Acid rock

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Acid rock
Původ ve stylech Psychedelický rock, garage rock, blues-rock, jam band, jazz fusion, rága
Kulturní pozadí konec 60. let, USA
Typické nástroje Elektrická kytara (obvykle používaný s kytarovými efekty jako distortion, fuzzbox, phaser apod.) - basová kytara - bicí
Všeobecná popularita Největší koncem 60. let
Odvozené styly Heavy metal, space rock
Podstyly
Acid punk
Směs stylů
Punk blues - Sleaze rock
Regionální scény
Kalifornie, San Francisco

Acid rock je forma psychedelického rocku, který je charakteristický dlouhými instrumentálními pasážemi, malým množstvím zpěvu (případně žádným zpěvem) a hudební improvizací. Výraz „acid“ je v anglickém slangovém jazyce výraz pro LSD.

Pojem "acid rock" se také vztahuje na podskupinu psychedelických rockových kapel, které byly součástí nebo byly ovlivněny tvz. sanfranciské soundem,[1] a které hrály hlasitou, „tvrdou“ hudbu obsahující dlouhá improvizovaná sola.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Acid rock dostal své jméno, protože sloužil jako hudební "podbarvení" při undergroundových večírcích spojených s užíváním LSD v 60. letech, v angličtině známé pod názvem "acid trips" nebo "acid tests" (patřila sem například skupina Merry Pranksters, která se zformovala kolem amerického autora Kena Keseyho). ("Acid" je hovorový výraz označující LSD.) V rozhovoru pro časopis Rolling Stone cituje Jerry Garcia ze skupiny Grateful Dead člena skupiny Phila Leshe: "acid rock je to co posloucháte, když jste nadrogovaný papírem. "García dále tvrdí, že ve skutečnosti neexistuje žádný skutečně psychedelický rock, a že jedině indická klasická hudba a něco z tibetské hudby lze považovat za příklady hudby "sloužící k rozšíření vědomí."[3] Pojem "acid rock" je obvykle ekvivalentem psychedelického rocku. Časopis Rolling Stone označuje ranou tvorbu Pink Floyd jako "acid-rock".[4] V červnu 1967 týdeník Time napsal, že "z jukeboxů a tranzistorů se národem valí zesílený zvuk acidrockových kapel: Jefferson Airplane, The Doors, Moby Grape".[5] V roce 1968 časopis Life označil The Doors jako "Krále acid rocku".[6]

Když se v první polovině 70. let dostaly do popředí hard rock a heavy metal, fráze "acid rock" se občas mylně používala v souvislosti s těmito žánry. Časem se pro tyto kapely ujal pojem "heavy metal", který nahradil termín "acid rock" používáný pro tyto druhy hudby. Příkladem hardrockových a heavymetalových kapel, které byly kdysi nazývané "acid rock" jsou Alice Cooper[7], Vanilla Fudge a Deep Purple.

Mezi nejznámější představitele tohoto stylu patří např. Jimi Hendrix, Cream, Iron Butterfly, The Doors, Jefferson Airplane či Janis Joplin.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Acid rock na anglické Wikipedii a Acid rock na polské Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GILLILAND, John. [[Pop Chronicles|Show 41 - The Acid Test: Psychedelics and a sub-culture emerge in San Francisco. [Part 1]; : UNT Digital Library]] [audio]. Digital.library.unt.edu, [cit. 2011-04-29]. Dostupné online.  
  2. LUCKY, Jerry. The Psychedelic Rock Files. [s.l.] : Collector's Guide Publishing Inc, 2003. ISBN 1-896522-97-1. S. 262.  
  3. Rolling Stone Magazine Staff. The Rolling Stone Interviews: 1967-1980. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 0-312-03486-5. Kapitola Talking with the Legend of Rock and Roll (Jerry Garcia), s. 195.  
  4. Pink Floyd Biography [online]. Rollingstone.com. Dostupné online.   Portions of this biography appeared in The Rolling Stone Encyclopedia of Rock & Roll (Simon & Schuster, 2001). Andy Greene contributed to this article.
  5. Youth: The Hippies. Time. 7. června1967. Dostupné online.  
  6. POWLEDGE, Fred. Wicked Go The Doors. Life. 12. dubna 1968.  
  7. BUCKLEY, Peter. The Rough Guide to Rock. [s.l.] : Rough Guides, 2003. ISBN 1-84353-105-4. S. 224.