Benzodiazepiny: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
rozšíření (výstavba pokračuje)
rozšíření
Řádek 13: Řádek 13:
První benzodiazepin, chlordiazepoxid (''Librium''), byl syntetizován v roce [[1955]], když [[Leo Sternbach]] pracoval u firmy Hoffmann–La Roche na vývoji [[trankvilizér]]ů. [[Farmakologie|Farmakologické]] vlastnosti sloučenin připravených v počáteční fázi byly neuspokojivé a Sternbach tento projekt zastavil. O dva roky později, v [[Duben|dubnu]] [[1957]], si jeho spolupracovník Earl Reeder při [[jaro|jarním]] úklidu [[laboratoř]]e všiml „krásně [[krystal]]ické“ sloučeniny zbylé po ukončeném projektu. Tato sloučenina, později nazvaná chlordiazepoxid, nebyla v roce 1955 testována, protože se Sternbach zaměřil na jiné věci. V očekávání, že farmakologické výsledky budou negativní, a v naději na publikaci chemicky zaměřených nálezů, výzkumníci látku podrobili standardní baterii testů na zvířatech. Sloučenina neočekávaně vykazovala velmi silné sedativní, antikonvulzivní a myorelaxační účinky. Tato strhující klinická zjištění vedla k rychlému uvedení látky do světa v roce 1960 pod obchodní značkou ''Librium''.<ref name="pmid34039">{{cite journal |author=Sternbach LH |title=The benzodiazepine story |journal=J Med Chem |volume=22 |issue=1 |pages=1–7 |year=1979 |pmid=34039 |doi=10.1021/jm00187a001 |quote=During this cleanup operation, my co-worker, Earl Reeder, drew my attention to a few hundred milligrams of two products, a nicely crystalline base and its hydrochloride. Both the base, which had been prepared by treating the quinazoline N-oxide 11 with methylamine, and its hydrochloride had been made sometime in 1955. The products were not submitted for pharmacological testing at that time because of our involvement with other problems }}</ref><ref name=Miller-Gold>{{cite journal |author=Miller NS, Gold MS |title=Benzodiazepines: reconsidered |journal=Adv Alcohol Subst Abuse |volume=8 |issue=3–4 |pages=67–84 |year=1990 |pmid=1971487 }}</ref> Po chlordiazepoxidu byl firmou Hoffmann–La Roche v roce 1963 uveden na trh diazepam pod značkou ''Valium''. Po nějakou dobu byly tyto dvě látky komerčně nejúspěšnějšími léčivy. Příchod benzodiazepinů vedl k poklesu předepisování [[barbiturát]]ů, v 70. letech 20. století benzodiazepiny ve značné míře nahradily starší léčiva pro sedativní a hypnotické užití.<ref name=isbn0-19-517668-5>{{cite book |author=Shorter E |title=A Historical Dictionary of Psychiatry |publisher=Oxford University Press |year=2005 |chapter=Benzodiazepines |pages=41–2 |isbn=0-19-517668-5 }}</ref>
První benzodiazepin, chlordiazepoxid (''Librium''), byl syntetizován v roce [[1955]], když [[Leo Sternbach]] pracoval u firmy Hoffmann–La Roche na vývoji [[trankvilizér]]ů. [[Farmakologie|Farmakologické]] vlastnosti sloučenin připravených v počáteční fázi byly neuspokojivé a Sternbach tento projekt zastavil. O dva roky později, v [[Duben|dubnu]] [[1957]], si jeho spolupracovník Earl Reeder při [[jaro|jarním]] úklidu [[laboratoř]]e všiml „krásně [[krystal]]ické“ sloučeniny zbylé po ukončeném projektu. Tato sloučenina, později nazvaná chlordiazepoxid, nebyla v roce 1955 testována, protože se Sternbach zaměřil na jiné věci. V očekávání, že farmakologické výsledky budou negativní, a v naději na publikaci chemicky zaměřených nálezů, výzkumníci látku podrobili standardní baterii testů na zvířatech. Sloučenina neočekávaně vykazovala velmi silné sedativní, antikonvulzivní a myorelaxační účinky. Tato strhující klinická zjištění vedla k rychlému uvedení látky do světa v roce 1960 pod obchodní značkou ''Librium''.<ref name="pmid34039">{{cite journal |author=Sternbach LH |title=The benzodiazepine story |journal=J Med Chem |volume=22 |issue=1 |pages=1–7 |year=1979 |pmid=34039 |doi=10.1021/jm00187a001 |quote=During this cleanup operation, my co-worker, Earl Reeder, drew my attention to a few hundred milligrams of two products, a nicely crystalline base and its hydrochloride. Both the base, which had been prepared by treating the quinazoline N-oxide 11 with methylamine, and its hydrochloride had been made sometime in 1955. The products were not submitted for pharmacological testing at that time because of our involvement with other problems }}</ref><ref name=Miller-Gold>{{cite journal |author=Miller NS, Gold MS |title=Benzodiazepines: reconsidered |journal=Adv Alcohol Subst Abuse |volume=8 |issue=3–4 |pages=67–84 |year=1990 |pmid=1971487 }}</ref> Po chlordiazepoxidu byl firmou Hoffmann–La Roche v roce 1963 uveden na trh diazepam pod značkou ''Valium''. Po nějakou dobu byly tyto dvě látky komerčně nejúspěšnějšími léčivy. Příchod benzodiazepinů vedl k poklesu předepisování [[barbiturát]]ů, v 70. letech 20. století benzodiazepiny ve značné míře nahradily starší léčiva pro sedativní a hypnotické užití.<ref name=isbn0-19-517668-5>{{cite book |author=Shorter E |title=A Historical Dictionary of Psychiatry |publisher=Oxford University Press |year=2005 |chapter=Benzodiazepines |pages=41–2 |isbn=0-19-517668-5 }}</ref>


Nová skupina léčiv nejprve přivítána optimismem v [[lékař]]ském stavu, postupně ale vyvstávaly obavy; v 80. letech se stalo prokazatelné zvláště riziko [[Drogová závislost|závislosti]]. Benzodiazepiny mají unikátní historii v tom, že byly odpovědny za vůbec největší [[skupinová žaloba|skupinovou žalobu]] proti výrobcům léčiv ve [[Spojené království|Velké Británii]], kdy 14 000 pacientů a 1 800 právních kanceláří žalovalo výrobce, že věděli o potenciálu pro závislost, avšak tuto informaci před lékaři úmyslně zatajili. Současně bylo pacienty žalováno 117 praktických lékařů a 50 zdravotních úřadů o náhradu škody způsobené závislostí na benzodiazepinech a abstinenčními příznaky. To vedlo k tomu, že někteří lékaři začali vyžadovat podpis souhlasu pacientů a k doporučení, aby byli všichni pacienti před začátkem léčby dostatečně varováni ohledně rizik závislosti a abstinenčních příznaků.<ref>{{cite journal |author=King MB |title=Is there still a role for benzodiazepines in general practice? |journal=Br J Gen Pract |volume=42 |issue=358 |pages=202–5 |year=1992 |pmid=1389432 |pmc=1372025 |url=http://www.pubmedcentral.nih.gov/picrender.fcgi?artid=1372025&blobtype=pdf |format=PDF }}</ref> Soudní případ proti výrobcům léčiv nikdy nedospěl k [[rozsudek|rozsudku]]; právní pomoc byla zrušena a objevila se tvrzení, že [[soudní znalec|soudní znalci]] z řad [[psychiatr]]ů jsou ve střetu zájmů. Spor vedl ke změnám v britském právu, kdy byly skupinové žaloby ztíženy.<ref name="urlHouse of Commons">{{cite web |url=http://www.publications.parliament.uk/pa/cm199899/cmselect/cmhealth/549/99072723.htm |title=Memorandum by Dr Reg Peart |author=Peart R |date=1999-06-01 |work=Minutes of Evidence |publisher=Select Committee on Health, House of Commons, UK Parliament |accessdate=2009-05-27 }}</ref>
Nová skupina léčiv byla nejprve přivítána optimismem v [[lékař]]ském stavu, postupně ale vyvstávaly obavy; v 80. letech se stalo prokazatelné zvláště riziko [[Drogová závislost|závislosti]]. Benzodiazepiny mají unikátní historii v tom, že byly odpovědny za vůbec největší [[skupinová žaloba|skupinovou žalobu]] proti výrobcům léčiv ve [[Spojené království|Velké Británii]], kdy 14 000 pacientů a 1 800 právních kanceláří žalovalo výrobce, že věděli o potenciálu pro závislost, avšak tuto informaci před lékaři úmyslně zatajili. Současně bylo pacienty žalováno 117 praktických lékařů a 50 zdravotních úřadů o náhradu škody způsobené závislostí na benzodiazepinech a abstinenčními příznaky. To vedlo k tomu, že někteří lékaři začali vyžadovat podpis souhlasu pacientů a k doporučení, aby byli všichni pacienti před začátkem léčby dostatečně varováni ohledně rizik závislosti a abstinenčních příznaků.<ref>{{cite journal |author=King MB |title=Is there still a role for benzodiazepines in general practice? |journal=Br J Gen Pract |volume=42 |issue=358 |pages=202–5 |year=1992 |pmid=1389432 |pmc=1372025 |url=http://www.pubmedcentral.nih.gov/picrender.fcgi?artid=1372025&blobtype=pdf |format=PDF }}</ref> Soudní případ proti výrobcům léčiv nikdy nedospěl k [[rozsudek|rozsudku]]; právní pomoc byla zrušena a objevila se tvrzení, že [[soudní znalec|soudní znalci]] z řad [[psychiatr]]ů jsou ve střetu zájmů. Spor vedl ke změnám v britském právu, kdy byly skupinové žaloby ztíženy.<ref name="urlHouse of Commons">{{cite web |url=http://www.publications.parliament.uk/pa/cm199899/cmselect/cmhealth/549/99072723.htm |title=Memorandum by Dr Reg Peart |author=Peart R |date=1999-06-01 |work=Minutes of Evidence |publisher=Select Committee on Health, House of Commons, UK Parliament |accessdate=2009-05-27 }}</ref>


Přestože byla uvedena [[Antidepresivum|antidepresiva]] s [[Anxiolytikum|anxiolytickými]] účinky a současně vzrůstá povědomí o nežádoucích účincích benzodiazepinů, předepisování benzodiazepinů pro krátkodobou úlevu od úzkosti významně nepokleslo.<ref name=pmid18671662>{{cite journal |author=Lader M |title=Effectiveness of benzodiazepines: do they work or not? |journal=Expert Rev Neurother |volume=8 |issue=8 |pages=1189–91 |year=2008 |pmid=18671662 |doi=10.1586/14737175.8.8.1189 |url=http://www.expert-reviews.com/doi/full/10.1586/14737175.8.8.1189 }}</ref> Pro léčbu nespavosti jsou nyní benzodiazepiny méně populární než [[nebenzodiazepinové hypnotikum|nebenzodiazepinová hypnotika]], např. [[zolpidem]], [[zaleplon]] a [[eszopiklon]].<ref>{{Cite journal | last1 = Jufe | first1 = GS. | title = [New hypnotics: perspectives from sleep physiology] | journal = Vertex | volume = 18 | issue = 74 | pages = 294–9 | month = Jul-Aug | year = 2007 | pmid = 18265473 }}</ref> Tato hypnotika jsou sice [[molekula|molekulárně]] odlišná, nicméně působí na benzodiazepinových [[receptor]]ech.<ref name=wake>{{cite journal |author=Lemmer B |title=The sleep–wake cycle and sleeping pills |journal=Physiol Behav |volume=90 |issue=2–3 |pages=285–93 |year=2007 |pmid=17049955 |doi=10.1016/j.physbeh.2006.09.006 }}</ref>
Přestože byla uvedena [[Antidepresivum|antidepresiva]] s [[Anxiolytikum|anxiolytickými]] účinky a současně vzrůstá povědomí o nežádoucích účincích benzodiazepinů, předepisování benzodiazepinů pro krátkodobou úlevu od úzkosti významně nepokleslo.<ref name=pmid18671662>{{cite journal |author=Lader M |title=Effectiveness of benzodiazepines: do they work or not? |journal=Expert Rev Neurother |volume=8 |issue=8 |pages=1189–91 |year=2008 |pmid=18671662 |doi=10.1586/14737175.8.8.1189 |url=http://www.expert-reviews.com/doi/full/10.1586/14737175.8.8.1189 }}</ref> Pro léčbu nespavosti jsou nyní benzodiazepiny méně populární než [[nebenzodiazepinové hypnotikum|nebenzodiazepinová hypnotika]], např. [[zolpidem]], [[zaleplon]] a [[eszopiklon]].<ref>{{Cite journal | last1 = Jufe | first1 = GS. | title = [New hypnotics: perspectives from sleep physiology] | journal = Vertex | volume = 18 | issue = 74 | pages = 294–9 | month = Jul-Aug | year = 2007 | pmid = 18265473 }}</ref> Tato hypnotika jsou sice [[molekula|molekulárně]] odlišná, nicméně působí na benzodiazepinových [[receptor]]ech.<ref name=wake>{{cite journal |author=Lemmer B |title=The sleep–wake cycle and sleeping pills |journal=Physiol Behav |volume=90 |issue=2–3 |pages=285–93 |year=2007 |pmid=17049955 |doi=10.1016/j.physbeh.2006.09.006 }}</ref>

== Léčebné použití ==
{{Viz též|Seznam benzodiazepinů}}
[[Soubor:Midazolam.JPG|thumb|alt=Dvě desetimililitrové lahvičky léku Midazolam. Levá lahvička je označena červeně a obsahuje 1 mg/ml; pravá lahvička má zelené označení a obsahuje 5 mg/ml.|[[Midazolam]] k [[Injekce (medicína)|injekčnímu]] podání (1&nbsp;mg/ml a 5&nbsp;mg/ml)]]

Benzodiazepiny mají [[Sedativum|sedativní]], [[Hypnotikum|hypnotické]], [[Anxiolytikum|anxiolytické]], [[Antikonvulzivum|antikonvulzivní]], [[Myorelaxans|myorelaxační]] a [[Amnézie|amnestické]] účinky,<ref name=ip2002>{{cite book |author=Page C, Michael C, Sutter M, Walker M, Hoffman BB |title=Integrated Pharmacology |edition=2nd |year=2002 |publisher=C.V. Mosby |isbn=978-0723432210 }}</ref><ref name=pmid18175099>{{cite journal |author=Olkkola KT, Ahonen J |title=Midazolam and other benzodiazepines |journal=Handb Exp Pharmacol |volume=182 |issue=182 |pages=335–60 |year=2008 |pmid=18175099 |doi=10.1007/978-3-540-74806-9_16 }}</ref> které jsou užitečné v mnoha indikacích, například při [[Alkoholismus|závislosti na alkoholu]], [[křeč]]ích, [[úzkost]]i, [[Panická porucha|panické poruše]], [[psychomotorická agitace|agitaci]] nebo [[nespavost]]i. Většinou se podávají ústy, mohou se však podávat i [[Nitrožilní podání|nitrožilně]], [[nitrosvalové podání|nitrosvalově]] nebo [[konečník]]em.<ref name="BNF_2009">{{cite book |title=[[British National Formulary]] (BNF 57) |author=Royal Pharmaceutical Society of Great Britain |publisher=BMJ Group and RPS Publishing |year=2009 |isbn=9780853698456 }}</ref> Obecně jsou benzodiazepiny dobře přijímány organismem a jsou bezpečnými a účinnými léčivy pro krátkodobé podávání při mnoha různých stavech.<ref name=Perugi>{{cite journal |author=Perugi G, Frare F, Toni C |title=Diagnosis and treatment of agoraphobia with panic disorder |journal=CNS Drugs |volume=21 |issue=9 |pages=741–64 |year=2007 |pmid=17696574 |doi=10.2165/00023210-200721090-00004 }}</ref><ref name=Tesar>{{cite journal |author=Tesar GE |title=High-potency benzodiazepines for short-term management of panic disorder: the U.S. experience |journal=J Clin Psychiatry |volume=51 |issue=Suppl |pages=4–10; discussion 50–3 |year=1990 |pmid=1970816 }}</ref> Na jejich účinky se může vyvinout tolerance a existuje také riziko vzniku [[Drogová závislost|závislosti]]; při vysazení léčby se může objevit [[abstinenční syndrom]]. Tyto faktory, společně s dalšími možnými druhotnými účinky při dlouhodobém podávání (například [[psychomotorika|psychomotorické]], [[kognitivní]] nebo [[Paměť (psychologie)|paměťové]] poruchy), omezují dlouhodobou použitelnost benzodiazepinů.<ref>{{cite journal |author=Faught E |title=Treatment of refractory primary generalized epilepsy |journal=Rev Neurol Dis |volume=1 |issue=Suppl 1 |pages=S34–43 |year=2004 |pmid=16400293 }}</ref><ref>{{cite journal |author=Allgulander C, Bandelow B, Hollander E |title=WCA recommendations for the long-term treatment of generalized anxiety disorder |journal=CNS Spectr |volume=8 |issue=Suppl 1 |pages=53–61 |year=2003 |pmid=14767398 }}</ref> Mezi dlouhodobé účinky užívání nebo zneužívání benzodiazepinů patří tendence ke vzniku nebo zhoršení kognitivních deficitů, [[Deprese (psychologie)|deprese]] a úzkosti.<ref name=tdamobd2004>{{cite journal |author=Ashton H |title=The diagnosis and management of benzodiazepine dependence |journal=Curr Opin Psychiatry |volume=18 |issue=3 |pages=249–55 |year=2005 |pmid=16639148 |doi=10.1097/01.yco.0000165594.60434.84 |url=http://www.benzo.org.uk/amisc/ashdiag.pdf |format=PDF }}</ref><ref name=ohop/>

=== Panická porucha ===
Díky účinnosti, dobrému přijímání a rychlému nástupu [[Anxiolytikum|anxiolytického]] účinku se benzodiazepiny často používají pro léčbu [[úzkost]]i spjaté s [[panická porucha|panickou poruchou]].<ref name="pmid15762816">{{cite journal |author=Stevens JC, Pollack MH |title=Benzodiazepines in clinical practice: consideration of their long-term use and alternative agents |journal=Journal of Clinical Psychiatry |volume=66 |issue=Suppl 2 |pages=21–27 |year=2005 |pmid=15762816|quote=The frequent use of benzodiazepines for the treatment of anxiety is likely a reflection of their effectiveness, rapid onset of anxiolytic effect, and tolerability.}}</ref> Ohledně dlouhodobého podávání při panické poruše však panuje mezi expertními společnostmi neshoda. Pohledy na věc se liší, od toho, že benzodiazepiny nejsou dlouhodobě účinné a že by měly být vyhrazeny pro případy vzdorující jiné léčbě, až po názor, že jsou dlouhodobě stejně účinné jako [[Selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu|selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu]] (SSRI).<ref name=APA/>

Pravidla [[Americká psychiatrická asociace|Americké psychiatrické asociace]] (APA) <ref name="APA">{{cite web |url=http://www.psychiatryonline.com/pracGuide/loadGuidelinePdf.aspx?file=PanicDisorder_2e_PracticeGuideline |format=PDF |title= APA Practice Guideline for the Treatment of Patients With Panic Disorder, Second Edition |author=Work Group on Panic Disorder |date=January 2009 |accessdate=07/12/09}}</ref> říkají, že jsou benzodiazepiny obecně dobře tolerovány a jejich použití pro počáteční léčbu panické poruchy je silně podporováno mnoha kontrolovanými zkouškami. APA tvrdí, že nejsou dostatečné důkazy pro to, aby se dal doporučit jeden ze zavedených způsobů léčby panické poruchy oproti jinému. Volba léčby mezi benzodiazepiny, [[Selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu|SSRI]], [[Selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu|SSNRI]], [[tricyklické antidepresivum|tricyklickými antidepresivy]] a [[psychoterapie|psychoterapií]] by měla být založena na historii pacienta, preferencích a individuálních charakteristikách. SSRI jsou pro mnoho pacientů s panickou poruchou pravděpodobně nejlepší volbou [[farmakoterapie]], ovšem často se používají i benzodiazepiny a některé studie napovídají, že se stále používají častěji než SSRI. Jednou z výhod benzodiazepinů je, že zmírňují symptomy úzkosti mnohem rychleji než antidepresiva a proto mohou být preferovány u pacientů, kde je rychlé zvládnutí symptomů kritické. Tato výhoda je ovšem vyváženo možností rozvoje závislosti. APA nedoporučuje benzodiazepiny pro osoby s depresivními symptomy nebo pro ty, u kterých se v minulosti objevilo zneužívání návykových látek. Pravidla APA říkají, že farmakoterapie panické poruchy by měla obecně trvat nejméně jeden rok a že klinické zkušenosti podporují pokračující léčbu benzodiazepiny, aby nedošlo k návratu symptomů. Přestože vyvstaly velké obavy ohledně tolerance benzodiazepinů a abstinenčního syndromu, neexistují důkazy pro významné zvyšování dávek u pacientů dlouhodobě užívajících benzodiazepiny. U mnoha takových pacientů si stabilní dávky benzodiazepinů udržují svou účinnost po řadu let.<ref name=APA/>

Pravidla vydaná [[Spojené království|britským]] [[Národní ústav pro zdraví a klinickou kvalitu|Národním ústavem pro zdraví a klinickou kvalitu]] (NICE) provedla systematickou revizi pomocí odlišné metodologie a došla k odlišným závěrům. Zpochybnila přesnost studií, které nebyly kontrolované [[placebo|placebem]] a na základě zjištění placebem kontrolovaných studií nedoporučují používání benzodiazepinů déle než dva až čtyři týdny, protože tolerance a fyzická závislost se vyvíjejí rychle, přičemž mezi abstinenční příznaky patří opětovný nárůst úzkosti, dostavující se po šesti a více týdnech užívání.<ref name=cgftmamoa2004>{{cite web |author=McIntosh A, Cohen A, Turnbull N ''et al.'' |title=Clinical guidelines and evidence review for panic disorder and generalised anxiety disorder |url=http://www.nice.org.uk/nicemedia/pdf/cg022fullguideline.pdf |publisher=National Collaborating Centre for Primary Care |format=PDF |year=2004 |accessdate=2009-06-16 }}</ref><ref>{{cite web |author=Barbui C, Cipriani A |title=Proposal for the inclusion in the WHO Model List of Essential Medicines of a selective serotonin-reuptake inhibitor for Generalised Anxiety Disorder |url=http://who.int/selection_medicines/committees/expert/17/application/Section24_GAD.pdf |publisher=WHO Collaborating Centre for Research and Training in Mental Health |format=PDF |year=2009 |accessdate=2009-06-23 }}</ref> Nicméně jsou benzodiazepiny i nadále předepisovány pro dlouhodobou léčbu úzkostné poruchy, byť jako první volba se doporučují specifická [[Antidepresivum|antidepresiva]] společně s [[psychoterapie|psychoterapií]] a jako druhá volba [[antikonvulzivum]] [[pregabalin]].<ref>{{cite journal |author=Cloos JM, Ferreira V |title=Current use of benzodiazepines in anxiety disorders |journal=Current Opinion in Psychiatry |volume=22 |issue=1 |pages=90–95 |year=2009 |pmid=19122540 |doi=10.1097/YCO.0b013e32831a473d }}</ref> NICE tvrdí, že dlouhodobé užívání benzodiazepinů pro panickou poruchu s [[agorafobie|agorafobií]] nebo bez ní, je ''[[Lege artis (lékařství)|non lege artis]]'', nemá dlouhodobou účinnost a proto není doporučeno klinickými pravidly. Psychoterapie, například [[kognitivně behaviorální terapie]], je u panické poruchy doporučena jako léčba první volby; u benzodiazepinů se zjistilo, že interferují s přínosy této léčby.<ref name=cgftmamoa2004 />

Benzodiazepiny se obvykle podávají [[ústa|ústy]]. Ve velmi vzácných případech však může být [[lorazepam]] nebo [[diazepam]] podán [[Nitrožilní podání|nitrožilně]] pro léčbu [[panický záchvat|panických záchvatů]].<ref name="BNF_2009"/>


== Reference ==
== Reference ==
* {{Překlad|en|Benzodiazepine|393151290}}
* {{Překlad|en|Benzodiazepine|393516655}}
<references />
<references />


Verze z 3. 11. 2010, 22:06

ikona
Tato stránka je právě ve výstavbě nebo prochází rozsáhlou přestavbou
Jste zváni, abyste s touto činností pomohli vlastními editacemi. Vyhledejte v historii vkladatele, nebo nahlédněte do diskuse, pokud se chcete seznámit s jeho představou o budoucí koncepci stránky. Pokud stránku právě editujete, zvláště v případě, že editace trvá jen krátkou dobu, použijte raději šablonu {{Pracuje se}}, abyste zabránili editačním konfliktům.
Tato šablona je určena pro užití v řádu dní. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než týden, neváhejte šablonu odstranit.

Benzodiazepiny (v literatuře se často uvádí zkratka BZD) jsou psychoaktivní látky, jejichž chemická struktura je založena na spojení benzenového a diazepinového kruhu. První benzodiazepin, chlordiazepoxid (Librium), by náhodně objeven Leem Sternbachem v roce 1955, na trh ho uvedla v roce 1960 firma Hoffmann–La Roche, vyrábějící od roku 1963 také diazepam (Valium).[1]

Benzodiazepiny zesilují působení neurotransmiteru GABA a vyvolávají tak sedativní, hypnotický, anxiolytický, antikonvulzivní, myorelaxační a amnestický účinek.[2] Pro tyto vlastnosti jsou benzodiazepiny užitečné při léčbě úzkosti, nespavosti, agitace, křečí, abstinenčních příznaků a jako premedikace před lékařskými zákroky.[3] Benzodiazepiny se dělí do tří kategorií, na krátkodobě, střednědobě a dlouhodobě působící. Krátkodobě a střednědobě působící benzodiazepiny se upřednostňují při léčbě nespavosti, dlouhodobě působící při léčbě úzkosti.[4]

Obecně jsou benzodiazepiny bezpečné a účinné při krátkodobém používání, byť se mohou občas vyskytnout kognitivní poruchy a paradoxní účinky, například agrese nebo behaviorální disinhibice.[5] Dlouhodobé užívání je kontroverzní vzhledem k obavám ohledně psychologických i tělesných účinků, otaznější účinnosti, a také proto, že jsou benzodiazepiny náchylné na vyvolání tolerance, fyzické závislosti a při vysazení se dostaví abstinenční syndrom.[6][7] Kvůli nežádoucím účinkům spojeným s dlouhodobým užíváním benzodiazepinů vede obecně jejich vysazení ke zlepšení tělesného a duševního zdraví.[8][9] Starší osoby jsou krátkodobými i dlouhodobými nežádoucími účinky více ohroženy.[8][10]

Existuje také kontroverze ohledně bezpečnosti benzodiazepinů v těhotenství. Přestože nejsou významnými teratogeny, přetrvává nejistota, zda nemohou u malého počtu dětí způsobovat rozštěp patra a neurobehaviorální účinky.[11] Je známo, že u novorozenců způsobují abstinenční příznaky. Benzodiazepiny se lze předávkovat, potom mohou způsobit nebezpečné kóma. Jsou však mnohem méně toxické než jejich předchůdci, barbituráty, a po užití samotných benzodiazepinů dochází k smrti jen zřídka. Zkombinují-li se ovšem s jinými látkami tlumícími centrální nervový systém, například s alkoholem nebo opiáty, potenciální toxicita roste.[12] Benzodiazepiny se běžně zneužívají jako drogy a často se berou v kombinaci s jinými drogami.[13][14][15]

Historie

Diagram chemické struktury benzenového kruhu propojeného s diazepinovým kruhem. Atom chloru je navázán na benzenový kruh, dusík, vodík, methylová skupina s kyslík jsou navázány na diazepin.
Molekulární struktura chlordiazepoxidu, prvního benzodiazepinu. Byl uveden na trh v roce 1960 firmou Hoffmann–La Roche pod značkou Librium.

První benzodiazepin, chlordiazepoxid (Librium), byl syntetizován v roce 1955, když Leo Sternbach pracoval u firmy Hoffmann–La Roche na vývoji trankvilizérů. Farmakologické vlastnosti sloučenin připravených v počáteční fázi byly neuspokojivé a Sternbach tento projekt zastavil. O dva roky později, v dubnu 1957, si jeho spolupracovník Earl Reeder při jarním úklidu laboratoře všiml „krásně krystalické“ sloučeniny zbylé po ukončeném projektu. Tato sloučenina, později nazvaná chlordiazepoxid, nebyla v roce 1955 testována, protože se Sternbach zaměřil na jiné věci. V očekávání, že farmakologické výsledky budou negativní, a v naději na publikaci chemicky zaměřených nálezů, výzkumníci látku podrobili standardní baterii testů na zvířatech. Sloučenina neočekávaně vykazovala velmi silné sedativní, antikonvulzivní a myorelaxační účinky. Tato strhující klinická zjištění vedla k rychlému uvedení látky do světa v roce 1960 pod obchodní značkou Librium.[16][17] Po chlordiazepoxidu byl firmou Hoffmann–La Roche v roce 1963 uveden na trh diazepam pod značkou Valium. Po nějakou dobu byly tyto dvě látky komerčně nejúspěšnějšími léčivy. Příchod benzodiazepinů vedl k poklesu předepisování barbiturátů, v 70. letech 20. století benzodiazepiny ve značné míře nahradily starší léčiva pro sedativní a hypnotické užití.[1]

Nová skupina léčiv byla nejprve přivítána optimismem v lékařském stavu, postupně ale vyvstávaly obavy; v 80. letech se stalo prokazatelné zvláště riziko závislosti. Benzodiazepiny mají unikátní historii v tom, že byly odpovědny za vůbec největší skupinovou žalobu proti výrobcům léčiv ve Velké Británii, kdy 14 000 pacientů a 1 800 právních kanceláří žalovalo výrobce, že věděli o potenciálu pro závislost, avšak tuto informaci před lékaři úmyslně zatajili. Současně bylo pacienty žalováno 117 praktických lékařů a 50 zdravotních úřadů o náhradu škody způsobené závislostí na benzodiazepinech a abstinenčními příznaky. To vedlo k tomu, že někteří lékaři začali vyžadovat podpis souhlasu pacientů a k doporučení, aby byli všichni pacienti před začátkem léčby dostatečně varováni ohledně rizik závislosti a abstinenčních příznaků.[18] Soudní případ proti výrobcům léčiv nikdy nedospěl k rozsudku; právní pomoc byla zrušena a objevila se tvrzení, že soudní znalci z řad psychiatrů jsou ve střetu zájmů. Spor vedl ke změnám v britském právu, kdy byly skupinové žaloby ztíženy.[19]

Přestože byla uvedena antidepresiva s anxiolytickými účinky a současně vzrůstá povědomí o nežádoucích účincích benzodiazepinů, předepisování benzodiazepinů pro krátkodobou úlevu od úzkosti významně nepokleslo.[6] Pro léčbu nespavosti jsou nyní benzodiazepiny méně populární než nebenzodiazepinová hypnotika, např. zolpidem, zaleplon a eszopiklon.[20] Tato hypnotika jsou sice molekulárně odlišná, nicméně působí na benzodiazepinových receptorech.[21]

Léčebné použití

Související informace naleznete také v článku Seznam benzodiazepinů.
Dvě desetimililitrové lahvičky léku Midazolam. Levá lahvička je označena červeně a obsahuje 1 mg/ml; pravá lahvička má zelené označení a obsahuje 5 mg/ml.
Midazolam k injekčnímu podání (1 mg/ml a 5 mg/ml)

Benzodiazepiny mají sedativní, hypnotické, anxiolytické, antikonvulzivní, myorelaxační a amnestické účinky,[2][3] které jsou užitečné v mnoha indikacích, například při závislosti na alkoholu, křečích, úzkosti, panické poruše, agitaci nebo nespavosti. Většinou se podávají ústy, mohou se však podávat i nitrožilně, nitrosvalově nebo konečníkem.[22] Obecně jsou benzodiazepiny dobře přijímány organismem a jsou bezpečnými a účinnými léčivy pro krátkodobé podávání při mnoha různých stavech.[23][24] Na jejich účinky se může vyvinout tolerance a existuje také riziko vzniku závislosti; při vysazení léčby se může objevit abstinenční syndrom. Tyto faktory, společně s dalšími možnými druhotnými účinky při dlouhodobém podávání (například psychomotorické, kognitivní nebo paměťové poruchy), omezují dlouhodobou použitelnost benzodiazepinů.[25][26] Mezi dlouhodobé účinky užívání nebo zneužívání benzodiazepinů patří tendence ke vzniku nebo zhoršení kognitivních deficitů, deprese a úzkosti.[8][10]

Panická porucha

Díky účinnosti, dobrému přijímání a rychlému nástupu anxiolytického účinku se benzodiazepiny často používají pro léčbu úzkosti spjaté s panickou poruchou.[27] Ohledně dlouhodobého podávání při panické poruše však panuje mezi expertními společnostmi neshoda. Pohledy na věc se liší, od toho, že benzodiazepiny nejsou dlouhodobě účinné a že by měly být vyhrazeny pro případy vzdorující jiné léčbě, až po názor, že jsou dlouhodobě stejně účinné jako selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI).[28]

Pravidla Americké psychiatrické asociace (APA) [28] říkají, že jsou benzodiazepiny obecně dobře tolerovány a jejich použití pro počáteční léčbu panické poruchy je silně podporováno mnoha kontrolovanými zkouškami. APA tvrdí, že nejsou dostatečné důkazy pro to, aby se dal doporučit jeden ze zavedených způsobů léčby panické poruchy oproti jinému. Volba léčby mezi benzodiazepiny, SSRI, SSNRI, tricyklickými antidepresivy a psychoterapií by měla být založena na historii pacienta, preferencích a individuálních charakteristikách. SSRI jsou pro mnoho pacientů s panickou poruchou pravděpodobně nejlepší volbou farmakoterapie, ovšem často se používají i benzodiazepiny a některé studie napovídají, že se stále používají častěji než SSRI. Jednou z výhod benzodiazepinů je, že zmírňují symptomy úzkosti mnohem rychleji než antidepresiva a proto mohou být preferovány u pacientů, kde je rychlé zvládnutí symptomů kritické. Tato výhoda je ovšem vyváženo možností rozvoje závislosti. APA nedoporučuje benzodiazepiny pro osoby s depresivními symptomy nebo pro ty, u kterých se v minulosti objevilo zneužívání návykových látek. Pravidla APA říkají, že farmakoterapie panické poruchy by měla obecně trvat nejméně jeden rok a že klinické zkušenosti podporují pokračující léčbu benzodiazepiny, aby nedošlo k návratu symptomů. Přestože vyvstaly velké obavy ohledně tolerance benzodiazepinů a abstinenčního syndromu, neexistují důkazy pro významné zvyšování dávek u pacientů dlouhodobě užívajících benzodiazepiny. U mnoha takových pacientů si stabilní dávky benzodiazepinů udržují svou účinnost po řadu let.[28]

Pravidla vydaná britským Národním ústavem pro zdraví a klinickou kvalitu (NICE) provedla systematickou revizi pomocí odlišné metodologie a došla k odlišným závěrům. Zpochybnila přesnost studií, které nebyly kontrolované placebem a na základě zjištění placebem kontrolovaných studií nedoporučují používání benzodiazepinů déle než dva až čtyři týdny, protože tolerance a fyzická závislost se vyvíjejí rychle, přičemž mezi abstinenční příznaky patří opětovný nárůst úzkosti, dostavující se po šesti a více týdnech užívání.[29][30] Nicméně jsou benzodiazepiny i nadále předepisovány pro dlouhodobou léčbu úzkostné poruchy, byť jako první volba se doporučují specifická antidepresiva společně s psychoterapií a jako druhá volba antikonvulzivum pregabalin.[31] NICE tvrdí, že dlouhodobé užívání benzodiazepinů pro panickou poruchu s agorafobií nebo bez ní, je non lege artis, nemá dlouhodobou účinnost a proto není doporučeno klinickými pravidly. Psychoterapie, například kognitivně behaviorální terapie, je u panické poruchy doporučena jako léčba první volby; u benzodiazepinů se zjistilo, že interferují s přínosy této léčby.[29]

Benzodiazepiny se obvykle podávají ústy. Ve velmi vzácných případech však může být lorazepam nebo diazepam podán nitrožilně pro léčbu panických záchvatů.[22]

Reference

  1. ↑ a b Shorter E. A Historical Dictionary of Psychiatry. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-517668-5. Kapitola Benzodiazepines, s. 41–2. 
  2. ↑ a b Page C, Michael C, Sutter M, Walker M, Hoffman BB. Integrated Pharmacology. 2nd. vyd. [s.l.]: C.V. Mosby, 2002. ISBN 978-0723432210. 
  3. ↑ a b Olkkola KT, Ahonen J. Midazolam and other benzodiazepines. Handb Exp Pharmacol. 2008, s. 335–60. DOI 10.1007/978-3-540-74806-9_16. PMID 18175099. 
  4. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené sddat není určen žádný text
  5. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené pmid18922233 není určen žádný text
  6. ↑ a b Lader M. Effectiveness of benzodiazepines: do they work or not?. Expert Rev Neurother. 2008, s. 1189–91. Dostupné online. DOI 10.1586/14737175.8.8.1189. PMID 18671662. 
  7. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené pmid19062773 není určen žádný text
  8. ↑ a b c Ashton H. The diagnosis and management of benzodiazepine dependence. Curr Opin Psychiatry. 2005, s. 249–55. Dostupné online. DOI 10.1097/01.yco.0000165594.60434.84. PMID 16639148. 
  9. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené asapdacg není určen žádný text
  10. ↑ a b Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené ohop není určen žádný text
  11. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené ACOG není určen žádný text
  12. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené pmid9780123 není určen žádný text
  13. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Charlson_2009 není určen žádný text
  14. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené pmid10707430 není určen žádný text
  15. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené pmid10622686 není určen žádný text
  16. ↑ Sternbach LH. The benzodiazepine story. J Med Chem. 1979, s. 1–7. DOI 10.1021/jm00187a001. PMID 34039. 
  17. ↑ Miller NS, Gold MS. Benzodiazepines: reconsidered. Adv Alcohol Subst Abuse. 1990, s. 67–84. PMID 1971487. 
  18. ↑ King MB. Is there still a role for benzodiazepines in general practice?. Br J Gen Pract. 1992, s. 202–5. Dostupné online. PMID 1389432. 
  19. ↑ Peart R. Memorandum by Dr Reg Peart [online]. Select Committee on Health, House of Commons, UK Parliament, 1999-06-01 [cit. 2009-05-27]. Dostupné online. 
  20. ↑ JUFE, GS. [New hypnotics: perspectives from sleep physiology]. Vertex. 2007, s. 294–9. PMID 18265473. 
  21. ↑ Lemmer B. The sleep–wake cycle and sleeping pills. Physiol Behav. 2007, s. 285–93. DOI 10.1016/j.physbeh.2006.09.006. PMID 17049955. 
  22. ↑ a b Royal Pharmaceutical Society of Great Britain. British National Formulary (BNF 57). [s.l.]: BMJ Group and RPS Publishing, 2009. ISBN 9780853698456. 
  23. ↑ Perugi G, Frare F, Toni C. Diagnosis and treatment of agoraphobia with panic disorder. CNS Drugs. 2007, s. 741–64. DOI 10.2165/00023210-200721090-00004. PMID 17696574. 
  24. ↑ Tesar GE. High-potency benzodiazepines for short-term management of panic disorder: the U.S. experience. J Clin Psychiatry. 1990, s. 4–10; discussion 50–3. PMID 1970816. 
  25. ↑ Faught E. Treatment of refractory primary generalized epilepsy. Rev Neurol Dis. 2004, s. S34–43. PMID 16400293. 
  26. ↑ Allgulander C, Bandelow B, Hollander E. WCA recommendations for the long-term treatment of generalized anxiety disorder. CNS Spectr. 2003, s. 53–61. PMID 14767398. 
  27. ↑ Stevens JC, Pollack MH. Benzodiazepines in clinical practice: consideration of their long-term use and alternative agents. Journal of Clinical Psychiatry. 2005, s. 21–27. PMID 15762816. 
  28. ↑ a b c Work Group on Panic Disorder. APA Practice Guideline for the Treatment of Patients With Panic Disorder, Second Edition [online]. January 2009 [cit. 2009-07-12]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b McIntosh A, Cohen A, Turnbull N et al.. Clinical guidelines and evidence review for panic disorder and generalised anxiety disorder [online]. National Collaborating Centre for Primary Care, 2004 [cit. 2009-06-16]. Dostupné online. 
  30. ↑ Barbui C, Cipriani A. Proposal for the inclusion in the WHO Model List of Essential Medicines of a selective serotonin-reuptake inhibitor for Generalised Anxiety Disorder [online]. WHO Collaborating Centre for Research and Training in Mental Health, 2009 [cit. 2009-06-23]. Dostupné online. 
  31. ↑ Cloos JM, Ferreira V. Current use of benzodiazepines in anxiety disorders. Current Opinion in Psychiatry. 2009, s. 90–95. DOI 10.1097/YCO.0b013e32831a473d. PMID 19122540. 

Šablona:Link GA Šablona:Link GA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Benzodiazepiny&oldid=6035495“