Bitva u Kressenbrunnu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Kressenbrunnu
(někdy též první bitva na Moravském poli)
Konflikt: boj o Štýrsko
Bitva u Kressenbrunnu v Chronica Hungarorum.
Bitva u Kressenbrunnu v Chronica Hungarorum.
Trvání: 12. července 1260
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Engelhartstetten
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: rozhodné vítězství Přemysla Otakara II.
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Bohemia České království Vlajka Uherského království Uherské království
Velitelé
Přemysl Otakar II.
Jaroš z Poděhus
Béla IV.
Štěpán, syn Bély
Síla
100 000? 140 000?
Ztráty
 ? 32 000?
{{{poznámky}}}

Bitva u Kressenbrunnu (dnes Engelhartstetten v Dolních Rakousích, 15 km sz. od Bratislavy) zvána též první bitva na Moravském poli se odehrála 12. července 1260 mezi vojsky Přemysla II. Otakara, krále českého, a Bélou IV., králem uherským. Důvodem pro toto střetnutí byl dlouhodobý spor obou panovníků o nadvládu nad Štýrskem.

... král soustředil léta Páně tisícdvěstěšedesátém se svým synem Štěpánem a s kumánským vévodou Alprem blízko Moravy početné vojsko, které mínilo zaútočit proti českému králi Otakarovi. Ale třináctého července utrpěl porážku a utekl k Hainburgu
— Dubnická kronika[1]

Společná verze bitvy[editovat | editovat zdroj]

O bitvě samé víme jen málo, krom toho, že porážka, kterou uherský král utrpěl, byla opravdu zdrcující.

Zachovaly se nám dvě verze bitvy, obě však pocházejí od extrémně zaujatých zdrojů, navíc jsou podstatně odlišné. Obě strany se shodují na tom, že průběh a výsledek bitvy zásadně ovlivnilo hanebné a nerytířské nedodržení příměří. Problém je, že se nemohou shodnout, kdo se ho dopustil. Jisté je, že obě armády proti sobě stanuly na protějších stranách řeky Moravy. Zde nastala patová situace, protože nikdo pochopitelně nehodlal brodit řeku, na jejímž druhém břehu byl k boji připravený nepřítel. Jakmile se dala do pohybu po nebo proti proudu jedna strana, druhá ji okamžitě následovala, aby zůstala naproti. Po týdnu v horkém počasí, 11. července 1260, Přemysl Otakar II. nabídl, že ustoupí od řeky a do poledne 13. července 1260 bude dodržovat příměří, aby Béla IV. se svým vojskem mohl řeku přebrodit.[2][3]Béla IV. přijal a jeho armáda začala přebroďovat a byla poražena. A zde je právě problém.

Dvě verze bitvy[editovat | editovat zdroj]

První verze[editovat | editovat zdroj]

(Zdroj: zpráva Přemysla Otakara II. papeži) Přemysl Otakar II. rozeslal část svých rytířů do vypršení příměří do okolí shánět proviant. Uhři, respective jejich lehká kumánská jízda, vzhledem k svému pramalému smyslu pro uspořádaný boj, napadla nepřipravené Přemyslovo ležení ihned jakmile se přebrodila. Především v tuto chvíli se osvědčili „železní páni“, tedy čeští těžkooděnci, pod vedením Jaroše z Poděhus, kterým se podařilo lehké jezdectvo odrazit. Mezitím se chvatně zmobilizovaly i zbylé oddíly, se kterými se Přemyslovi podařilo zahnat nepřátelská vojska zpět za řeku.

Druhá verze[editovat | editovat zdroj]

Přemysl porušil příměří a zaútočil na brodící se armádu, kterou tím pádem snadno porazil. Pro tuto, pro Čechy nelichotivou versi, svědčí, že se po této bitvě Přemysl Otakar II. dostal do „společenské” mezinárodní isolace a skutečnost, že v konečném znění následné mírové smlouvy byla klasule o klatbě právě a jen na hlavu Přemysla Otakara II., nedodrží-li onu smlouvu.

Výsledek pro obě strany[editovat | editovat zdroj]

Kroniky se ohledně bitvy zmiňují o nadsazených počtech 100 000 mužů na Přemyslově a 140 000 na Bélově straně, pravděpodobně se ale opravdu jednalo o jednu z největších středověkých bitev. Uherská strana prý ztratila přímo na poli 18 000 mužů a dalších 14 000 se utopilo v řece.

Přemysl tedy bitvou získal Štýrsko, tedy jen to, o co byl před lety po sňatku s Markétou Babenberskou ochuzen. Zdá se to příliš šlechetné i na „rytířského krále“. Mír mezi oběma panovníky byl ovšem upevněn po nabídce českého krále, že se ožení s jednou z Bélových příbuzných. Vzhledem k odmítnutí českého nápadníka Bélovou dcerou Markétou, nemohla být ve finále řeč o nikom jiném než jeho vnučce Kunhutě.

Naneštěstí pro Přemysla i království, pole poblíž řeky Moravy, na které měl v příštích letech tak hezké vzpomínky, mu ve výsledku příliš radosti nepřinesla. Nedaleko Kressenbrunnu se o sedmnáct let později odehrála bitva další, která ve známost vešla jako na Moravském poli a ve které Přemysl zahynul.

V návaznosti na bitvu u Kressenbrunnu bylo také na přelomu 12. a 13. století definitivně připojeno k českým zemím moravsko-uherské pohraniční území tzv. Lucké provincie.

Účastníci bitvy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice : Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 92.  
  2. ČORNEJ, Petr; BĚLINA, Pavel. Slavné bitvy naší historie. Praha : Marsyas, 1993. 272 s. ISBN 80-901606-1-1. S. 26, 27. (česky) 
  3. BÍLEK, Jiří. Hádanky naší minulosti 5 - Dlouhý stín na Moravském poli. Praha : Knižní klub, 2005. 328 s. ISBN 80-242-1516-0. S. 286, 287. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]