Jindřich XIII. Bavorský
| otec | Ota II. Bavorský |
|---|---|
| matka | Anežka Brunšvická |
| manželka | Alžběta Uherská |
| dcera | Anežka |
| dcera | Anežka |
| dcera | Anežka |
| dcera | Alžběta |
| syn | Ota III. Dolnobavorský |
| syn | Jindřich |
| dcera | Sofie |
| dcera | Kateřina |
| syn | Ludvík III. Dolnobavorský |
| syn | Štěpán I. Dolnobavorský |
Jindřich XIII. Bavorský (19. listopadu 1235, Landshut - 3. února 1290, Burghausen) byl bavorský vévoda a rýnský falckrabě z dynastie Wittelsbachů. Celý život strávil chronickými spory se starším bratrem Ludvíkem.
Obsah |
Život [editovat]
Jindřich byl druhým synem[1] bavorského vévody Oty II. a Anežky z Brunšviku z rodu Welfů. Roku 1250[2] byl oženěn s dcerou uherského krále Alžbětou. Při uherském vpádu do alpských zemí prošel Jindřich spolu se svými rytíři horskými údolími v Alpách až na uherské území a pokoušel se dohodnout s tchánem o budoucnosti Štýrska. Béla byl zřejmě ochoten ponechat Jindřichovi Travensko. [3]
Po otcově smrti roku 1253[1] se Jindřich urychleně vrátil domů, aby si zajistil dědictví proti staršímu bratrovi Ludvíkovi,[3] s nímž zdědil Bavorsko. Roku 1255 se s bratrem dohodl o rozdělení země, Ludvík si ponechal Rýnskou Falc s hodností kurfiřta, horní část Bavor, Ingolstadt a purkrabství řezenské a Jindřich získal větší část Bavor s městy Landshut, Kelheim, Burghausen a Řezno.[2] Jindřich s rodinou se usídlil u Landshutu na hradě Burghausen. Roku 1257 se jinak nespolupracujícím bratrům[2] podařilo odrazit útok českého krále Přemysla Otakara II. věčného soka manželčina otce. Později uzavřený mír mezi oběma zeměmi příliš dlouho nevydržel a již roku 1265 se začala chystat další válka.[4] Na území Bavorska šla dvě česká vojska ze severu a z jihu, ale i přes obrovský počet žoldnéřů Přemysl opět neuspěl a ustoupil.[5] Poté došlo za nejasných okolností ke sjednání míru a zdá se, že český král přehodnotil svůj postoj vůči Bavorsku.[6] Roku 1271 je Ludvík jmenován mezi českými spojenci, zatímco Jindřich se objevuje na straně uherského krále Štěpána.[7]
O dva roky později Jindřich uzavřel s Přemyslem Otakarem mírovou smlouvu, v níž došlo k dohodě o sporných územích. Sušicko a Ried připadlo Přemyslovi a Jindřich získal Floss a Parkštejn.[8] Tím se zvýšila bratrská rivalita[8] mezi Jindřichem a Ludvíkem.[pozn. 1] Chronické nepřátelství[10] mezi bratry bylo částečně zažehnáno mírovou smlouvou 2. února 1276,[pozn. 2]která vznikla na základě zprostředkování krále Rudolfa.[11] Jindřich, sdíleje s Přemyslem Otakarem říšskou klatbu, v pokračujícím sporu mezi oběma králi nakonec neodolal Rudolfově nabídce sňatkového spojení[pozn. 3] a zástavě území severně od Emže. Jindřich umožnil Rudolfovi volný průchod vojenských oddílů Dolním Bavorskem a přispěl tak k urychlení vpádu do Rakous.[12] Koncem roku 1277 Jindřich opět změnil stranu a a uzavřel pakt s Přemyslem. Na jaře 1278 vypuklo vzápětí potlačené pročeské vídeňské povstání. Válka byla na spadnutí. Vévoda Jindřich se osobně sice chystaného válečného střetnutí nezúčastnil, ale zabránil prohabsburským vojskům v průchodu přes své země a donutil je jít oklikou přes Tyroly.
Jindřich svého českého souseda přežil, zemřel roku 1290 ve věku 65 let a byl pohřben v rodovém klášteře Seligenthal.[13]
Vývod předků [editovat]
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ Ludvík Přísný patřil mezi organizátory volby Rudolfa Habsburského římským králem.[9]
- ↑ Jindřichovi zde nebylo zakázáno spojenectví s Přemyslem Otakarem II., smlouva mu ponechala svobodnou volbu.
- ↑ Jindřichův syn Ota se roku 1279 oženil s Rudolfovou dcerou Kateřinou
Reference [editovat]
- ↑ a b www.genealogie-mittelalter.de
- ↑ a b c VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. Dále jen Velké dějiny. ISBN 80-7185-433-6. s. 23.
- ↑ a b Velké dějiny, str. 52
- ↑ Velké dějiny, str. 106
- ↑ Velké dějiny, str. 110
- ↑ Velké dějiny, str. 111
- ↑ Velké dějiny, str. 137
- ↑ a b Velké dějiny, str. 147
- ↑ Velké dějiny, str. 145
- ↑ Velké dějiny, s. 159
- ↑ Velké dějiny, s. 160
- ↑ KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493). Praha : Argo, 2003. 43 s. Dále jen Habsburkové ve středověku. ISBN 80-7203-453-7. s. 78-79.
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de
Literatura [editovat]
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
Externí odkazy [editovat]
- (německy) Genealogie
| Předchůdce: Ota II. |
 |
Bavorský vévoda Jindřich I. 1253 - 1290 |
|
Nástupce: Ludvík III./ Ota III./Štěpán I. |
| Předchůdce: Ota II. |
 |
Rýnský falckrabě 1253 – 1255 |
|
Nástupce: Ludvík II. |
