Albatros stěhovavý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Albatros stěhovavý |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Albatros stěhovavý
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Diomedea exulans Linnaeus, 1758 |
Albatros stěhovavý (Diomedea exulans) je velký mořský pták z čeledi albatrosovití. Vyskytuje se na všech oceánech jižní polokoule.
[editovat] Popis
Albatros stěhovavý má velkou hlavu a dlouhý silný zobák. Albatros stěhovavý má největší rozpětí křídel ze všech současných ptáků, v průměru 3,1 m. Největší ověřené rozpětí činí 3,7 m, ale existují i zprávy o rozpětích přes osm metrů! Díky svým obrovským křídlům může albatros stěhovavý trávit dlouhé hodiny ve vzduchu. Při plachtění bez mávání křídel využívá klouzavosti až 27.[1] Za den může nalétat až tisíc kilometrů.
Pták je na délku asi 1,35 m dlouhý a váží mezi 6 a 12 kg. Samice jsou o něco menší než samci. Zaznamenán je také první let jednoho mláděte, při kterém vážilo 16,1 kg.
Dospělí ptáci jsou bílí s černobílými křídly. Zabarvení se s věkem mění. Samci mají křídla bělejší, jen jejich konce jsou černé.
[editovat] Ekologie
Albatros stěhovavý požírá zejména chobotnice, korýše a menší druhy ryb, vyhledává také uhynulé mořské živočichy plovoucí na hladině. Hnízdí v početných koloniích na mořských útesech. Kuželovité hnízdo, které staví z nejrůznější vegetace, může být v konečném stádiu až 0,5 m vysoké a 1 m široké.
Klade do něj jediné, světle zbarvené vejce s tmavším skvrněním, které je asi 10 cm dlouhé a na jehož inkubace se střídavě podílejí oba rodiče. Mládě po vylíhnutí následně v jejich blízkosti setrvává celých 9 měsíců, což znamená, že pár může hnízdit maximálně jednou za celé dva roky. Albatros stěhovavý je poměrně dlouhověký pták, může se totiž dožít až 80 let.[2]
[editovat] Reference
- ↑ http://realtravel.com/antarctic_region-journals-j6623802.html
- ↑ http://www.70south.com/information/antarctic-animals/antarctic-birds/wanderingalbatross
- Burnie, D. (2002): Zvíře; str. 270. A Dorling Kindersley Book. ISBN 80-242-0862-8
