Bažanti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bažanti

Bažant Swinhoeův (Lophura swinhoii)
Bažant Swinhoeův (Lophura swinhoii)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: hrabaví (Galliformes)
Čeleď: bažantovití (Phasianidae)
Podčeleď: bažanti (Phasianinae)
Horsfield, 1821

Bažanti (Phasianinae) je podčeleď středních ptáků z čeledě bažantovitých, řádu hrabavých, je tvořena 15 rody.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Místa přirozeného výskytu ptáků podčeledě bažantů jsou v Asii, Evropě a Africe. Některé druhy byly introdukovány do Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland, kde se staly součásti místní fauny. Přirozené biotopy jednotlivých druhů zasahují od tropických konžských nebo malajsijských pralesů až po severoevropské smíšené lesy, někteří žijí i v nadmořských výškách nad 4000 m. Nejlépe jim vyhovují křovinami a nízkými stromy porostlé řídké lesy s travnatými okraji.

České republice nejsou bažanti sice původními ptáky, ale např. bažant obecný se stal již nedílnou součásti české přírody. V bažantnicích se uměle odchovávají některé další importované druhy, poddruhy nebo jejich kříženci. Občas jsou pro potěchu oka chováni v rozlehlých zahradách pávi korunkatí.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to ptáci zdržující se převážně na zemi s charakteristickým velkým pohlavním dimorfismem, kdy samec má oproti samice (až na výjimky) výrazné zbarvení a v mnoha případech i několikanásobně delší péra, hlavně ocasní. Samec bývá také výrazně větší a těžší. Jsou to špatní letci, hřadují na stromech i na zemi. Mají krátké, ale pevné zobáky a silné nohy uzpůsobené k hrabání. Jejich potrava se skládá převážně ze semen travin a bylin či jiných plodů, kořínků a drobných živočichů sbíraných na povrchu nebo vyhrabaných ze země.

V nehnízdicí době se zdržují v hejnech a v období páření si kohouti (až na monogamní druhy žijící v trvalých párech) vytvářejí své houfy několika slepic. Dochází k toku, předvádění peří i hlasovým projevům. Samice po spáření snáší do jednoduchých hnízd ukrytých v křoví až 15 vajec která inkubují okolo 25 dnů. Péči o vejce a potomstvo převážně přebírá pouze slepice. Vylíhlá kuřata jsou schopna brzy sama zobat a během dvou až tří týdnů se opeří a mohou i poletovat.[1][2][3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Všichni ptáci této podčeledi jsou odedávna považováni za vítané vylepšení stravy a jsou loveni. S tím, jak se zvyšuje početnost hladových, zlepšuje se jejich lovecké vybavení a zmenšuje se životní prostor ptáků klesají početní stavy jednotlivých druhů. Jsou také lapáni pro svá krásná péra, která jsou v některých kulturách významným symbolem. Podle Červeného seznamu IUCN jsou považovány za:

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Podčeleď bažanti je tvořena 15 rody, které mají přibližně 45 druhů. Některé druhy jsou velmi vzácné a nejsou dosud řádně prozkoumány, mnohdy kolísá určení zda jde o druh nebo poddruh. Zde jedna z posledních variant.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FELIX, Jiří. Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 188 s. (česky) 
  2. Birding: Pheasants & Allies Phasianidae [online]. Creagrus home, Don Roberts, Monterey Bay, CA, USA, [cit. 2011-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GARSON, Peter Jeffery. Novelguide.com: Phasianidae [online]. Novelguide.com, Thomson Learning Inc., UK, [cit. 2011-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010, [cit. 2011-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Phasianidae [online]. Ondřej Zicha, rev. 27.12.2009, [cit. 2011-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  6. CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010, [cit. 2011-05-12]. Dostupné online. (anglicky)