Bitva u Kressenbrunnu

Bitva u Kressenbrunnu
Konflikt: boj o Štýrsko
Bitva u Kressenbrunnu v Chronica Hungarorum.
Trvání: 12. července 1260 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Groissenbrunn Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: rozhodné vítězství Přemysla Otakara II. Změny území: {{{Území}}}
Strany
České království	Uherské království
Velitelé
Přemysl Otakar II. Jaroš z Poděhus	Béla IV. Štěpán, syn Bély
Síla
100 000?	140 000?
Ztráty
?	32 000?
{{{poznámky}}}

Bitva u Kressenbrunnu (dnes Groissenbrunn v Dolním Rakousku, 15 km sz. od Bratislavy) se odehrála 12. července 1260 mezi vojsky Přemysla II. Otakara, krále českého, a Bélou IV., králem uherským. Důvodem pro toto střetnutí byl dlouhodobý spor obou panovníků o nadvládu nad Štýrskem.

„	... král soustředil léta Páně tisícdvěstěšedesátém se svým synem Štěpánem a s kumánským vévodou Alprem blízko Moravy početné vojsko, které mínilo zaútočit proti českému králi Otakarovi. Ale třináctého července utrpěl porážku a utekl k Hainburgu	“
— Dubnická kronika

Dvě verze bitvy

O bitvě samé víme jen málo, krom toho, že porážka, kterou uherský král utrpěl, byla opravdu zdrcující.

Zachovaly se nám dvě verze bitvy, obě však pocházejí od extrémně zaujatých zdrojů, navíc jsou podstatně odlišné. Obě strany se shodují na tom, že hlavní úlohu v bitvě hrála zrada. Problém je, že se nemohou shodnout, kdo se jí dopustil. Jisté je, že obě armády proti sobě stanuly na protějších stranách řeky Moravy. Zde nastala patová situace, protože nikdo pochopitelně nehodlal brodit řeku před tváří nepřítele a jakmile se dala do pohybu jedna, druhá ji okamžitě následovala. Po dlouhém váhání se nakonec začala brodit armáda Bély IV. a byla poražena. A zde je právě problém.

Podle první verze (autorem je Přemysl Otakar II.) se obě strany dohodly na příměří a on se rozhodl ustoupit od řeky a nechat přebrodit armádu uherského krále a počkat na to, až se uspořádá k boji. Mezitím část svých rytířů rozeslal do okolí shánět proviant. Toho využili Uhři a začali překračovat řeku, ale vzhledem k pramalému smyslu Uhrů pro uspořádaný boj došlo k napadení nepřipraveného Přemyslova ležení lehkou kumánskou jízdou, ihned jakmile se přebrodila. Především v tuto chvíli se osvědčili „železní páni“, tedy čeští těžkooděnci, pod vedením Jaroše z Poděhus, kterým se podařilo lehké jezdectvo odrazit. Mezitím se chvatně zmobilizovaly i zbylé oddíly, se kterými se Přemyslovi podařilo zahnat nepřátelská vojska zpět za řeku.

Druhá verze praví, že obě strany, vědomy si neřešitelnosti situace, se dohodly na příměří a na tom, že Přemysl s armádou ustoupí od řeky a dovolí Uhrům ji přebrodit a zaujmout bojové postavení, aby se bitva vůbec mohla odehrát. Na místo toho ovšem Přemysl porušil příměří a zaútočil na brodící se armádu, kterou tím pádem snadno porazil.

Kroniky se ohledně bitvy zmiňují o nadsazených počtech 100 000 mužů na Přemyslově a 140 000 na Bélově straně, pravděpodobně se ale opravdu jednalo o jednu z největších středověkých bitev. Uherská strana prý ztratila přímo na poli 18 000 mužů a dalších 14 000 se utopilo v řece.

Výsledek pro obě strany

Přemysl tedy bitvou získal Štýrsko, tedy jen to, o co byl před lety po sňatku s Markétou Babenberskou ochuzen. Zdá se to příliš šlechetné i na „rytířského krále“. Mír mezi oběma panovníky byl ovšem upevněn po nabídce českého krále, že se ožení s jednou z Bélových příbuzných. Vzhledem k odmítnutí českého nápadníka Bélovou dcerou Markétou, nemohla být ve finále řeč o nikom jiném než jeho vnučce Kunhutě.

Naneštěstí pro Přemysla i království, pole poblíž řeky Moravy, na které měl v příštích letech tak hezké vzpomínky, mu ve výsledku příliš radosti nepřinesla. Nedaleko Kressenbrunnu se o sedmnáct let později odehrála bitva další, která ve známost vešla jako na Moravském poli a ve které Přemysl zahynul.

V návaznosti na bitvu u Kressenbrunnu bylo také na přelomu 12. a 13. století definitivně připojeno k českým zemím moravsko-uherské pohraniční území tzv. Lucké provincie.

Účastníci bitvy

• Smil z Lichtenburka
• Boreš z Rýzmburka
• Bavor I. ze Strakonic

Odkazy

Literatura

• BAUER, Jan. Život slavných českých vojevůdců. Brno : MOBA, 2007. ISBN 978-80-243-2891-1.