Antoine Bello
| Antoine Bello | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 25. března 1970 (54 let) Boston |
| Povolání | spisovatel a podnikatel |
| Významná díla | Éloge de la pièce manquante Les Falsificateurs Les Éclaireurs (román) Roman américain Les Producteurs (román) |
| Ocenění | Prix du jeune écrivain de langue française (1993) Prix littéraire de la Vocation (1996) Prix France Culture-Télérama (2009) rytíř Řádu umění a literatury (2015) |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antoine Bello (* 25. března 1970, Boston, Massachusetts) je francouzsko-americký spisovatel a podnikatel, žijící v USA a píšící francouzsky. Má dvě občanství, americké a francouzské.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 25. března 1970 v Bostonu francouzským rodičům. Jeho vzdáleným příbuzným je francouzský spisovatel Marcel Aymé. Mládí strávil ve Francii, studoval obchodní vědy na Hautes études commerciales de Paris (HEC Paris), kde v roce 1991 promoval. Ještě na studiích založil firmu Hors Ligne, zabývající se administrativními a právními službami. Vedení této úspěšné firmy, která byla později přejmenována na Ubiqus[1] se věnoval 15 let. V roce 2007 založil Rankopedii, webové stránky, zabývající se tvorbou statistik a žebříčků z různých oborů lidské činnosti.[2]
Kromě Francie a USA procestoval i Japonsko a Švédsko. Od roku 2002 žije se ženou a dětmi v New Yorku.
V roce 2007 podpořil kandidaturu Nicolase Sarkozyho na úřad francouzského prezidenta.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Literární kariéru zahájil v roce 1996 sbírkou povídek Les Funambules (Akrobati). V roce 1998 následoval detektivní příběh z fiktivního prostředí profesionálních hráčů puzzle s názvem Éloge de la pièce manquante (Oslava chybějícího dílku).
V roce 2007 publikoval první ze zatím tří mysteriózních románů Les Falsificateurs (Falzifikátoři). V roce 2009 následoval druhý s názvem Les Éclaireurs (Průzkumníci) a v roce 2015 zatím poslední Les Producteurs (Producenti). Hlavní postavou románů je mladý Islanďan Sliv, který po ukončení studia geografie nastoupí v Reykjavíku jako projektový manažer u firmy zabývající se environmentálním poradenstvím. Záhy ale zjistí, že firma jen poskytuje krytí mezinárodní tajné organizaci, Konsorciu pro falzifikaci reality (KFR), pro niž pracuje i jeho šéf Gunnar. Rozhodne se přijmout podmínky, které mu Gunnar nabídne a stává se agentem společnosti, která falšuje realitu, doplňuje bílá místa v historii a vytváří mýty. Zpočátku si myslí, že jde jen o jakousi intelektuální hru, ale časem pocítí její nečekané důsledky. Snaží se s pomocí svých přátel zjistit, kdo organizaci řídí, jaké je její skutečné poslání a zda je správné měnit minulost v zájmu lepší budoucnosti. Autor se v románech zamýšlí nad vlivem informací na formování představ o světě a nad neomezenou mocí těch, kteří k nim mají přístup a mohou je ve vlastním zájmu zneužívat.
V roce 2012 publikoval v elektronické formě (ebook) sbírku novel L'Actualité, Légendes, Reclus et En fuite.
Jako své literární vzory uvádí autor Ayn Randovou, Agathu Christie a Edgara Allana Poea.
Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1996 Les Funambules, ISBN 978-2070745029
- 1998 Éloge de la pièce manquante, ISBN 978-2070358533
- 2007 Les Falsificateurs, ISBN 978-2070355273
- 2009 Les Éclaireurs, ISBN 978-2070124268
- 2010 Enquête sur la disparition d'Émilie Brunet, ISBN 978-2070130405
- 2013 Mateo, ISBN 978-2070140114
- 2014 Roman américain, ISBN 978-2070144297
- 2015 Les Producteurs, ISBN 978-2070147854
Česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]
- 2013 Falzifikátoři (Les Falsificateurs), překlad: Alan Beguivin, Kniha Zlín, ISBN 978-80-7473-108-2
- 2014 Průzkumníci (Les Éclaireurs), překlad: Alan Beguivin, Kniha Zlín, ISBN 978-80-7473-155-6
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1993 Prix du Jeune Ecrivain Francophone (novela Manikin 100)
- 1996 Prix Littéraire de la Vocation Marcel Bleustein-Blanchet (Les Funambules) [4]
- 1999 Prix Novembre (Éloge de la pièce manquante)
- 2009 Prix France Culture-Télérama (Les Éclaireurs)[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ubiqus. www.ubiqus.co.uk [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Rankopedia
- ↑ DELORME, Marie-Laure. Antoine Bello : un sarkozyste heureux !. Mediapart [online]. 2008-4-23 [cit. 2015-4-27]. Dostupné online.
- ↑ Le prix de la Vocation à Antoine Bello. www.lesechos.fr [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Antoine Bello - Prix du livre France Culture Telerama
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoine Bello na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antoine Bello
- Oficiální stránky Archivováno 12. 5. 2015 na Wayback Machine.
- Biografie (francouzsky) Archivováno 12. 5. 2015 na Wayback Machine.
- Antoine Bello (Kniha Zlín) Archivováno 29. 4. 2015 na Wayback Machine.
