Alla Děmidovová
| Alla Demidovová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. září 1936 (87 let) Moskva |
| Alma mater | Ekonomická fakulta Moskevské státní univerzity (do 1959) Divadelní ústav Borise Ščukina (1959–1964) |
| Choť | Vladimir Ivanovič Valuckij |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alla Sergejevna Děmidovová (rusky А́лла Серге́евна Деми́дова, * 29. září 1936 Moskva) je ruská divadelní a filmová herečka.
Ze strany otce, který padl ve druhé světové válce, pochází z rodu Děmidovových, po matce má kořeny v komunitě starověrců.[1] Na Lomonosovově univerzitě vystudovala politickou ekonomii, kterou také krátce vyučovala.[2] Vystupovala ve studentském divadle pod vedením Rolana Bykova a debutovala roku 1958 drobnou rolí ve filmu Leningradská symfonie. Absolvovala Ščukinův divadelní institut, hrála v Divadle Majakovského a v roce 1964 se stala členkou souboru Divadla na Tagance, kde působila do roku 1992. Stala se oblíbenou herečkou Jurije Ljubimova a své intelektuální pojetí herectví uplatnila především v klasických tragických postavách jako Marina Mniszková, Faidra, Élektra, Ljubov Raněvská ve Višňovém sadu nebo královna Gertruda v Hamletovi. Pro své noblesní a hrdé vystupování byla srovnávána s Gretou Garbo.[3]
Účinkovala v televizním seriálu o sovětských válečných rozvědčících Štít a meč. Andrej Tarkovskij jí svěřil ve svém filmu Zrcadlo roli Lízy, kolegyně vypravěčovy matky. Vynikla jako recitátorka básní, zejména Puškinových a Achmatovové, na svých programech spolupracovala s režiséry Anatolijem Vasiljevem a Romanem Vikťukem. Založila vlastní divadlo poezie Teatr A. Věnuje se také literární činnosti, vydala mj. knihu vzpomínek na Vladimira Vysockého. Je mediálně známou vyznavačkou esoterismu.[4]
V roce 1977 jí byla udělena Státní cena SSSR a v roce 1984 titul Národní umělec RSFSR. Za hlavní ženskou roli ve filmu Kiry Muratovové Ladič získala v roce 2005 cenu Nika. Na festivalu Zlatá maska v roce 2022 byla oceněna za celoživotní přínos dramatickému umění.[5] Ljubov Arkusová natočila o Děmidovové dokumentární film Nikdo tě neporazil.
Jejím manželem byl scenárista Vladimir Valuckij.
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
- Leningradská symfonie (1958)
- Devět dní jednoho roku (1961)
- Dněvnyje zvjozdy (1966)
- Živá mrtvola (1968)
- Sloužili dva kamarádi (1968)
- Čajkovskij (1969)
- Racek (1970)
- Ty a já (1971)
- Volba cíle (1974)
- Zrcadlo (1975)
- Legenda o Ulenspiegelovi (1976)
- Alenčin kvíteček (1977)
- Otec Sergej (1978)
- Když padá hvězda (1981)
- Voskresnyje progulki (1984)
- Kreutzerova sonáta (1987)
- Běsi (1992)
- Nězrimyj putěšestvennik (1999)
- Ladič (2004)
- Měšok bez dna (2017)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Алла Демидова: Я всегда любила эксперименты. Семь Дней [online]. 2020-01-09 [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Летопись Московского университета [online]. Моско́вский госуда́рственный университе́т и́мени М. В. Ломоно́сова [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Русская Грета Гарбо. Загадочная и недоступная Алла Демидова. Аргументы и факты [online]. 2016-09-29 [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Аллу Демидову привлекала эзотерика, а Ольга Берггольц ей подарила подсвечник: интересные факты об актрисе [online]. Дзен [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Почетные "Золотые маски" получили Светлана Крючкова и Алла Демидова. Интерфакс [online]. 2023-03-27 [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alla Demidovová na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Alla Demidovová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Alla Demidovová v Internet Movie Database (anglicky)
