Jiří Fajt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Fajt

Jiří Fajt
Narození 11. května 1960 (57 let)
Praha
Československo Československo
Alma mater VŠ zemědělská v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Doc. Dr. et Ing. Jiří Fajt, Ph.D.[1] (* 11. května 1960 Praha) je český historik umění žijící v Berlíně a v Praze, od července 2014 generální ředitel Národní galerie. Věnuje se především středověkému a raně novověkému umění střední a středovýchodní Evropy, je autorem řady publikací a úspěšných mezinárodních výstav.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jiří Fajt se narodil 11. května 1960 v Praze. V roce 1983 dokončil Vysokou školu zemědělskou v Praze a následujících několik let se živil jako myč oken v pražském podniku Úklid (1984–88). V letech 1987-1993 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (prof. J. Homolka, P. Wittlich, J. Kropáček). Absolvoval s titulem Mgr. roku 1993.[2] Roku 1988 začal pracovat jako kurátor Sbírky českého kamenosochařství 11.–19. století v Lapidáriu Národního muzea v Praze. Roku 1992 se stal kurátorem středověkého umění v Národní galerii v Praze a o dva roky později vyhrál konkurz na ředitele Sbírky starého umění.

V letech 1997-1998 absolvoval studijní pobyt v New Yorku na pozvání Metropolitan Museum of Art, roku 1999 studijní pobyt v Rakousku na pozvání Rakouské akademie věd. V roce 1999 získal doktorát z dějin umění na Karlově univerzitě v Praze. Mezi léty 1998 až 2001 navíc působil jako zakládající ředitel Centra pro středověké umění při Národní galerii v Praze (financováno VW Stiftung). V roce 2000 Národní galerii v Praze dobrovolně opustil jako výraz nesouhlasu s tehdejším vedením Milana Knížáka a těžiště svého působení přesunul do Německa, kam se následně s celou rodinou odstěhoval.

V první polovině nultých let druhého tisíciletí vedl na Společenskovědním institutu pro historii a kulturu středovýchodní Evropy (Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas – GWZO) při univerzitě v Lipsku[3] internacionálně obsazený vědecko-výzkumný projekt Jagellonci – evropská dynastie. Umění a kultura ve střední Evropě 1450–1550[4] financovaný Deutsche Forschungsgemeinschaft v Bonnu [5](společně s Robertem Suckale).

Ve druhé polovině prvního desetiletí pak na témže institutu působil jako vedoucí vědecko-výzkumného projektu Dvorní kultura ve středovýchodní Evropě od 14. do 18. století. Srovnávací studie kulturní komunikace a reprezentace, v letech 2011–2013 stál v čele vědecko-výzkumného projektu Reprezentace a memoria pozdně středověkých panovníků ve střední Evropě: umění – liturgie – historie, 1250–1550 a od roku 2014 řídí projekt Dvory vysokého kléru a magnátů – duchovní a světská knížata na panovnických dvorech: samostatnost – závislost – vztahy, oba financované Federálním ministerstvem pro školství a výzkum (Bundesministerium für Bildung und Forschung) v Bonnu.

Na vědecko-výzkumném institutu v Lipsku inicioval založení publikační řady Studia Jagellonica Lipsiensia[6] (do roku 2015 vyšlo 18 svazků, Thorbecke Verlag Ostfildern) a kritické edice Kompass Ostmitteleuropa[7] (do roku 2015 vyšly dva svazky, Thorbecke Verlag Ostfildern), koncepčně řídí vydávání devítisvazkové Rukověti dějin umění středovýchodní Evropy (Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa), první svazek 2015/16,[8], je vedoucím projektu velkých mezinárodních výstav a iniciátorem infrastrukturního projektu digitální internetové platformy Památky středovýchodní Evropy (ve spolupráci s Herder-Institut Marburg a Bildarchiv Foto Marburg, financováno Leibniz-Gemeinschaft).

Jako hostující profesor působil od roku 2001 na Technické univerzitě Berlín, kde se v roce 2009 habilitoval se spisem na téma Der Nürnberger Maler Sebald Weinschröter im Netzwerk von Kaiserhof und Patriziat (1349–1365/70) (od roku 2009 s habilitací v oboru dějiny umění – Dr. habil., od roku 2011 privátní docent – PD Dr.). Kromě toho přednášel na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Univerzitě Karlově v Praze. Roku 2012 se habilitoval rovněž na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se spisem Der lange Schatten Karls IV. Zur Rezeption der luxemburgischen Herrschaftsrepräsentation im Heiligen Römischen Reich. (2012 – Doc.) 

V roce 2010 vyhrál před mezinárodní komisí jednoznačně výběrové řízení na pozici generálního ředitele Národní galerie v Praze, 4. července 2013 byl jmenován generálním ředitelem Národní galerie v Praze, do funkce nastoupil 1. července 2014.

V červnu 2014 úspěšně zakončil jmenovací řízení profesorem na Karlově univerzitě v Praze. Udělení titulu doporučila hodnotící komise a obě vědecké rady (fakultní i celouniverzitní). S Fajtovým jmenování univerzitním profesorem souhlasila vláda České republiky, přesto však v květnu 2015 odmítl prezident ČR Miloš Zeman podepsat jmenovací dekret.[9][10] Některá média v těchto událostech vidí odvetu prezidenta Miloše Zemana za Fajtovu kritiku prezidentské kampaně.[11] Univerzita Karlova a VŠE se ve věci profesorského jmenování rozhodly v listopadu 2015 podat žalobu na prezidenta ČR.[12]

Výstavní činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • spolukurátor sbírkové expozice Lapidária Národního muzea v Praze, zpřístupněna 1993
  • hlavní kurátor výstavy „Gotika v západních Čechách (1230–1530)“, Západočeské muzeum a Západočeská galerie v Plzni, NG v Praze, 1995/96
  • kurátor výstavy „Světice s knihou“, NG v Praze, 1996
  • hlavní kurátor výstavy „Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV.“, NG v Praze, 1997/99
  • kurátor sbírkové expozice „Čechy a střední Evropa 1200–1530“, NG v Praze, klášter sv. Anežky České, zpřístupněna 2000
  • hlavní kurátor výstavy "Prague The Crown of Bohemia, 1347–1437" The Metropolitan Museum of Art, New York, 2005/06; Karel IV., císař z Boží milosti“, Pražský hrad, 2006
  • hlavní kurátor výstavy „Europa Jagellonica 1386–1572. Kultura a umění ve střední Evropě za vlády Jagellonců“, Kutná Hora,[13], 2012; Warszawa, Národní Muzeum[14] a Královský hrad[15], 2012/13; Potsdam, [16], 2013
  • spolukurátor výstavy „Fantastické světy. Albrecht Altdorfer a expresivní umění kolem 1500“, Frankfurt am Main,[17] , 2014/15; Vídeň, Kunsthistorisches Museum, 2015[18]
  • kurátor výstavy Císař Karel IV., Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 15.5.-25.9.2016.[19]

Publikační činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Disertační práce

  • Sochařství v západních Čechách v letech 1400–1475. Univerzita Karlova v Praze, 1998; vyšla pod názvem Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální předpoklady 1430 – 1526, Praha 1996 (Průzkumy památek 2/1995, příloha 1), 112 s.

Habilitační práce

  • Der Nürnberger Maler Sebald Weinschröter im Netzwerk von Kaiserhof und Patriziat (1349–1365/70). Technischen Universität Berlin, 2009; vyjde knižně v roce 2016 pod názvem Nürnberg unter Karl IV. Wege und Akteure städtischer und höfischer Malerei u Deutscher Kunstverlag Berlin-München, ca. 800 s.
  • Der lange Schatten Kaiser Karls IV. Zur Rezeption der luxemburgischen Herrschaftsrepräsentation im Heiligen Römischen Reich. Univerzita Karlova v Praze, 2011; vyjde knižně v českém a německém vydání v roce 2016 v Národní galerii v Praze, ca. 300 s.

Monografie

  • (s J. Roytem) Die Kleinseite und die Karlsbrücke, Prag 1992 (též čes., angl., it., fr.)
  • (s j. Roytem) Die Prager Burg und Hradčany, Prag 1992 (též čes., angl., it., fr.)
  • (spol. s Lubomír Sršeň) Lapidárium Národního muzea Praha / Lapidarium of the National Museum Prague. Katalog stálé expozice, Praha 1993 (české, německé a anglické vydání), ISBN 80-85377-22-3, 111 s.
  • Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální předpoklady 1430 – 1526 [Spätgotische Schnitzkunst in Prag und ihr sozialer Hintergrund], Praha 1996 (Průzkumy památek 2/1995, Beilage 1), 112 s.
  • Gotika v západních Čechách 1230–1530 / Gothic Art and Architecture in Western Bohemia / Gotik in Westböhmen, průvodce výstavou, Praha 1995 (české, anglické a německé vydání), ISBN 80-7035-091-1, 135 s.
  • Gotika v západních Čechách 1230–1530 [Gotik in Westböhmen], výstavní katalog, 3 sv., ed. Jiří FAJT, Praha 1996; Edice barokních inventářů [Edition der Kircheninventare aus der Barockzeit]; Sochařství [Bildhauerei]; Katalog-Sochařství [Katalog-Bildhauerei], s.18-32 (Bd.1), s.571-590 (Bd.2), s.618-624 (Bd.3), s.628-878 (Bd.3), ISBN 80-7035-088-1
  • (spol. s Milena Bartlová): Světice s knihou. Nově zakoupené mistrovské dílo gotického umění / Saint Virgin Holding a Book. Newly Acquired Masterpiece of Gothic Art, 1996. (Malé katalogy starého umění 4), ISBN 80-7035-122-5, 110 s.
  • Posvátné prostory hradu Karlštejna / Geheiligte Räumlichkeiten der Burg Karlstein / The Sacred Halls of Karlštejn Castle, Praha 1998. (české, německé a anglické vydání), ISBN 80-85094-66-5, 64 s.
  • Magister Theodoricus, Court Painter to the Emperor Charles IV., 1997/1998. (české a anglické vydání), ISBN 80-7035-161-6, 621 s.
  • (spol. s Barbara Drake Boehm) , The Crown of , 1347-1437. Published by the Metropolitan Museum of Art, New York, výstavní katalog, London 2005, ISBN 1-58839-162-0, 366 s.
  • Karl IV., Kaiser von Gottes Gnaden. Kunst und Repräsentation des Hauses Luxemburger 1310-1437, hg. von Jiří FAJT, unter Mitwirkung von Markus HÖRSCH und Andrea LANGER und Unterstützung von Barbara D. BOEHM, München-Berlin/Prag 2006 (české a německé vydání): Von der Nachahmung zu einem neuen kaiserlichen Stil. Entwicklung und Charakter der herrscherlichen Repräsentation Karls IV. von Luxemburg (s. 41-75); ’Yenseit des Behemischen waldes‘. Die nördliche Oberpfalz als neues Land der Böhmischen Krone in Bayern (s.327-335); (spol. s Robert Suckale) Der Kreis der Räte (s.173-183); (spol. s Robert Suckale) Die europäischen Dynastien – Nachahmung oder Konkurrenz (s.423-439); (spol. s Barbara Drake Boehm) Wenzel IV., 1361-1419. Herrscherrepräsentation in den Fußstapfen des Vaters (s.461-481); (spol. s Markus Hörsch) Karl IV. und das Heilige Römische Reich. Zwischen Prag und Luxemburg – eine Landbrücke in den Westen (s.357-383), ISBN 3-422-06598-9, 679 s.
  • Karel IV., císař z Boží milosti. Umění a kultura za vlády posledních Lucemburků ve střední Evropě, 1310-1437 / Charles IV, Emperor by the Grace of God. Art and Culture under the last in , 1310-1437. Výstavní průvodce, Praha 2006 (české a anglické vydání), ISBN 80-86161-98-6, 126 s.
  • Europa Jagellonica 1386-1572. Umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců. Kutná Hora 2012. (české a anglické vydání)On line
  • Europa Jagellonica 1386-1572. Sztuka i kultura w Europie Środkowej za panowania Jagiellonów. Warszawa 2012.
  • Europa Jagellonica 1386-1572. Kunst und Kultur Mitteleuropas unter der Herrschaft der Jagiellonen. Potsdam 2013.

Recenzované časopisy

  • (spol. s Jan Royt): Několik poznámek k výstavě Mistra Týnské kalvárie [Anmerkungen zur Ausstellung über den Meister der Kreuzigungsgruppe aus der Theynkirche]. In: Umění 39, 1991, s.361-364.
  • (spol. s Jan Royt): Neznámý svorník s motivem trůnícího Krista z Národního muzea v Praze [Ein unbekannter Schlussstein mit dem Motiv des thronenden Christus aus dem Nationalmuseum Prag]. In: Umění 41, 1993, s.361-374.
  • (spol. s Hana J. Hlaváčková a Jan Royt): Das Relief von der Maria-Schnee-Kirche in der Prager Neustadt. In: Bulletin of the National Gallery in Prague 3-4, 1993-1994, s.16-27.
  • (spol. s Vladimír Horpeniak a Jan Royt): Nástěnné malby v kostele sv.Mořice na Mouřenci u Annína [Wandmalereien in der St.-Mauritiuskirche in Maurenzen bei Annatal]. In: Zprávy památkové péče 54 (1994), s.249-259.
  • Reliéf Smrti Panny Marie ze Zálezlic. Ohlasy pogerhaertovské Vídně v pozdně gotickém sochařství středních Čech [Das Relief “Der Tod Mariens aus Zálezlice”. Reaktionen des nachgerhaertschen Wiens in der spätgotischen Bildhauerei Mittelböhmens]. In: Zpravodaj Památkového ústavu středních Čech v Praze, 8/1, 1994, s.48-61.
  • (spol. s Zdeněk Chudárek, Jan Adámek a Vít Mlázovský): Stavební obnova kaple sv. Kříže na hradě Karlštejně [Zur baulichen Rekonstruktion der Heilig-Kreuz-Kapelle in der Burg Karlštejn]. In: Architekt 46/9, 2000, s.13-17.
  • On the book by Iva Rosario, Art and Propaganda of Charles IV. The Boydell Press Woodbridge 2000. In: Speculum 2003, s.1382-1385.
  • Noch mehr zu Peter Parler als Bildhauer – Überlegungen zum Katalog „Die Teschener Madonna und andere wertvolle Statuen von Peter Parler“. In: Zeitschrift für Kunstgeschichte 3, 2006, s.421-432.
  • (spol. s Robert Suckale) Der „Meister der Michle Madonna“ – Das Ende eines Mythos? Mit einem Anhang zur „neuen“ Löwenmadonna der Prager Nationalgalerie. In: Umění 54/1, 2006, s.3-30.
  • (spol. s Markus Hörsch a Susanne Jaeger) Im Zeichen der Goldwaage. Das Europa der Jagiellonen. In: Mitropa 2 (2011), s.13–17. ISSN 2191-1401.
  • Czy Wit Stosz był pierwszy? O recepcji sztuki górnoreńskiej w piętnastwiecznym Krakowie. -  Posłowie do polskiego wydania artykułu o grupie Chrztu Chrystusa w kolegiacie św. Floriana w Krakowie. In: Artium Quaestiones XXIV (2013), s.9-70. ISBN 978-83-232-2660-4 (ISSN 0239-202X).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. doc. Dr. et Ing. Jiří Fajt, Ph.D, generální ředitel. Národní galerie
  2. diplomová práce: Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální pozadí (1430-1526)
  3. GWZO
  4. Dr. Jiří Fajt (GWZO) , výstavní projekt: Evropa Jagellonica. Umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců v 1386-1572
  5. DFG
  6. Studia Jagellonica Lipsiensia
  7. Kompass Ostmitteleuropa
  8. Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa
  9. Zeman odmítá jmenovat tři profesory. Nerespektuje nás, zlobí se rektor UK [online]. iDNES.cz, [cit. 2015-05-05]. Dostupné online.  
  10. Zeman: Nejmenuji profesorem někoho, kdo si řekl o milionový úplatek [online]. Novinky.cz, [cit. 2015-05-07]. Dostupné online.  
  11. FENDRYCH, Martin. Zeman zarazil oštěp do země: Boj! Hrr na české intelektuály! [online]. Aktuálně.cz, [cit. 2015-05-06]. Dostupné online.  
  12. Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická v Praze podávají společně s doc. Jiřím Fajtem, doc. Ivanem Ošťádalem a doc. Janem Eichlerem žalobu na prezidenta republiky
  13. Galerie Středočeského kraje
  14. Muzeum Narodowe
  15. Europa Jagellonica, Královský hrad
  16. Haus der brandenburgisch-preußischen Geschichte
  17. Fantastische Welten, Städel Museum
  18. Fantastische Welten, Kunsthistorisches Museum, Wien
  19. Rozhovor Generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt: Karel IV. byl pro mě výzvou, novinky.cz, 30.4.2016.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 291-293, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]