Bombardování Ancony
| Bombardování Ancony | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: První světová válka | |||||||||||||||
 Rakousko-uherské dreadnoughty |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
 Rakousko-Uhersko |
.svg){kind=small} Italské království |
||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Anton Haus | |||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 3 dreadnoughty 9 predreadnoughtů 1 pancéřový křižník 3 lehké křižníky 11 torpédoborců 4 torpédovky |
pobřežní baterie 2 torpédoborce 1 lehký křižník 1 pomocný křižník |
||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| tři lodě lehce poškozeny | poškozena řada civilních a vojenských zařízení 1 torpédoborec |
||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Bombardování Ancony bylo námořní operací první světové války, kterou Rakousko-Uhersko bezprostředně reagovalo na vstup Itálie do války. Ještě té noci vyplulo Rakousko-uherské námořnictvo k rozsáhlému útoku na přístav Ancona a italské pobřeží. Mezi vedlejší cíle patřily Porto Corsini, Rimini, Senigallia a Potenza. Akce byla velkým úspěchem, který šokoval italskou veřejnost a ukázal, že italská Regia Marina je na válku nedostatečně připravena.
Obsah |
Situace po počátku války [editovat]
Po vypuknutí první světové války Itálie nedodržela spojenecké závazky vůči Trojspolku a zůstala v neutralitě. Jednala pak s oběma stranami o to, která ji v případě zapojení do války nabídne více. Dne 26. dubna 1915 Itálie podepsala smlouvu s Dohodou, ve které se zavázala ke vstupu do války do jednoho měsíce. Na oplátku měla získal část Tyrolska, Istrii s přístavem Terst, Dalmácii i s ostrovy, přístav Valona a část britských a francouzských kolonií. Válku Rakousko-Uhersku Itálie vyhlásila 23. května 1915.[1] Ještě ten večer vyplulo jádro Rakousko-uherského námořnictva k útoku na italské pobřeží. Útoku velel sám admirál Anton Haus na vlajkové lodi Habsburg. Lodě přitom nebyly odhaleny italskou ponorkou Jantina, která před Pulou hlídkovala.
Rakousko-uherské síly [editovat]
- Dreadnoughty: Tegetthoff, Viribus Unitis, Prinz Eugen
- Predreadnoughty: Habsburg, Árpád, Babenberg, Erzherzog Karl, Erzherzog Ferdinand Max, Erzherzog Friedrich, Erzherzog Franz Ferdinand, Zrinyi, Radetzky
- Pancéřové křižníky: Sankt Georg
- Lehké křižníky: Admiral Spaun, Novara, Helgoland
- Torpédoborce: Csepel, Csikos, Lika, Orjen, Scharfschütze, Streiter, Tátra, Wilfgang, Ulan, Uskoke a Velebit
- Torpédovky: 4
Útok [editovat]
K Anconě se první lodě přiblížily po půl čtvrté ráno. Přístav byl jasně osvětlen. Lodě v přístavu nejprve napadly torpédoborce Velebit a Csikos. Ve 4:04 začaly přístav ostřelovat predreadnoughty Habsburg, Árpád, Babenberg, Erzherzog Karl, Erzherzog Ferdinand Max a Erzherzog Friedrich. S půlhodinovým zpožděním začaly přístav ostřelovat dreadnoughty Tegetthoff, Viribus Unitis, Prinz Eugen a predreadnought Erzherzog Franz Ferdinand. Mezi hlavní cíle hodinu trvajícího ostřelování patřily pobřežní baterie, železnice, přístav a loděnice.[2]
Porto Corsini napadl křižník Novara, torpédoborec Scharfschütze (pronikl do přístavu a potopil tu dvě plachetnice) a čtyři torpédovky. Novara, Scharfschütze a torpédovka Tb 80 T byly lehce poškozeny. Železniční most severně od Rimini a další objekty přímo ve městě napadl pancéřový křižník Sankt Georg s doprovodem dvou torpédovek. Predreadnought Zrinyi ostřeloval město Senigallia a jeho sesterská loď Radetzky ostřelovala železnici a mosty v ústí řeky Potenza.[3]
Do ostřelování pobřežních cílů se zapojily i krycí skupiny, které hlídkovaly více na jih, aby zde zachytily případnou reakci italského námořnictva. První skupinu tvořil křižník Admiral Spaun a torpédoborce Wilfgang, Streiter, Ulan a Uskoke. Nejprve hlídkovaly mezi ostrovy Lastovo a Palagruža a později ostřelovaly pozemní cíle.
Křižník Helgoland s torpédoborci Csepel, Tátra, Lika a Orjen hlídkovaly mezi Palagružou a mysem Gargano. Poté ostřelovaly přístavy Vieste, Manfredonia a Barletta. Helgoland při akci narazil na italské torpédoborce Aquilone a Turbine. Prvnímu se podařilo uniknout, ovšem Turbine zkoušel unknout ve směru, kde pluly rakouské torpdéborce Csepel a Tátra. Italský torpédoborec byl donucen ke kapitulaci a torpédoborec Lika ho pak potopil torpédem. Poté se rakouské lodě dostaly do krátké přestřelky s dvěma italskými křižníky a opustily bojiště.[4]
Závěr [editovat]
Útok na italské pobřeží byl velkým úspěchem rakousko-uherského námořnictva, které zaskočilo svého protivníka a šokovalo italskou veřejnost. Kromě jednoho potopeného torpédoboce byly poškozeny pobřežní železniční tratě a další cíle. Útok také prokázal, že italské námořnictvo není schopno ze svých na jihu položených základen dostatečně rychle reagovat na operace v severním Jadranu. Rakouské ztráty byly minimální.[5]
Literatura [editovat]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. s. 337. (česky)
- HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. s. 226.
- NOVÁK, Jiří. Torpédo pal! – Ponorky a ponorkáři rakousko-uherského válečného námořnictva. [s.l.] : Naše vojsko, 2005. ISBN 80-86158-12-8. s. 159.
Reference [editovat]
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. s. 74. [Dále Hrbek (2001)]
- ↑ Hrbek 2001, s. 77.
- ↑ Hrbek 2001, s. 78.
- ↑ Hrbek 2001, s. 79.
- ↑ Hrbek 2001, s. 80.
