Bilaterální dohody o odškodnění obětí nacistického režimu
Bilaterální dohody o odškodnění obětí nacistického režimu (německy: Globalabkommen) jsou dohody, které západoněmecká vláda uzavřela v letech 1959 až 1964 s dvanácti západoevropskými zeměmi, Belgií, Dánskem, Francií, Itálií, Lucemburskem, Nizozemskem, Norskem, Rakouskem, Řeckem, Spojeným královstvím, Švédskem a Švýcarskem, za účelem odškodnění obětí nacistického stíhání. V bilaterálních dohodách se Německo zavázalo zaplatit 876 milionů německých marek (DM), což Německo považovalo za dobrovolné odškodnění, bez jakékoli právní povinnosti.[1]
S žádnou ze zemí východní Evropy, které trpěly nacistickou okupací kvůli politické situaci během studené války, nebyly uzavřeny žádné dohody. Východní Německo se žádné z těchto bilaterálních dohod nezúčastnilo, protože se nepovažovalo za nástupnický stát Německé říše, ale v 80. letech 20. století uzavřelo dohody o vyrovnání s Finskem, Rakouskem a Švédskem.[1]
Dohody[editovat | editovat zdroj]
Německo uzavřelo dohody s těmito zeměmi:[1]
| Stát | Rok | Kompenzace |
|---|---|---|
 Belgie
|
1960 | 80 milionů DM |
 Dánsko
|
1959 | 16 milionů DM |
 Francie
|
1960 | 400 milionů DM |
 Itálie
|
1961 | 40 milionů DM |
 Lucembursko
|
1959 | 18 milionů DM |
 Nizozemsko
|
1960 | 125 milionů DM |
 Norsko
|
1959 | 60 milionů DM |
 Rakousko
|
1961 | 95 milionů DM |
 Řecko
|
1960 | 116 milionů DM |
 Spojené království
|
1964 | 11 milionů DM |
 Švédsko
|
1964 | 1 milionů DM |
 Švýcarsko
|
1961 | 10 milionů DM |
Důsledky[editovat | editovat zdroj]
Kvůli těmto dohodám Německo popřelo jakoukoli finanční odpovědnost za následné nároky na odškodnění obětí válečných zločinů a jejich rodinných příslušníků v následných soudních řízeních.[2] Ze svého pohledu také vyloučilo zákonnou povinnost Německa vydávat válečné zločince do zemí jako Itálie.[3] Po opakovaných případech, kdy bylo Německu italskými soudy nařízeno zaplatit odškodnění, se Německo obrátilo na Mezinárodní soudní dvůr s žádostí o imunitu (Jurisdikční imunity státu). V roce 2012 rozhodl MSD ve prospěch Německa.
V roce 1990 znovusjednocené Německo uzavřelo podobnou dohodu se Spojenými státy americkými.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Bilateral Agreements and the Cold War (1956 - 1974) - Portal on Forced Labour in the National Socialist State. www.bundesarchiv.de [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Three former Nazi soldiers found guilty of Tuscan massacre - Telegraph. web.archive.org [online]. 2012-03-08 [cit. 2023-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-08.
- ↑ Three ex-Nazis get life for WWII massacre - ANSA English - ANSA.it. www.ansa.it [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.