Jiří Fajt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
doc. Dr. et Ing. Jiří Fajt, Ph.D.[1]
Jiří Fajt
Jiří Fajt
Narození 11. května 1960 (59 let)
Praha
Československo Československo
Alma mater VŠ zemědělská v Praze
Zaměstnavatelé Technická univerzita Berlín
Humboldtova univerzita
Funkce generální ředitel Národní galerie v Praze (2013–2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Fajt (* 11. května 1960 Praha) je český historik umění žijící v Berlíně a v Praze, od července 2014 do dubna 2019 generální ředitel Národní galerie v Praze. Věnuje se především středověkému a raně novověkému umění střední a středovýchodní Evropy, je autorem řady publikací a úspěšných mezinárodních výstav.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jiří Fajt se narodil 11. května 1960 v Praze. V roce 1983 dokončil Vysokou školu zemědělskou v Praze a následujících několik let se živil jako myč oken v pražském podniku Úklid (1984–88). V letech 1987-1993 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (prof. J. Homolka, P. Wittlich, J. Kropáček). Absolvoval s titulem Mgr. roku 1993.[2] Zároveň se studiem v letech 1988-1992 pracoval jako kurátor Sbírky českého kamenosochařství 11.–19. století v Lapidáriu Národního muzea v Praze, kde měl kromě jiného na starosti instalaci tří sálů nové expozice od středověké plastiky po po renesanci. Roku 1992 se stal kurátorem středověkého umění v Národní galerii v Praze a o dva roky později vyhrál konkurz na ředitele Sbírky starého umění.

V letech 1997-1998 absolvoval studijní pobyt v New Yorku na pozvání Metropolitan Museum of Art, roku 1999 studijní pobyt v Rakousku na pozvání Rakouské akademie věd. V roce 1999 získal doktorát z dějin umění na Karlově univerzitě v Praze. Mezi léty 1998 až 2001 navíc působil jako zakládající ředitel Centra pro středověké umění při Národní galerii v Praze (financováno VW Stiftung). V roce 2000 Národní galerii v Praze dobrovolně opustil jako výraz nesouhlasu s tehdejším vedením Milana Knížáka a těžiště svého působení přesunul do Německa, kam se následně s celou rodinou odstěhoval.

Německo[editovat | editovat zdroj]

V první polovině nultých let druhého tisíciletí vedl na Společenskovědním institutu pro historii a kulturu středovýchodní Evropy (Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas – GWZO) při univerzitě v Lipsku[3] internacionálně obsazený vědecko-výzkumný projekt Jagellonci – evropská dynastie. Umění a kultura ve střední Evropě 1450–1550. Celý projekt Umění a kultura ve střední Evropě 1450–1550 byl navržen a publikován Jiřím Fajtem a Wilfriedem Franzenem a je založen na základním výzkumu dějin umění a kultury východní Evropy, který byl realizován na GWZO[4][5] Projekt financuje Deutsche Forschungsgemeinschaft v Bonnu [6] a spolupracuje na něm Robert Suckale.

Ve druhé polovině prvního desetiletí pak na témže institutu působil jako vedoucí vědecko-výzkumného projektu Dvorní kultura ve středovýchodní Evropě od 14. do 18. století. Srovnávací studie kulturní komunikace a reprezentace, v letech 2011–2013 stál v čele vědecko-výzkumného projektu Reprezentace a memoria pozdně středověkých panovníků ve střední Evropě: umění – liturgie – historie, 1250–1550 a od roku 2014 řídí projekt Dvory vysokého kléru a magnátů – duchovní a světská knížata na panovnických dvorech: samostatnost – závislost – vztahy, oba financované Federálním ministerstvem pro školství a výzkum (Bundesministerium für Bildung und Forschung) v Bonnu.

Na vědecko-výzkumném institutu v Lipsku inicioval založení publikační řady Studia Jagellonica Lipsiensia[7] (do roku 2015 vyšlo 18 svazků, Thorbecke Verlag Ostfildern) a kritické edice Kompass Ostmitteleuropa[8] (do roku 2015 vyšly dva svazky, Thorbecke Verlag Ostfildern), koncepčně řídí vydávání devítisvazkové Rukověti dějin umění středovýchodní Evropy (Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa), první svazek 2015/16,[9], je vedoucím projektu velkých mezinárodních výstav a iniciátorem infrastrukturního projektu digitální internetové platformy Památky středovýchodní Evropy (ve spolupráci s Herder-Institut Marburg a Bildarchiv Foto Marburg, financováno Leibniz-Gemeinschaft).

Jako hostující profesor působil od roku 2001 na Technické univerzitě Berlín, kde se v roce 2009 habilitoval se spisem na téma Der Nürnberger Maler Sebald Weinschröter im Netzwerk von Kaiserhof und Patriziat (1349–1365/70) (od roku 2009 s habilitací v oboru dějiny umění – Dr. habil., od roku 2011 privátní docent – PD Dr.). Kromě toho přednášel na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Univerzitě Karlově v Praze. Roku 2012 se habilitoval rovněž na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se spisem Der lange Schatten Karls IV. Zur Rezeption der luxemburgischen Herrschaftsrepräsentation im Heiligen Römischen Reich. (2012 – Doc.) 

Návrat do Prahy[editovat | editovat zdroj]

Ředitel Národní galerie v Praze[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 vyhrál před mezinárodní komisí jednoznačně výběrové řízení na pozici generálního ředitele Národní galerie v Praze, 4. července 2013 byl jmenován generálním ředitelem Národní galerie v Praze, do funkce nastoupil 1. července 2014. Jiří Fajt Národní galerii otevřel širší veřejnosti, oslovil nové publikum a založil dnes již pravidelné hromadné vernisáže výstav známé jako grand opening. Uspořádal velké výstavy jako Císař Karel IV.[10], pro které získal zápůjčky unikátních uměleckých děl ze zahraničí, nebo přehlídky významných světových autorů jako Gerharda Richtera (první retrospektiva ve střední a východní Evropě[11]), Aj Wej-weje (Zákon cesty[12]), Kathariny Grosse, Henri Rousseaua ale také Čechů Františka Kupky, Josefa Koudelky, Magdaleny Jetelové nebo Josefa Šímy. Byl kurátorem série výstav ke 100. výročí vzniku Československa.

Fajtovi se během jeho působení podařilo ztrojnásobit počet návštěvníků Národní galerie a získat podporu Komerční banky, která umožnila vstup zdarma pro děti a mládež do 18 let a studenty do 26 let.[13]

Dne 18. dubna 2019 jej ministr kultury ČR Antonín Staněk odvolal z funkce generálního ředitele Národní galerie v Praze. Zároveň na něj ministr podal dvě trestní oznámení.[14] Jiří Fajt se ke svému odvolání i možným důvodům vyjádřil v rozsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz.[15] a Echo 24[16]

Ministr kultury změnu provedl v době, kdy Národní galerie čerstvě vypsala architektonickou soutěž na rekonstrukci Veletržního paláce, jedná o spolupráci s pařížským Centre Georges Pompidou a chystá otevření českého pavilonu na Benátském bienále. Jan Skřivánek, redaktor časopisu Art+Antiques, akt odvolání okomentoval: „Vypadáme jako banánová republika. Odvolat ředitele na hodinu bez předchozí kritiky, bez zveřejnění důvodů, to je zoufalé“.[17] Odvolání si všímají i media v zahraničí.[18]

Bývalý ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) vidí za odvoláním generálního ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta vliv Pražského hradu. Na sociálních sítích napsal, že prezident Miloš Zeman ho před pěti lety žádal, aby Fajta do funkce neuváděl. Upozornil, že ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD), který Fajta odvolal, letí se Zemanem do Číny.[19]

Reakce na odvolání z místa ředitele NG[editovat | editovat zdroj]

Jiřího Fajta podpořili ředitelé předních světových muzeí a ve svém dopise premiéru Andreji Babišovi vyjádřili „údiv a hrůzu“ nad jeho vyhazovem z čela Národní galerie. Vyzdvihují Fajtovu „hlubokou znalost sbírek Národní galerie, nesmírnou vědeckou odbornost a vynikající komunikační schopnosti“, které byly pro spolupráci české instituce se světem „nepostradatelné“. Pod dopisem jsou podepsáni: Marion Ackermann (ředitelka Staatliche Kunstsammlungen Dresden), Maria Balshaw (ředitelka Tate Gallery), Sabine Haag (generální ředitelka Kunsthistorisches Museum Wien), Hartwig Fischer (dřívější ředitel Staatliche Kunstsammlungen Dresden, nynější ředitel The British Museum), Max Hollein (ředitel The Metropolitan Museum of Art, New York City). K dalším signatářům patří ředitelé Josef Helfenstein, Kunstmuseum Basel, Eugene Tan, National Gallery Singapore, Gary Tinterow, Museum of Fine Arts, Houston, Hanna Wróblewska, Zachęta Narodowa Galeria Sztuki ve Varšavě, Pepe Serra, Museu Nacional d'Art de Catalunya, Michel Draguet, Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique a Michael Brand, Art Gallery of New South Wales v Sydney.

Dopis, ve kterém signatáři hodnotí Jiřího Fajta jako „mimořádného ředitele a excelentního vědce, velmi vysoce oceňovaného a uznávaného na mezinárodní scéně, kde jeho profesionální práce slouží jako vzor a zdroj inspirace“ na svých stránkách zveřejnily Staatliche Kunstsammlungen Dresden.[20]

K protestu se následně připojili také Christoph Becker, Kunsthaus Zürich, Gabriella Belli, Fondazione Musei Civici di Venezia, Manuel Borja-Villel, The Museo Reina Sofía, Laurence des Cars, Musée d'Orsay et de l'Orangerie v Paříži, Emmanuel Coquery, Réunion des musées nationaux et du Grand Palais des Champs-Élysées v Paříži, Miguel Falomir Faus, Museo Nacional del Prado, Madrid, Miguel Fernandez Felix, Museo del Palacio de Bellas Artes, Mexico, Gabriele Finaldi, The National Gallery, London, Anne-Birgitte Fonsmark, Ordrupgaard, Kodaň, Fabrice Hergott, Musée d'art moderne de la Ville de Paris, Tristram Hunt, Victoria and Albert Museum v Londýně, Stephan Jost, Art Gallery of Ontario, Toronto, John Leighton, The National Galleries of Scotland, Timothy Potts, J. Paul Getty Museum, Los Angeles, Sylvie Ramond, Musée des Beaux-Arts de Lyon, Timothy Rub, Philadelphia Museum of Art, Axel Rüger, Van Gogh Museum, Amsterdam, James S. Snyder (Director Emeritus), The Israel Museum, Jerusalem, Antonio Saborit, Museo Nacional de Antropología, Mexico City, Matthew Teitelbaum, Museum of Fine Arts, Boston, Marina Lošak, The Pushkin State Museum of Fine Arts, Moscow, Nicholas Serota, Arts Council England, Paul Dujardin, BOZAR Centre for Fine Arts, Brussels, Michael Eissenhauer, Staatliche Museen zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz, Glenn D. Lowry, The Museum of Modern Art, New York City, Bernhard Maaz, Bayerische Staatsgemäldesammlungen, München a Bernard Blistène, Centre Pompidou, Paris, Stella Rollig, Österreichische Galerie Belvedere, Agnes Tieze, Kunstforum Ostdeutsche Galerie Regensburg.

Taková míra mezinárodní solidarity s ředitelem zdejší instituce je v české kultuře po roce 1989 výjimečná.[21] Šéfové světových galerií uvedli, že s Fajtem udržují dlouhodobé přátelské vztahy a intenzivní spolupráci, což vedlo k výměně pracovníků, plánování společných projektů, vzájemné úctě a rozvoji kontaktů. Podle informací ČTK již někteří zahraniční partneři odvolávají spolupráci s Národní galerií.[22] Rozvázat spolupráci s Národní galerií chce sběratelka Erika Hoffmannová, která se svým manželem od 60. let 20. století budovala sbírku umění zahrnující díla od 90. let do současnosti, vystavenou nyní v Salmovském paláci NG.

Podle několika zaměstnanců Národní galerie je ohrožena také velká akvizice sbírky tuzemských sběratelů, s nimiž měla instituce mezi 23.-26. dubnem 2019 podepisovat smlouvu.[23] Podle informací ČTK premiérovi dorazil i dopis z vedení pařížského Centre Pompidou, které pozastavuje plánovanou spolupráci s Národní galerií. Odstoupila mezinárodní komise sestavená pro plánovanou rekonstrukci Veletržního paláce, která patří mezi prioritní akce vlády v investicích do kultury. Zahraniční partner zrušil mimo jiné velkou výstavu indického umění plánovanou na podzim 2019.[24] Spolupráci s Národní galerií přerušil po odvolání Jiřího Fajta také její nejvýznamnější soukromý mecenáš Libor Winkler, který se mimo jiné měl finančně podílet na připravované výstavě Alberta Giacomettiho. Winklerovi vadí, že ředitel byl odvolán na politickou objednávku a důvody považuje za zástupné.[25]

V pátek 26. dubna 2019 byl zveřejněn otevřený dopis, adresovaný premiérovi vlády Andreji Babišovi a předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi, požadující odvolání ministra Staňka, který podepsalo přes 70 významných představitelů české kultury a řada dalších známých osobností.[26] Během dne se k výzvě připojily stovky lidí a kolem 70 institucí.[27] Za šest dní tuto petici podepsalo přes 5 000 lidí.[28] Do doby, než byl ministr Staněk skutečně zbaven funkce, podepsalo petici za jeho odvolání více než 10 200 lidí.[29]

První místopředseda ČSSD Roman Onderka v pořadu Otázky Václava Moravce označil chování ministra Staňka za neprofesionální, bude požadovat vysvětlení a sám by zvažoval jeho odvolání.[30] Pro odvolání se 6.5.2019 vyslovil i poslanec Petr Dolínek. Předseda vládní ČSSD Jan Hamáček se však ani po setkání s autory petice za odvolání ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD) nechystá navrhnout Staňkův konec ve vládě.[31]

Další petice z 27. dubna 2019, podepsaná většinou mladšími umělci a kurátory, vyjadřuje zásadní nesouhlas s ministrovým postupem při odvolání Generálního ředitele Národní galerie v Praze Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa a požaduje revizi a odbornou obhajobu daného rozhodnutí. Petice také požaduje obnovení legislativních kroků směřující ke změně statutu NGP z organizace zřizované ministerstvem, na organizaci veřejnoprávní, o jejímž chodu nemůže rozhodovat jen jedna osoba.[32]

Transparency International ovšem poukazuje na nesrovnalosti v hospodaření pod vedením Fajta.[33] Podle Noemi Smolik jsou pochybné i smlouvy pro právní a mediální služby v Berlíně.[34] Je ale třeba uvést, že autorka článku se dříve neúspěšně ucházela o post hlavního kurátora výstav současného umění Národní galerie a její pohled nemusí být nestranný.[35]

Jmenování profesorem[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2014 docent Jiří Fajt úspěšně zakončil řízení ke jmenování profesorem na Karlově univerzitěPraze. Udělení titulu doporučila hodnotící komise a obě vědecké rady (fakultní i celouniverzitní). S Fajtovým jmenováním profesorem souhlasila vláda České republiky, přesto však v květnu 2015 odmítl prezident ČR Miloš Zeman podepsat jmenovací dekret. Jako důvod svého rozhodnutí uvedl Fajtova jednání o sponzorské smlouvě s Komerční bankou, generálním partnerem Národní galerie v Praze, které považoval za úplatek. Jiří Fajt tento výrok prezidenta označil za nepravdivý, absurdní a účelově dehonestující.[36][37] Některá média v těchto událostech vidí odvetu prezidenta Miloše Zemana za Fajtovu kritiku prezidentské kampaně.[38] Univerzita Karlova a VŠE se ve věci profesorského jmenování rozhodly v listopadu 2015 podat žalobu na prezidenta ČR.[39]

Výstavní činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • spolukurátor sbírkové expozice Lapidária Národního muzea v Praze, zpřístupněna 1993
  • hlavní kurátor výstavy „Gotika v západních Čechách (1230–1530)“, Západočeské muzeum a Západočeská galerie v Plzni, NG v Praze, 1995/96
  • kurátor výstavy „Světice s knihou“, NG v Praze, 1996
  • hlavní kurátor výstavy „Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV.“, NG v Praze, 1997/99
  • kurátor sbírkové expozice „Čechy a střední Evropa 1200–1530“, NG v Praze, klášter sv. Anežky České, zpřístupněna 2000
  • hlavní kurátor výstavy "Prague The Crown of Bohemia, 1347–1437" The Metropolitan Museum of Art, New York, 2005/06; Karel IV., císař z Boží milosti“, Pražský hrad, 2006
  • hlavní kurátor výstavy „Europa Jagellonica 1386–1572. Kultura a umění ve střední Evropě za vlády Jagellonců“, Kutná Hora,[40], 2012; Warszawa, Národní Muzeum[41] a Královský hrad[42], 2012/13; Potsdam, [43], 2013
  • spolukurátor výstavy „Fantastické světy. Albrecht Altdorfer a expresivní umění kolem 1500“, Frankfurt am Main,[44] , 2014/15; Vídeň, Kunsthistorisches Museum, 2015[45]
  • kurátor výstavy Císař Karel IV., Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 15.5.-25.9.2016.[46]
  • spolukurátor výstavy Salm Modern #1: Možnosti dialogu, Národní galerie v Praze, Salmovský palác, 2.12.2018 - 1.12.2019 [47]

Publikační činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Disertační práce

  • Sochařství v západních Čechách v letech 1400–1475. Univerzita Karlova v Praze, 1998; vyšla pod názvem Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální předpoklady 1430 – 1526, Praha 1996 (Průzkumy památek 2/1995, příloha 1), 112 s.

Habilitační práce

  • Der Nürnberger Maler Sebald Weinschröter im Netzwerk von Kaiserhof und Patriziat (1349–1365/70). Technischen Universität Berlin, 2009; vyjde knižně v roce 2016 pod názvem Nürnberg unter Karl IV. Wege und Akteure städtischer und höfischer Malerei u Deutscher Kunstverlag Berlin-München, ca. 800 s.
  • Der lange Schatten Kaiser Karls IV. Zur Rezeption der luxemburgischen Herrschaftsrepräsentation im Heiligen Römischen Reich. Univerzita Karlova v Praze, 2011; vyjde knižně v českém a německém vydání v roce 2016 v Národní galerii v Praze, ca. 300 s.

Monografie

  • (s J. Roytem) Die Kleinseite und die Karlsbrücke, Prag 1992 (též čes., angl., it., fr.)
  • (s j. Roytem) Die Prager Burg und Hradčany, Prag 1992 (též čes., angl., it., fr.)
  • (spol. s Lubomír Sršeň) Lapidárium Národního muzea Praha / Lapidarium of the National Museum Prague. Katalog stálé expozice, Praha 1993 (české, německé a anglické vydání), ISBN 8085377223, 111 s.
  • Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální předpoklady 1430 – 1526 [Spätgotische Schnitzkunst in Prag und ihr sozialer Hintergrund], Praha 1996 (Průzkumy památek 2/1995, Beilage 1), 112 s.
  • Gotika v západních Čechách 1230–1530 / Gothic Art and Architecture in Western Bohemia / Gotik in Westböhmen, průvodce výstavou, Praha 1995 (české, anglické a německé vydání), ISBN 8070350911, 135 s.
  • Gotika v západních Čechách 1230–1530 [Gotik in Westböhmen], výstavní katalog, 3 sv., ed. Jiří FAJT, Praha 1996; Edice barokních inventářů [Edition der Kircheninventare aus der Barockzeit]; Sochařství [Bildhauerei]; Katalog-Sochařství [Katalog-Bildhauerei], s.18-32 (Bd.1), s.571-590 (Bd.2), s.618-624 (Bd.3), s.628-878 (Bd.3), ISBN 8070350881
  • (spol. s Milena Bartlová): Světice s knihou. Nově zakoupené mistrovské dílo gotického umění / Saint Virgin Holding a Book. Newly Acquired Masterpiece of Gothic Art, 1996. (Malé katalogy starého umění 4), ISBN 8070351225, 110 s.
  • Posvátné prostory hradu Karlštejna / Geheiligte Räumlichkeiten der Burg Karlstein / The Sacred Halls of Karlštejn Castle, Praha 1998. (české, německé a anglické vydání), ISBN 8085094665, 64 s.
  • Magister Theodoricus, Court Painter to the Emperor Charles IV., 1997/1998. (české a anglické vydání), ISBN 8070351616, 621 s.
  • (spol. s Barbara Drake Boehm) , The Crown of , 1347-1437. Published by the Metropolitan Museum of Art, New York, výstavní katalog, London 2005, ISBN 1588391620, 366 s.
  • Karl IV., Kaiser von Gottes Gnaden. Kunst und Repräsentation des Hauses Luxemburger 1310-1437, hg. von Jiří FAJT, unter Mitwirkung von Markus HÖRSCH und Andrea LANGER und Unterstützung von Barbara D. BOEHM, München-Berlin/Prag 2006 (české a německé vydání): Von der Nachahmung zu einem neuen kaiserlichen Stil. Entwicklung und Charakter der herrscherlichen Repräsentation Karls IV. von Luxemburg (s. 41-75); ’Yenseit des Behemischen waldes‘. Die nördliche Oberpfalz als neues Land der Böhmischen Krone in Bayern (s.327-335); (spol. s Robert Suckale) Der Kreis der Räte (s.173-183); (spol. s Robert Suckale) Die europäischen Dynastien – Nachahmung oder Konkurrenz (s.423-439); (spol. s Barbara Drake Boehm) Wenzel IV., 1361-1419. Herrscherrepräsentation in den Fußstapfen des Vaters (s.461-481); (spol. s Markus Hörsch) Karl IV. und das Heilige Römische Reich. Zwischen Prag und Luxemburg – eine Landbrücke in den Westen (s.357-383), ISBN 3422065989, 679 s.
  • Karel IV., císař z Boží milosti. Umění a kultura za vlády posledních Lucemburků ve střední Evropě, 1310-1437 / Charles IV, Emperor by the Grace of God. Art and Culture under the last in , 1310-1437. Výstavní průvodce, Praha 2006 (české a anglické vydání), ISBN 8086161986, 126 s.
  • Europa Jagellonica 1386-1572. Umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců. Kutná Hora 2012. (české a anglické vydání)On line
  • Europa Jagellonica 1386-1572. Sztuka i kultura w Europie Środkowej za panowania Jagiellonów. Warszawa 2012.
  • Europa Jagellonica 1386-1572. Kunst und Kultur Mitteleuropas unter der Herrschaft der Jagiellonen. Potsdam 2013.
  • Jiří Fajt / Markus Hörsch (eds.): Niederländische Kunstexporte nach Nord- und Ostmitteleuropa vom 14. bis 16. Jahrhundert. Forschungen zu ihren Anfängen, zur Rolle höfischer Auftraggeber, der Künstler und ihrer Werkstattbetriebe, 352 s., Studia Jagellonica Lipsiensia vol. 15, Thorbecke 2014, ISBN 978-3-7995-8415-9

Recenzované časopisy

  • (spol. s Jan Royt): Několik poznámek k výstavě Mistra Týnské kalvárie [Anmerkungen zur Ausstellung über den Meister der Kreuzigungsgruppe aus der Theynkirche]. In: Umění 39, 1991, s.361-364.
  • (spol. s Jan Royt): Neznámý svorník s motivem trůnícího Krista z Národního muzea v Praze [Ein unbekannter Schlussstein mit dem Motiv des thronenden Christus aus dem Nationalmuseum Prag]. In: Umění 41, 1993, s.361-374.
  • (spol. s Hana J. Hlaváčková a Jan Royt): Das Relief von der Maria-Schnee-Kirche in der Prager Neustadt. In: Bulletin of the National Gallery in Prague 3-4, 1993-1994, s.16-27.
  • (spol. s Vladimír Horpeniak a Jan Royt): Nástěnné malby v kostele sv.Mořice na Mouřenci u Annína [Wandmalereien in der St.-Mauritiuskirche in Maurenzen bei Annatal]. In: Zprávy památkové péče 54 (1994), s.249-259.
  • Reliéf Smrti Panny Marie ze Zálezlic. Ohlasy pogerhaertovské Vídně v pozdně gotickém sochařství středních Čech [Das Relief “Der Tod Mariens aus Zálezlice”. Reaktionen des nachgerhaertschen Wiens in der spätgotischen Bildhauerei Mittelböhmens]. In: Zpravodaj Památkového ústavu středních Čech v Praze, 8/1, 1994, s.48-61.
  • (spol. s Zdeněk Chudárek, Jan Adámek a Vít Mlázovský): Stavební obnova kaple sv. Kříže na hradě Karlštejně [Zur baulichen Rekonstruktion der Heilig-Kreuz-Kapelle in der Burg Karlštejn]. In: Architekt 46/9, 2000, s.13-17.
  • On the book by Iva Rosario, Art and Propaganda of Charles IV. The Boydell Press Woodbridge 2000. In: Speculum 2003, s.1382-1385.
  • Noch mehr zu Peter Parler als Bildhauer – Überlegungen zum Katalog „Die Teschener Madonna und andere wertvolle Statuen von Peter Parler“. In: Zeitschrift für Kunstgeschichte 3, 2006, s.421-432.
  • (spol. s Robert Suckale) Der „Meister der Michle Madonna“ – Das Ende eines Mythos? Mit einem Anhang zur „neuen“ Löwenmadonna der Prager Nationalgalerie. In: Umění 54/1, 2006, s.3-30.
  • (spol. s Markus Hörsch a Susanne Jaeger) Im Zeichen der Goldwaage. Das Europa der Jagiellonen. In: Mitropa 2 (2011), s.13–17. ISSN 2191-1401.
  • Czy Wit Stosz był pierwszy? O recepcji sztuki górnoreńskiej w piętnastwiecznym Krakowie. -  Posłowie do polskiego wydania artykułu o grupie Chrztu Chrystusa w kolegiacie św. Floriana w Krakowie. In: Artium Quaestiones XXIV (2013), s.9-70. ISBN 9788323226604 (ISSN 0239-202X).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. doc. Dr. et Ing. Jiří Fajt, Ph.D, generální ředitel. Národní galerie
  2. diplomová práce: Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální pozadí (1430-1526)
  3. GWZO
  4. Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa, GWZO
  5. Dr. Jiří Fajt (GWZO) , výstavní projekt: Evropa Jagellonica. Umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců v 1386-1572
  6. DFG
  7. Studia Jagellonica Lipsiensia
  8. Kompass Ostmitteleuropa
  9. Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa
  10. Národní galerie v Praze, CÍSAŘ KAREL IV. 1316–2016
  11. Národní galerie v Praze, GERHARD RICHTER
  12. Národní galerie v Praze, AJ WEJ-WEJ. ZÁKON CESTY
  13. Bezplatné vstupné do Národní galerie v Praze pro mladé. Financuje Komerční banka
  14. Ministr kultury odvolal ředitele Národní galerie a podal trestní oznámení. iDNES.cz [online]. [cit. 2019-04-18]. Dostupné online. 
  15. Jiří Fajt: Audit šel na udání, ministerstvo kultury mi smlouvu samo doporučilo, Aktuálně.cz, 22.4.2019
  16. Ministr to nedomyslel, hodně věcí se zastaví, říká v rozhovoru Jiří Fajt, Echo 24, 19.4.2019
  17. Odvolání Fajta je zdrcující, vypadáme jako banánová republika, reagují odborníci, Aktuálně.cz, 18.4.2019
  18. CZECH CULTURE MINISTER DISMISSES TWO PROMINENT MUSEUM DIRECTORS, SPARKING PROTESTS, Artforum News, 22.4.2019
  19. Za odvoláním Fajta stojí Zeman, míní opozice, ČT 24, 18.4.2019
  20. Letter of Protest (Dismissal of Jiří Fajt), 24.4.2019
  21. Ředitelé světových muzeí včetně Met a Tate podpořili Fajta, napsali Babišovi, Aktuálně.cz, 19.4.2019
  22. Výstavu Šímy zahájil i Fajt, chce působit znovu spíše v zahraničí, ČTK 18.4.2019
  23. Ředitelé dvanácti světových muzeí a galerií se zastali odvolaného Fajta, stěžují si u Babiše, ČT 24, 19. dubna 2019
  24. Staňkovy kroky respektuji, kultura je v gesci ČSSD, řekl Babiš po setkání s Fajtem, Aktuálně.cz, 6.5.2019
  25. Robert Čásenský, Výzva: Podnikatelé už z Babiše vystřízlivěli. Další ještě prozřou, předpovídá byznysmen a mecenáš Winkler, Seznam Zprávy, 30.5.2019
  26. Vznikla petice požadující odvolání ministra Staňka, Literární noviny, 26.4.2019. literarky.cz [online]. [cit. 2019-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-26. 
  27. On line podpisový arch: Nekulturní ministr
  28. Petice proti Staňkovi má zatím přes 5 tisíc podpisů, autoři jednali s Babišem, iDNES, 2.5.2019
  29. Petice Nekulturní ministr k 31.7.2019
  30. ČSSD možná odvolá ministra Staňka. Byl neprofesionální, zvážíme to, řekl Onderka, Echo 24, 28.4.2019
  31. Hamáček podržel ministra kultury Staňka. Jeho odvolání nechystá, ČTK 3.5.2019
  32. Protest proti postupu ministerstva kultury ČR, Jan Rous, 28.4.2019
  33. https://www.transparency.cz/transparency-upozornila-na-dalsi-nesrovnalosti-v-hospodareni-narodni-galerie-v-praze/ - Transparency upozornila na další nesrovnalosti v hospodaření Národní galerie v Praze
  34. https://echo24.cz/a/SLNNz/chamtivost-a-dalsi-machinace-pise-frankfurter-allgemeine-zeitung-o-fajtovi - „Chamtivost a další machinace,“ píše Frankfurter Allgemeine Zeitung o Fajtovi
  35. Noemi Smolik, hlavní kurátor NGP, 2012
  36. Zeman odmítá jmenovat tři profesory. Nerespektuje nás, zlobí se rektor UK [online]. iDNES.cz [cit. 2015-05-05]. Dostupné online. 
  37. Zeman: Nejmenuji profesorem někoho, kdo si řekl o milionový úplatek [online]. Novinky.cz [cit. 2015-05-07]. Dostupné online. 
  38. FENDRYCH, Martin. Zeman zarazil oštěp do země: Boj! Hrr na české intelektuály! [online]. Aktuálně.cz [cit. 2015-05-06]. Dostupné online. 
  39. Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická v Praze podávají společně s doc. Jiřím Fajtem, doc. Ivanem Ošťádalem a doc. Janem Eichlerem žalobu na prezidenta republiky
  40. Galerie Středočeského kraje
  41. Muzeum Narodowe
  42. Europa Jagellonica, Královský hrad
  43. Haus der brandenburgisch-preußischen Geschichte
  44. Fantastische Welten, Städel Museum
  45. Fantastische Welten, Kunsthistorisches Museum, Wien
  46. Rozhovor Generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt: Karel IV. byl pro mě výzvou, novinky.cz, 30.4.2016.
  47. Národní galerie Praha. www.ngprague.cz [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 291-293, Academia Praha 2016, ISBN 9788020020949

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]