Anna Chromy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Anna Chromy
Narození 18. července 1940 (77 let)
Český Krumlov, okupované Československo/Německá říše
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Národnost česká
Alma mater École nationale supérieure des beaux-arts
Povolání sochařka
Významná díla Plášť svědomí, Olympijský duch, Europa, Odyseus, Sysifos
Ovlivněná Salvador Dalí, Surrealismus, Vídeňská škola fantastického realismu, J. M. W. Turner
Ocenění Premio Michelangelo
Webová stránka www.annachromy.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plášť svědomí u Stavovského divadla

Anna Chromy (* 18. července 1940 v Českém Krumlově[1] okupované Československo/Německá říše) je česká malířka a sochařka. Vyrůstala v Rakousku, v současnosti žije ve Francii a pracuje v Itálii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Na konci druhé světové války se s rodinou usadila ve Vídni. Rodiče si nemohli dovolit uměleckou školu, takže se Anna ke studiu umění dostala až po svém sňatku a přestěhování Paříže. Při studiu na École nationale supérieure des beaux-arts ji zaujal Salvador Dalí a jiní surrealisté. Ve svých dílech proto začala používat jemné barvy Williama Turnera.

Po vážné nehodě z roku 1992 nebyla 8 let schopna malovat. Zaměřila se proto na bronzovou a mramorovou plastiku.

Ateliér[editovat | editovat zdroj]

Anna Chromy má ateliér v toskánské Pietrasantě, kde se také nachází slévárna bronzu. Na mramorových sochách pracuje v ateliéru Massima Galleniho v Pietrasantě. Tvoří také v Carraře ve Studiu Michelangelo Franka Barattiniho.

Umění a svědomí[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějším dílem Anny Chromy je prázdný plášť, známý jako Plášť svědomí, Pieta či Commendatore, který se nachází v Salcburské katedrále, Stavovském divadle v Praze, Národním archeologickém muzeu v Aténách a na dalších místech. V současné době přepracovává Plášť na více než čtyři metry vysokou kapli, která bude vytesána z jediného kusu bílého mramoru o váze 200 tun. Práce probíhá ve studiu Cave Michelangelo v Carraře.

Mezi další významné plastiky patří Olympijský duch, který bude umístěn před budovu nové knihovny v Šanghaji a Europa, současná reinterpretace antické bohyně, která bude umístěna před některou z evropských institucí.[2] V roce 2009 daroval monacký kníže Albert II její dílo “Olivier d’Or” nositeli Nobelovy ceny za mír, Elimu Wieselovi. V roce 2008 darovala v chrámu Svatého Petra papeži Benediktu XVI model Pláště svědomí jako upomínku k založení Institutu svědomí.[3]

Anna Chromy hledá inspiraci zejména v operách, klasických tancích a antické mytologii. Její malby obsahují odkazy na díla vídeňské školy fantastického realismu a ostatních středoevropských umělců. Barvy, které často používá i na svých plastikách, mají jemný turnerovský podtón.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Českou odbornou veřejností[kým?] je autorka považována za kontroverzní postavu. Své sochy počínaje rokem 2002 věnuje na různá, mnohdy velmi významná místa v Praze (Plášť svědomí u Stavovského divadla, Tančící fontána na Senovážném náměstí), přičemž umisťování těchto soch od počátku provázejí protesty odborné veřejnosti.[kdo?][4] Kritizována[kým?] je především umělecká úroveň soch, která se pohybuje na hranici, či za hranicí kýče.[5] Darované sochy navíc neprocházejí žádným výběrovým řízením. Darovanou sochu totiž město (např. Atény, Praha, nebo Salzburg) obvykle přijme a umístí dle přání autorky.[4] Podle autora publikace o normalizačních plastikách Vetřelci a volavky Pavla Karouse si tak autorka darováním podprůměrných soch zlepšuje své portfolio.[6] V Praze se v minulosti proti jejím sochám i demonstrovalo.[5][7]

Naopak při hlasování laické veřejnosti v roce 2017 o oblíbenosti moderních soch v Praze se Plášť svědomí umístil na prvním a Čeští muzikanti na pátém místě z dvaceti zveřejněných plastik.[8]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

Veřejné sochy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Anna Chromy Biography [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2008-07-12]. (Sculpture and Paintings). Dostupné online. 
  2. Anna Chromy Public Sculptures [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2010-09-09]. (Sculpture Gallery). Dostupné online. 
  3. Anna Chromy Achievements and Awards [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2010-09-09]. (Sculpture Gallery). Dostupné online. 
  4. a b Kýčovité sochy Anny Chromy zaplavují Prahu, v areálu AMU je ale nechtějí [online]. Forum24, 2017-05-08 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b Je to kýč! Lidé z AMU nechtějí ve škole sochu Anny Chromy [online]. Týden, 2017-05-05 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. (česky) 
  6. Predátoři a plameňáci: Šmíra na umělecké škole. V HAMU si nainstalovali Annu Chromy [online]. Radio Wave, 2017-05-15 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. (česky) 
  7. Protestující symbolicky rozbíjeli pražské sochy [online]. Novinky, 2003-02-18 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. (česky) 
  8. iDnes: Výsledky ankety Které moderní sochy a plastiky v Praze se vám líbí?

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]