Přeskočit na obsah

Antroposofie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Antropozofie)
Budova Goetheanum ve švýcarském Dornachu, sídlo učení antroposofie

Antroposofie (někdy též anthroposofie či antropozofie) je esoterická nauka odvozená od teosofie nabízející mystický vhled do podstaty člověka, přírody a nadsmyslově duchovních světů. Antroposofie se „při prozkoumávání duchovního světa zaměřuje na dosáhnutí přesnosti a srozumitelnosti přírodovědeckého výzkumu fyzického světa“.[1] Založená byla rakouským filosofem Rudolfem Steinerem (1861–1925).[2]

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]
Rudolf Steiner

Název je odvozen z řeckého anthrópos („člověk“) a sofia („moudrost“) v záměrném kontrastu k označení teosofie poté, co se Steiner rozešel s Theosofickou společností Annie Besantové. Antroposofie mimo jiné vychází z teosofie rosekruciánů, kterou, jak sám Steiner říká: „přizpůsobil do formy přiměřené dnešní době“. Později jsou do ní stále častěji vnášeny prvky křesťanství.[3] Antroposofie byla velmi rozšířena počátkem 20. století a ve své střízlivější podobě je základem (steinerovské) waldorfské pedagogiky,[4] která svou formu zaměřuje na konkrétní plán osobnostního rozvoje dítěte. V praxi je antroposofická filozofie využívána zejména při výuce pacientů s duševními poruchami (Camphillské hnutí), při alternativním způsobu hospodaření (biodynamickém zemědělství), v antroposofické medicíně (kombinace alternativní, homeopatické a bylinkářské medicíny)[5] a v etickém bankovnictví (sociální alternativa bankovních půjček a investic).[1][6] Antroposofická společnost má své mezinárodní sídlo (Goetheanum) v Dornachu ve Švýcarsku.

Gnozeologie

[editovat | editovat zdroj]

Steiner sám charakterizuje antroposofii těmito slovy: Jako antroposofii označuji vědecký výzkum duchovního světa, který prohlédá jednostrannosti pouhého poznávání přírody i jednostrannosti obvyklé mystiky a který, než se pokusí proniknout do nadsmyslového světa, nejprve v poznávající duši rozvíjí síly, které běžné vědomí ani běžná věda nepoužívá, a které umožňují do něho proniknout.[7]

Metafyzika

[editovat | editovat zdroj]

Člověk podle Steinera existuje od samého počátku vývoje kosmu. Vývoj vesmíru není ničím jiným než postupným vývojem a osvobozováním člověka. Ten byl zprvu duchovní bytostí žijící v oblasti božského duchovního světa. Od něho se lidé odpoutali a propadli se tak do hmotného světa, ze kterého nyní postupně stoupají a obohaceni se vracejí ke světu duchovnímu. Protože se člověk vyvíjí současně s okolním světem, má jeho vývoj zákonité souvislosti s neživou i živou přírodou, se sluncem i planetami a lze mezi nimi nalézt četné paralely.

Antroposofické učení předpokládá, že člověk je tvořen 1. tělem, 2. duší a 3. duchem a že smrtelné tělo podléhá zákonům dědičnosti, duše osudu, duch zákonům reinkarnace (znovuvtělení).[8] Základní hmotnou část lidské bytosti představuje podle antroposofie fyzické tělo složené z „minerálů“. Oživujícím elementem jinak mrtvé hmoty je éterné tělo (životní tělo, tělo utvářejících sil). Astrální tělo (duševní tělo, tělo pocitové) dává bytosti vědomí, možnost vnímat a schopnost přetvářet vnější podněty na vnitřní prožitky.

Za specificky lidský rys pokládal Steiner čtvrtý článek, jímž je 4. já. Jeho hlavním projevem je vědomí vlastní existence a schopnost regulovat své city a pudy myšlením, což již ostatní živočichové nedovedou. Schránu nesoucí lidské já Steiner v raném období označoval termínem kauzální tělo.

Podle Rudolfa Steinera dále existují vyšší články člověka, kterými jsou: 5. manas (duše vědomá, „duchovní já“) (tzv. „obrácené já“), 6. buddhi („životní duch“), 7. átman („duchovní člověk“).[3]

Chápání ducha, v souladu s duchovní vědou, nemá být podle Steinera pouze teoretickým názorem, ale má být obsahem života a životní silou. Jen když se učiníme schopnými zesílit své chápání světa tak, že se toto chápání stane v nás skutečně živým, pak pochopení splní svoji vlastní úlohu. Pro ty, kdo se zcela ze své svobodné vůle rozhodnou pracovat na zušlechtění své duchoví bytosti, aby mohli vstoupit na stezku vyššího pokroku, Steiner sestavil základní poučky a vysvětlivky, jak musí být postupováno při meditování či cvičeních a k čemu meditování a cvičení vede.

Kritika antroposofie

[editovat | editovat zdroj]

Volkmar Wölk ve své knize o ekofašismu tvrdí, že podle Steinerovy esoterické evoluční teorie, která je součástí antroposofie, se lidstvo dělí na jednotlivé rasy či plemena.[9] Řady ras se během tisíciletí postupně vyvíjely, přičemž každá z nových se vyznačovala oproti předchozím vyšší úrovní rozvoje vnitřního vědomí.[10] Tato rasová teorie, postavená na stejné doktríně jako teosofie, je podle Staudenmaiera a Biehlové integrální součástí antroposofické kosmologie.[11]

Český klub skeptiků Sisyfos hodnotí Steinerovo učení slovy: „Převážná většina jeho názorů jsou buď náboženské nebo okultní představy a především vlastní absurdní fantazie, které jsou v rozporu s vědeckými poznatky evolučními, fyzikálními i medicínskými. Jeho učení patří do takových oblastí, jako je pseudověda, mystika a magie.“[12] Zároveň tvrdí, že žádná ze Steinerových předpovědí se neuskutečnila.[12]

Příznivci antroposofie

[editovat | editovat zdroj]

Příznivci antroposofie byly a jsou i některé výrazné osobnosti veřejného života. Patří mezi ně např.:

V České republice se k myšlenkám Rudolfa Steinera hlásilo Klíčové hnutí Taťány Fischerové.[21] S antroposofickými principy pracují také waldorfské školy,[22] což bývá někdy terčem kritiky.[23]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Robert McDermott, The Essential Steiner, ISBN 0-06-065345-0, pp. 3–11, 392–5
  2. ↑ Robert A. McDermott, "Rudolf Steiner and Anthroposophy", in Faivre and Needleman, Modern Esoteric Spirituality, ISBN 0-8245-1444-0, p. 288ff
  3. ↑ a b Rudolf Steiner, Theosofie rosekruciánů
  4. ↑ MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2010-08-27]. Heslo antropozofie, s. 256. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0. 
  5. ↑ What is Anthroposophically Extended Medicine?. www.anthroposophy.org.nz [online]. [cit. 02-02-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-02-2007. 
  6. ↑ Heiner Ullrich, "Rudolf Steiner" Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine., Prospects: the quarterly review of comparative education (Paris, UNESCO: International Bureau of Education), vol. XXIV, no. 3/4, 1994, p. 555–572.
  7. ↑ STEINER, Rudolf. Philosophie und Anthroposophie. Gesammelte Aufsätze. Dornach (Švýcarsko): Rudolf Steiner-Nachlassverwaltung ISBN 3727403500. 
  8. ↑ Ostravská univerzita – Pedagogická fakulta, Autor: Doc. PhDr. Josef Mrhač, CSc., Ostrava 2005, Poznámky a teze k základním pedagogickým kategoriím a pojmům, str.2
  9. ↑ WÖLK, Volkmar. Neue Trends im ökofaschistischen Netzwerk …. [s.l.]: [s.n.], 1991. S. 120–121. (německy) 
  10. ↑ BIEHL, Janet; STAUDENMAIER, Peter. Ekofašismus. [s.l.]: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-355-1. S. 58–59. 
  11. ↑ BIEHL, Janet; STAUDENMAIER, Peter. Ekofašismus. [s.l.]: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-355-1. S. 58. 
  12. ↑ a b HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06 [cit. 2013-01-14]. Heslo Antroposofie. Dostupné online. 
  13. ↑ ^ Robert Fulford, "Bellow: the novelist as homespun philosopher", The National Post, October 23, 2000
  14. ↑ ^ Books and Writers, Andrey Bely
  15. ↑ J.D. Elsworth, Andrej Bely:A Critical Study of the Novels, Cambridge:1983, cf. [1]
  16. ↑ ^ John F. Moffitt, "Occultism in Avant-Garde Art: The Case of Joseph Beuys", Art Journal, Vol. 50, No. 1, (Spring, 1991), pp. 96–98
  17. ↑ Peg Weiss, "Kandinsky and Old Russia: The Artist as Ethnographer and Shaman", The Slavic and East European Journal, Vol. 41, No. 2 (Summer, 1997), pp. 371–373
  18. ↑ Arts Ablaze, Kandinsky: The Path to Abstraction 1908–1922
  19. ↑ Layla Alexander Garrett on Tarkovsky. www.acs.ucalgary.ca [online]. [cit. 02-09-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-09-2009. 
  20. ↑ Bruno Walter, "Mein Weg zur Anthroposophie". In: Das Goetheanum 52 (1961), 418–2
  21. ↑ Klíčové hnutí: web
  22. ↑ USER, Super. Waldorfská škola Příbram - Často kladené dotazy. waldorf.pb.cz [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-20. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

vlastní stránky, příznivci:

kritika, skeptici:


Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antroposofie&oldid=23389902“