Anna Chromy
| Anna Chromy | |
|---|---|
| Narození | 18. července 1940 (83 let) Český Krumlov  Německá říše |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Národní vysoká škola krásných umění |
| Povolání | sochařka |
| Významná díla | Plášť svědomí, Olympijský duch, Europa, Odyseus, Sysifos |
| Ovlivněná | Salvador Dalí, Surrealismus, Vídeňská škola fantastického realismu, J. M. W. Turner |
| Ocenění | Premio Michelangelo |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Anna Chromy (* 18. července 1940 Český Krumlov[1]) je česká malířka a sochařka. Vyrůstala v Rakousku, v současnosti žije ve Francii a pracuje v Itálii.
Život
Na konci druhé světové války se s rodinou usadila ve Vídni. Rodiče si nemohli dovolit uměleckou školu, takže se Anna ke studiu umění dostala až po svém sňatku a přestěhování Paříže. Při studiu na École nationale supérieure des beaux-arts ji zaujal Salvador Dalí a jiní surrealisté. Ve svých dílech proto začala používat jemné barvy Williama Turnera.
Po vážné nehodě z roku 1992 nebyla 8 let schopna malovat. Zaměřila se proto na bronzovou a mramorovou plastiku.
Ateliér
Anna Chromy má ateliér v toskánské Pietrasantě, kde se také nachází slévárna bronzu. Na mramorových sochách pracuje v ateliéru Massima Galleniho v Pietrasantě. Tvoří také v Carraře ve Studiu Michelangelo Franka Barattiniho.
Umění a svědomí
-
Plášť svědomí je vysoký 4,5 metru -
Váží 70 tun -
Návštěvníci jím mohou procházet -
Detail pláště
Nejznámějším dílem Anny Chromy je prázdný plášť, známý jako Plášť svědomí, Pieta či Commendatore, který se nachází v Salcburské katedrále, Stavovském divadle v Praze, Národním archeologickém muzeu v Aténách a na dalších místech. V současné době přepracovává Plášť na více než čtyři metry vysokou kapli, která bude vytesána z jediného kusu bílého mramoru o váze 200 tun. Práce probíhá ve studiu Cave Michelangelo v Carraře.
Mezi další významné plastiky patří Olympijský duch, který bude umístěn před budovu nové knihovny v Šanghaji a Europa, současná reinterpretace antické bohyně, která bude umístěna před některou z evropských institucí.[2] V roce 2009 daroval monacký kníže Albert II její dílo “Olivier d’Or” nositeli Nobelovy ceny za mír, Elimu Wieselovi. V roce 2008 darovala v chrámu Svatého Petra papeži Benediktu XVI model Pláště svědomí jako upomínku k založení Institutu svědomí.[3]
Anna Chromy hledá inspiraci zejména v operách, klasických tancích a antické mytologii. Její malby obsahují odkazy na díla vídeňské školy fantastického realismu a ostatních středoevropských umělců. Barvy, které často používá i na svých plastikách, mají jemný turnerovský podtón.
Kritika
Své sochy počínaje rokem 2002 věnuje na různá, mnohdy velmi významná místa v Praze (Plášť svědomí u Stavovského divadla, Tančící fontána na Senovážném náměstí), přičemž umisťování některých soch provázely protesty odborné veřejnosti.[4] Milan Knížák a Jiří Fajt kritizovali především uměleckou úroveň soch; historici umění Zdeněk Lukeš a Zuzana Krišková je považovali za jedny z nejhorších soch v Praze.[5] Darované sochy neprocházejí výběrovým řízením. Darovanou sochu totiž město (např. Atény, Praha, nebo Salzburg) obvykle přijme a umístí dle přání autorky.[4] Podle autora publikace o normalizačních plastikách Vetřelci a volavky Pavla Karouse si tak autorka darováním soch zlepšuje své portfolio.[6] V roce 2003 vedl Milan Knížák demonstraci namířenou proti jejím sochám.[5][7]
Naopak při veřejném hlasování v roce 2017 o oblíbenosti moderních soch v Praze se Plášť svědomí umístil na prvním a Čeští muzikanti na pátém místě z dvaceti zveřejněných plastik.[8]
Výstavy
- Don Giovanni and the Sound of Bronze (2000) Praha
- Il Canto di Orfeo (2004) Pietrasanta, Itálie
- Europe (2005) Place Vendôme, Paříž
- Mythos Revisited (2007), Národní archeologické muzeum, Atény
- Dream of the East (2009), Peking
Obrazy
-
'Být či nebýt', 1982, 100cm x 100cm -
'Nekonečná láska', 1979, 90cm x 115cm -
'Ples v Benátkách', 1979, 45cm x 60cm -
'Klaun', 1979, 95cm x 130cm
Veřejné sochy
-
Tančící fontána, Praha, Senovážné náměstí -
Odyseus (2000) 200cm -
Olympijský duch (2004) 580cm
Reference
- ↑ Anna Chromy Biography [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2008-07-12]. (Sculpture and Paintings). Dostupné online.
- ↑ Anna Chromy Public Sculptures [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2010-09-09]. (Sculpture Gallery). Dostupné online.
- ↑ Anna Chromy Achievements and Awards [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2010-09-09]. (Sculpture Gallery). Dostupné online.
- ↑ a b Kýčovité sochy Anny Chromy zaplavují Prahu, v areálu AMU je ale nechtějí [online]. Forum24, 2017-05-08 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Je to kýč! Lidé z AMU nechtějí ve škole sochu Anny Chromy [online]. Týden, 2017-05-05 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Predátoři a plameňáci: Šmíra na umělecké škole. V HAMU si nainstalovali Annu Chromy [online]. Radio Wave, 2017-05-15 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Protestující symbolicky rozbíjeli pražské sochy [online]. Novinky, 2003-02-18 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online.
- ↑ iDnes: Výsledky ankety Které moderní sochy a plastiky v Praze se vám líbí?
