Albatros stěhovavý: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 716 378 editací
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
prepracovani, odpahylneni, v podstate znova napsano
značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 1: Řádek 1:
{{Taxobox
{{Taxobox
| jméno = Albatros stěhovavý
| jméno = Albatros stěhovavý
| obrázek = 070226 wandering albatross off Kaikoura 3.jpg
| obrázek = Diomedea exulans in flight - SE Tasmania.jpg
| popisek = Albatros stěhovavý
| popisek = Albatros stěhovavý u [[tasmánie|tasmánských]] břehů
| velikost obrázku = 270px
| velikost obrázku = 270px
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
Řádek 14: Řádek 14:
| binomické jméno = Diomedea exulans
| binomické jméno = Diomedea exulans
| druh popsal = [[Carl Linné|Linnaeus]], [[1758]]
| druh popsal = [[Carl Linné|Linnaeus]], [[1758]]
| mapa rozšíření = Diomedea exulans map.svg
| velikost mapy = 265px
| popisek mapy = Areál rozšíření
}}
}}
'''Albatros stěhovavý''' (''Diomedea exulans'') je mohutný [[mořský pták]] z čeledi [[albatrosovití]], jehož rozpětí křídel dosahuje až 3,6 m, což je vůbec největší rozpětí křídel mezi všemi ptáky. Takovému rozpětí se přibližuje jen [[pelikán bílý]] a úzce příbuzný [[albatros královský]]. Albatros stěhovavý se vyskytuje v jižních oblastech všech oceánů [[jižní polokoule]] od souvislé mořské ledové pokrývky [[Antarktida|Antarktidy]] až po cirka 22° j. š., vzácněji může zalétnou i blíže k [[Rovník|rovníku]] a zcela výjimečně až na [[Severní polokoule|severní polokouli]]. Opeřené těla je převážně sněhově bílé, křídla bývají shora pokryta různým množstvím černého peří, podél hran spodní strany křídel se vine černá linka. Výrazný silný [[zobák]] je světle růžový.
'''Albatros stěhovavý''' (''Diomedea exulans'') je velký [[moře|mořský]] [[Ptáci|pták]] z čeledi [[albatrosovití]]. Vyskytuje se na všech oceánech jižní polokoule.

Tento pták tráví většinu života na moři a na souš přilétá pouze za účelem hnízdění. Díky dokonalému zvládnutí plachtících technik dokáže využívat silných větrů k překonávání obrovských vzdáleností; nedospělci uletí v průměru 183 000 km ročně. Hnízdí v řídce osídlených [[Ptačí kolonie|koloniích]] na opuštěných ostrovech jako jsou [[Jižní Georgie]], [[Ostrovy prince Edvarda|Ostrovy Prince Edvarda]], [[Crozetovy ostrovy]], [[Kergueleny]] a ostrov [[Macquarie]]. Samice klade pouze jedno velké bílé vejce. Jedná se o klasické [[Životní strategie|K-stratégy]], jejichž hnízdní cyklus zabírá kolem 12 měsíců. Zahnizďují jen jednou za dva roky a se svým partnerem utváří celoživotní monogamní páry. Námluvy doprovází komplexní vizuální rituály. Živá se hlavně [[hlavonožci]] a [[Ryby|rybami]], někdy i [[korýši]] nebo [[žahavci]]. Jedná se o [[zranitelný druh]], jehož populace klesá hlavně v důsledku interakcí s [[Rybolov na dlouhou lovnou šňůru|rybáři lovícími na dlouhé šňůry]].

== Systematika ==
Druh poprvé [[Popis druhu|popsal]] již [[Carl Linné]] v roce 1758 v 10. vydání ''[[Systema naturae|Systema Naturae]]''. Linné svůj popis založil na exempláři z [[Mys Dobré naděje|Mysu Dobré naděje]] a nově popsaný druh pojmenoval jako ''Diomedea exulans''.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Linnaeus
| jméno = Carolus
| titul = Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata
| url = http://biodiversitylibrary.org/page/727037
| vydání = 10
| vydavatel = Holmiae. (Laurentii Salvii)
| místo = Stockholm
| strany = 132
| jazyk = la
| rok = 1758
}}</ref> Druhové jméno ''exulans'' v latině znamená ''stěhovavý''.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Jobling
| jméno = James A.
| titul = The Helm Dictionary of Scientific Bird Names
| url = https://archive.org/details/helmdictionarysc00jobl
| vydavatel = Christopher Helm
| místo = London
| strany = 156
| isbn = 978-1-4081-2501-4
| rok = 2010
}}</ref> Po dlouhou dobu byl albatros stěhovavý považován za [[monotypický taxon]], nicméně časem se začaly vynořovat návrhy na vydělení poddruhů nebo dokonce rozdělit albatrosa stěhovavého na více druhů − např. Roux et al. v roce 1983 navrhli vydělit populaci z ostrova [[Nový Amsterdam (ostrov)|Nový Amsterdam]] do [[Albatros amsterdamský|samostatného druhu]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení2 = Jouventin
| jméno2 = P.
| příjmení3 = Mougin
| jméno3 = J. L.
| titul = Un nouvel albatros Diomedea amsterdamensis n. sp. découvert sur I'Ile Amsterdam (37o, 50'S, 77o35'E)
| periodikum = L'Oiseau Revue Française d'Ornithologie
| url = https://www.researchgate.net/profile/Jean-Paul-Roux/publication/280133184_Roux_J-P_Jouventin_P_Mougin_J-L_Stahl_J-C_and_Weimerskirch_H_1983_Un_nouvel_albatros_Diomedea_amsterdamensis_n_sp_decouvert_sur_l'Ile_Amsterdam_37o_50'S_77o35'E_L'Oiseau_et_RFO_53_1-11/links/55abf5dd08ae815a042afa81/Roux-J-P-Jouventin-P-Mougin-J-L-Stahl-J-C-and-Weimerskirch-H-1983-Un-nouvel-albatros-Diomedea-amsterdamensis-n-sp-decouvert-sur-lIle-Amsterdam-37o-50S-77o35E-LOiseau-et-RFO-53-1-11.pdf
| datum_vydání = 1983
| ročník = 53
| strany = 1-11
| jazyk = fr
| datum_přístupu = 2023-10-03
| příjmení1 = Roux
| jméno1 = J. P.
| příjmení4 = Stahl
| jméno4 = J. C.
| příjmení5 = Weimerskirch
| jméno5 = H.
}}</ref>´Robertson & Nunn roku 1966 přišli s návrhem rozdělit albatrosa stěhovavého hned na 5 druhů.<ref name="new-taxonomy">{{Citace monografie
| příjmení2 = Nunn
| jméno2 = G. B.
| titul = Albatross biology and conservation
| editoři = G. Robertson a R. Gales
| vydavatel = Surrey Beatty & Sons
| místo = Chipping Norton, N.S.W.
| kapitola = Towards a new taxonomy for albatrosses
| strany = 13‐19
| isbn = 9780949324825
| jazyk = en
| příjmení1 = Robertson
| jméno1 = C.J.
| rok = 1998
}}</ref> Debata pokračuje dodnes a na počtu druhů a poddruhů se vědecké autority neshodnou. Markantní je hlavně rozdíl mezi [[Clementsův checklist|Clementsovým checklistem]], který rozeznává hned 5 poddruhů (viz seznam poddruhů níže);<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Clements Checklist
| periodikum = www.birds.cornell.edu
| vydavatel = The eBird/Clements checklist of Birds of the World: v2022
| url = https://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/
| jazyk = en
| datum přístupu = 2023-10-06
}}</ref> na druhé straně spektra stojí [[IOC Wordlist]], který [[druhový komplex]] ''D. exulans'' rozděluje na 4 druhy a 1 poddruh (viz taxony za rovnítkem):<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
| titul = Petrels, albatrosses
| periodikum = www.worldbirdnames.org
| vydavatel = IOC World Bird List v13.2
| url = https://www.worldbirdnames.org/bow/petrels/
| datum přístupu = 2023-10-06
}}</ref>

* ''Diomedea exulans exulans'' Linnaeus, 1758 = albatros stěhovavý
* ''Diomedea exulans dabbenena'' Mathews, 1929 = [[albatros tristanský]]
* ''Diomedea exulans antipodensis'' Robertson and Warham, 1992 = [[albatros jižní]]
* ''Diomedea exulans gibsoni'' Robertson and Warham, 1992 = poddruh albatrosa jižního
* ''Diomedea exulans amsterdamensis'' Roux JP, Jouventin, Mougin, Stahl and Weimerskirch, 1983 = [[albatros amsterdamský]]
Následující článek následuje dělení IOC,<ref name=":2" /> ježto uznává výše zmíněné taxony jako druhy; pojednává tedy o ''Diomedea exulans'', resp. ''Diomedea exulans exulans''.

== Výskyt ==
Albatros stěhovavý má [[cirkumpolární rozšíření]] na jižní polokouli v Indickém, Tichém a Jižním oceánu, kde se vyskytuje od 22° j. š.<ref name="Scofield" /> až k zaledněnému pobřeží Antarktidy, kde ledové kry tvoří souvislejší ledovou pokrývku (tzv. ''{{Cizojazyčně|en|pack ice}}'').<ref name=":3" /> Hnízdí pouze na několika malých ostrovech mezi cca 46–55° j. š.<ref name=":3">{{Citace monografie
| příjmení2 = Robertson
| jméno2 = Hugh
| příjmení3 = Onley
| jméno3 = Derek
| titul = The Field Guide to the Birds of New Zealand
| vydavatel = Penguin Books
| místo = Auckland
| isbn = 9780143570929
| jazyk = en
| ref = Heather, Robertson & Onley
| příjmení1 = Heather
| jméno1 = Barrie
| rok = 2015
| strany = 230
}}</ref> Těmito ostrovy jsou [[Jižní Georgie]], [[Ostrovy prince Edvarda|Ostrovy Prince Edvarda]], [[Crozetovy ostrovy]], [[Kergueleny]] a ostrov [[Macquarie]].<ref name=":7">{{Citace elektronické monografie
| titul = Diomedea exulans
| url = https://www.iucnredlist.org/species/22698305/132640680
| vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species
| datum vydání = 2018
| datum přístupu = 2023-10-05
| doi = https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22698305A132640680.en
| jazyk = en
}}</ref> Možná je i přítomnost několika párů na [[Heardův ostrov|Heardově ostrově]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = ACAP Breeding Sites No. 21. Heard Island, the only sub-Antarctic island with an active volcano
| url = https://www.acap.aq/news/news-archive/2013-news-archive/acap-breeding-sites-no-21-heard-island-the-only-sub-antarctic-island-with-an-active-volcano
| vydavatel = The Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels
| datum přístupu = 2023-10-10
| jazyk = en
}}</ref>

Výjimečně se albatros stěhovavý zatoulá i na severní polokouli. [[Zbloudění|Zbloudilí]] jedinci byli pozorováni u Japonska, Kalifornie, Oregonu<ref name=":4" /> a evropských břehů (Belgie, Francie, Portugalsko).<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Crossing the line: albatrosses changing hemispheres
| url = https://www.acap.aq/news/news-archive/2010-news-archive/crossing-the-line-albatrosses-changing-hemispheres
| vydavatel = Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels
| místo = Australia
| datum vydání = 2023
| datum přístupu = 2023-10-10
| jazyk = en
}}</ref>


== Popis ==
== Popis ==
[[Soubor:Pelagornis sandersi compare size.png|vlevo|náhled|Srovnání velikosti [[Kondor andský|kondora andského]] (vlevo), ''[[Pelagornis sandersi]]'' (vpravo) s albatrosem stěhovavým (uprostřed)]]
Albatros stěhovavý má poměrně velkou [[hlava|hlavu]] a dlouhý silný [[zobák]].
Délka těla tohoto statného ptáka se pohybuje mezi 110–135 cm, váha kolísá mezi 6–11 kg a rozpětí křídel se pohybuje mezi 250–350 cm.<ref name="Scofield">{{Citace monografie
Tento druh má největší rozpětí [[křídlo|křídel]] ze všech současných ptáků, v průměru kolem 3,1 m. Největší ověřené rozpětí křídel přitom činí 3,63 m. Větším rozpětím křídel disponovali pouze někteří vyhynulí ptáci, jako byl argentinský [[miocén]]ní druh ''[[Argentavis]] magnificens'', jehož rozpětí činilo až přes 6 metrů a hmotnost přes 70 kilogramů.<ref>http://www.osel.cz/10143-velkolepy-argentinsky-ptak.html</ref> Díky svým obrovským křídlům může albatros stěhovavý trávit dlouhé hodiny ve [[vzduch]]u. Při [[plachtění]] bez mávání křídel využívá [[klouzavost]]i až 27.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení2 = Scofield
| titul = Archivovaná kopie
| jméno2 = Paul
| url = http://realtravel.com/antarctic_region-journals-j6623802.html
| titul = Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World
| datum přístupu = 2008-11-01
| vydavatel = Christopher Helm
| url archivu = https://web.archive.org/web/20080309185443/http://realtravel.com/antarctic_region-journals-j6623802.html
| místo = London
| datum archivace = 2008-03-09
| nedostupné = ano
| strany = 124
| isbn = 978-1-4081-3579-2
}}</ref> Za den může nalétat až tisíc kilometrů.
| jazyk = en
| ref = Scofield
| příjmení1 = Onley
| jméno1 = Derek
| rok = 2007
}}</ref>{{sfn|ref=Higgins|Marchant|Higgins|1990|p=266}} Samec i samice si jsou velmi podobní; samcovo křídlo je asi o 4 % delší samičino a tělo samců bývá o cca 20 % těžší.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Shaffer
| jméno = S. A.
| příjmení2 = Weimerskirch
| jméno2 = H.
| příjmení3 = Costa
| jméno3 = D. P.
| titul = Functional significance of sexual dimorphism in Wandering Albatrosses, Diomedea exulans: Sexual dimorphism in Wandering Albatrosses
| periodikum = Functional Ecology
| datum vydání = 2001-04
| ročník = 15
| číslo = 2
| strany = 203–210
| doi = 10.1046/j.1365-2435.2001.00514.x
| jazyk = en
| url = http://doi.wiley.com/10.1046/j.1365-2435.2001.00514.x
| datum přístupu = 2023-10-08
}}</ref> Jako maximální ověřené rozpětí křídel se udává 3,63 m,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Harper
| jméno = Peter C.
| příjmení2 = DKinskey
| jméno2 = F. C.
| příjmení3 = Duval
| jméno3 = Cleveland
| titul = Southern albatrosses and petrels: an identification guide
| vydavatel = Price Milburn for Victoria University Press
| místo = Wellington
| rok vydání = 1978
| počet stran =
| strany = 24
| isbn = 978-0-7055-0667-0
| jazyk = en
}}</ref><ref name=":0">{{Citace elektronické monografie
| titul = Largest wingspan for a bird species (living)
| url = https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/69469-largest-wingspan-of-any-living-species-of-bird
| vydavatel = Guinness World Records Limited
| datum vydání = 2023
| datum přístupu = 2023-10-05
| jazyk = en
}}</ref> což albatrosa stěhovavého dostalo až do [[Guinnessova kniha rekordů|Guinnessovy knihy rekordů]] coby největší rozpětí křídel žijícího ptáka.<ref name=":0" /> [[Zobák]] samců dosahuje cirka 150 mm, u samice 140 mm. Ocas je dlouhý kolem 200 mm.{{sfn|ref=Higgins|Marchant|Higgins|1990|p=278}}


Tento na první pohled mohutný pták má velkou [[hlava|hlavu]] a dlouhý silný [[zobák]]. Křídla jsou dlouhá, avšak velmi úzká, na konci zašpičatělá. Zobák má světle růžovou barvu, jeho konec je jemně nažloutlý. Nohy jsou taktéž světle růžové. Jak zobák, tak nohy se v době hnízdění barví do sytě růžové. [[Duhovka|Duhovky]] jsou hnědé.<ref name="Scofield" /><ref>{{Citace monografie
Tito ptáci mají velmi dobře vyvinutý čich, díky kterému dokážou ucítit kořist v podobě ryb plovoucích u hladiny hluboko pod nimi.<ref>https://www.stoplusjednicka.cz/kdo-na-ma-nos-sestice-zivocichu-s-vyjimecnym-cichem</ref>
| příjmení = Howell
| jméno = Steve N. G.
| titul = Petrels, albatrosses, and storm-petrels of North America: a photographic guide
| vydavatel = Princeton university press
| místo = Princeton (N.J.)
| rok vydání = 2012
| strany = 331
| isbn = 978-0-691-14211-1
| jazyk = en
}}</ref>
[[Soubor:Albatros hurleur portrait.jpg|náhled|Portrét albatrosa stěhovavého]]
Opeření hraje bílými, hnědými a černými barvami a může být poměrně variabilní. Hlava, tváře a šíje jsou sněhově bílé, i když střed šíje nebo korunky mohou být občas i hnědé. Hřbet je bílý, občas tmavě kropenatý. Ocas je bílý, někdy s černým koncem. Spodina je bílá, občas s hnědými pruhy. Svrchní strana křídel je hnědočerná a černými konci s různou měrou přimíchané bílé barvy ve střední části. Spodní strana křídel je bílá, avšak odtoková (spodní) hrana je černá, stejně jako konce křídel. Samice většinou mívá více hnědé barvy na hlavě a spodina bývá o něco bělejší. Nedospělí jedinci bývají tmavě hnědí až na bílé tváře, čelo, bradu a hrdlo. Svrchní strana křídel je zakončena černě, spodní strana křídel je stejná jako u dospělců.<ref name=":1">{{Citace monografie
| titul = Reader's Digest Complete book of New Zealand birds
| vydavatel = Reader's Digest
| místo = Auckland
| kapitola =
| strany = 58
| isbn = 094981962X
| jazyk = en
| ref = robertson2010
| příjmení1 = Robertson
| jméno1 = C. J. R.
| rok = 2010
| počet_stran = 320
}}</ref> Podle tradičního výkladu albatros stěhovavý prochází od nedospělé do dospělé fáze komplexní postupnou proměnou opeření, nicméně modernější zkoumání albatrosů z muzejních sbírek ukazují, že proměna z nedospělé hnědé fáze do převážně bílého dospělce je spíše náhlá.<ref name="Scofield" />


== Biologie ==
Pták je na délku asi 1,35 m dlouhý a váží mezi 6 a 12 kg. Samice jsou o něco menší než samci. Zaznamenán je také první let jednoho mláděte, při kterém vážilo 16,1 kg.
[[Soubor:Atterrissage.jpg|náhled|Albatros stěhovavý při přistávání]]
Jedná se o vysoce [[Pelagiál|pelagického]] mořského ptáka, který se přibližuje k pobřeží jen v době hnízdění.<ref name=":4">{{Citace periodika
| příjmení = del Hoyo
| jméno = Josep
| příjmení2 = Carboneras
| jméno2 = Carles
| příjmení3 = Jutglar
| jméno3 = Francesc
| titul = Wandering Albatross (Diomedea exulans), version 1.0
| periodikum = Birds of the World
| datum vydání = 2020
| issn = 2771-3105
| doi = 10.2173/bow.wanalb.01species_shared.bow.project_name
| jazyk = en
| url = https://birdsoftheworld.org/bow/species/wanalb/cur/introduction
| datum přístupu = 2023-10-08
}}</ref> Zatímco v hnízdních koloniích je sociální, na moři se často vyskytuje samostatně, případně v malých skupinkách. U bohatých zdrojů potravy jako jsou rybářské lodě, ze kterých rybáři vyhazují nechtěné úlovky a zbytky ryb zpět do moře, se může formovat do větších hejn.<ref name=":3" /> Výjimečné bylo pozorování hejna přibližně 500 albatrosů stěhovavých za rybářskou lodí u [[Ostrovy prince Edvarda|Ostrovů prince Edvarda]].<ref name=":4" />


V době hnízdění vydává pisklavé a bzučivé zvuky nebo mechanicky produkované zvuky pomocí klepáním zobáků. V případě vyrušení se projevuje hlasitým ''klop klop''. Na moři u potravních zdrojů vydává různé hrdelní haštěření. Novorozeňata vydávají jemné pípání, starší mláďata i vysoko položené pisklavé a klokotající zvuky.<ref name=":1" />
Dospělí ptáci jsou bílí s černobílými křídly. Zabarvení se s věkem mění. Samci mají křídla bělejší, jen jejich konce jsou černé.
[[Soubor: Grand Albatros MHNT.jpg|náhled|vlevo|Vajíčko druhu ''Diomedea exulans''.]]


== Ekologie ==
=== Potrava ===
[[Soubor:Sepia apama 2.jpg|vlevo|náhled|[[Sepie vějířovitá]] (''Sepia apama'') patří k časté kořisti albatrosa stěhovavého]]
Albatros stěhovavý požírá zejména [[chobotnice]], [[korýši|korýše]] a menší druhy [[ryby|ryb]], vyhledává také uhynulé mořské živočichy plovoucí na [[hladina|hladině]]. Hnízdí v početných [[kolonie|koloniích]] na mořských [[útes]]ech. Kuželovité [[Ptačí hnízdo|hnízdo]], které staví z nejrůznější [[vegetace]], může být v konečném stádiu až 0,5 m vysoké a 1 m široké.
Potravu shání výhradně na moři, kde loví hlavně [[Hlavonožci|hlavonožce]] a [[ryby]], ale také [[Korýši|korýše]] nebo [[Medúzovci|medúzovce]].<ref name=":4" /><ref name=":8">{{Citace periodika
| příjmení = Xavier
| jméno = J. C.
| příjmení2 = Croxall
| jméno2 = J. P.
| příjmení3 = Trathan
| jméno3 = P. N.
| titul = Feeding strategies and diets of breeding grey-headed and wandering albatrosses at South Georgia
| periodikum = Marine Biology
| datum vydání = 2003-08-01
| ročník = 143
| číslo = 2
| strany = 221–232
| issn = 1432-1793
| doi = 10.1007/s00227-003-1049-0
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1007/s00227-003-1049-0
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> Občas se krmí i na [[Mršina|mršinách]]. Potravu sbírá z hladiny moře nebo do 1 m pod vodní hladinou.<ref name=":4" /> Na ostrově Marion byla nejdůležitější kořistí [[krakatice Kondakova]] (''Kondakovia longimana'').<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Cooper
| jméno = J.
| příjmení2 = Henley
| jméno2 = S. R.
| příjmení3 = Klages
| jméno3 = N. T. W.
| titul = The diet of the Wandering Albatross Diomedea exulans at Subantarctic Marion Island
| periodikum = Polar Biology
| datum vydání = 1992-10-01
| ročník = 12
| číslo = 5
| strany = 477–484
| issn = 1432-2056
| doi = 10.1007/BF00238186
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1007/BF00238186
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> K dalším často pojídaným druhům hlavonožců patří [[sepie vějířovitá]] (''Sepia apama'') nebo krakatice rodů ''[[Histioteuthis]]'', ''[[Moroteuthis]]'' a ''[[Taonius]]'').<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Xavier
| jméno = J.
| příjmení2 = Croxall
| jméno2 = J.
| příjmení3 = Trathan
| jméno3 = P.
| titul = Inter-annual variation in the cephalopod component of the diet of the wandering albatross, Diomedea exulans, breeding at Bird Island, South Georgia
| periodikum = Marine Biology
| datum vydání = 2003-03-01
| ročník = 142
| číslo = 3
| strany = 611–622
| issn = 1432-1793
| doi = 10.1007/s00227-002-0962-y
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1007/s00227-002-0962-y
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> Z ryb lze zmínit [[Ledařka velkohlavá|ledařku velkohlavou]] (''Pseudochaenichthys georgianus''), [[Murénovka malooká|murénovku malookou]] (''Muraenolepis microps''), ledařku ''[[Chaenocephalus aceratus]]''<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Croxall
| jméno = J. P.
| příjmení2 = North
| jméno2 = A. W.
| příjmení3 = Prince
| jméno3 = P. A.
| titul = Fish prey of the Wandering Albatross Diomedea exulans at South Georgia
| periodikum = Polar Biology
| datum vydání = 1988-10-01
| ročník = 9
| číslo = 1
| strany = 9–16
| issn = 1432-2056
| doi = 10.1007/BF00441760
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1007/BF00441760
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> nebo [[Ledovka patagonská|ledovku patagonskou]] (''Dissostichus eleginoides''), která nicméně může patřit k důležitým potravním složkám díky vyhazování zbytků této ryby z rybářských lodí.<ref name=":6" /> K oblíbeným korýšům patří hlavně [[krunýřovka krillová]] (''Euphausia superba''), která u albatrosů z Jižní Georgie utvářela až 12 % potravy co do biomasy. V Jižní Georgii albatrosi pojídali i [[Medúzovci|medúzovce]] (''Scyphozoa'') utvářející kolem 10 % biomasy jejich potravy.<ref name=":8" />


Může se krmit ve dne i v noci. Zatímco v noci se zaměřuje hlavně na menší [[Bioluminiscence|bioluminescentní]] druhy hlavonožců, ve dne požírá větší druhy nebioluminescentních hlavonožců.<ref name=":5">{{Citace periodika
Klade do něj jediné, světle zbarvené [[vejce]] s tmavším skvrněním, které je asi 10 cm dlouhé a na jehož [[Inkubace vejce|inkubaci]] se střídavě podílejí oba rodiče. Mládě po vylíhnutí následně v jejich blízkosti setrvává celých 9 měsíců, což znamená, že pár může hnízdit maximálně jednou za dva roky. Albatros stěhovavý je poměrně dlouhověký pták, může se totiž dožít až 80 let.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Weimerskirch
| titul = Archivovaná kopie
| jméno = Henri
| url = http://www.70south.com/information/antarctic-animals/antarctic-birds/wanderingalbatross
| příjmení2 = Gault
| datum přístupu = 2008-11-01
| jméno2 = Agnès
| url archivu = https://web.archive.org/web/20081028215811/http://www.70south.com/information/antarctic-animals/antarctic-birds/wanderingalbatross
| příjmení3 = Cherel
| datum archivace = 2008-10-28
| nedostupné = ano
| jméno3 = Yves
| titul = PREY DISTRIBUTION AND PATCHINESS: FACTORS IN FORAGING SUCCESS AND EFFICIENCY OF WANDERING ALBATROSSES
}}</ref>
| periodikum = Ecology
| datum vydání = 2005-10
| ročník = 86
| číslo = 10
| strany = 2611–2622
| issn = 0012-9658
| doi = 10.1890/04-1866
| jazyk = en
| url = http://doi.wiley.com/10.1890/04-1866
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> Nezřídka se krmí společně s ostatními druhy [[Trubkonosí|trubkonosých]], jimž je albatros stěhovavý dominantní.<ref name=":4" /> Podobně následuje i [[Kytovci|kytovce]] jako jsou [[Kosatka dravá|kosatky dravé]] a [[Vorvaň obrovský|vorvani]], na jejichž zbytcích potravy se krmí.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Hodges
| jméno1 = C. L.
| příjmení2 = Woehler
| jméno2 = E. J.
| titul = Associations between seabirds and cetaceans in the Australian sector of the Southern Indian Ocean
| periodikum = Marine Ornitholog
| ročník = 22
| číslo = 2
| datum_vydání = 1994
| strany = 205–212
| url = https://alp.lib.sun.ac.za/handle/123456789/25917
| datum_přístupu = 2023-10-09
| jazyk = en
}}</ref> Albatros stěhovavý se může stát obětí [[Kleptoparazitismus|kleptoparazitismu]] [[Chaluha subantarktická|chaluhy subantarktické]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Spear
| jméno = Larry B.
| příjmení2 = Howell
| jméno2 = Steve N. G.
| příjmení3 = Oedekoven
| jméno3 = Cornelia S.
| titul = Kleptoparasitism by Brown Skuas on Albatrosses and Giant-Petrels in the Indian Ocean
| periodikum = The Auk
| datum vydání = 1999
| ročník = 116
| číslo = 2
| strany = 545–548
| issn = 0004-8038
| doi = 10.2307/4089389
| jazyk = en
| url = https://www.jstor.org/stable/4089389
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> Vedle zraku albatros stěhovavý využívá k lokaci potravy i svůj velmi dobře vyvinutý čich. Experimenty bylo zjištěno, že může zachytit pach kořisti až na nejméně 20km vzdálenost a zhruba v polovině případů albatros stěhovavý využívá k prvotnímu určení lokace kořisti právě čich.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Nevitt
| jméno = Gabrielle A.
| příjmení2 = Losekoot
| jméno2 = Marcel
| příjmení3 = Weimerskirch
| jméno3 = Henri
| titul = Evidence for olfactory search in wandering albatross, Diomedea exulans
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| datum vydání = 2008-03-25
| ročník = 105
| číslo = 12
| strany = 4576–4581
| issn = 0027-8424
| pmid = 18326025
| doi = 10.1073/pnas.0709047105
| jazyk = en
| url = https://pnas.org/doi/full/10.1073/pnas.0709047105
| datum přístupu = 2023-10-07
}}</ref>


== Reference ==
=== Hnízdění ===
[[Soubor:Wandering Albatross nest on Prion Island, South Georgia (5746595969).jpg|náhled|Inkubující albatros]]
Hnízdní cyklus albatrosa stěhovavého zabírá kolem 12 měsíců.<ref name=":1" /><ref name=":6">{{Citace elektronické monografie
| titul = Wandering Albatross
| url = https://www.acap.aq/acap-species/304-wandering-albatross/file
| vydavatel = Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels
| datum přístupu = 2023-10-10
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20230326225232/https://www.acap.aq/acap-species/304-wandering-albatross/file
| datum archivace = 2023-03-26
}}</ref> Většina jedinců proto hnízdí pouze jednou za dva roky. V případě raného úmrtí mláděte typicky zahnizďují následující rok. Na dvouroční hnízdící cyklus je navázáno i přepeřování, ke kterému také dochází jen co dva roky typicky v době, kdy nehnízdí.<ref name=":1" /> K zahnízdění dochází ve spoře osídlených [[Ptačí kolonie|koloniích]] do 30 hnízd na hektar, které se nachází na opuštěných ostrovech daleko od pevniny. Typické hnízdní stanoviště představují mírné zatravněné svahy na exponovaných místech, která albatrosům umožňují dobré přistávání i vzlet, které jsou vzhledem k velikosti ptáků poměrně náročné. Občas se hnízdní kolonie albatrosa stěhovavého mohou volně mísit s koloniemi [[Buřňákovití|buřňáků]] z rodu ''[[Macronectes]].''<ref name=":4" /> Hnízdí období začíná v listopadu, kdy se do kolonie nejdříve navrací samci.<ref name=":4" /> Ti začnou s opravou [[Ptačí hnízdo|hnízda]] z loňského období (v případě nového páru začnou se stavbou nového hnízda). Hnízdo představuje kuželovitá struktura s důlkem uprostřed. Bývá postaveno z [[Lipnicovité|trav]], [[Mechy|mechů]], kořínků a hlíny. Průměr hnízda u země bývá kolem 70–100 cm, u vrcholu 40–50 cm, výška hnízda dosahuje 20–50 cm. Samice se připojí ke stavebním pracím na hnízdě asi 1–2 dny před snášením a později se na opravných pracích podílí i mládě.{{sfn|ref=Higgins|Marchant|Higgins|1990|p=274}} Albatros stěhovavý utváří monogamní, dlouhodobé, často doživotní páry.<ref name=":1" /> Bylo nicméně zaznamenáno vynucené páření i extrapárová kopulace. Na Crozetových ostrovech bylo 11 % ptáčat narozeno v důsledku extrapárové kopulace.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Jouventin
| jméno = Pierre
| příjmení2 = Charmantier
| jméno2 = Anne
| příjmení3 = Dubois
| jméno3 = Marie-Pierre
| titul = Extra-pair paternity in the strongly monogamous Wandering Albatross Diomedea exulans has no apparent benefits for females: Extra-pair paternity in Wandering Albatrosses
| periodikum = Ibis
| datum vydání = 2006-09-22
| ročník = 149
| číslo = 1
| strany = 67–78
| doi = 10.1111/j.1474-919X.2006.00597.x
| jazyk = en
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1474-919X.2006.00597.x
| datum přístupu = 2023-10-08
}}</ref> Vyznačují se vysokou věrností hnízdišti a na tom samém místě zahnizďují rok co rok.<ref name=":1" />
[[Soubor:SGI-2016-South Georgia (Prion Island)–Wandering albatross (Diomedea exulans) 08.jpg|vlevo|náhled|Namlouvací rituál albatrosa stěhovavého]]
Tvorbu i udržování stávajícího páru doprovází vysoce komplexní a ritualizované námluvy. Většina z nich se děje na souši, avšak část se odehrává i na oceánské hladině. Na vodě patří k typickým námluvním prvkům klapání nebo „mečování“ zobáky, uklánění nebo vzájemný [[preening]]. Typický vizuální namlouvací prvek na souši započne samec, který se rovně vztyčí čelem k samici, která následuje jeho příkladu a zaujme stejný postoj o několik metrů dále. Oba partneři napřímí svá dlouhá křídla do stran s konečky směřujícími směrem k partnerovi. Oba ptáci vztyčí a roztáhnou svůj ocas a začnou přešlapovat na místě a pomalu se otáčí kolem vlastní osy. Partneři se přitom střídavě naklání kupředu, rozvibrují zobáky a produkují zvláštní bzučivý zvuk. Toto pózování je zakončeno natáhnutím hlavy k nebi, mohutným výdechem s pisklavým zvukem, mocným nádechem a schováném zobáku do hrudního peří. Po tomto pózování může nastat kopulace. Mladí nezadaní samci tyto vizuální pózy používají v malých skupinkách o dvou či třech samcích k nalákání pozornosti samic. Zatímco zadané páry již inkubují, mladí ptáci pokračují v namlouvacích tancích až do doby, kdy jsou mláďata ponechávána samotná na hnízdě.<ref name=":1" />
[[Soubor:Poussin grand Albatros Crozet 02.jpg|náhled|Mládě na Crozetových ostrovech]]
Po kopulaci se pár rozlétá na moře, kde se krmí. Energii potřebuje nabrat hlavě samice, která pracuje na tvorbě velmi velkého vejce. Po 5–18 dnech se navrací na kolonie, kde v prosinci a lednu dochází ke kladení jednoho bílého vejce<ref name=":4" /> o rozměru kolem 130×80 mm a váze kolem 480 g.{{sfn|ref=Higgins|Marchant|Higgins|1990|p=274-275}} [[Inkubace vejce|Inkubace]] trvá kolem 78–80 dní. Partneři se v sezení na vejcích střídají ve 2–3 týdenních směnách. První inkubační směnu obstarává samec, zatímco samice se rozletí na moře vykrmit po energeticky náročném nakladení vejce. Novorozená ptáčata jsou obalena bílých prachovým peřím a rodiče jej střídavě zahřívají po dalších 4–5 týdnů, načež je ptáče ponecháno na hnízdě o samotě a partneři se průběžně vrací každých několik dní ptáče nakrmit regurgitací potravy. Ptáčata vzlétávají ve stáří kolem 278 dnů, kdy dosahují váhy kolem 8,9 kg.<ref name=":4" /> Následujících několik let stráví na moři, načež se vrací do své natální kolonie, kde si začnou hledat partnera.<ref name=":1" /> Poprvé se do kolonie vrací typicky v 5–7 letech, i když v Jižní Georgii byli zpět v kolonii pozorování již 3 letí ptáci<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Pickering
| jméno = S. P. C.
| titul = Attendance patterns and behaviour in relation to experience and pair-bond formation in the Wandering Albatross Diomedea exulans at South Georgia
| periodikum = Ibis
| datum vydání = 2008-04-03
| ročník = 131
| číslo = 2
| strany = 183–195
| doi = 10.1111/j.1474-919X.1989.tb02761.x
| jazyk = en
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1474-919X.1989.tb02761.x
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> a naopak na Crozetových ostroveh se albatrosi vraceli prvně až ve 14 letech.<ref name=":6" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Weimerskirch
| jméno = Henri
| příjmení2 = Jouventin
| jméno2 = Pierre
| titul = Population Dynamics of the Wandering Albatross, Diomedea exulans, of the Crozet Islands: Causes and Consequences of the Population Decline
| periodikum = Oikos
| datum vydání = 1987
| ročník = 49
| číslo = 3
| strany = 315–322
| issn = 0030-1299
| doi = 10.2307/3565767
| url = https://www.jstor.org/stable/3565767
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> Poprvé může zahnízdit v 8. roce života, typicky však zahnízdí ještě o několik let později.<ref name=":1" />

=== Pohyb ===
[[Soubor:Scaling-of-Soaring-Seabirds-and-Implications-for-Flight-Abilities-of-Giant-Pterosaurs-pone.0005400.s005.ogv|náhled|Těžkopádný rozlet albatrosa stěhovavého; křídly mává jen z počátku, když se potřebuje dostat do vzduchu|vlevo]]
Albatros stěhovavý dokáže umě využívat techniky [[Dynamické plachtění|dynamického plachtění]] a [[Svahové proudění|svahového proudění]], které mu umožňují pokrývat obrovské vzdálenosti bez mávání křídel.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sachs
| jméno = Gottfried
| příjmení2 = Traugott
| jméno2 = Johannes
| příjmení3 = Nesterova
| jméno3 = Anna P.
| titul = Flying at No Mechanical Energy Cost: Disclosing the Secret of Wandering Albatrosses
| periodikum = PLOS ONE
| datum vydání = 5. 9. 2012
| ročník = 7
| číslo = 9
| strany = e41449
| issn = 1932-6203
| pmid = 22957014
| doi = 10.1371/journal.pone.0041449
| jazyk = en
| url = https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0041449
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Richardson
| jméno = Philip L.
| titul = How do albatrosses fly around the world without flapping their wings?
| periodikum = Progress in Oceanography
| datum vydání = 2011-01-01
| ročník = 88
| číslo = 1
| strany = 46–58
| issn = 0079-6611
| doi = 10.1016/j.pocean.2010.08.001
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0079661110001072
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> Albatros udržuje křídla v roztažené pozici díky šlachám, které křídla uzamknou v roztažené pozici, takže albatros nepotřebuje k udržování roztažených křídel používat svaly a nespotřebová tak prakticky žádnou energii. V době hnízdění albatros stěhovavý rutinně zalétá za potravou i tisíce kilometrů daleko. Při satelitním sledování inkubujících albatrosů stěhovavých tito ptáci během jediného lovného letu za potravou překonali vzdálenosti 3600–15 000 km, letěli rychlostí až 80 km/h a uletěli až 900 km za den.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Jouventin
| jméno = Pierre
| příjmení2 = Weimerskirch
| jméno2 = Henri
| titul = Satellite tracking of Wandering albatrosses
| periodikum = Nature
| datum vydání = 1990-02
| ročník = 343
| číslo = 6260
| strany = 746–748
| issn = 1476-4687
| doi = 10.1038/343746a0
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/343746a0
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> V době inkubace albatros stěhovavý létá za kořistí dále než během zahřívání mláďat.<ref name=":5" />

Po skončení hnízdění se albatrosi rozletí po veškeré ploše svého výskytu, přičemž se běžně stává, že obletí celou zeměkouli.<ref name=":4" /> Studie 13 nedospělých albatrosů stěhovavých odhalila, že průměrný albatros v prvních 12 měsících po vylétnutí z hnízda uletí 183 000 km, tedy průměrně kolem 500 km za den.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Weimerskirch
| jméno = Henri
| příjmení2 = Åkesson
| jméno2 = Susanne
| příjmení3 = Pinaud
| jméno3 = David
| titul = Postnatal dispersal of wandering albatrosses Diomedea exulans : implications for the conservation of the species
| periodikum = Journal of Avian Biology
| datum vydání = 2006-01
| ročník = 37
| číslo = 1
| strany = 23–28
| doi = 10.1111/j.2006.0908-8857.03675.x
| jazyk = en
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.2006.0908-8857.03675.x
| datum přístupu = 2023-10-09
}}</ref> Obecně se dá konstatovat, že nedospělí jedinci zalétávají jižněji než dospělci.<ref name=":4" />

== Ohrožení a početnost ==
[[Soubor:Macquarie Island, 1955. A wandering albatross and its chick. These birds are very tame and seem to like human company (6433730453).jpg|náhled|Fotografování albatrosa stěhovavého na ostrově Macquarie (1955)]]
Albatros stěhovavý patří ke [[Zranitelný taxon|zranitelným druhům]], jehož populace je na ústupu. Na vině je především interakce s [[Rybolov na dlouhou lovnou šňůru|rybáři lovícími na dlouhé šňůry]].<ref name=":7" /><ref name=":6" /> Háčky tahající zachycenou kořist po hladině nebo těsně pod ní lákají pozornost albatrosů, kteří po kořisti chňapnou, avšak společně společně s kořistí se zachytí na háček, který albatrosa stáhne pod vodu a pták se utopí. Jen v Jižní Georgii celková populace klesla mezi lety 1984–2004 o 30 % a mezi lety 2004–2015 o dalších 18 %. Tato populace přitom představuje asi čtvrtinu globální populace. Celková početnost druhu se odhaduje na cirka 6000 párů, což odpovídá asi 20 100 jedinců. Na ostrově Marion se nachází 1900 párů (odhad z roku 2013), Ostrov Prince Edvarda hostí 1800 párů (2008), Kergueleny mají 350 párů, v Jižní Georgii se nachází 1550 párů (2006), Crozetovy ostrovy osidluje kolem 340 párů a na ostrově Macquarie se nachází kolonie o pouhých 4 párech.<ref name=":7" />

Na základě kostí albatrosů stěhovavých nalezených v jeskyni na západě ostrova Macquarie se dá vyvodit, že námořníci, kteří v 19. století využívali Macquarie jako svou základnu, měli albatrosy ve svém jídelníčku a tehdejší kolonie byla mnohem větší než pouhých několik párů, jak je tomu dnes. Vzhledem k hnízdištím ve vyšších polohách opuštěných ostrovů nejsou hnízda albatrosů stěhovavých přímo ohrožena lidmi ani oceánem ([[tsunami]] atp.). Mohou je však ohrozit invazivní druhy savců, které tam člověk zanesl, i když negativní vliv těchto živočichů na hnízdní kolonie zatím nebyl prokázán. Jedná se hlavně o zdivočelé populace [[Kočka domácí|koček domácích]], které jsou přítomné na Kerguelenech i [[Île aux Cochons]] (Prasečí ostrov, součást [[Crozetovy ostrovy|Crozetů]]), [[krysy]] (přítomné mj. na Kerguelenech, [[Île de la Possession]] a v Jižní Georgii) a [[Myš domácí|myší domácích]] (ostrov Marion, Kergueleny, Île de la Possession, Île aux Cochons).<ref name=":6" />

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />
<references />


== Literatura ==
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
* Burnie, D. (2002): ''Zvíře''; str. 270. A Dorling Kindersley Book. {{ISBN|80-242-0862-8}}
| příjmení2 = Robertson
| jméno2 = Hugh
| příjmení3 = Onley
| jméno3 = Derek
| titul = The Field Guide to the Birds of New Zealand
| vydavatel = Penguin Books
| místo = Auckland
| isbn = 9780143570929
| jazyk = en
| ref = Heather, Robertson & Onley
| příjmení1 = Heather
| jméno1 = Barrie
| rok = 2015
}}
* {{Citace monografie
| autor = Kolektiv autorů
| titul = Reader's digest complete book of New Zealand birds
| editoři = C. J. R. Robertson
| vydavatel = Reader's Digest Service Pty Limited
| místo = Wellington
| strany =
| isbn = 0-474-00048-6
| jazyk = en
| rok = 2010
| ref = Reader
}}
* {{Citace monografie
| příjmení2 = Higgins
| jméno2 = P. J.
| titul = Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels
| url = https://nzbirdsonline.org.nz/sites/all/files/052_Wandering%20Albatross.pdf
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Melbourne
| svazek = 2
| isbn = 9780195530681
| jazyk = en
| ref = Higgins
| příjmení1 = Marchant
| jméno1 = S.
| rok = 1990
}}
*{{Citace monografie
| příjmení2 = Scofield
| jméno2 = Paul
| titul = Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World
| vydavatel = Christopher Helm
| místo = London
| strany =
| isbn = 978-1-4081-3579-2
| jazyk = en
| příjmení1 = Onley
| jméno1 = Derek
| rok = 2007
}}


== Externí odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* [https://nzbirdsonline.org.nz/species/wandering-albatross Profil druhu v Encyklopedii novozélandského ptactva] {{en}}


{{Pahýl}}
{{Taxonbar|from=Q208682}}
{{Taxonbar|from=Q208682}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
Řádek 63: Řádek 602:


[[Kategorie:Albatrosovití]]
[[Kategorie:Albatrosovití]]
[[Kategorie:Ptáci Jižního oceánu]]

Verze z 10. 10. 2023, 06:32

Jak číst taxoboxAlbatros stěhovavý
alternativní popis obrázku chybí
Albatros stěhovavý u tasmánských břehů
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádtrubkonosí (Procellariiformes)
Čeleďalbatrosovití (Diomedeidae)
Rodalbatros (Diomedea)
Binomické jméno
Diomedea exulans
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albatros stěhovavý (Diomedea exulans) je mohutný mořský pták z čeledi albatrosovití, jehož rozpětí křídel dosahuje až 3,6 m, což je vůbec největší rozpětí křídel mezi všemi ptáky. Takovému rozpětí se přibližuje jen pelikán bílý a úzce příbuzný albatros královský. Albatros stěhovavý se vyskytuje v jižních oblastech všech oceánů jižní polokoule od souvislé mořské ledové pokrývky Antarktidy až po cirka 22° j. š., vzácněji může zalétnou i blíže k rovníku a zcela výjimečně až na severní polokouli. Opeřené těla je převážně sněhově bílé, křídla bývají shora pokryta různým množstvím černého peří, podél hran spodní strany křídel se vine černá linka. Výrazný silný zobák je světle růžový.

Tento pták tráví většinu života na moři a na souš přilétá pouze za účelem hnízdění. Díky dokonalému zvládnutí plachtících technik dokáže využívat silných větrů k překonávání obrovských vzdáleností; nedospělci uletí v průměru 183 000 km ročně. Hnízdí v řídce osídlených koloniích na opuštěných ostrovech jako jsou Jižní Georgie, Ostrovy Prince Edvarda, Crozetovy ostrovy, Kergueleny a ostrov Macquarie. Samice klade pouze jedno velké bílé vejce. Jedná se o klasické K-stratégy, jejichž hnízdní cyklus zabírá kolem 12 měsíců. Zahnizďují jen jednou za dva roky a se svým partnerem utváří celoživotní monogamní páry. Námluvy doprovází komplexní vizuální rituály. Živá se hlavně hlavonožci a rybami, někdy i korýši nebo žahavci. Jedná se o zranitelný druh, jehož populace klesá hlavně v důsledku interakcí s rybáři lovícími na dlouhé šňůry.

Systematika

Druh poprvé popsal již Carl Linné v roce 1758 v 10. vydání Systema Naturae. Linné svůj popis založil na exempláři z Mysu Dobré naděje a nově popsaný druh pojmenoval jako Diomedea exulans.[2] Druhové jméno exulans v latině znamená stěhovavý.[3] Po dlouhou dobu byl albatros stěhovavý považován za monotypický taxon, nicméně časem se začaly vynořovat návrhy na vydělení poddruhů nebo dokonce rozdělit albatrosa stěhovavého na více druhů − např. Roux et al. v roce 1983 navrhli vydělit populaci z ostrova Nový Amsterdam do samostatného druhu.[4]´Robertson & Nunn roku 1966 přišli s návrhem rozdělit albatrosa stěhovavého hned na 5 druhů.[5] Debata pokračuje dodnes a na počtu druhů a poddruhů se vědecké autority neshodnou. Markantní je hlavně rozdíl mezi Clementsovým checklistem, který rozeznává hned 5 poddruhů (viz seznam poddruhů níže);[6] na druhé straně spektra stojí IOC Wordlist, který druhový komplex D. exulans rozděluje na 4 druhy a 1 poddruh (viz taxony za rovnítkem):[7]

  • Diomedea exulans exulans Linnaeus, 1758 = albatros stěhovavý
  • Diomedea exulans dabbenena Mathews, 1929 = albatros tristanský
  • Diomedea exulans antipodensis Robertson and Warham, 1992 = albatros jižní
  • Diomedea exulans gibsoni Robertson and Warham, 1992 = poddruh albatrosa jižního
  • Diomedea exulans amsterdamensis Roux JP, Jouventin, Mougin, Stahl and Weimerskirch, 1983 = albatros amsterdamský

Následující článek následuje dělení IOC,[7] ježto uznává výše zmíněné taxony jako druhy; pojednává tedy o Diomedea exulans, resp. Diomedea exulans exulans.

Výskyt

Albatros stěhovavý má cirkumpolární rozšíření na jižní polokouli v Indickém, Tichém a Jižním oceánu, kde se vyskytuje od 22° j. š.[8] až k zaledněnému pobřeží Antarktidy, kde ledové kry tvoří souvislejší ledovou pokrývku (tzv. pack ice).[9] Hnízdí pouze na několika malých ostrovech mezi cca 46–55° j. š.[9] Těmito ostrovy jsou Jižní Georgie, Ostrovy Prince Edvarda, Crozetovy ostrovy, Kergueleny a ostrov Macquarie.[10] Možná je i přítomnost několika párů na Heardově ostrově.[11]

Výjimečně se albatros stěhovavý zatoulá i na severní polokouli. Zbloudilí jedinci byli pozorováni u Japonska, Kalifornie, Oregonu[12] a evropských břehů (Belgie, Francie, Portugalsko).[13]

Popis

Srovnání velikosti kondora andského (vlevo), Pelagornis sandersi (vpravo) s albatrosem stěhovavým (uprostřed)

Délka těla tohoto statného ptáka se pohybuje mezi 110–135 cm, váha kolísá mezi 6–11 kg a rozpětí křídel se pohybuje mezi 250–350 cm.[8][14] Samec i samice si jsou velmi podobní; samcovo křídlo je asi o 4 % delší samičino a tělo samců bývá o cca 20 % těžší.[15] Jako maximální ověřené rozpětí křídel se udává 3,63 m,[16][17] což albatrosa stěhovavého dostalo až do Guinnessovy knihy rekordů coby největší rozpětí křídel žijícího ptáka.[17] Zobák samců dosahuje cirka 150 mm, u samice 140 mm. Ocas je dlouhý kolem 200 mm.[18]

Tento na první pohled mohutný pták má velkou hlavu a dlouhý silný zobák. Křídla jsou dlouhá, avšak velmi úzká, na konci zašpičatělá. Zobák má světle růžovou barvu, jeho konec je jemně nažloutlý. Nohy jsou taktéž světle růžové. Jak zobák, tak nohy se v době hnízdění barví do sytě růžové. Duhovky jsou hnědé.[8][19]

Portrét albatrosa stěhovavého

Opeření hraje bílými, hnědými a černými barvami a může být poměrně variabilní. Hlava, tváře a šíje jsou sněhově bílé, i když střed šíje nebo korunky mohou být občas i hnědé. Hřbet je bílý, občas tmavě kropenatý. Ocas je bílý, někdy s černým koncem. Spodina je bílá, občas s hnědými pruhy. Svrchní strana křídel je hnědočerná a černými konci s různou měrou přimíchané bílé barvy ve střední části. Spodní strana křídel je bílá, avšak odtoková (spodní) hrana je černá, stejně jako konce křídel. Samice většinou mívá více hnědé barvy na hlavě a spodina bývá o něco bělejší. Nedospělí jedinci bývají tmavě hnědí až na bílé tváře, čelo, bradu a hrdlo. Svrchní strana křídel je zakončena černě, spodní strana křídel je stejná jako u dospělců.[20] Podle tradičního výkladu albatros stěhovavý prochází od nedospělé do dospělé fáze komplexní postupnou proměnou opeření, nicméně modernější zkoumání albatrosů z muzejních sbírek ukazují, že proměna z nedospělé hnědé fáze do převážně bílého dospělce je spíše náhlá.[8]

Biologie

Albatros stěhovavý při přistávání

Jedná se o vysoce pelagického mořského ptáka, který se přibližuje k pobřeží jen v době hnízdění.[12] Zatímco v hnízdních koloniích je sociální, na moři se často vyskytuje samostatně, případně v malých skupinkách. U bohatých zdrojů potravy jako jsou rybářské lodě, ze kterých rybáři vyhazují nechtěné úlovky a zbytky ryb zpět do moře, se může formovat do větších hejn.[9] Výjimečné bylo pozorování hejna přibližně 500 albatrosů stěhovavých za rybářskou lodí u Ostrovů prince Edvarda.[12]

V době hnízdění vydává pisklavé a bzučivé zvuky nebo mechanicky produkované zvuky pomocí klepáním zobáků. V případě vyrušení se projevuje hlasitým klop klop. Na moři u potravních zdrojů vydává různé hrdelní haštěření. Novorozeňata vydávají jemné pípání, starší mláďata i vysoko položené pisklavé a klokotající zvuky.[20]

Potrava

Sepie vějířovitá (Sepia apama) patří k časté kořisti albatrosa stěhovavého

Potravu shání výhradně na moři, kde loví hlavně hlavonožce a ryby, ale také korýše nebo medúzovce.[12][21] Občas se krmí i na mršinách. Potravu sbírá z hladiny moře nebo do 1 m pod vodní hladinou.[12] Na ostrově Marion byla nejdůležitější kořistí krakatice Kondakova (Kondakovia longimana).[22] K dalším často pojídaným druhům hlavonožců patří sepie vějířovitá (Sepia apama) nebo krakatice rodů Histioteuthis, Moroteuthis a Taonius).[23] Z ryb lze zmínit ledařku velkohlavou (Pseudochaenichthys georgianus), murénovku malookou (Muraenolepis microps), ledařku Chaenocephalus aceratus[24] nebo ledovku patagonskou (Dissostichus eleginoides), která nicméně může patřit k důležitým potravním složkám díky vyhazování zbytků této ryby z rybářských lodí.[25] K oblíbeným korýšům patří hlavně krunýřovka krillová (Euphausia superba), která u albatrosů z Jižní Georgie utvářela až 12 % potravy co do biomasy. V Jižní Georgii albatrosi pojídali i medúzovce (Scyphozoa) utvářející kolem 10 % biomasy jejich potravy.[21]

Může se krmit ve dne i v noci. Zatímco v noci se zaměřuje hlavně na menší bioluminescentní druhy hlavonožců, ve dne požírá větší druhy nebioluminescentních hlavonožců.[26] Nezřídka se krmí společně s ostatními druhy trubkonosých, jimž je albatros stěhovavý dominantní.[12] Podobně následuje i kytovce jako jsou kosatky dravé a vorvani, na jejichž zbytcích potravy se krmí.[27] Albatros stěhovavý se může stát obětí kleptoparazitismu chaluhy subantarktické.[28] Vedle zraku albatros stěhovavý využívá k lokaci potravy i svůj velmi dobře vyvinutý čich. Experimenty bylo zjištěno, že může zachytit pach kořisti až na nejméně 20km vzdálenost a zhruba v polovině případů albatros stěhovavý využívá k prvotnímu určení lokace kořisti právě čich.[29]

Hnízdění

Inkubující albatros

Hnízdní cyklus albatrosa stěhovavého zabírá kolem 12 měsíců.[20][25] Většina jedinců proto hnízdí pouze jednou za dva roky. V případě raného úmrtí mláděte typicky zahnizďují následující rok. Na dvouroční hnízdící cyklus je navázáno i přepeřování, ke kterému také dochází jen co dva roky typicky v době, kdy nehnízdí.[20] K zahnízdění dochází ve spoře osídlených koloniích do 30 hnízd na hektar, které se nachází na opuštěných ostrovech daleko od pevniny. Typické hnízdní stanoviště představují mírné zatravněné svahy na exponovaných místech, která albatrosům umožňují dobré přistávání i vzlet, které jsou vzhledem k velikosti ptáků poměrně náročné. Občas se hnízdní kolonie albatrosa stěhovavého mohou volně mísit s koloniemi buřňáků z rodu Macronectes.[12] Hnízdí období začíná v listopadu, kdy se do kolonie nejdříve navrací samci.[12] Ti začnou s opravou hnízda z loňského období (v případě nového páru začnou se stavbou nového hnízda). Hnízdo představuje kuželovitá struktura s důlkem uprostřed. Bývá postaveno z trav, mechů, kořínků a hlíny. Průměr hnízda u země bývá kolem 70–100 cm, u vrcholu 40–50 cm, výška hnízda dosahuje 20–50 cm. Samice se připojí ke stavebním pracím na hnízdě asi 1–2 dny před snášením a později se na opravných pracích podílí i mládě.[30] Albatros stěhovavý utváří monogamní, dlouhodobé, často doživotní páry.[20] Bylo nicméně zaznamenáno vynucené páření i extrapárová kopulace. Na Crozetových ostrovech bylo 11 % ptáčat narozeno v důsledku extrapárové kopulace.[31] Vyznačují se vysokou věrností hnízdišti a na tom samém místě zahnizďují rok co rok.[20]

Namlouvací rituál albatrosa stěhovavého

Tvorbu i udržování stávajícího páru doprovází vysoce komplexní a ritualizované námluvy. Většina z nich se děje na souši, avšak část se odehrává i na oceánské hladině. Na vodě patří k typickým námluvním prvkům klapání nebo „mečování“ zobáky, uklánění nebo vzájemný preening. Typický vizuální namlouvací prvek na souši započne samec, který se rovně vztyčí čelem k samici, která následuje jeho příkladu a zaujme stejný postoj o několik metrů dále. Oba partneři napřímí svá dlouhá křídla do stran s konečky směřujícími směrem k partnerovi. Oba ptáci vztyčí a roztáhnou svůj ocas a začnou přešlapovat na místě a pomalu se otáčí kolem vlastní osy. Partneři se přitom střídavě naklání kupředu, rozvibrují zobáky a produkují zvláštní bzučivý zvuk. Toto pózování je zakončeno natáhnutím hlavy k nebi, mohutným výdechem s pisklavým zvukem, mocným nádechem a schováném zobáku do hrudního peří. Po tomto pózování může nastat kopulace. Mladí nezadaní samci tyto vizuální pózy používají v malých skupinkách o dvou či třech samcích k nalákání pozornosti samic. Zatímco zadané páry již inkubují, mladí ptáci pokračují v namlouvacích tancích až do doby, kdy jsou mláďata ponechávána samotná na hnízdě.[20]

Mládě na Crozetových ostrovech

Po kopulaci se pár rozlétá na moře, kde se krmí. Energii potřebuje nabrat hlavě samice, která pracuje na tvorbě velmi velkého vejce. Po 5–18 dnech se navrací na kolonie, kde v prosinci a lednu dochází ke kladení jednoho bílého vejce[12] o rozměru kolem 130×80 mm a váze kolem 480 g.[32] Inkubace trvá kolem 78–80 dní. Partneři se v sezení na vejcích střídají ve 2–3 týdenních směnách. První inkubační směnu obstarává samec, zatímco samice se rozletí na moře vykrmit po energeticky náročném nakladení vejce. Novorozená ptáčata jsou obalena bílých prachovým peřím a rodiče jej střídavě zahřívají po dalších 4–5 týdnů, načež je ptáče ponecháno na hnízdě o samotě a partneři se průběžně vrací každých několik dní ptáče nakrmit regurgitací potravy. Ptáčata vzlétávají ve stáří kolem 278 dnů, kdy dosahují váhy kolem 8,9 kg.[12] Následujících několik let stráví na moři, načež se vrací do své natální kolonie, kde si začnou hledat partnera.[20] Poprvé se do kolonie vrací typicky v 5–7 letech, i když v Jižní Georgii byli zpět v kolonii pozorování již 3 letí ptáci[33] a naopak na Crozetových ostroveh se albatrosi vraceli prvně až ve 14 letech.[25][34] Poprvé může zahnízdit v 8. roce života, typicky však zahnízdí ještě o několik let později.[20]

Pohyb

Těžkopádný rozlet albatrosa stěhovavého; křídly mává jen z počátku, když se potřebuje dostat do vzduchu

Albatros stěhovavý dokáže umě využívat techniky dynamického plachtění a svahového proudění, které mu umožňují pokrývat obrovské vzdálenosti bez mávání křídel.[35][36] Albatros udržuje křídla v roztažené pozici díky šlachám, které křídla uzamknou v roztažené pozici, takže albatros nepotřebuje k udržování roztažených křídel používat svaly a nespotřebová tak prakticky žádnou energii. V době hnízdění albatros stěhovavý rutinně zalétá za potravou i tisíce kilometrů daleko. Při satelitním sledování inkubujících albatrosů stěhovavých tito ptáci během jediného lovného letu za potravou překonali vzdálenosti 3600–15 000 km, letěli rychlostí až 80 km/h a uletěli až 900 km za den.[37] V době inkubace albatros stěhovavý létá za kořistí dále než během zahřívání mláďat.[26]

Po skončení hnízdění se albatrosi rozletí po veškeré ploše svého výskytu, přičemž se běžně stává, že obletí celou zeměkouli.[12] Studie 13 nedospělých albatrosů stěhovavých odhalila, že průměrný albatros v prvních 12 měsících po vylétnutí z hnízda uletí 183 000 km, tedy průměrně kolem 500 km za den.[38] Obecně se dá konstatovat, že nedospělí jedinci zalétávají jižněji než dospělci.[12]

Ohrožení a početnost

Fotografování albatrosa stěhovavého na ostrově Macquarie (1955)

Albatros stěhovavý patří ke zranitelným druhům, jehož populace je na ústupu. Na vině je především interakce s rybáři lovícími na dlouhé šňůry.[10][25] Háčky tahající zachycenou kořist po hladině nebo těsně pod ní lákají pozornost albatrosů, kteří po kořisti chňapnou, avšak společně společně s kořistí se zachytí na háček, který albatrosa stáhne pod vodu a pták se utopí. Jen v Jižní Georgii celková populace klesla mezi lety 1984–2004 o 30 % a mezi lety 2004–2015 o dalších 18 %. Tato populace přitom představuje asi čtvrtinu globální populace. Celková početnost druhu se odhaduje na cirka 6000 párů, což odpovídá asi 20 100 jedinců. Na ostrově Marion se nachází 1900 párů (odhad z roku 2013), Ostrov Prince Edvarda hostí 1800 párů (2008), Kergueleny mají 350 párů, v Jižní Georgii se nachází 1550 párů (2006), Crozetovy ostrovy osidluje kolem 340 párů a na ostrově Macquarie se nachází kolonie o pouhých 4 párech.[10]

Na základě kostí albatrosů stěhovavých nalezených v jeskyni na západě ostrova Macquarie se dá vyvodit, že námořníci, kteří v 19. století využívali Macquarie jako svou základnu, měli albatrosy ve svém jídelníčku a tehdejší kolonie byla mnohem větší než pouhých několik párů, jak je tomu dnes. Vzhledem k hnízdištím ve vyšších polohách opuštěných ostrovů nejsou hnízda albatrosů stěhovavých přímo ohrožena lidmi ani oceánem (tsunami atp.). Mohou je však ohrozit invazivní druhy savců, které tam člověk zanesl, i když negativní vliv těchto živočichů na hnízdní kolonie zatím nebyl prokázán. Jedná se hlavně o zdivočelé populace koček domácích, které jsou přítomné na Kerguelenech i Île aux Cochons (Prasečí ostrov, součást Crozetů), krysy (přítomné mj. na Kerguelenech, Île de la Possession a v Jižní Georgii) a myší domácích (ostrov Marion, Kergueleny, Île de la Possession, Île aux Cochons).[25]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ LINNAEUS, Carolus. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata. 10. vyd. Stockholm: Holmiae. (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 132. (latinsky) 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 156. 
  4. ↑ ROUX, J. P.; JOUVENTIN, P.; MOUGIN, J. L.; STAHL, J. C.; WEIMERSKIRCH, H. Un nouvel albatros Diomedea amsterdamensis n. sp. découvert sur I'Ile Amsterdam (37o, 50'S, 77o35'E). S. 1-11. L'Oiseau Revue Française d'Ornithologie [online]. 1983 [cit. 2023-10-03]. Roč. 53, s. 1-11. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ ROBERTSON, C.J.; NUNN, G. B. Albatross biology and conservation. Příprava vydání G. Robertson a R. Gales. Chipping Norton, N.S.W.: Surrey Beatty & Sons, 1998. ISBN 9780949324825. Kapitola Towards a new taxonomy for albatrosses, s. 13‐19. (anglicky) 
  6. ↑ Clements Checklist. www.birds.cornell.edu [online]. The eBird/Clements checklist of Birds of the World: v2022 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Petrels, albatrosses. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d ONLEY, Derek; SCOFIELD, Paul, 2007. Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World. London: Christopher Helm. ISBN 978-1-4081-3579-2. S. 124. (anglicky) 
  9. ↑ a b c HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. S. 230. (anglicky) 
  10. ↑ a b c Diomedea exulans [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22698305A132640680.en. (anglicky) 
  11. ↑ ACAP Breeding Sites No. 21. Heard Island, the only sub-Antarctic island with an active volcano [online]. The Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels [cit. 2023-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d e f g h i j k l DEL HOYO, Josep; CARBONERAS, Carles; JUTGLAR, Francesc. Wandering Albatross (Diomedea exulans), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-10-08]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.wanalb.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  13. ↑ Crossing the line: albatrosses changing hemispheres [online]. Australia: Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels, 2023 [cit. 2023-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Marchant a Higgins 1990, s. 266.
  15. ↑ SHAFFER, S. A.; WEIMERSKIRCH, H.; COSTA, D. P. Functional significance of sexual dimorphism in Wandering Albatrosses, Diomedea exulans: Sexual dimorphism in Wandering Albatrosses. Functional Ecology. 2001-04, roč. 15, čís. 2, s. 203–210. Dostupné online [cit. 2023-10-08]. DOI 10.1046/j.1365-2435.2001.00514.x. (anglicky) 
  16. ↑ HARPER, Peter C.; DKINSKEY, F. C.; DUVAL, Cleveland. Southern albatrosses and petrels: an identification guide. Wellington: Price Milburn for Victoria University Press, 1978. ISBN 978-0-7055-0667-0. S. 24. (anglicky) 
  17. ↑ a b Largest wingspan for a bird species (living) [online]. Guinness World Records Limited, 2023 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Marchant a Higgins 1990, s. 278.
  19. ↑ HOWELL, Steve N. G. Petrels, albatrosses, and storm-petrels of North America: a photographic guide. Princeton (N.J.): Princeton university press, 2012. ISBN 978-0-691-14211-1. S. 331. (anglicky) 
  20. ↑ a b c d e f g h i ROBERTSON, C. J. R., 2010. Reader's Digest Complete book of New Zealand birds. Auckland: Reader's Digest. 320 s. ISBN 094981962X. S. 58. (anglicky) 
  21. ↑ a b XAVIER, J. C.; CROXALL, J. P.; TRATHAN, P. N. Feeding strategies and diets of breeding grey-headed and wandering albatrosses at South Georgia. Marine Biology. 2003-08-01, roč. 143, čís. 2, s. 221–232. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 1432-1793. DOI 10.1007/s00227-003-1049-0. (anglicky) 
  22. ↑ COOPER, J.; HENLEY, S. R.; KLAGES, N. T. W. The diet of the Wandering Albatross Diomedea exulans at Subantarctic Marion Island. Polar Biology. 1992-10-01, roč. 12, čís. 5, s. 477–484. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 1432-2056. DOI 10.1007/BF00238186. (anglicky) 
  23. ↑ XAVIER, J.; CROXALL, J.; TRATHAN, P. Inter-annual variation in the cephalopod component of the diet of the wandering albatross, Diomedea exulans, breeding at Bird Island, South Georgia. Marine Biology. 2003-03-01, roč. 142, čís. 3, s. 611–622. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 1432-1793. DOI 10.1007/s00227-002-0962-y. (anglicky) 
  24. ↑ CROXALL, J. P.; NORTH, A. W.; PRINCE, P. A. Fish prey of the Wandering Albatross Diomedea exulans at South Georgia. Polar Biology. 1988-10-01, roč. 9, čís. 1, s. 9–16. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 1432-2056. DOI 10.1007/BF00441760. (anglicky) 
  25. ↑ a b c d e Wandering Albatross [online]. Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels [cit. 2023-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-26. (anglicky) 
  26. ↑ a b WEIMERSKIRCH, Henri; GAULT, Agnès; CHEREL, Yves. PREY DISTRIBUTION AND PATCHINESS: FACTORS IN FORAGING SUCCESS AND EFFICIENCY OF WANDERING ALBATROSSES. Ecology. 2005-10, roč. 86, čís. 10, s. 2611–2622. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 0012-9658. DOI 10.1890/04-1866. (anglicky) 
  27. ↑ HODGES, C. L.; WOEHLER, E. J. Associations between seabirds and cetaceans in the Australian sector of the Southern Indian Ocean. S. 205–212. Marine Ornitholog [online]. 1994 [cit. 2023-10-09]. Roč. 22, čís. 2, s. 205–212. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ SPEAR, Larry B.; HOWELL, Steve N. G.; OEDEKOVEN, Cornelia S. Kleptoparasitism by Brown Skuas on Albatrosses and Giant-Petrels in the Indian Ocean. The Auk. 1999, roč. 116, čís. 2, s. 545–548. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4089389. (anglicky) 
  29. ↑ NEVITT, Gabrielle A.; LOSEKOOT, Marcel; WEIMERSKIRCH, Henri. Evidence for olfactory search in wandering albatross, Diomedea exulans. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-03-25, roč. 105, čís. 12, s. 4576–4581. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0709047105. PMID 18326025. (anglicky) 
  30. ↑ Marchant a Higgins 1990, s. 274.
  31. ↑ JOUVENTIN, Pierre; CHARMANTIER, Anne; DUBOIS, Marie-Pierre. Extra-pair paternity in the strongly monogamous Wandering Albatross Diomedea exulans has no apparent benefits for females: Extra-pair paternity in Wandering Albatrosses. Ibis. 2006-09-22, roč. 149, čís. 1, s. 67–78. Dostupné online [cit. 2023-10-08]. DOI 10.1111/j.1474-919X.2006.00597.x. (anglicky) 
  32. ↑ Marchant a Higgins 1990, s. 274-275.
  33. ↑ PICKERING, S. P. C. Attendance patterns and behaviour in relation to experience and pair-bond formation in the Wandering Albatross Diomedea exulans at South Georgia. Ibis. 2008-04-03, roč. 131, čís. 2, s. 183–195. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. DOI 10.1111/j.1474-919X.1989.tb02761.x. (anglicky) 
  34. ↑ WEIMERSKIRCH, Henri; JOUVENTIN, Pierre. Population Dynamics of the Wandering Albatross, Diomedea exulans, of the Crozet Islands: Causes and Consequences of the Population Decline. Oikos. 1987, roč. 49, čís. 3, s. 315–322. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 0030-1299. DOI 10.2307/3565767. 
  35. ↑ SACHS, Gottfried; TRAUGOTT, Johannes; NESTEROVA, Anna P. Flying at No Mechanical Energy Cost: Disclosing the Secret of Wandering Albatrosses. PLOS ONE. 5. 9. 2012, roč. 7, čís. 9, s. e41449. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0041449. PMID 22957014. (anglicky) 
  36. ↑ RICHARDSON, Philip L. How do albatrosses fly around the world without flapping their wings?. Progress in Oceanography. 2011-01-01, roč. 88, čís. 1, s. 46–58. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 0079-6611. DOI 10.1016/j.pocean.2010.08.001. 
  37. ↑ JOUVENTIN, Pierre; WEIMERSKIRCH, Henri. Satellite tracking of Wandering albatrosses. Nature. 1990-02, roč. 343, čís. 6260, s. 746–748. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/343746a0. (anglicky) 
  38. ↑ WEIMERSKIRCH, Henri; ÅKESSON, Susanne; PINAUD, David. Postnatal dispersal of wandering albatrosses Diomedea exulans : implications for the conservation of the species. Journal of Avian Biology. 2006-01, roč. 37, čís. 1, s. 23–28. Dostupné online [cit. 2023-10-09]. DOI 10.1111/j.2006.0908-8857.03675.x. (anglicky) 

Literatura

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 
  • MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530681. (anglicky) 
  • ONLEY, Derek; SCOFIELD, Paul. Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World. London: Christopher Helm, 2007. ISBN 978-1-4081-3579-2. (anglicky) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Albatros_stěhovavý&oldid=23256172“