Povstání Bar Kochby
|
|
|
|---|---|
| První židovská válka · Quietova válka · Povstání Bar Kochby | |
| Povstání Bar Kochby / druhá židovská válka | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: | |||||||||||||||
 |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| Římská říše | Židé z Provincie Iudaea | ||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Hadrianus Sextus Iulius Severus |
Šimon bar Kochba | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 60 000 - 120 000 | neznámo, pravděpodobně stovky tisíc | ||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| Legie XII, ostatní ztráty neznámé | 580 000 (podle Cassia Diona) | ||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Povstání Bar Kochby (též druhá židovská válka) bylo druhé celožidovské povstání proti římské nadvládě, které se odehrálo v letech 132-135 pod vedením Šimona bar Kochby. Stejně jako první židovské povstání bylo i toto povstání Římany po nemalém úsilí potlačeno.
Obsah |
Prameny [editovat]
Na rozdíl od první židovské války, o které máme díky svědectví Iosepha Flavia dostatek informací, existuje k druhému židovskému povstání podstatně méně pramenů, takže mnohé okolnosti povstání nejsou známy.[1] Důležitým pramenem jsou zejména zápisy Cassia Diona o římských dějinách (kniha 69) a archeologické nálezy v jeskyních v okolí Mrtvého moře, obzvláště ve Vádí Murabba'at, kde se židovští povstalci v poslední zoufalé fázi ukryli a zanechali po sobě kromě běžných nástrojů také své mince a množství hebrejských, aramejských a řeckých rukopisů (vzácné jsou zejména Bar Kochbovy vlastnoruční dopisy).[2]
Vývoj povstání [editovat]
Příčiny povstání nejsou zcela jasné, jednou z nich byl zřejmě plán císaře Hadriána na znovuvybudování zničeného Jeruzaléma v pohanské město Aelia Capitolina, ve kterém měl na místě zničeného Chrámu stát Jovův chrám. Hadrián navíc zakázal Židům obřízku.[3]
Do čela povstání se postavil Šimon bar Kozeba, který díky podpoře rabiho Akivy získal podporu židovských předáků. Se Šimonem byly spojovány mesiášské představy a bylo mu dáno nové přízvisko bar Kochba, což znamená „Syn hvězdy“. Když však byla rebelie Římany potlačena a mesiášské naděje zklamány, byl přejmenován na bar Koziba, tj. „Syn lži“. Mesiášské představy na jednu stranu přinesly velké sepětí povstalců a jejich houževnatý odpor, na druhou stranu však zapříčinily, že křesťané se od tohoto povstání distancovali.[4]
Zprvu byli Židé velmi úspěšní – podařilo se jim dobýt Jeruzalém a velkou část území Judska. O závažnosti povstání hovoří i to, že k jeho potlačení vyslal Hadrián svého nejlepšího vojevůdce Sexta Julia Severa, který v bojích ztratil celou jednu legii. Římanům se však nakonec podařilo oblast zpacifikovat, vytlačili povstalce do Judské pouště, kde je nakonec pobili.[5]
Výsledky války byly pro Židy hrozivé. Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, popravoval jejich učence a zakázal používání a vlastnění Tóry. Mnozí Židé byli odvedeni do otroctví.[6] Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aelia Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán a ve kterém byl vybudován chrám se dvěma sochami, jednou Jovovou, druhou svou. Judeu přejmenoval podle dávných Pelištejců na Palestinu, aby zahladil i sebemenší památku na židovské osídlení.[7] Veškeré naděje, že Židé obnoví svůj stát tak na dlouhá staletí vzala za své.
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. [dále jen Schäffer]. str. 140.
- ↑ THIEDE, Carsten Peter. Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství. 1. vyd. Praha: Volvo Globator, 2004. ISBN 80-7207-549-7. str. 70-74.
- ↑ Schäffer. str. 141.
- ↑ Schäffer. str. 145.
- ↑ SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8. [dále jen Segert]. str. 220.
- ↑ Schäffer. str. 153n.
- ↑ Segert. str. 223.
Související články [editovat]
