Antonín Berger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Berger
Antonín Berger (před 1927)
Antonín Berger (před 1927)
Narození8. dubna 1861
Lysá nad Labem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. října 1930 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípodnikatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Berger (8. dubna 1861 Lysá nad Labem[1]24. října 1930 Praha) byl pražský cukrář, zakladatel tradice moderního českého cukrářství, známý i za hranicemi Československa. Jeho znalosti, dovednosti a cukrářský um převzal i jeho syn Antonín (*1891)[2] a proslavily je vysoce kvalitní výrobky doma i v zahraničí.

Život a praxe[editovat | editovat zdroj]

Servírovací kleště na zákusky

An tonínm Berger starší se vyučil v roce 1874 v Nových Benátkách. Po vyučení pracoval v různých cukrářských firmách (v Brandýse nad Labem u firmy Růžek, ve Vídni u firmy Meizer, v Praze na Václavském náměstí u firmy Stutzig a u firmy Melzer, v Klosterneuburgu u firmy Fischer, také v Bratislavě, Budapešti a v Mnichově.

Osamostatnění[editovat | editovat zdroj]

Získané praktické zkušenosti a vědomosti dobře využil po převzetí a zmodernizování staršího cukrářského závodu v Ústí nad Labem, kde se osamostatnil roku 1887. Začal ihned ve svých recepturách využívat poznatky a zkušenosti získané u předchozích zaměstnavatelů. Brzy byly jeho výrobky známé a oblíbené u široké veřejnosti.

Bojkot německého obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Majitel slibně prosperující cukrářské firmy po několik let musel snášet národnostní ústrky od části německého obyvatelstva. Jeho závod bojkotovali a štvali proti němu.

Otevření cukrárny v Praze[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 se proto v Praze oženil. Následně se odstěhoval do Prahy, kde navázal na tradici Stelzigovy cukrárny a zřídil později svou vlastní cukrárnu ve Vodičkově ulici čp. 38/II na nároží Václavského náměstí. Pod jeho vedením zde vznikla jedna z nejproslulejších cukráren a kaváren secesní Prahy. Otevření této cukrárny bylo významným počinem, protože jím byla zahájena tradice výroby jemných cukrářských výrobků excelentní kvality. Rozsáhlé moderní prostory v 1. patře nárožního domu byly otevřeny velkými okny, a kromě konzumace a společenské úlohy sloužily jako herna kulečníku.

Vznik moderní cukrářské tradice[editovat | editovat zdroj]

Jeho heslem byla : "Jednoduchost, kvalita, prodejnost". Odtud se datuje zrod českého moderního cukrářství. Bergerovy pokrokové přístupy i postupy silně ovlivnily všechny pražské cukráře. Všichni ho chtěli napodobit a zlepšit dle vzoru Antonína Bergera své výrobky a receptury, aby dosáhli kvalitativně i chuťově lepších výrobků. Vybavení nových cukráren bylo silně ovlivněno i řešením interiérů cukráren a kaváren. Kvalitativní změna české cukrářské výroby - zejména zásluhou vídeňského dvorního cukráře ze Schönbrunnu, Eduarda Fišky, ale i Antonína Bergera, vedla k dosažení světového jména. Oba dbali na odbornost i kvalitu, a vyučili mnohé cukrářské pracovníky.

Nejznámější výrobky[editovat | editovat zdroj]

  • vlastní čokoláda - vyráběla se z dokonalých kakaových bobů, přivážených z Francie. Před příchodem Němců v roce 1938 dal pan Berger celý sklad s drahými a kvalitními kakaovými boby ukrýt – zazdít.

Bergerovi neuznávali v receptech žádnou náhražku. Dodnes se v cukrárnách prodává malý dort „Batul", který vymyslela ženská část Bergerovy rodiny, inspirovaná tehdy populární dětskou knížkou Johna Habbertona „Hýta a Batul."

Pan Berger si nepotrpěl na výstřednost ani okázalost. Pravidelně se vzdělával. Studoval odborné trendy i postupy u významných cukrářských závodů v cizině i doma, publikoval je v oborových časopisech Český cukrář či Labužník. Důsledně je pak uplatňoval v praxi ve své firmě.

Byl průkopníkem moderní cukrářské výroby, která vyšla ze skromných poměrů. Vypracoval se vlastní pílí i nadáním na mistra cukrářského oboru. Respektoval slušnost, poctivost a morálku.

Léta 1940-1948[editovat | editovat zdroj]

2. světová válka byla prvním obdobím omezení cukrářského oboru, zejména nedostatkem surovin a potřebou zásobovat především armádu. Ještě hlouběji cukrárny ovlivnila změna režimu po roce 1948. Došlo k znárodnění cukrářských živností a mnoho kvalifikovaných cukrářů muselo přejít do jiných odvětví, například do strojírenství, v případě Františka Myšáka dokonce do jáchmovských dolů. To znamenalo stagnaci cukrářského oboru. Odborníci odcházeli z výroben a s nimi i jejich praktické zkušenosti a znalosti. Tradice soukromých rodinných cukráren - nejen rodiny Bergrů - byla na tři desetiletí přerušena.

1949-1989[editovat | editovat zdroj]

Až do pádu komunismu byla v domě pana Bergera provozována cukrárna a kavárna pod názvem City. Stále se tu říkalo „U Bergera", ale výrobna byla zrušena, dorty a zákusky se dovážely. Někdejší kvalitní výchozí suroviny často vystřídaly náhražky.

Významná pozice českých cukrářů (Duidy, Maršnera, Stutziga, Myšáka či Bergera) v evropském cukrářství, se stalo minulostí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Hlavsa Zbožíznalství při výrobě cukrovinek
  • Bohumil Hlavsa Praha 1930 Československé cukrářství – Odborná receptní a ilustrovaná kniha pro cukráře a výrobce cukrovinek ve 4 svazcích.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]