Antonín Raimund Wolf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: František Karel Wolf, kreslíř, grafik (1764–1836).
Antonín Raimund Wolf
Narození1865
Černovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1924 (ve věku 59-60 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánírytec leptů a malíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Raimund Wolf (15. března 1865 Černovice9. září 1924 Vídeň[1]) byl akademický malíř, jeden z prvních žáků J. Mařáka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil v Černovicích na tehdejším území Bukoviny. Po absolvování osmiletého gymnázia nastoupil na pražskou malířskou Akademii, kde studoval ve školním roce 1886/87 u prof. Antonína Lhoty v tzv. "antickém oddělení"[2] a ve školních letech 1887/88–1890/91 pokračoval ve studiu v krajinářském ateliéru Julia Mařáka. Společně s Václavem Březinou, Janem Köpplem a Bohumilem Podhrázským patřil mezi první sled žáků prof. J. Mařáka. Ľudovít Csordák jej ve svých vzpomínkách společně s Janem Köpplem řadí mezi německé žáky v krajinářské speciálce J. Mařáka. Ve správě Archivu Národní galerie v Praze je málo známá fotografie žáků Mařákovy krajinářské školy z roku 1890, na které je zachycen i stojící Raimund Wolf.

Dle Viktora Šumana (1929) "byl profesorem na německé reálce" (v Praze?). Rovněž žil v Karlových Varech a zřejmě od roku 1899 se přestěhoval do Vídně.

Na výročních výstavách Krasoumné jednoty vystavoval již od roku 1886, minimálně do roku 1904. Vystavuje oleje, pastele a akvarely, např. Pod stínem sosen (1894), Bouřný vichr vrbami klátí a Sadová ulice v Karlovarech (1895), Restaurační zahrada v Grödigu (1897) a Tiché vody (1899). Jeho tvorba byla podporována Společností německé vědy, umění a literatury v Čechách. Na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891 se prezentuje obrazy Po zřícení kamenného mostu v Praze a V lukách u Solnohradu. Vystavuje rovněž se Spolkem německých výtvarných umělců v Čechách v r. 1903. Od roku 1908 byl členem vídeňského Künstlerhausu.

Zemřel ve Vídni v roce 1924.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Počáteční krajinářská tvorba Raimunda Antonína Wolfa je v pojetí pozdního romantismu (např. Nokturno). Zajímavostí je obraz Portrét Antonína Dvořáka v biedermeierovském stylu. Dobová kritika ve Zlaté Praze a Světozoru opakovaně pozitivně hodnotila jeho krajinářské motivy provedené uhlem. Negativně je naopak hodnocen jeho obraz Za večera na kamenném mostě v Praze se zjevením sv. Luitgardy v popředí z r. 1889. Kritik s monogramen L. K. (Světozor, 17. 5. 1889) považuje vyobrazení Malé Strany za příliš "tvrdé", oblohu za nepřirozeně "vajíčkovitě žlutou", a to vše s nevhodnou "staffáží" ženské postavy, zřejmě Vlašky. Do tohoto období spadá i obraz Po zřícení kamenného mostu v Praze.

Pozdější krajinářská tvorba v oleji prokazuje autorovu technickou zdatnost, avšak působí poněkud neosobním studeným dojmem (např. U Karlových varů a Na břehu Tisy). Větší citlivost pro krajinářské motivy a jejich atmosféru Raimund Wolf prokazuje v technice pastelu (např. Mlžné pobřeží a Rameno řeky).

Dnešní umělecká kritika kladně hodnotí jeho díla meditativně-symbolistního charakteru, která jsou známá především v technikách uhlu a pastelu (např. Pustá krajina).

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Moravská galerie v Brně, kresba uhlem Krajina
  • Muzeum ve Vídni, grafický list Das Volk in Not, Anstellen um Kartoffeln in der Rasumofskygasse (1917)
  • Albertina, Vídeň, akvarel Heideweg

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Autor L. K.: Výstava Krasoumné jednoty v Rudolfině, Světozor, roč. 23, č. 25, s. 299, 17. 5. 1889.
  • Urban, Otto M.: Tajemné dálky. Symbolismus v českých zemích 1880-1914. Olomouc a Praha: Arbor Vitae 2014.
  • Janek, Dalibor: Před 40 lety na pražské akademii. Lidové noviny, roč. 42, č. 85, s. 3, 16. 2. 1934.
  • Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž). Praha 1936.
  • Šuman, Viktor: Julius Mařák a jeho škola. Praha: Jednota umělců vývarných, 1929.
  • Večerníková, L. (ed.): Zapomenutý malíř Ferdinand Engelmüller. Praha: Národní galerie v Praze, 2020 (str. 67)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]