Body zvratu klimatického systému: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Robot: Nahrazení šablony Reflist za tag <references />
další rozšíření
značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 367: Řádek 367:
|}
|}
<references group="T2" />
<references group="T2" />

=== Rozpad grónského ledovce ===
[[Grónský ledovec]] je druhým největším ledovým příkrovem na světě a je třikrát větší než americký stát [[Texas]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Learn
| periodikum = National Snow and Ice Data Center
| url = https://nsidc.org/learn
| jazyk = en
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref> Voda, kterou zadržuje, by v případě úplného roztátí, zvýšila hladinu světového oceánu o 7,2 metru.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = New climate models suggest faster melting of the Greenland Ice Sheet
| periodikum = World Economic Forum
| url = https://www.weforum.org/agenda/2020/12/new-climate-models-greenland-ice-sheet-sea-levels-global-warming/
| datum vydání = 2020-12-21
| jazyk = en
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref> V důsledku [[Globální oteplování|globálního oteplování]] ledový příkrov taje stále rychleji a každoročně zvyšuje hladinu světových moří o téměř 1 mm.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Scambos
| jméno = Ted
| příjmení2 = Straneo
| jméno2 = Fiamma
| příjmení3 = Tedesco
| jméno3 = Marco
| titul = How fast is the Greenland ice sheet melting?
| periodikum = Arctic, Antarctic, and Alpine Research
| datum vydání = 2021-01-02
| ročník = 53
| číslo = 1
| strany = 221–222
| issn = 1523-0430
| doi = 10.1080/15230430.2021.1946241
| jazyk = en
| url = https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/15230430.2021.1946241
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref> Přibližně polovina úbytku ledu vzniká táním na povrchu a zbytek na úpatí ledového příkrovu, kde se dotýká moře, a to odlamováním ledovců z jeho okrajů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Todd
| jméno = Joe
| příjmení2 = Christoffersen
| jméno2 = Poul
| příjmení3 = Zwinger
| jméno3 = Thomas
| titul = A Full-Stokes 3-D Calving Model Applied to a Large Greenlandic Glacier
| periodikum = Journal of Geophysical Research: Earth Surface
| datum vydání = 2018-03
| ročník = 123
| číslo = 3
| strany = 410–432
| doi = 10.1002/2017JF004349
| jazyk = en
| url = http://doi.wiley.com/10.1002/2017JF004349
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref>

Grónský ledovec je kvůli zpětné vazbě tání a zvyšování výšky mořské hladin označován za bod zvratu. Povrchové tání snižuje výšku ledového příkrovu a vzduch v nižší nadmořské výšce je teplejší. Ledový příkrov je pak vystaven vyšším teplotám, což urychluje jeho tání.<ref name=":6">{{Citace periodika
| příjmení = Boers
| jméno = Niklas
| příjmení2 = Rypdal
| jméno2 = Martin
| titul = Critical slowing down suggests that the western Greenland Ice Sheet is close to a tipping point
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| datum vydání = 2021-05-25
| ročník = 118
| číslo = 21
| issn = 0027-8424
| pmid = 34001613
| doi = 10.1073/pnas.2024192118
| jazyk = en
| url = https://pnas.org/doi/full/10.1073/pnas.2024192118
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref> Analýza subglaciálních sedimentů ve spodních vrstvách 1,4 km vysokého jádra grónského ledovce z roku 2021 zjistila, že grónský ledový příkrov během posledního milionu let roztál nejméně jednou, a proto silně naznačuje, že jeho bod zvratu je pod 2,5 °C proti předindustriálnímu období.<ref>{{Citace periodika
| titul = La calotte glaciaire du Groenland a déjà fondu au moins une fois au cours du dernier million d’années
| periodikum = Le Monde.fr
| datum vydání = 2021-03-15
| jazyk = fr
| url = https://www.lemonde.fr/planete/article/2021/03/15/la-calotte-glaciaire-du-groenland-a-deja-fondu-au-moins-une-fois-au-cours-du-dernier-million-d-annees_6073234_3244.html
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Christ
| jméno = Andrew J.
| příjmení2 = Bierman
| jméno2 = Paul R.
| příjmení3 = Schaefer
| jméno3 = Joerg M.
| titul = A multimillion-year-old record of Greenland vegetation and glacial history preserved in sediment beneath 1.4 km of ice at Camp Century
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| datum vydání = 2021-03-30
| ročník = 118
| číslo = 13
| issn = 0027-8424
| pmid = 33723012
| doi = 10.1073/pnas.2021442118
| jazyk = en
| url = https://pnas.org/doi/full/10.1073/pnas.2021442118
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref> Existují určité důkazy, že grónský ledovec ztrácí stabilitu a blíží se bodu zvratu.<ref name=":6" />

=== Rozpad západoantarktického ledového příkrovu ===
[[Západoantarktický ledový příkrov]] je rozsáhlý ledový příkrov v [[Antarktida|Antarktidě]], místy o tloušťce více než 4 km. Leží na skalním podloží převážně pod úrovní mořské hladiny, kde se v důsledku tíhy ledového příkrovu za miliony let vytvořila hluboká podledovcová pánev[,<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Fretwell
| jméno = P.
| příjmení2 = Pritchard
| jméno2 = H. D.
| příjmení3 = Vaughan
| jméno3 = D. G.
| titul = Bedmap2: improved ice bed, surface and thickness datasets for Antarctica
| periodikum = The Cryosphere
| datum vydání = 2013-02-28
| ročník = 7
| číslo = 1
| strany = 375–393
| issn = 1994-0424
| doi = 10.5194/tc-7-375-2013
| jazyk = en
| url = https://tc.copernicus.org/articles/7/375/2013/
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref> která je tak v kontaktu s teplem z oceánu, což ji činí náchylnou k rychlému a nevratnému úbytku ledu. Bod zlomu by mohl nastat, jakmile se za okrajem subglaciální pánve stáhnou uzemňovací linie příkrovu (bod, kdy led již nesedí na skále a stává se plovoucími ledovými šelfy), což povede k samovolnému ústupu do hlubší pánve – proces známý jako „nestabilita mořského ledového příkrovu“.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hulbe
| jméno = Christina
| titul = Is ice sheet collapse in West Antarctica unstoppable?
| periodikum = Science
| datum vydání = 2017-06-02
| ročník = 356
| číslo = 6341
| strany = 910–911
| issn = 0036-8075
| doi = 10.1126/science.aam9728
| jazyk = en
| url = https://www.science.org/doi/10.1126/science.aam9728
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Alley
| jméno = Richard B.
| příjmení2 = Anandakrishnan
| jméno2 = Sridhar
| příjmení3 = Christianson
| jméno3 = Knut
| titul = Oceanic Forcing of Ice-Sheet Retreat: West Antarctica and More
| periodikum = Annual Review of Earth and Planetary Sciences
| datum vydání = 2015-05-30
| ročník = 43
| číslo = 1
| strany = 207–231
| issn = 0084-6597
| doi = 10.1146/annurev-earth-060614-105344
| jazyk = en
| url = https://www.annualreviews.org/doi/10.1146/annurev-earth-060614-105344
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref> V případě úplného roztátí by Západoantarktický ledovec přispěl ke zvýšení mořské hladiny v průběhu tisíců let o přibližně 3,3 metru.<ref name=":2" />

Úbytek ledu ze západoantarktického ledového příkrovu se zrychluje a odhaduje se, že některé výstupní ledovce se blíží bodu samovolného ústupu nebo jej možná již dokonce překročily.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = The IMBIE team
| titul = Mass balance of the Antarctic Ice Sheet from 1992 to 2017
| periodikum = Nature
| datum vydání = 2018-06
| ročník = 558
| číslo = 7709
| strany = 219–222
| issn = 0028-0836
| doi = 10.1038/s41586-018-0179-y
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/s41586-018-0179-y
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Feldmann
| jméno = Johannes
| příjmení2 = Levermann
| jméno2 = Anders
| titul = Collapse of the West Antarctic Ice Sheet after local destabilization of the Amundsen Basin
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| datum vydání = 2015-11-17
| ročník = 112
| číslo = 46
| strany = 14191–14196
| issn = 0027-8424
| pmid = 26578762
| doi = 10.1073/pnas.1512482112
| jazyk = en
| url = https://pnas.org/doi/full/10.1073/pnas.1512482112
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Joughin
| jméno = Ian
| příjmení2 = Smith
| jméno2 = Benjamin E.
| příjmení3 = Medley
| jméno3 = Brooke
| titul = Marine Ice Sheet Collapse Potentially Under Way for the Thwaites Glacier Basin, West Antarctica
| periodikum = Science
| datum vydání = 2014-05-16
| ročník = 344
| číslo = 6185
| strany = 735–738
| issn = 0036-8075
| doi = 10.1126/science.1249055
| jazyk = en
| url = https://www.science.org/doi/10.1126/science.1249055
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref> Paleo záznamy naznačují, že během posledních několika set tisíc let západoantarktický ledový příkrov z velké části zmizel v reakci na podobné úrovně oteplování a scénáře emisí CO<sub>2</sub>, které se předpokládají pro několik příštích století.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Joughin
| jméno = Ian
| příjmení2 = Alley
| jméno2 = Richard B.
| titul = Stability of the West Antarctic ice sheet in a warming world
| periodikum = Nature Geoscience
| datum vydání = 2011-08
| ročník = 4
| číslo = 8
| strany = 506–513
| issn = 1752-0894
| doi = 10.1038/ngeo1194
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/ngeo1194
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref>

Stejně jako u ostatních ledových příkrovů i zde existuje protichůdná negativní zpětná vazba – větší oteplování také zesiluje účinky klimatických změn na koloběh vody, které mají za následek zvýšený úhrn srážek nad ledovým příkrovem v podobě sněhu v zimním období, který by na povrchu zmrzl, a toto zvýšení povrchové hmotnostní bilance působí proti určitému podílu úbytku ledu. V páté hodnotící zprávě IPCC se předpokládalo, že tento efekt by mohl potenciálně převážit nad zvýšeným úbytkem ledu při vyšších úrovních oteplení a vést k malému čistému přírůstku ledu, ale v době šesté hodnotící zprávy IPCC se zdokonaleným modelováním prokázalo, že rozpad ledovců se bude důsledně zrychlovat.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gillis
| jméno = Justin
| titul = Scientists Warn of Perilous Climate Shift Within Decades, Not Centuries
| periodikum = The New York Times
| datum vydání = 2016-03-22
| issn = 0362-4331
| jazyk = en-US
| url = https://www.nytimes.com/2016/03/23/science/global-warming-sea-level-carbon-dioxide-emissions.html
| datum přístupu = 2023-09-05
}}</ref><ref>IPCC AR6 WG1 Ch. 09, s. 1270–1272</ref>




Verze z 5. 9. 2023, 13:22

Možné body zvratu klimatického systému.

V klimatologii je jako bod zvratu (bod zlomu) zlomový označována kritická hranice, jejíž překročení vede k velkým a často nevratným změnám v klimatickém systému.[1] Pokud jsou body zvratu překročeny, může to mít závažné dopady na lidskou společnost.[2][3] Zlomové chování se vyskytuje napříč klimatickým systémem, v ekosystémech, ledových příkrovech a v cirkulaci oceánu a atmosféry.[3]

Body zvratu jsou často, ale ne nutně, náhlé. Například při průměrném globálním oteplení někde mezi 0,8 °C a 3 °C projde Grónský ledovec bodem zvratu a bude odsouzen k zániku, ale jeho tání bude probíhat po tisíciletí.[4][5] Překročení bodů zvratu je v některých případech pravděpodobné již při současném oteplení o 1 °C proti předindustriální době a je vysoce pravděpodobné při globálním oteplením o 2 °C.[3] Geologické záznamy ukazují mnoho náhlých změn, které naznačují, že body zvratu mohly být překročeny již v dávných dobách.[6] Je možné, že některé body zvratu jsou blízko překročení nebo již byly překročeny, jako například body zvratu západoantarktického a grónského ledovce, amazonského deštného pralesa a korálových útesů v tropických mořích.[7] Nebezpečí spočívá v tom, že pokud dojde k překročení bodu zvratu v jednom systému, může to způsobit kaskádu dalších bodů zvratu, což povede k závažným, potenciálně katastrofickým dopadům.[8][9]

Definice

Šestá hodnotící zpráva IPCC, vydaná v roce 2021, definuje bod zvratu jako „kritickou hranici, za níž se systém reorganizuje, často náhle a/nebo nevratně“.[10] Může k němu dojít v důsledku malé poruchy, která v systému způsobí nepřiměřeně velkou změnu. Může být také spojena se samoposilujícími se zpětnými vazbami, které mohou vést ke změnám v klimatickém systému nevratným v lidském časovém měřítku.[11] Pro jakoukoli konkrétní složku klimatu může přechod z jednoho stavu do nového stabilního stavu trvat mnoho desetiletí nebo staletí.[11]

Zvláštní zpráva IPCC z roku 2019 o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu definuje bod zvratu jako: „Úroveň změny vlastností systému, po jejímž překročení se systém reorganizuje, často nelineárním způsobem, a nevrátí se do původního stavu, ani když se zmírní příčiny změny. V případě klimatického systému se tento termín vztahuje na kritickou hranici, při níž se globální nebo regionální klima mění z jednoho stabilního stavu na jiný stabilní stav.“[12]

V ekosystémech a sociálních systémech může bod zvratu vyvolat změnu režimu, tedy zásadní reorganizaci systémů do nového stabilního stavu.[13] Takové změny režimu nemusí být škodlivé. V souvislosti s klimatickou krizí se metafora bodu zvratu někdy používá v pozitivním smyslu, například jako odkaz na posun veřejného mínění ve prospěch opatření ke zmírnění změny klimatu nebo na možnost, že drobné politické změny rychle urychlí přechod k zelené ekonomice.[14][15][16]

Geologické záznamy

Geologické záznamy ukazují, že v klimatickém systému docházelo k náhlým změnám, které naznačují dávné body zlomu.[6] Například Dansgaard-Oeschgerovy události během poslední doby ledové byly obdobími náhlého oteplení (během několika desítek let) v Grónsku a Evropě, které mohly zahrnovat náhlé změny hlavních oceánských proudů. Během odlednění na počátku holocénu nebyl vzestup mořské hladiny plynulý, ale prudce stoupal během pulzů tání. Monzun v severní Africe zaznamenal náhlé změny na dekádní časové škále během afrického vlhkého období. Toto období, které trvalo od roku 15 000 do roku 5 000 před naším letopočtem, také náhle skončilo suchem.

Jednotlivé body zlomu klimatického systému

Vědci identifikovali v klimatickém systému mnoho prvků, které mohou mít kritické body.[17][11] Na počátku roku 2000 začal IPCC zvažovat možnost vzniku kritických bodů, původně označovaných jako „velkoplošné diskontinuity“. V té době IPCC dospěl k závěru, že by byly pravděpodobné pouze v případě globálního oteplení o 4 °C nebo více oproti předindustriální době, a jiné dřívější hodnocení stanovilo většinu prahových hodnot bodu zvratu na 3–5 °C nad průměrným oteplením z let 1980–1999.[18] Od té doby odhady prahových hodnot globálního oteplení obecně klesly, přičemž některé z nich se považují za možné v rozmezí Pařížské dohody (1,5–2 °C),[19] Od roku 2021 se vědci považují za pravděpodobné, že zlomové body budou dosaženy při dnešní úrovni oteplení těsně nad 1 °C, s velkou pravděpodobností budou dosaženy při oteplení nad 2 °C.[3] Některé zlomové body mohou být blízko překročení nebo již byly překročeny, jako například body týkající se ledových příkrovů v západní Antarktidě a Grónsku, tropických korálových útesů a amazonského deštného pralesa.[20][21]

K září 2022 bylo identifikováno devět „globálních jádrových“ zlomových prvků a sedm „regionálních dopadových“ bodů zlomu,[4] z nichž jeden regionální a tři globální klimatické prvky podle odhadů pravděpodobně překročí zlomový bod, pokud globální oteplení dosáhne 1,5 °C, a to zhroucení grónského ledového příkrovu, zhroucení ledového příkrovu v západní Antarktidě, odumření tropických korálových útesů a náhlé tání boreálního permafrostu. Pokud se oteplování bude i nadále blížit 2 °C, jsou pravděpodobné další dva body zvratu:[4][5][22] náhlý úbytek ledu v Barentsově moři a zhroucení subpolárního proudu v Labradorském moři.

Základní globální body zvratu[4][5]
Navrhovaný klimatický zlomový prvek (a bod zvratu) Hranice ( °C) Časové měřítko (roky) Maximální vliv ( °C)
Odhad Minimum Maximum Odhad Minimum Maximum Globální Regionální
Grónský ledovec (kolaps) 1,5 0,8 3,0 10k 1k 15k 0,13 0,5 až 3.0
Ledový příkrov Západní Antarktidy (kolaps) 1,5 1,0 3,0 2k 500 13k 0,05 1,0
Labradorsko-irmingerská moře/konvekce SPG (kolaps) 1,8 1,1 3,8 10 5 50 -0,5 -3,0
Východoantarktické subglaciální pánve (kolaps) 3,0 2,0 6,0 2k 500 10k 0,05 ?
Amazonský deštný prales (úhyn) 3,5 2,0 6,0 100 50 200 0,1 (částečný) 0,2 (totální)[T1 1] 0,4 až 2,0
Boreální permafrost (kolaps) 4,0 3,0 6,0 50 10 300 0,2–0,4[T1 2] ~
Atlantická meridionální cirkulace (kolaps) 4,0 1,4 8,0 50 15 300 -0,5 -4 až -10
Arktický zimní mořský led (kolaps) 6,3 4,5 8,7 20 10 100 0,6 0,6 to 1,2
Východoantarktický ledový příkrov (kolaps) 7,5 5,0 10,0 ? 10k ? 0,6 2,0
  1. ↑ Stejný odhad je v dokumentu uveden i z hlediska ekvivalentních emisí: částečné odumření by odpovídalo emisím 30 miliard tun uhlíku, zatímco celkové odumření by odpovídalo 75 miliardám tun uhlíku.
  2. ↑ Stejný odhad uvádí dokument i z hlediska emisí: 125 až 250 miliard tun uhlíku a 175 až 350 miliard tun uhlíkového ekvivalentu.
Zlomové body regionálního dosahu[4][5]
Navrhovaný klimatický zlomový prvek (a bod zvratu) Hranice ( °C) Časové měřítko (Roky) Maximální vliv ( °C)
Odhad Minimum Maximum Odhad Minimum Maximum Globální Regionální
Tropické korálové útesy (úhyn) 1,5 1,0 2,0 10 ~ ~ ~ ~
Boreální permafrost (náhlé tání) 1,5 1,0 2,3 200 100 300 0.04 na °C do roku 2100;0,11 na °C do roku 2300[T2 1] ~
Zalednění Barentsova moře (náhlá ztráta) 1,6 1,5 1,7 25 ? ? ~ +
Horské ledovce (ztráta) 2,0 1,5 3,0 200 50 1k 0,08 +
Monzun v Sahelu a Západní Africe (zelenání) 2,8 2,0 3,5 50 10 500 ~ +
Boreální lesy (úhyn na jihu) 4,0 1,4 5,0 100 50 ? net -0,18[T2 2] -0,5 to -2
Boreální lesy (nárůst na severu) 4.0 1.5 7.2 100 40 ? net +0,14[T2 3] 0,5-1,0
  1. ↑ Dokument upřesňuje, že to představuje 50% nárůst postupného tání permafrostu: uvádí také stejný odhad emisí na každý stupeň oteplení: 10 miliard tun uhlíku a 14 miliard tun uhlíkového ekvivalentu do roku 2100 a 25/35 miliard tun uhlíku/uhlíkového ekvivalentu do roku 2300.
  2. ↑ Ztráta těchto lesů by se rovnala emisím 52 miliard tun uhlíku, což by však bylo více než kompenzováno zvýšením albedo efektu oblasti a odrazem většího množství slunečního světla.
  3. ↑ Dodatečný lesní porost by zde pohltil asi 6 miliard tun uhlíku, ale protože na tuto oblast dopadá hodně slunečního světla, je to ve srovnání se sníženým albedem velmi málo, protože tato vegetace pohlcuje více tepla než sněhem pokrytá půda, do které se přesouvá.

Rozpad grónského ledovce

Grónský ledovec je druhým největším ledovým příkrovem na světě a je třikrát větší než americký stát Texas.[23] Voda, kterou zadržuje, by v případě úplného roztátí, zvýšila hladinu světového oceánu o 7,2 metru.[24] V důsledku globálního oteplování ledový příkrov taje stále rychleji a každoročně zvyšuje hladinu světových moří o téměř 1 mm.[25] Přibližně polovina úbytku ledu vzniká táním na povrchu a zbytek na úpatí ledového příkrovu, kde se dotýká moře, a to odlamováním ledovců z jeho okrajů.[26]

Grónský ledovec je kvůli zpětné vazbě tání a zvyšování výšky mořské hladin označován za bod zvratu. Povrchové tání snižuje výšku ledového příkrovu a vzduch v nižší nadmořské výšce je teplejší. Ledový příkrov je pak vystaven vyšším teplotám, což urychluje jeho tání.[27] Analýza subglaciálních sedimentů ve spodních vrstvách 1,4 km vysokého jádra grónského ledovce z roku 2021 zjistila, že grónský ledový příkrov během posledního milionu let roztál nejméně jednou, a proto silně naznačuje, že jeho bod zvratu je pod 2,5 °C proti předindustriálnímu období.[28][29] Existují určité důkazy, že grónský ledovec ztrácí stabilitu a blíží se bodu zvratu.[27]

Rozpad západoantarktického ledového příkrovu

Západoantarktický ledový příkrov je rozsáhlý ledový příkrov v Antarktidě, místy o tloušťce více než 4 km. Leží na skalním podloží převážně pod úrovní mořské hladiny, kde se v důsledku tíhy ledového příkrovu za miliony let vytvořila hluboká podledovcová pánev[,[30] která je tak v kontaktu s teplem z oceánu, což ji činí náchylnou k rychlému a nevratnému úbytku ledu. Bod zlomu by mohl nastat, jakmile se za okrajem subglaciální pánve stáhnou uzemňovací linie příkrovu (bod, kdy led již nesedí na skále a stává se plovoucími ledovými šelfy), což povede k samovolnému ústupu do hlubší pánve – proces známý jako „nestabilita mořského ledového příkrovu“.[31][32] V případě úplného roztátí by Západoantarktický ledovec přispěl ke zvýšení mořské hladiny v průběhu tisíců let o přibližně 3,3 metru.[11]

Úbytek ledu ze západoantarktického ledového příkrovu se zrychluje a odhaduje se, že některé výstupní ledovce se blíží bodu samovolného ústupu nebo jej možná již dokonce překročily.[33][34][35] Paleo záznamy naznačují, že během posledních několika set tisíc let západoantarktický ledový příkrov z velké části zmizel v reakci na podobné úrovně oteplování a scénáře emisí CO2, které se předpokládají pro několik příštích století.[36]

Stejně jako u ostatních ledových příkrovů i zde existuje protichůdná negativní zpětná vazba – větší oteplování také zesiluje účinky klimatických změn na koloběh vody, které mají za následek zvýšený úhrn srážek nad ledovým příkrovem v podobě sněhu v zimním období, který by na povrchu zmrzl, a toto zvýšení povrchové hmotnostní bilance působí proti určitému podílu úbytku ledu. V páté hodnotící zprávě IPCC se předpokládalo, že tento efekt by mohl potenciálně převážit nad zvýšeným úbytkem ledu při vyšších úrovních oteplení a vést k malému čistému přírůstku ledu, ale v době šesté hodnotící zprávy IPCC se zdokonaleným modelováním prokázalo, že rozpad ledovců se bude důsledně zrychlovat.[37][38]


Body zvratu pro globální teplotu

Bylo identifikováno mnoho pozitivních a negativních zpětných vazeb na globální teploty a uhlíkový cyklus. Podle IPCC je zpětná vazba na zvýšení teploty pro zbytek 21. století čistě pozitivní, největší nejistoty jsou kolem dopadů změn oblačnosti.[39] Modely uhlíkového cyklu IPCC ukazují vyšší absorpci uhlíku v oceánu, která odpovídá jeho vyšší koncentraci, ale absorpce uhlíku na pevnině je kvůli kombinovanému účinku změny klimatu a změnám ve využívání půdy nejistá.[40]

Geologické záznamy teploty a koncentrací skleníkových plynů umožňují klimatologům shromažďovat informace o klimatických zpětných vazbách, které vedou k různým klimatickým stavům, jako je pozdní kvartér (posledních 1,2 milionu let), období pliocénu před pěti miliony let a křída před 100 miliony let. Kombinace těchto informací s pochopením současné změně klimatu vedla k závěru, že „oteplování o 2 °C by mohlo aktivovat důležité body zvratu, čímž by došlo k dalšímu nárůstu teploty, a tím by se aktivovaly další body zvratu a došlo by k dominovému efektu, díky kterému by mohlo dojít k dalšímu nárůstu teploty".[41]

Rychlost zpětné vazby bodu zlomu je kritickým problémem a geologické záznamy často nedokáží objasnit, zda změny teploty v minulosti trvaly jen několik desetiletí nebo mnoho tisíciletí. Například bodem zvratu, který v minulosti vyvolával velké obavy, že bude náhlý a ohromný, je uvolňování metanhydrátu z mořského dna a permafrostu mořského dna[42] ale tato zpětná vazba je nyní označována jako postupná a dlouhodobá.[43]

Některé individuální zpětné vazby mohou být dostatečně silné, aby samy vyvolaly body zvratu. Studie z roku 2019 předpovídá, že pokud bude dosaženo trojnásobku současné úrovně atmosférického oxidu uhličitého, mohou se oblaky stratocumulů náhle rozptýlit, což by způsobilo oteplení o dalších 8 stupňů Celsia.[44]

Nekontrolovatelný skleníkový jev

Nekontrolovatelný skleníkový efekt se používá v astronomii k označení takového extrémního skleníkového jevu, kdy dochází k odpaření oceánů a planeta se stane neobyvatelnou, jako příklad se uvádí nevratná klimatická změna, ke které došlo na Venuši . V páté hodnotící zprávě IPCC se uvádí, že „se zdá, že je velmi pravděpodobné, že lidskou činností nelze vyvolat „nekontrolovatelný skleníkový jev“ - analogický s Venuší.“[45] K vyvolání změn obdobných těm na Venuší by muselo na Zemi dojít k dlouhodobému tlaku, který pravděpodobně nenastane, pokud intenzita záření Slunce nenaroste o desítky procent, což bude trvat několik miliard let.[46]

Zatímco nekontrolovatelný skleníkový efekt na Zemi je prakticky nemožný, existují náznaky, že Země by mohla vstoupit do vlhkého skleníkového stavu, který by učinil velké části Země neobyvatelnými, pokud je radiační působení dostatečně velké, aby se vodní pára (H2O) stala hlavní složkou atmosféry Země.[47] Představitelné úrovně lidského vlivu na změnu klimatu by zvýšily obsah vodní páry na asi 1 % hmotnosti atmosféry, čímž by se zvýšila rychlost úniku vodíku do vesmíru. Pokud by bylo takové působení způsobeno pouze nárůstem obsahu CO2, proces zvětrávání by způsobil odstranění přebytku atmosférického CO2 předtím, než by došlo k vyčerpání oceánů.[46]

Body zvratu

Velké body zvratu

Postupné nebo náhlé změny teploty mohou vyvolat body zvratu v celosvětovém měřítku. V kryosféře jde o nevratné tání grónského a antarktického ledového příkrovu. V Grónsku existuje cyklus pozitivní zpětné vazby mezi táním a výškou povrchu. V nižších zeměpisných výškách jsou teploty vyšší, což vede k dalšímu tání. Tato zpětná vazba může být tak silná, že dojde k nevratnému tání.[48] Nestabilita mořského ledového příkrovu by mohla vyvolat bod zlomu v Západní Antarktidě.[49] Překročení jednoho z těchto bodů zvratu povede ke zrychlenému celosvětovému nárůstu hladiny moře.[50]

Při uvolnění sladké vody v důsledku tání Grónska může být překročena prahová hodnota, která vede k narušení termohalinního výměníku.[51] Termohalinní výměník přenáší teplo na sever, což je důležité pro regulaci teploty v atlantické oblasti.[52] Riziko úplného zastavení je podle úrovní oteplování podle Pařížské dohody nízké až střední.[49]

Jinými příklady možných velkých bodů zvratu jsou posuny jevu El Niño. Po překročení bodu zvratu by se teplá fáze (El Niño) začala objevovat častěji. Jižní oceán, který nyní absorbuje velké množství uhlíku, by se mohl přepnout do stavu, ve kterém to už nebude dělat.[49]

Regionální body zvratu

Změna klimatu může také vyvolat regionální body zvratu. Jako příklad lze uvést zmizení arktického mořského ledu,[53][54] průnik dřevin do tundry, ztrátu permafrostu, kolaps monzunů v jižní Asii a posílení západoafrického monzunu, což by vedlo k ozelenění Sahary a Sahelu.[49] Odlesňování může vyvolat bod zvratu v deštných pralesích (tedy savanizace v amazonském deštném pralese, ...). Protože deštné pralesy recyklují velkou část dešťových srážek, může část sucha při zničení části lesa ohrozit zbytek.[49] Také severské lesy jsou považovány za prvek zlomu. Lokální oteplování způsobuje, že stromy, v poměru k nárůstu teploty, odumírají rychleji než dříve. Ve chvíli, kdy umírá více stromů, se les otevírá, což vede k dalšímu oteplování a ke snižování odolnosti lesů vůči požárům. Bod zvratu je obtížné předvídat, odhaduje se však na 3–4 °C globálního nárůstu teploty.[49]

Kaskádové body zvratu

Překročení prahu v jedné části klimatického systému může způsobit, že se další bod zvratu překlopí do nového stavu. Jedná se o kaskádové body zvratu.[55] Ztráta ledu v Západní Antarktidě a Grónsku významně změní cirkulaci oceánu. Trvalé oteplování severních vysokých zeměpisných šířek v důsledku tohoto procesu by mohlo v této oblasti aktivovat body zvratu, jako je degradace permafrostu, ztráta arktického mořského ledu a vymírání boreálních lesů. To ukazuje, že i při relativně nízkých úrovních globálního oteplování mohou být aktivovány relativně stabilní body zvratu.[56]

Signály včasného varování

U některých výše popsaných bodů zvratu lze zjistit, zda se tato část klimatického systému blíží k bodu zvratu. Všechny části klimatického systému jsou někdy narušeny povětrnostními událostmi. Po skončení těchto událostí se systém vrátí zpět do své rovnováhy. Bouře může poškodit mořský led, který naroste zpět po skončení bouře. Pokud se systém přiblíží k převrácení, může toto obnovení jeho normálního stavu trvat výrazně déle, což lze využít jako varovný signál zvratu.[57][58]

Změny v Arktidě

Studie UNEP z roku 2019 naznačuje, že zde již bylo dosaženo přinejmenším u ledové pokrývky Arktidy a Grónska bodu zlomu.[59][60] Kvůli rozmrzání permafrostu by se mohlo do atmosféry uvolnit více methanu (kromě dalších krátkodobě znečišťujících látek) dříve, než se zatím předpokládalo, a ztráta ledového příkrovu, který odráží sluneční záření, by spustila silnou pozitivní zpětnou vazbu vedoucí ke stále vyšším teplotám. Výsledná akcelerující nestabilita klimatu v polární oblasti má potenciál ovlivnit globální klima a překonat předchozí předpovědi [61] [62] [63] [64] [65] [66] o budoucích bodech zvratu.

V červnu 2019 ukázaly satelitní snímky z Arktidy požáry, které jsou dále na severu a větší než kdykoli v 16letém satelitním záznamu, a zdá se, že některé ohně zapálily rašelinové půdy.[67] Rašelina je akumulace částečně rozpadlé vegetace a je účinným propadem uhlíku.[68] Vědci se obávají, že dlouhodobé požáry rašeliny uvolní uložený uhlík zpět do atmosféry, což přispěje k dalšímu oteplování. Například požáry v červnu 2019 uvolnily tolik oxidu uhličitého jako roční emise skleníkových plynů ve Švédsku.[69]

Efekty bodu zlomu

Pro případ, kdy se podnebí dostane do scénáře „horké Země“ někteří vědci varují před nedostatkem potravin a vody, vysídlením stovek milionů lidí stoupající hladinou moře, nezdravými a nepříznivými podmínkami a pobřežními bouřemi, které mají větší dopady.[56] Nekontrolovatelná změna klimatu o 4–5 °C může způsobit neobyvatelnost oblastí kolem rovníku a nárůst hladin moře až o 60 metrů proti dnešnímu stavu.[70] Lidé nemohou přežít, pokud je vzduch příliš vlhký a horký, což by se stalo pro většinu lidské populace, pokud by globální teploty vzrostly o 11–12 °C, protože masy půdy se oteplovaly rychleji, než je globální průměr.[71] Účinky, jako jsou tyto, byly popularizovány v knihách jako Neobyvatelná Zem, které popírači změny klimatu označují jako senzacionalizovaná „klimatická pornografie“.[72]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tipping points in the climate system na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LENTON, Timothy M.; ROCKSTRÖM, Johan; GAFFNEY, Owen. Climate tipping points — too risky to bet against. Nature. 2019-11-28, roč. 575, čís. 7784, s. 592–595. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/d41586-019-03595-0. (anglicky) 
  2. ↑ Climate change driving entire planet to dangerous 'global tipping point‘. Science [online]. 2019-11-27 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d LENTON, Timothy M. Tipping points in the climate system. Weather. 2021-10, roč. 76, čís. 10, s. 325–326. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0043-1656. DOI 10.1002/wea.4058. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e ARMSTRONG MCKAY, David I.; STAAL, Arie; ABRAMS, Jesse F. Exceeding 1.5°C global warming could trigger multiple climate tipping points. Science. 2022-09-09, roč. 377, čís. 6611. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.abn7950. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d DVDMCKAY. Exceeding 1.5°C global warming could trigger multiple climate tipping points – paper explainer [online]. 2022-09-09 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b BROVKIN, Victor; BROOK, Edward; WILLIAMS, John W. Past abrupt changes, tipping points and cascading impacts in the Earth system. Nature Geoscience. 2021-08, roč. 14, čís. 8, s. 550–558. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/s41561-021-00790-5. (anglicky) 
  7. ↑ RIPPLE, William J; WOLF, Christopher; NEWSOME, Thomas M. World Scientists’ Warning of a Climate Emergency 2021. BioScience. 2021-09-01, roč. 71, čís. 9, s. 894–898. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0006-3568. DOI 10.1093/biosci/biab079. (anglicky) 
  8. ↑ STEFFEN, Will; ROCKSTRÖM, Johan; RICHARDSON, Katherine. Trajectories of the Earth System in the Anthropocene. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-08-14, roč. 115, čís. 33, s. 8252–8259. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1810141115. PMID 30082409. (anglicky) 
  9. ↑ WUNDERLING, Nico; DONGES, Jonathan F.; KURTHS, Jürgen. Interacting tipping elements increase risk of climate domino effects under global warming. Earth System Dynamics. 2021-06-03, roč. 12, čís. 2, s. 601–619. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 2190-4987. DOI 10.5194/esd-12-601-2021. (anglicky) 
  10. ↑ IPCC AR6 WG1 Ch4., p. 95
  11. ↑ a b c d MCSWEENEY, Robert. Explainer: Nine ‘tipping points’ that could be triggered by climate change. Carbon Brief [online]. 2020-02-10 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Glossary — Special Report on the Ocean and Cryosphere in a Changing Climate [online]. [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ HEINZE, Christoph; BLENCKNER, Thorsten; MARTINS, Helena. The quiet crossing of ocean tipping points. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2021-03-02, roč. 118, čís. 9. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2008478118. PMID 33619085. (anglicky) 
  14. ↑ MANN, Michael E. The new climate war: the fight to take back our planet. First edition. vyd. New York: PublicAffairs 351 s. ISBN 978-1-5417-5822-3, ISBN 978-1-5417-5823-0. S. 231–238. 
  15. ↑ CARRINGTON, Damian; EDITOR, Damian Carrington Environment. ‘Super-tipping points’ could trigger cascade of climate action. The Guardian. 2023-01-20. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  16. ↑ LENTON, Timothy M.; BENSON, Scarlett; SMITH, Talia. Operationalising positive tipping points towards global sustainability. Global Sustainability. 2022, roč. 5. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 2059-4798. DOI 10.1017/sus.2021.30. (anglicky) 
  17. ↑ IPCC AR6 WGI Chapter 04, p. 95
  18. ↑ LENTON, Timothy M.; HELD, Hermann; KRIEGLER, Elmar. Tipping elements in the Earth's climate system. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-02-12, roč. 105, čís. 6, s. 1786–1793. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0705414105. PMID 18258748. (anglicky) 
  19. ↑ SCHELLNHUBER, Hans Joachim; RAHMSTORF, Stefan; WINKELMANN, Ricarda. Why the right climate target was agreed in Paris. Nature Climate Change. 2016-07, roč. 6, čís. 7, s. 649–653. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate3013. (anglicky) 
  20. ↑ GAMMON, Katharine. Critical measures of global heating reaching tipping point, study finds. The Guardian. 2021-07-28. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  21. ↑ RIPPLE, William J; WOLF, Christopher; NEWSOME, Thomas M. World Scientists’ Warning of a Climate Emergency 2021. BioScience. 2021-09-01, roč. 71, čís. 9, s. 894–898. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0006-3568. DOI 10.1093/biosci/biab079. (anglicky) 
  22. ↑ PUBLISHED, Harry Baker. Climate 'points of no return' may be much closer than we thought. livescience.com [online]. 2022-09-15 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Learn. National Snow and Ice Data Center [online]. [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ New climate models suggest faster melting of the Greenland Ice Sheet. World Economic Forum [online]. 2020-12-21 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ SCAMBOS, Ted; STRANEO, Fiamma; TEDESCO, Marco. How fast is the Greenland ice sheet melting?. Arctic, Antarctic, and Alpine Research. 2021-01-02, roč. 53, čís. 1, s. 221–222. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 1523-0430. DOI 10.1080/15230430.2021.1946241. (anglicky) 
  26. ↑ TODD, Joe; CHRISTOFFERSEN, Poul; ZWINGER, Thomas. A Full-Stokes 3-D Calving Model Applied to a Large Greenlandic Glacier. Journal of Geophysical Research: Earth Surface. 2018-03, roč. 123, čís. 3, s. 410–432. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. DOI 10.1002/2017JF004349. (anglicky) 
  27. ↑ a b BOERS, Niklas; RYPDAL, Martin. Critical slowing down suggests that the western Greenland Ice Sheet is close to a tipping point. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2021-05-25, roč. 118, čís. 21. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2024192118. PMID 34001613. (anglicky) 
  28. ↑ La calotte glaciaire du Groenland a déjà fondu au moins une fois au cours du dernier million d’années. Le Monde.fr. 2021-03-15. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. (francouzsky) 
  29. ↑ CHRIST, Andrew J.; BIERMAN, Paul R.; SCHAEFER, Joerg M. A multimillion-year-old record of Greenland vegetation and glacial history preserved in sediment beneath 1.4 km of ice at Camp Century. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2021-03-30, roč. 118, čís. 13. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2021442118. PMID 33723012. (anglicky) 
  30. ↑ FRETWELL, P.; PRITCHARD, H. D.; VAUGHAN, D. G. Bedmap2: improved ice bed, surface and thickness datasets for Antarctica. The Cryosphere. 2013-02-28, roč. 7, čís. 1, s. 375–393. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 1994-0424. DOI 10.5194/tc-7-375-2013. (anglicky) 
  31. ↑ HULBE, Christina. Is ice sheet collapse in West Antarctica unstoppable?. Science. 2017-06-02, roč. 356, čís. 6341, s. 910–911. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aam9728. (anglicky) 
  32. ↑ ALLEY, Richard B.; ANANDAKRISHNAN, Sridhar; CHRISTIANSON, Knut. Oceanic Forcing of Ice-Sheet Retreat: West Antarctica and More. Annual Review of Earth and Planetary Sciences. 2015-05-30, roč. 43, čís. 1, s. 207–231. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0084-6597. DOI 10.1146/annurev-earth-060614-105344. (anglicky) 
  33. ↑ THE IMBIE TEAM. Mass balance of the Antarctic Ice Sheet from 1992 to 2017. Nature. 2018-06, roč. 558, čís. 7709, s. 219–222. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/s41586-018-0179-y. (anglicky) 
  34. ↑ FELDMANN, Johannes; LEVERMANN, Anders. Collapse of the West Antarctic Ice Sheet after local destabilization of the Amundsen Basin. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2015-11-17, roč. 112, čís. 46, s. 14191–14196. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1512482112. PMID 26578762. (anglicky) 
  35. ↑ JOUGHIN, Ian; SMITH, Benjamin E.; MEDLEY, Brooke. Marine Ice Sheet Collapse Potentially Under Way for the Thwaites Glacier Basin, West Antarctica. Science. 2014-05-16, roč. 344, čís. 6185, s. 735–738. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1249055. (anglicky) 
  36. ↑ JOUGHIN, Ian; ALLEY, Richard B. Stability of the West Antarctic ice sheet in a warming world. Nature Geoscience. 2011-08, roč. 4, čís. 8, s. 506–513. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/ngeo1194. (anglicky) 
  37. ↑ GILLIS, Justin. Scientists Warn of Perilous Climate Shift Within Decades, Not Centuries. The New York Times. 2016-03-22. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  38. ↑ IPCC AR6 WG1 Ch. 09, s. 1270–1272
  39. ↑ WG1 AR5 [online]. IPCC [cit. 2019-07-29]. Kapitola Technical Summary. Dostupné online. 
  40. ↑ IPCC AR5. Climate Change 2013: The Physical Science Basis. [s.l.]: [s.n.], 2013. Kapitola Technical Summary- TFE.7 Carbon Cycle Perturbation and Uncertainties. 
  41. ↑ Earth risks tipping into 'hothouse' state: study. phys.org [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ ARCHER, David. Methane hydrate stability and anthropogenic climate change. S. 521–544. Biogeosciences [online]. 2007 [cit. 2009-05-25]. Čís. 4, s. 521–544. Dostupné online. DOI 10.5194/bg-4-521-2007. 
  43. ↑ Study finds hydrate gun hypothesis unlikely. phys.org [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ MEGA, Emiliano Rodríguez. Clouds’ cooling effect could vanish in a warmer world. Nature. 2019-02-25. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/d41586-019-00685-x. (anglicky) 
  45. ↑ Scoping of the IPCC 5th Assessment Report Cross Cutting Issues. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-09.  Archivovaná kopie. www.ipcc.ch [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  46. ↑ a b HANSEN, James; SATO, Makiko; RUSSELL, Gary. Climate sensitivity, sea level and atmospheric carbon dioxide. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2013-10-28, roč. 371, čís. 2001, s. 20120294. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2012.0294. PMID 24043864. (anglicky) 
  47. ↑ KASTING, James F. Runaway and moist greenhouse atmospheres and the evolution of Earth and Venus. Icarus. 1988-6, roč. 74, čís. 3, s. 472–494. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.1016/0019-1035(88)90116-9. (anglicky) 
  48. ↑ LENTON, T.M.; HELD, H.; KRIEGLER, E.; HALL, J.W.; LUCHT, W.; RAHMSTORF, S.; SCHELLNHUBER, H.J. Tipping elements in the Earth's climate system. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008, s. 1786–1793. DOI 10.1073/pnas.0705414105. PMID 18258748. Bibcode 2008PNAS..105.1786L. 
  49. ↑ a b c d e f Impacts of 1.5 °C of Global Warming on Natural and Human Systems [online]. IPCC [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  50. ↑ Tipping points in Antarctic and Greenland ice sheets [online]. NESSC, 2018-11-12 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ LENTON, Timothy M. Arctic Climate Tipping Points. AMBIO. 2012-2, roč. 41, čís. 1, s. 10–22. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0044-7447. DOI 10.1007/s13280-011-0221-x. PMID 22270703. (anglicky) 
  52. ↑ BELAIA, Mariia; FUNKE, Michael; GLANEMANN, Nicole. Global Warming and a Potential Tipping Point in the Atlantic Thermohaline Circulation: The Role of Risk Aversion. Environmental and Resource Economics. 2017-5, roč. 67, čís. 1, s. 93–125. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0924-6460. DOI 10.1007/s10640-015-9978-x. (anglicky) 
  53. ↑ KRISHFIELD, Richard; TOOLE, John; TIMMERMANS, Mary-Louise. Warming of the interior Arctic Ocean linked to sea ice losses at the basin margins. Science Advances. 2018-08-01, roč. 4, čís. 8, s. eaat6773. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.aat6773. (anglicky) 
  54. ↑ TOTH, Katie. Warm water under Arctic ice a 'ticking time bomb,' researcher says. CBC. 2018-08-29. Dostupné online. 
  55. ↑ ROCHA, Juan C.; PETERSON, Garry; BODIN, Örjan. Cascading regime shifts within and across scales. Science. 2018-12-21, roč. 362, čís. 6421, s. 1379–1383. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aat7850. (anglicky) 
  56. ↑ a b STEFFEN, Will; ROCKSTRÖM, Johan; RICHARDSON, Katherine. Trajectories of the Earth System in the Anthropocene. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-08-14, roč. 115, čís. 33, s. 8252–8259. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1810141115. PMID 30082409. (anglicky) 
  57. ↑ LENTON, T. M.; LIVINA, V. N.; DAKOS, V. Early warning of climate tipping points from critical slowing down: comparing methods to improve robustness. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2012-03-13, roč. 370, čís. 1962, s. 1185–1204. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2011.0304. PMID 22291229. (anglicky) 
  58. ↑ WILLIAMSON, Mark S.; BATHIANY, Sebastian; LENTON, Timothy M. Early warning signals of tipping points in periodically forced systems. Earth System Dynamics. 2016-04-13, roč. 7, čís. 2, s. 313–326. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 2190-4987. DOI 10.5194/esd-7-313-2016. (anglicky) 
  59. ↑ Temperature rise is ‘locked-in’ for the coming decades in the Arctic. UN Environment [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Schoolmeester T, Gjerdi HL, Crump J, Alfthan B, Fabres J, Johnsen K, Puikkonen L, Kurvits T, Baker E. Global Linkages – A graphic look at the changing Arctic. rev.1. vyd. [s.l.]: UN Environment Programme and GRID-Arendal, 2019-03-11. Dostupné online. 
  61. ↑ WHITEMAN, Gail; ELSHORBANY, Yasin; YOUNG, Paul J. Climate policy implications of nonlinear decline of Arctic land permafrost and other cryosphere elements. Nature Communications. 2019-04-23, roč. 10, čís. 1, s. 1900. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-019-09863-x. (anglicky) 
  62. ↑ Climate Could Hit a Tipping Point Sooner Than You Think. Sierra Club [online]. 2019-01-25 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ NEWS, Chelsea Harvey,E&E. Climate "Tipping Points" Could Add Trillions to the Costs of Warming. Scientific American [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Clouds and the ‘Climate Tipping Point’. Watts Up With That? [online]. 2019-05-24 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ SAPLAKOGLU, Yasemin; AUGUST 6, Staff Writer |; ET, 2018 04:56pm. The Planet Is Dangerously Close to the Tipping Point for a 'Hothouse Earth'. Live Science [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  66. ↑ Climate change tipping point could be coming sooner than we think: study. phys.org [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Thanks to climate change, parts of the Arctic are on fire. Scientists are concerned. USA TODAY [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ HUGRON, Sandrine; BUSSIÈRES, Julie; ROCHEFORT, Line. Tree plantations within the context of ecological restoration of peatlands: practical guide. Laval, Québec, Canada: Peatland Ecology Research Group (PERG), 2013. Dostupné online. 
  69. ↑ HELMORE, Edward. 'Unprecedented': more than 100 Arctic wildfires burn in worst ever season. The Guardian. 2019-07-26. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  70. ↑ Earth 'just decades away from global warming tipping point which threatens future of humanity'. ITV News [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ AHMED, Farhana; KHAN, M Shah Alam; WARNER, Jeroen. Integrated Adaptation Tipping Points (IATPs) for urban flood resilience. Environment and Urbanization. 2018-10, roč. 30, čís. 2, s. 575–596. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0956-2478. DOI 10.1177/0956247818776510. (anglicky) 
  72. ↑ SZALAI, Jennifer. In ‘The Uninhabitable Earth,’ Apocalypse Is Now. The New York Times. 2019-03-06. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • LEVITAN, Dave. Quick-Change Planet: Do Global Climate Tipping Points Exist?. Scientific American [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Body_zvratu_klimatického_systému&oldid=23126775“