Syria Palaestina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Provincie Syria Palaestina
Syria Palaestina
 Judea 135–295 Palaestina I 
Palaestina II 
geografie
hlavní město:
obyvatelstvo
státní útvar
mateřská země:
vznik:
135 porážka povstání Bar Kochby
zánik:
konec 3. století Diocletianovy správní reformy
Státní útvary a území
Předcházející:
Judea Judea
Nástupnické:
Palaestina I Palaestina I
Palaestina II Palaestina II

Provincie Syria Palaestina byla římská provincie, jež po porážce povstání Bar Kochby roku 135 vznikla přeměnou provincie Judea. V důsledku potlačení povstání se Judsko značně vylidnilo a centrem židovského života se stala Galilea. Provincie zanikla na konci 3. století, kdy ji Diocletianus v rámci svých správních reforem rozdělil na provincie Palaestina I (Judsko a Samařsko) a Palaestina II (Galilea).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po porážce povstání Bar Kochby císař Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, nechal popravovat židovské učence a odvést mnoho Židů do zajetí. Židovské osídlení v Judsku se ocitlo v troskách, na místě zbořeného Jeruzaléma bylo vybudováno pohanské město Aelia Capitolina, do něhož měli Židé vstup zakázán.[1] Židovské historické nároky na tuto oblast měly být zapomenuty, k čemuž mělo přispět i přeměnění provincie Judea v provincii Syria Palaestina, která odkazovala na Pelištejce, dávné nepřátele Židů.[2]

Život palestinských Židů se přesunul z Judska na sever do Galileje. Rabínská rada se přesunula z Javne do městečka Uša. Po několika letech se vztahy s Římany zlepšily, takže císař Antonius Pius (138-161) Židům opět povolil obřízku. Rabínská rada se pak přemístila do Bejt Še'anu, kde se mohl opět začít rozvíjet židovský náboženský život. Hlavní úkol představovala kodifikace tzv. ústní Tóry. Vznikla tak Mišna, jejíž redakce je kladena přibližně do roku 200 a je připisována Jehudovi ha-Nasimu.[3]

Během 3. století docházelo k decentralizaci římské říše a růstu moci regionálních správců, kteří se snažili obohatit. Rostlo proto daňové zatížení a sociální diferenciaci. Ze země proto odcházeli další Židé. Na konci tohoto století se Diocletianus snažil říši reformovat, což přineslo rozdělení provincie Syria Palaestina na provincii Palaestina I, jež zahrnovala Judsko a Samařsko, a Palaestina II, jež pokrývala Galileu, v níž žila většina palestinských Židů.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2003. Dále jen Schäfer (2003). ISBN 80-7021-633-6. S. 151-155.  
  2. SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1995. Dále jen Segert (1995). ISBN 80-205-0304-8. S. 179-185.  
  3. Schäfer (2003). s. 155-163.
  4. Schäfer (2003). s. 163-168.

Související články[editovat | editovat zdroj]