Metro v Bukurešti
| Metro v Bukurešti | |
|---|---|
 logo | |
 | |
| Základní informace | |
| Délka sítě | 86 km |
| Počet linek | 5 |
| Počet stanic | 83 |
| Datum otevření | 1979 |
| Parametry | |
| Typ metra | klasické metro |
| Rozchod koleje | 1432 mm |
| Přívod proudu | třetí napájecí kolejnice |
| Napětí | 750 v ss |
| Vozy a zázemí | |
| Počet vozů | 498 |
| Externí odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Metro v Bukurešti, Bukurešťské metro (rumunsky Metroul bucureștean) tvoří pět linek podzemní dráhy pod hlavním městem Rumunska Bukureští. Jedná se o jediný systém podzemní dráhy v zemi.
Charakter podzemní dráhy[editovat | editovat zdroj]
Bukurešťské metro je většinou konstruované jako podzemní, s raženými (někde hloubenými) tunely. Stanice jsou založené v malé hloubce, jsou tedy budované v otevřené jámě z povrchu. Nástupiště mají délku celkem 126 m, což umožňuje provoz až šestivozových vlaků. Celková délka sítě činí 62,4 km s 59 stanicemi. Rozchod koleje činí neobvyklých 1432 mm.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Přestože metrem se jezdí až od roku 1979, první projekty se objevily již v 30. letech 20. století. Byly součástí rozsáhlého plánu na moderní přestavbu metropole. V roce 1938 byla dokonce ustanovena společnost S.A. Metropolitanul, která měla metro budovat, a to od března roku 1941. Realizaci však odsunula pokračující druhá světová válka. Po ukončení bojů se k moci dostala komunistická strana, která již záměry měla svoje, a staré projekty tak upadly v zapomnění.
K metru se však nakonec Bukurešťané vrátili. V 70. letech již povrchová dopravní síť, přestože byla čtvrtá nejrozsáhlejší v Evropě, přestala zvládat dopravní nápor, a proto se rozhodlo o budování podzemní dráhy. Na rozdíl od ostatních zemí východní Evropy, kde byly obdobné provozy budované podle moskevského vzoru, v Bukurešti se metro podobá spíše těm známým ze západní Evropy.
I vozy byly použity jiné, místo obvyklých 81-71 sovětského původu byly nasazeny domácí dvouvozové jednotky (spojené po třech do soupravy), vyráběné v závodu ASTRA Arad až do roku 1993.
První úsek linky M1 se cestujícím představil 16. listopadu roku 1979. Dlouhý byl přes 8 km a měl šest stanic. Krátce po jeho otevření se cestující v intervalech zhruba tří čtyř let dočkávali dalších nových úseků. Skutečný rozvoj však nastal až ke konci 80. let; to přibyla největší část současné podoby metra. Vzhledem k úsporným opatřením v energetice ale nové stanice nebyly příliš dobře osvětlené, musely být proto později rekonstruovány.
Útlum nastal až po roce 1990, pád socialismu změnil priority země; nyní tak bylo peněz méně a byly více potřebné. Znovu se s výstavbou nových, avšak mnohem kratších tratí, začalo až na přelomu století, zprovoznila se nová linka M4 a 15 září se zprovoznila i první část linky M5. Podle plánu má vzniknout ve finální fázi celkem šest linek.
Linkové vedení[editovat | editovat zdroj]
Síť se skládá z těchto pěti linek. Zvláštností je, že M1 a M3 jsou vedeny částečně v jedné trase, linka M1 pak ve stanici Dristor kříží sama sebe.
| # | Jméno | Zprovozněno | Délka | Počet stanic |
|---|---|---|---|---|
| 1 | M1 | 1979 | 31,7 km | 22 |
| 2 | M2 | 1986 | 18,6 km | 14 |
| 3 | M3 | 1983 | 22,2 km | 15 |
| 4 | M4 | 2000 | 6,1 km | 8 |
| 5 | M5 | 2020 | 6,8 km | 10 |
| Celkem: | 77,5 km | 62 |
Vozový park[editovat | editovat zdroj]
Vozový park tvoří dva typy souprav; starší rumunské výroby a modernější původem od firmy Bombardier. Ty jsou dodávané od roku 2002 a jsou vybaveny klimatizací.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Bukurešti na Wikimedia Commons - Galerie Bukurešťské metro na Wikimedia Commons
- Stránky provozovatele (rumunsky)
- Stránka o bukurešťském metru na webu Urbanrail.net (anglicky)
- Originální mapa sítě původem z jedné ze stanic
