Antikomunismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bělogvardějský antibolševický plakát znázorňuje osvobození Ruska z okovů sovětského komunismu

Antikomunismus je termín, označující takové myšlenky, které odmítají ideologii komunismu. Je v opozici k organizacím, vládám, skupinám nebo jedincům, kteří komunismus propagují nebo vyhlašují za svůj cíl, ideál nebo tuto ideologii používají jako prostředek k dosažení moci.

Již v počátcích komunistických ideologií v 19. století se po celém světě objevili první antikomunisté, kteří spatřovali v komunismu překroucení ideálů osvícenství. Podle Arendtové jde ale o oficiální americkou „protiideologii“ USA z období studené války, která „právě tak jako komunistická ideologie tíhne k tomu, stát se všezahrnující“ a svádí své vyznavače k fikci: ti apriorně odmítají rozlišovat mezi různými typy komunistických diktatur založených na vládě jedné strany a autentickou totalitní vládou v Číně.[1]

Antikomunismus je pojem, který obsahuje jinak široké spektrum názorových proudů a skupin – od odpůrců na základě vnitřního přesvědčení nebo víry (například křesťanství či islámu) přes zastánce lidských právdemokracie až k zastáncům ostatních totalitních ideologií (například nacismu). Antikomunisté tedy nevycházejí z nějaké jednotné ideologie, existují prakticky v celém politickém spektru a jejich jediným jednotícím prvkem je odpor proti komunismu.[zdroj⁠?]

Antikomunistický nápis v Praze-Klánovicích

Ruská občanská válka

Silný odpor proti bolševické říjnové revoluci, která roku 1917 svrhla Ruskou republiku, vyústil v ruskou občanskou válku mezi bolševiky a bělogvardějci, která si v letech 1917 až 1922 vyžádala miliony obětí a skončila vítězstvím bolševiků. Leninova bolševická vláda krvavě potlačila kronštadtské povstání námořníků Baltického loďstva, odpor donských kozáků a dalších kozáckých vojsk i protibolševické lidové povstání ruských rolníků, které v letech 1921–1922 zásahlo Tambovskou oblast a další regiony jižně od Moskvy.

Odkazy

Reference

  1. Arendt, Hannah. Původ totalitarismu I-III. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1996. 679 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-13-5., S. 33.

Literatura

Související články

Externí odkazy