Bitva u Somoše
| Bitva u Somoše | |||
|---|---|---|---|
| Trvání | 5. září 1449 | ||
| Místo | nedaleko Somoše (Drienova), Horní Uhry | ||
| Výsledek | vítězství Jana Jiskry z Brandýsa | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
_v2.svg){kind=small}
Bitva u Somoše se odehrála roku 5. září 1449 u vsi Somoše (Drienov), asi dva kilometry severně od Košic, mezi vojskem vedeným Janem Jiskrou z Brandýsa a uherským vojskem loajálním Jánosi Hunyadimu. Vojsko českých a slovenských bratříků, mj. za účasti Jana Talafúse z Ostrova, porazilo mnohem početnější uherskou armádu, v bitvě pak padl vůdce uherského vojska, jistý Székely,[1] Hunyadiho švagr.
Historické pozadí[editovat | editovat zdroj]
V oblasti Horních Uher (pozdějšího Slovenska) operovaly po porážce husitského hnutí v bitvě u Lipan roku 1434, nazývající se tzv. bratříci, kteří zde následně získali politickou moc. Ve 40. letech 15. století zde následně začali hájit zájmy krále Ladislava zvaného Pohrobek o získání uherského trůnu.
Po smrti krále Vladislava III. (či jeho zmizení) v bitvě u Varny v roce 1444 se stal Jan Jiskra z Brandýsa, významný jedním ze sedmi kapitánů spravujících Uhersko. Za podíl na uzavření polsko-uherského příměří byl v roce 1445 zvolen vrchním kapitánem Horních Uher. Po zvolení Jánose Hunyadiho místodržitelem Uherska v roce 1446 došlo mezi oběma muži k sérii vojenských střetnutí, přerušované krátkými příměřími. Jiskra zde praktikoval vůči Hunyadimu autonomní politiku, roku 1449 se pak rozhodl vojensky obsadit jemu loajální města Zemplín a Humenné.
Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]
Hunyadi rozkázal proti Jiskrovi vyslat trestnou výpravu vedenou jeho švagrem Székelym. Ta se s vojskem bratříků střetla 5. září, v den svátku Nanebevzetí Panny Marie, nedaleko vsi Somoš (později nazývána Drienov), ležící dva kilometry severně od Košic. Trestná výprava byla Jiskrovým vojskem v této bitvě poražena a utrpěla těžké ztráty. Sám její velitel Székely byl pak v bitvě zabit.
Důsledky[editovat | editovat zdroj]
Nedlouho po této porážce vyrazil Hunyadi se svým vojskem ke druhé výpravě. Dobyl tvrz Moldavu a nechal pobít její posádku a zohavit přeživší. Následně byl v lednu 1450 svolán do Budína sněm, na kterém uzavřely obě strany 31. března 1450 mír.[2] Tato dohoda však dlouho nevydržela a 7. září 1451 uštědřil Hunyadymu drtivou porážku v bitvě u Lučence. S výjimkou Egeru pak bratříci ovládli prakticky celé Horní Uhry. Hunyadi však v dalších letech obnovil svá tažení a donutil Jiskru složit přísahu věrnosti uherské koruně.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FRANKENBERGER, Otakar; LÍBAL, Dobroslav. Husitské válečnictví po Lipanech: vývoj husitského válečnictví po skončení husitské revoluce a jeho význam pro váleňictví vůbec. [s.l.]: Naše vojsko 222 s. Dostupné online. Google-Books-ID: ZDsFAAAAMAAJ.
- ↑ GIGATOS. János Hunyadi [online]. 2022-01-25 [cit. 2023-06-12]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LAŠEK, František. Bratrský hejtman Jan Talafús z Ostrova v historii. V Litomyšli: Augusta, 1946, s. 29.
- PALACKÝ, František, Josef KALOUSEK a Bohuš RIEGER. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. V Praze: Bursík & Kohout, [1899]. sv. 4, s. 253. Dostupné online
- ZAP, Karel Vladislav. Česko-moravská kronika. Kniha třetí. Praha: I.L. Kober, 1872, s. 249, 250. Dostupné online
