SMS Erzherzog Franz Ferdinand

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erzherzog Franz Ferdinand na pohlednici z roku 1908 zachycující střelecké cvičení.
Základní údaje Vlajka
Typ: predreadnought
Třída: Radetzky
Jméno podle: František Ferdinand d'Este
Zahájení stavby: 12. září 1907
Spuštěna na vodu: 8. září 1908
Uvedena do služby: 5. červen 1910
Osud: roku 1926 sešrotována
Takticko-technická data
Výtlak: 14 741 t (standardní)
16 099 t (plný)
Délka: 137,5 m
Šířka: 24,6 m
Ponor: 8,1 m
Pohon: 12 kotlů typu Yarrow
2 vertikální parní stroje s trojnásobnou expanzí
19 800 k
Palivo: uhlí
Rychlost: 20,5 uzlů (38 km/h)
Dosah: 4000 nm při 10 uzlech
Posádka: 890 mužů
Pancíř: boční pás 230 mm
paluba 48 mm
dělové věže 250 mm
kasematy 120 mm
Výzbroj: 4 × 305mm/45 Škoda K10 (2xII)
8 × 238mm/40 (4xII)
20 × 100mm/50 Škoda (20xI)
4 × 37mm/43
3 × 450mm torpédomet

SMS Erzherzog Franz Ferdinand byl rakousko-uherský predreadnought třídy Radetzky. Jednalo se o první jednotku své třídy, jejími sesterskými loděmi byly SMS Radetzky a SMS Zrinyi. Účastnila se první světové války, po které byla odevzdána Itálii a nakonec jako nepotřebná sešrotována.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Základní uspořádání lodě

Loď Erzherzog Franz Ferdinand byla postavena v docích Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu. Stavba začala 12. září 1907 a spuštěna na vodu byla 8. září 1908. Materiál na výstavbu byl použit z vlastních zdrojů, jediným materiálem nakoupeným v zahraničí bylo teakové dřevo na palubě. Po měsíci a půl po spuštění na vodu byla odtahována do přístavu Muggia k dokončení, ale během prudké bouře se uvolnila a volně driftovala bez jediného člena posádky, dokud nenajela na mělčinu u Izoly. Ráno ji námořnictvo vypátralo a opět dostalo na vodu. Dokončení bylo dále zkomplikováno stávkou svářečů v roce 1908 a stávkou nýtařů v roce 1909. Přesto se Erzherzog Franz Ferdinand stal první dokončenou lodí své třídy a byl uveden do služby v rakousko-uherském námořnictvu dne 5. června 1910.

S délkou 137,5 metru, maximální šířkou 24,6 metru a ponorem 8,1 měla loď běžný výtlak 14 508 imperiálních tun. Plně naložená k boji měla výtlak 15 853,5 imperiálních tun. Velikostí i výzbrojí zaostávala, stejně jako ostatní lodě třídy Radetzky, za bitevními loděmi soudobých námořních mocností, přesto se jednalo o jednu z prvních lodí Rakouska-Uherska, které byly skutečně vhodné pro boj na hluboké vodě. Poháněna byla dvěma parními stroji s nominálním výkonem 19 800 koňských sil a měla maximální rychlost 20,5 uzlů (38 km/h).

Součástí její výzbroje byly čtyři děla ráže 30,5 cm ve dvou dělových věžích a osm děl ráže 24 cm ve čtyřech věžích.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Do služby v rámci Rakouského-uherského námořnictva byla loď uvedena 5. června 1910 jako první své třídy – Radetzky následoval až po více než šesti měsících.

Prvním ostrým testem byla námořní blokáda Černé Hory roku 1913 v rámci mezinárodní intervence na ochranu Albánie za Balkánských válek. Lodi asistovaly obě její sesterské lodě Radetzky a Zrinyi a pancéřové křižníky Sankt Georg a Kaiser Karl VI.[1] Byla také jednou z prvních lodí vypouštějících hydroplány.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na začátku první světové války byla přiřazena k 1. eskadře.[2] Bojových operací se, stejně jako ostatní velké jednotky, účastnila jen velmi zřídka. Koncem července 1914 byla mobilizována, aby pomohla německým křižníkům SMS Goeben a SMS Breslau při jejich úniku před dohodovými loděmi. Německým křižníkům se ale únik podařil dříve, než jim mohly rakousko-uherské lodě připlout na pomoc.

Po vstupu Itálie do války na straně Dohody se Erzherzog Franz Ferdinand podílel 23.–24. května 1915 na bombardování Ancony a později na ostřelování Černé Hory. Po zbytek války kotvil pro nedostatek uhlí v přístavu Pula.

Osud po válce[editovat | editovat zdroj]

Na základě příměří z Villa Giusti, které ukončilo boje mezi Itálií a Rakousko-Uherskem, mělo Rakousko-Uhersko předat tři své bitevní lodě do Benátek. Původně měly válečnou kořist představovat tři zbývající lodě třídy Tegetthoff, ale tři dny před začátkem platnosti příměří potopili italští sabotéři SMS Viribus Unitis a jako její náhrada byla tedy určena Erzherzog Franz Ferdinand. Formálně se stala italským majetkem v prosinci 1919 podpisem Saint-Germainské smlouvy a byla přesunuta do Benátek námořníky Italského námořnictva. To ji ovšem nijak nevyužívalo a posléze byla v roce 1926 sešrotována.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku SMS Erzherzog Franz Ferdinand (1908) na anglické Wikipedii.

  1. NOVÁK, Jiří. Příběh Ostrostřelce. Osudy rakousko-uherského torpédoborce Scharfschütze za první světové války. Praha : Mare-Czech a Ares, 2004. 182 s. ISBN 80-903149-0-2.  
  2. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. S. 251.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. (česky)