Augustin Očenášek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Augustin Očenášek
Augustin Očenášek (1927)
Augustin Očenášek (1927)
Rodné jménoOtčenášek
Narození15. ledna 1871
Kříše, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. září 1942
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
BydlištěPraha
Národnostčeská
Občanstvírakousko-uherské
Vzdělánímaturita
Povoláníúředník, inspektor tělesné výchovy, redaktor, překladatel
Zaměstnavateléředitelství pošt; ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy; Vinohradský Sokol
RodičeVojtěch Otčenášek; Marie Otčenášková (rozená Pelcová)[1]
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mladší bratr Augustina Očenáška – Ludvík Očenášek v sokolském stejnokroji

Augustin Očenášek (15. ledna 1871 Kříše u Rokycan – 24. září 1942 Praha) byl český tělovýchovný a sokolský pracovník.[2] Na ministerstvu zdravotnictví a tělesné výchovy působil jako inspektor tělesné výchovy.[2] Byl starším bratrem českého podnikatele, konstruktéra a vynálezce Ludvíka Očenáška. Zabýval se publikační, redakční a překladatelskou činností v tělocvičné oblasti a v oblasti práce s mládeží (český woodcraft, skauting).[3][4][2][5] Je označován také za zakladatele sokolské rytmiky (ve svém pojetí vycházel Očenášek z tělocvičného systému Émile Jaques-Dalcroze).[6][p. 1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodinné poměry, studia[editovat | editovat zdroj]

Augustin Očenášek se narodil 15. ledna 1871 v Kříších (dnes součást obce Břasy u Radnic) číslo popisné 63 na Rokycansku v Plzeňském kraji v rodině chudého horníka Vojtěcha Otčenáška. Jeho matkou byla Marie Otčenášková (rozená Pelcová). Rodina jeho matky byla spřízněna s rodem českého filologa, lexikografa, spisovatele a překladatele Josefa Jungmana a celkově byla velmi vlastenecky zaměřená.[1] Z Kříše se rodina v roce 1878 přestěhovala do Berku u Dolní Bělé.[8] Tady totiž získal Otčenáškův otec práci jako mistr (správce, dílovedoucí) v dole na tzv. vitriolovou břidlici.[1][p. 2] Kolem roku 1879 (resp. 1880) se rodina přestěhovala na samotu do Malenice číslo 32 v údolí pod Dražní (k níž Malenice patřila), kde Očenáškův otec zastával místo štajgra v nově otevřeném dole na železitý kyz.[9]

Spolu se svými sourozenci, začal Augustin Očenášek navštěvovat hodinu pěší chůze vzdálenou školu v Dolní Bělé.[8] Po smrti Očenáškova otce Vojtěcha Otčenáška[p. 3] se v roce 1888 přestěhovala rodina do Prahy.[8]

Po složení maturitní zkoušky pracoval Augustin Očenášek na ředitelství pošt.[10] Po roce 1918 byl zaměstnán na ministerstvu zdravotnictví a tělesné výchovy.[10] V roce 1935 přešel do vinohradského Sokola.[10]

Aktivity v sokolské organizaci[editovat | editovat zdroj]

Augustin Očenášek začínal na jaře roku 1890 jako člen Sokolské organizace v Záluží u Mostu.[11] Na podzim 1892 přestoupil ze Sokola Smíchov do Sokola Žižkov.[11][10][p. 4] Postupně se stal cvičitelem a byl i autorem cvičebních soustav pro ženy, při nich spolupracoval s klavíristou a hudebním skladatelem Karlem Pospíšilem.[10] (Mimo organizační práci pro Sokol také vydával knížky o tom, jak se má správně cvičit apod.) V průběhu let se vypracoval na pozici jednoho z čelných představitelů českého Sokola:[1]

  • V letech 1896 až 1900 vykonával funkci náčelníka sokola Žižkov;[11]
  • mezi léty 1897 až 1900 byl náčelníkem v župě Středočeské II. okrsku (Žižkov, Záběhlice, Hostivař, Uhříněves, Nedvězí, Říčany, Mnichovice) a současně místonáčelníkem župy;[11]
  • v letech 1910 až 1913 zastával funkci župního náčelníka;[11]
  • tutéž funkci (župního náčelníka) pak vykonával ještě mezi roky 1919 až 1928.[11]

V prvním funkčním období (1910 až 1913) spoluorganizoval Očenášek župní slet na Královských Vinohradech; župní závody 1911; VI. slet všesokolský 1912 se samostatným vystoupením župy, který se konal v neděli před VI. sletem.[11]

Ve druhém funkčním období (1919 až 1928) se podílel na organizačním zajištění župního sletu 1924 na vrchu Žižkově, na oslavě 500. výročí smrti Jana Žižky (1924). Sem též spadá organizace VII. sletu v roce 1920 a také VIII. sletu (1926).[11] Během jeho působení se uskutečnily i dva sokolské zájezdy na Slovensko (v roce 1921 a v roce 1928).[11]

  • Všesokolské slety, které pomáhal organizovat
  • Skladba žen s kroužky na VI. všesokolském sletu v Praze v roce 1912
    Skladba žen s kroužky na VI. všesokolském sletu v Praze v roce 1912
  • VII. všesokolský slet v Praze v roce 1920
    VII. všesokolský slet v Praze v roce 1920
  • VIII. všesokolský slet v Praze v roce 1926 (na propagační pohlednici)
    VIII. všesokolský slet v Praze v roce 1926 (na propagační pohlednici)

Na jaře roku 1928 bylo Augustinu Očenáškovi 57 let a z důvodů pokročilého věku spojeného s nedobrým zdravotní stavem přenechal vedení župy dosavadnímu župnímu místonáčelníku Svatopluku Svobodovi.[11] Augustin Očenášek zemřel za protektorátu 24. září 1942 v Praze.

Aktivity ve skautingu[editovat | editovat zdroj]

Se sokolským dorostem ze Žižkova se zúčastňoval srazů pořádaných Obcí Psohlavců.[2][p. 5] Po první světové válce pomohl Miloši Seifertovi při tvorbě jeho příručky pro Psohlavce "Přírodou a životem k čistému lidství".[2]

Publikační činnost (výběr, chronologicky)[editovat | editovat zdroj]

  • OČENÁŠEK, Augustin. Zápas: sbírka cvičení pro cvičitele jednot sokolských ... V Praze: Pražská tělocvičná jednota Sokol, 1899. 125 stran; Knihovna cvičitelů sokolských; svazek 10.
  • OČENÁŠEK, Augustin. Cvičitelská škola České obce sokolské 1911. Praha: Springer, 1911. 66 stran.
  • OČENÁŠEK, Augustin. Stručný přehled dějin tělocviku. V Praze: Nákladem čes. lidového knihkupectví Josefa Springera, 1911; 66 stran.
  • OČENÁŠEK, Augustin. Zápas: sbírka cvičení pro cvičitele jednot sokolských a pro učitele tělocviku vyšších tříd škol středních. 2. opravené vydání V Praze: Pražská tělocvičná jednota Sokol, 1911; 128 stran; Knihovna cvičitelů sokolských; svazek 10.
  • SEIFERT, Miloš a OČENÁŠEK Augustin. Přírodou a životem k čistému lidství: příručka českých junáků. V Praze: Dědictví Komenského, 1920. 575 + 1 stran; Spisy Dědictví Komenského; 215. Příležitostné vzdělávací spisy Dědictví Komenského. (s použitím knihy The book of woodcraft od Ernesta Thompsona Setona i jiných pramenů)[13]
  • OČENÁŠEK, Augustin. Hébertova "přirozená" methoda. 2. vydání Praha: Matice Sokola pražského, 1920; 154 stran.
  • OČENÁŠEK, Augustin. Zápas: sbírka cvičení pro cvičitele jednot sokolských a pro učitele tělocviku vyšších tříd škol středních. 3. opravené vydání V Praze: Matice Sokola pražského, 1920; 128 stran. Knihovna cvičitelů sokolských; svazek 10.
  • OČENÁŠEK, Augustin a PERGL, Václav. Trojka: nová rytmická hra na koníčky; Prostná dorostenců: průprava k prostému tělocviku; Prostná mužů. Praha: Josef Springer, 1925; 66 stran. Sbírka tělocvičných vystoupení; svazek 3.
  • POSPÍŠIL, Karel a OČENÁŠEK, Augustin. Základy rytmického tělocviku sokolského. Praha: nákladem Tělocvičné jednoty Sokol Žižkov, 1928. 2 svazky (447 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh; 131 stran).[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pro své žáky Dalcroz vytvořil zvláštní metodu, tzv. rytmickou gymnastiku (v anglojazyčném světě je známa jako eurhythmics). Jeho cílem bylo hudebním výškám, rytmu, dynamice, barvě či harmonii přisoudit určitý pohyb. Věřil, že pokud studenti spojí hudbu s pohybem, nejen se jí snadněji naučí, ale lépe ji i prožijí a pochopí. V roce 1905 metodu představil veřejnosti. Měla rychle úspěch což Dalcrozovi umožnilo, aby roku 1910 založil vlastní školu, v Hellerau u Drážďan. Její působení přerušilo v roce 1914 vypuknutí první světové války, ale v roce 1919 byla škola obnovena. Metodu samotnou šířila i Anna Dubská. Dalcroze několikrát přednášel i v českých zemích. Jeho rytmická gymnastika ovlivnila i sokolské hnutí. Augustin Očenášek a klavírista a skladatel Karel Pospíšil vypracovali pod jejím vlivem soustavu sokolské rytmiky a jako teoretickou práci „Základy rytmického tělocviku sokolského“[7] ji publikovali v roce 1928 nákladem Tělocvičné jednoty Sokol Žižkov.[7]
  2. ↑ Vitriolová břidlice sloužila (po chemickém zpracování) k výrobě anglické dýmavé kyseliny sírové, lidově zvané vitriol a v chemickém průmyslu také oleum.[1]
  3. ↑ Vojtěch Otčenášek je pochován na hřbitově v Dolní Bělé.[8]
  4. ↑ Oba bratři Očenáškové (Augustin a Ludvík) byli sportovně nadaní – na začátku 90. let 18. století (ve věku cca 18, 20 let) běželi tehdejší první český maraton z Vinohrad přes Slaný do Kladna. Oba doběhli (leč nezvítězili). Také zakládali první spolky těžké atletiky, kde se pěstoval řeckořímský zápas, vzpírání nebo box.[1]
  5. ↑ Obec psohlavců byla první česká woodcrafterská organizace založená v roce 1915 na sněmu v Zbirohu.[12] Sdružovala woodcrafterské kmeny z Berouna, Prahy, Příbrami, Plzně a dalších měst (asi 400 členů).[12] Činnost Obce Psohlavců byla založena na indiánském chápání přírody, staroslovanské mytologií a při výchově mladých lidí byl kladem důraz na pobyt v přírodě a lásku k ní, zároveň také na vlastenecké cítění a službu českému národu.[12] Po vzniku samostatného Československa se Obec Psohlavců nakrátko přejmenovává na Děti Svobody.[12] V roce 1919 se ale organizace vrátila k téměř původnímu názvu Junácká obec Psohlavců.[12] V roce 1921 vyšla kniha Miloše Seiferta „Životem a přírodou k čistému lidství“. Sněm v Berouně přijal nové stanovy podle vzoru Woodraft League of America (WLA), byl zaveden systém činů a kniha Miloše Seiferta byla uznána jako zákoník.[12] V roce 1922 se oddělilo několik kmenů a založilo „Zálesáckou ligu československou“ (Woodcraft League of Czechoslovakia), první řádnou woodcrafterskou organizaci v Evropě, kterou E. T. Seton prohlásil za sesterskou organizaci WLA.[12] Náčelníkem se stal Miloš Seifert a v roce 1923 byl pozměněn název na Liga lesní moudrosti - The Woodcraft League of Czechoslovakia (LLM).[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g PLAVEC, Michal (Národní technické muzeum Praha). Michal Plavec - Od jízdních kol ke kosmickým raketám. Ludvík Očenášek [online]. web: You Tube com, 2020-01-29, rev. 2020-02-06 [cit. 2022-10-04]. Záznam přednášky; Hvězdárna v Rokycanech a Plzni; (stopáž: 1 hodina a 22 minut). Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e Augustin Očenášek [online]. web: The Woodcraft org [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ Očenášek, Augustin, 1871-1942 [online]. web: Bibliografie dějin Českých zemí (AV ČR) [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Augustin Očenášek (* 15.1.1871 v Kříších u Rokycan, zemřel 24.9.1942 v Praze). Inspektor tělesné výchovy, publikace, redakční činnost a překlad z oboru. [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2022-10-17]. Identifikační číslo: jk01090944. Dostupné online. 
  5. ↑ Osobnost: Augustin Očenášek (1871-1942) [online]. web: Příjmení cz [cit. 2022-10-15]. Narozen 15.1.1871 v Kříších u Rokycan, zemřel 24.9.1942 v Praze. Inspektor tělesné výchovy, publikace, redakční činnost a překlad z oboru.. Dostupné online. 
  6. ↑ -RED-. Augustin Očenášek [online]. web: Co je co cz, 2000-03-14, rev. 2005-10-19 [cit. 2022-10-18]. (*15.1.1871 – †24.9.1942) český tělovýchovný pracovník; zakladatel sokolské rytmiky. Vycházel z Dalcrozova tělocvičného systému.. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Základy rytmického tělocviku sokolského [online]. web: Databáze NK ČR [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d ŽALOUDEK, František; Doc. RNDr. Významná osobní data a události [online]. web: Ludvík Očenášek webnode cz [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŽALOUDEK, František. Ludvík Očenášek byl jen jeden (Život a práce českého vynálezce a vlastence Ludvíka Očenáška) [online]. web: Slide Share net, 2012-06-17, rev. 2017-05-21 [cit. 2022-10-04]. Prezentace (120 snímků) pro dolněbělskou školu u příležitosti udělení čestného názvu „Základní škola a mateřská škola Ludvíka Očenáška“ 17. června 2012. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e Očenášek, Augustin (15. 1. 1871 Kříše – 24. 9. 1942 Praha) [online]. web: Langhans cz [cit. 2022-10-18]. Několik fotografií sokolského pracovníka Augustina Očenáška. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e f g h i j JAGOŠOVÁ, Anna. 15. 1. 2021 – 150 let od narození významného činovníka naší župy, br. A. Očenáška [online]. web:, 2021-05-24 [cit. 2022-10-18]. Článek byl publikován v časopisu VZLET (1/2021). Převzato z časopisu Vzlet číslo 2 z roku 1941.. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g h 5. LIGA LESNÍ MOUDROSTI V ČR (5.1. Historie) [online]. web: Liga lesní moudrosti [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ Přírodou a životem k čistému lidství : příručka českých junáků [online]. web: Databáze NK ČR [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Augustin_Očenášek&oldid=23399980“