Arnold Bentley
| Arnold Bentley | |
|---|---|
| Narození | 11. ledna 1913 Padiham |
| Úmrtí | 18. září 2001 (ve věku 88 let) |
| Povolání | hudební pedagog a psycholog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Arnold Bentley (11. ledna 1913 v Padihamu, Anglie – 18. září 2001) byl významný anglický hudební pedagog a psycholog.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Arnold Bentley byl jedním z průkopníků výzkumu hudební výchovy. Pohyboval se na Universitě v Readingu po většinu svého pracovního života a byl pozván, aby zde vytvořil první postgraduální kurz britských učitelů hudby na střední škole. Jeho kniha, Hudební schopnost u dětí a její měření (1966), se stala široce citovaným a překládaným textem, který mu zajistil mezinárodní vliv v této oblasti. To bylo posíleno i jeho rolí při zřizování výzkumné komise Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu, která se setkala již dvakrát za více než 30 let.[1]
Narodil se v Padihamu na severovýchodním Lancashire. Bentley odešel na Universitě v Readingu v roce 1935. Učil v čtenářské střední škole až do vypuknutí druhé světové války, když nastoupil do RAF. Krátce na to byl jmenován jako hudební lektor v Weymouthu v roce 1948 a na Trent Park Training College v severním Londýně počátkem roku 1949.[1]
Do poloviny padesátých let se Bentleyova zvědavá mysl začala ptát na otázky týkajících se individuálních rozdílů dětí v muzikantství, zejména zpěvu. Z této práce vznikla první skupina testů hudebních schopností vhodná pro děti mladší než sedmi let. V tomto výzkumu Bentley tvrdil, že hudební schopnosti u dětí mohou být označeny jako čtyři schopnosti: melodická paměť, rytmická paměť, rozlišování výšky a harmonické vnímání.[1]
Tato průkopnická práce mu přinesla doktorát v roce 1963 a vytvořila základy hudební schopnosti dětí a jejich měření. Také publikoval v roce 1966 jeho Aural Foundations of Music Reading (Zvukové základy hudební četby), který obhajoval přijetí metody Johna Curwena Sol-fa jako prostředku učení výtvarného zpěvu ve školách.[1]
Jeho kniha Srovnání s normálními zpěváky (1968) se zabývaly otázkami spojenými s výskytem obtížnosti výšky při zpěvu dětí různého věku a jejich vztahu k hudebním schopnostem. Bentleyovo jméno se stává neoddělitelně spojeno nejen s hledáním hlubšího pochopení vzdělávací psychologie hudby, ale také s obavami, že tyto teorie by měly být srozumitelné a relevantní pro praktiky ve školách.[1]
V roce 1966 začal organizovat výzkumné konference pro učitele hudby na Univerzitě v Readingu s účastí učitelů, lektorů a vědců. Poté byla roku 1971 založena dnes již mezinárodně známá Společnost pro výzkum v psychologii hudby a hudební výchovy. Jeho prestižní žurnál Psychologie hudby (Psychology of Music) začal publikovat v roce 1973. Bentley byl zvolen jako jeho první předseda a v roce 1974 jako prezident. V roce 1968 uspořádal první mezinárodní seminář o výzkumu hudební výchovy a během tohoto semináře byl založen výzkumný výbor Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu.[1]
Během svého působení na Univerzitě v Readingu byl dobře známý svou pečlivou a nadšenou výukou studentů postgraduálních certifikátů, studentů MED, jakož také jako pečlivého a podpůrného školitele výzkumných studentů, z nichž mnozí se stali jeho blízkými přáteli. Přednášel v několika evropských zemích, v USA, v Austrálii a na Novém Zélandu.[1]
Navzdory akutní hluchotě jeho pozdějších let hrál na varhany až do posledních týdnů svého života.
Díla[editovat | editovat zdroj]
- Hudební schopnost u dětí a její měření (1966)
- Srovnání s normálními zpěváky (1968)
- Aural Foundations of Music Reading - Zvukové základy hudební četby (1966)
