Roku 1838 vydala skupina britských radikálních demokratů "Lidovou chartu" (People´s Charter), kde požadovala volební právo pro všechny muže, každoroční volby, zrušení majetkové podmínky pro poslance a zavedení poslaneckých platů. Přívržencům se říkalo chartisté. V tomto přeneseném významu se může jednat i o občanské sdružení či občanskou iniciativu, která usiluje o dodržování, respektování nebo rozšíření různých lidských, občanských, politických svobod a práv. Na britskou Chartu z roku 1838 odkazoval i název "Charty 77" v totalitním Československu.

Nejznámější charty[editovat | editovat zdroj]

ve světě[editovat | editovat zdroj]

v Československu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň 2007, kap. 17, 18 a 22.
  2. Charta 08 Literární noviny, 22. 12. 2008. Z čínštiny přeložila Olga Lomová

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.  
  • SOKOL, J.. Moc, peníze a právo. Plzeň : A. Čeněk, 2007.