Metro v Bukurešti

Metro v Bukurešti
logo
Základní informace
Délka sítě	86 km
Počet linek	5
Počet stanic	83
Datum otevření	1979
Parametry
Typ metra	klasické metro
Rozchod koleje	1432 mm
Přívod proudu	třetí napájecí kolejnice
Napětí	750 v ss
Vozy a zázemí
Počet vozů	498
Externí odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlak metra staršího typu ve stanici Universității

Stanice metra Titan na lince M2 se podobá ruským jednolodním stanicím (například Koňkovu)

Metro v Bukurešti, Bukurešťské metro (rumunsky Metroul bucureștean) tvoří pět linek podzemní dráhy pod hlavním městem Rumunska Bukureští. Jedná se o jediný systém podzemní dráhy v zemi.

Charakter podzemní dráhy

Bukurešťské metro je většinou konstruované jako podzemní, s raženými (někde hloubenými) tunely. Stanice jsou založené v malé hloubce, jsou tedy budované v otevřené jámě z povrchu. Nástupiště mají délku celkem 126 m, což umožňuje provoz až šestivozových vlaků. Celková délka sítě činí 62,4 km s 59 stanicemi. Rozchod koleje činí neobvyklých 1432 mm.

Historie

Přestože metrem se jezdí až od roku 1979, první projekty se objevily již v 30. letech 20. století. Byly součástí rozsáhlého plánu na moderní přestavbu metropole. V roce 1938 byla dokonce ustanovena společnost S.A. Metropolitanul, která měla metro budovat, a to od března roku 1941. Realizaci však odsunula pokračující druhá světová válka. Po ukončení bojů se k moci dostala komunistická strana, která již záměry měla svoje, a staré projekty tak upadly v zapomnění.

K metru se však nakonec Bukurešťané vrátili. V 70. letech již povrchová dopravní síť, přestože byla čtvrtá nejrozsáhlejší v Evropě, přestala zvládat dopravní nápor, a proto se rozhodlo o budování podzemní dráhy. Na rozdíl od ostatních zemí východní Evropy, kde byly obdobné provozy budované podle moskevského vzoru, v Bukurešti se metro podobá spíše těm známým ze západní Evropy.

I vozy byly použity jiné, místo obvyklých 81-71 sovětského původu byly nasazeny domácí dvouvozové jednotky (spojené po třech do soupravy), vyráběné v závodu ASTRA Arad až do roku 1993.

První úsek linky M1 se cestujícím představil 16. listopadu roku 1979. Dlouhý byl přes 8 km a měl šest stanic. Krátce po jeho otevření se cestující v intervalech zhruba tří čtyř let dočkávali dalších nových úseků. Skutečný rozvoj však nastal až ke konci 80. let; to přibyla největší část současné podoby metra. Vzhledem k úsporným opatřením v energetice ale nové stanice nebyly příliš dobře osvětlené, musely být proto později rekonstruovány.

Útlum nastal až po roce 1990, pád socialismu změnil priority země; nyní tak bylo peněz méně a byly více potřebné. Znovu se s výstavbou nových, avšak mnohem kratších tratí, začalo až na přelomu století, zprovoznila se nová linka M4 a 15 září se zprovoznila i první část linky M5. Podle plánu má vzniknout ve finální fázi celkem šest linek.

Linkové vedení

Síť se skládá z těchto pěti linek. Zvláštností je, že M1 a M3 jsou vedeny částečně v jedné trase, linka M1 pak ve stanici Dristor kříží sama sebe.

Schéma bukurešťského města

#	Jméno	Zprovozněno	Délka	Počet stanic
1	M1	1979	31,7 km	22
2	M2	1986	18,6 km	14
3	M3	1983	22,2 km	15
4	M4	2000	6,1 km	8
5	M5	2020	6,8 km	10
Celkem:			77,5 km	62

Vozový park

Vozový park tvoří dva typy souprav; starší rumunské výroby a modernější původem od firmy Bombardier. Ty jsou dodávané od roku 2002 a jsou vybaveny klimatizací.

Odkazy

Související články

• Tramvajová doprava v Bukurešti
• Autobusová doprava v Bukurešti
• METROREX
• Bukurešť

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Bukurešti na Wikimedia Commons
• Galerie Bukurešťské metro na Wikimedia Commons
• Stránky provozovatele (rumunsky) Archivováno 30. 4. 2008 na Wayback Machine.
• Stránka o bukurešťském metru na webu Urbanrail.net (anglicky)
• Originální mapa sítě původem z jedné ze stanic

Portály: Metro