Sociální fobie: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 31 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q281928) |
přemaz rozpracovanějším odzdrojovaným textem (copie z user:Juandev/Pískoviště 2 v. 10023610) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox Choroba |
|||
'''Sociální fobie''' či '''sociofobie''' je neurotická porucha, charakteristická [[strach]]em z určitého sociálního, mezilidského [[kontakt]]u, což je doprovázeno [[úzkost]]í, pramenící z vědomých a nevědomých negativních očekávání vlastního selhání v této osobní rovině. |
|||
| Název = Sociální fobie |
|||
| Obrázek = |
|||
| Šířka obrázku = |
|||
| Popis = |
|||
<!-- Klasifikace --> |
|||
| MKN-10 = [http://www.uzis.cz/cz/mkn/F40-F48.html F40.1] |
|||
| DSM-IV = |
|||
| MeshID = D010698 |
|||
| MeshYear = |
|||
| MeshName = |
|||
<!-- Stat. údaje (obě pohlaví) --> |
|||
| Prevalence = |
|||
| Incidence = |
|||
| Mortalita = |
|||
| Věk = |
|||
| Věk2 = |
|||
| Stat = |
|||
<!-- Stat. údaje (ženy) --> |
|||
| Prevalence-ženy = |
|||
| Incidence-ženy = |
|||
| Mortalita-ženy = |
|||
| Věk-ženy = |
|||
| Věk2-ženy = |
|||
| Stat-ženy = |
|||
<!-- Stat. údaje (muži) --> |
|||
| Prevalence-muži = |
|||
| Incidence-muži = |
|||
| Mortalita-muži = |
|||
| Věk-muži = |
|||
| Věk2-muži = |
|||
| Stat-muži = |
|||
<!-- Klinický obraz --> |
|||
| Průběh = |
|||
| Příčina = |
|||
| Systém = |
|||
}} |
|||
'''Sociální fobie''' (též '''sociální strach''', nepřesně ''sociální úzkost''; zkratka SF) je druh [[úzkostná porucha|úzkostné poruchy]] zařazené do [[Diagnostický a statický manuál mentálních poruch|Diagnostickém a statickém manuálu mentálních poruch]].<ref name="poruchy">{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = PORUCHY DUŠEVNÍ A PORUCHY CHOVÁNÍ (F00–F99) |
|||
| url = http://www.uzis.cz/cz/mkn/F40-F48.html |
|||
| datum vydání = 27-12-2011 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 26-12-2012 |
|||
| vydavatel = Světová zdravotnická organizace/Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> Lidé trpící sociální fobií, mají značnou míru [[sociální úzkost|sociální úzkosti]], která jim působí jak tělesné tak emocionální problémy při podstupování řady sociálních situací jako je styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti apod. Sociální fobici si tuto iracionalitu uvědomují, avšak výše uvedené problémy a někdy též negativní, sebeznehodnocující myšlenky, které se jim honí hlavou jim nedovolují tyto jinak běžné situace podstupovat. To vede postupně k jejich izolaci ve společnosti a k rozvoji doprovodných negativních jevů, jako je [[malé sebevědomí]], [[stress]], zneužívání [[návykové látky|návykových látek]] a někdy též až k [[sebevražda|sebevraždám]]. |
|||
Po delším časovém období – asi 25 letech – může dojít k [[adaptaci|adaptaci]], tedy ztráně sociální fobie přizpůsobením se běžnému životu. Sociální fobici jsou též často považováni za [[introvert]]y, a sociální fobie za stav za nadměrnou úzkost na kterou neexistuje profundovaný „lék“. Je pravdou, že byla sociální fobie opravdu po dlouhá léta v akademické sféře opomíjena a její výzkum včetně zkoumání léčebných technik se začal rozvíjet až v 80. letech 20. století. Dnes se lehčí sociální fobie léčí [[psychoterapie|psychoterapií]] (nejčastějí (skupinovou) [[Kognitivně-behaviorální terapie|kognitivně-behaviorální terapií]], která zaznamenává největší úspěchy), nebo v těžších případech [[psychofarmaka|psychofarmaky]] či kombinací psychofarmak a psychoterapie. |
|||
Tato očekávání pramení z často hluboce zakořeněných negativních představ o sobě, získaných především [[výchova|výchovou]], kdy [[dítě]] nebylo [[rodič]]i přijato a milováno nepodmíněně a spontánně, jakožto jedinečná lidská [[bytost]] s právem na chyby a nezískalo tak zdravý a trvalý [[pocit]] vlastní hodnoty a [[láska|lásku]] k sobě samému. |
|||
Tak jako bylo od prvopočátku nejistě zacházeno s jeho projevy, tak nejistě očekává chování i od okolí. |
|||
Literatura uvádí výskyt 3–13 % v rozvinuté populaci. [[evoluce|Evoluční]] příčiny ani důvody vzniku u určitého jedince nejsou přesně známy. Předpokládá se vliv [[gen]]ů, ale i vnějšího okolí. Nejvíce sociálních fobiků se objevuje mezi 14 a 20 rokem života. Zde se tedy předpokládá nepřekonání [[studu|ostychu]], který vzniká v [[puberta|pubertě]]. Dalšími důvody mohou být nezvládnutá interpersonální [[trauma]]ta, chybějící vzory [[sociální chování|sociálního chování]] v rodině, či dlouhodobá izolace (např. v případě dlouhodobé nemoci). |
|||
Postupem času se tento nezdravý sebeobraz natolik vžije, že se stane nevědomým kritickým [[hlas]]em, který aniž by si [[člověk]] uvědomoval, mu v kritických okamžicích podráží [[koleno|kolena]]. Výsledkem pak není polemika s tímto hlasem, který by se snažila ospravedlnit a vyprostit z [[ponížení]], ale [[úzkost]]. |
|||
Na morfologické a biochemické úrovni, je pak známo, že nízké sebevědomí (které je úzce spjato se sociální fobií) vzniká snížením hladiny [[serotonin]]u a [[dopamin]]u. Jsou to neurotransmitery, které navozují pocit bezpečí a spokojenosti se sebou samým. Narůstá hladina [[noradrenalin]]u, přenašeče poplašných informací. Vyvíjená psychofarmaka se pak snaží tyto neurotransmitery vyvažovat. |
|||
V [[kognitivní]] část [[psychoterapie]] se proto snaží vystopovat tyto neuvědomělé negativní [[myšlenka|myšlenky]] a poukázat na jejich relativnost a neopodstatněnost a [[učení|učí]] se tak novému vnímání sebe samého. |
|||
== Popis == |
|||
V behaviorální části [[psychoterapie]] si člověk zkouší situace, které mu dělají [[problém]]y, přičemž již dokáže vědomě rozpoznávat automatické myšlenky, které jej dříve v nevědomí srážely k zemi a držet si od těchto iracionálních myšlenek odstup. |
|||
=== Projevy navenek === |
|||
Tento druh psychoterapie se nazývá [[Kognitivně behaviorální terapie]] neboli ''KBT''. |
|||
Sociální fobie se navenek projevuje ve dvou rovinách. V rovině psychologické, respektive sociální a v rovině fyzické (jak člověk vypadá). Sociální rovina zahrnuje vyhýbání se [[sociální situace|sociálním situacím]].<ref name="prasko25">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Praško |
|||
| jméno = Ján |
|||
| příjmení2 = Vyskočilová |
|||
| jméno2 = Jana |
|||
| příjmení3 = Píglová |
|||
| jméno3 = Lucie |
|||
| spoluautoři = a kol |
|||
| odkaz na autora = Ján Praško |
|||
| titul = Sociální fobie |
|||
| url = |
|||
| vydavatel = Portál |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2005 |
|||
| počet stran = 132 |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 25 |
|||
| isbn = 80-7367-031-3 |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> Mezi tyto sociální situace patří styk s lidmi,<ref name="poruchy" /> seznámení se s druhou osobou, setkání s autoritou, projevení názoru ve skupině osob, telefonování, přijímání návštěv, práce, studium, jedení a psaní před druhými, přednášení, mluvení na veřejnosti apod.<ref name="prasko28">Praško, 2005, s. 28.</ref> |
|||
Fyzická rovina se projevuje červenáním, třesem rukou a při těžších formách dochází ke zhroucení – jako důsledek [[panická ataka|panické ataky]].<ref name="poruchy" /> Tyto fyzické projevy se objevují tehdy, jsou-li osoby trpící sociální fobií nuceni tyto, pro ně tak nepříjemné situace podstupovat (např. zaměstnavatelem, rodiči, tlakem okolí). Sami, pokud mohou, se jim spíše vyhýbají. Sociální fobie je pak jednou z příčin [[záškoláctví]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
Stejně tak účinné mohou být i jiné psychoterapeutické [[metoda|metody]], jako např. dynamicky orientovaná [[psychoterapie]], spočívající na skupinové psychodynamice, odvíjející se od skupinou zakoušených [[emoce|emocí]], o kterých se jednotliví členové učí hovořit. Učí se tedy v prvé řadě rozpoznávat své pocity (podobně jako u kognitivní terapie) a o těchto pocitech hovořit a zároveň přijímat na ně patřičnou reakci. |
|||
| příjmení = Honzlovský |
|||
| jméno = Michal |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Fobie u dětí |
|||
| url = http://www.celostnimedicina.cz/fobie-u-deti.htm |
|||
| datum vydání = 13-01-2011 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 26-12-2012 |
|||
| vydavatel = celostnimedicina.cz |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> Studie také potvrzují, že lidé trpící sociální fobií, mají v průměru nižší příjmy, než ostatní populace.<ref name="jonathan" /> |
|||
== |
=== Pacientovo vnímání === |
||
Lidé, kteří trpí sociální fobií a vystavují se sociálním situacím jim nepříjemným, mají často fyzické problémy, projevující se mírnou až silnou [[úzkost]]í. Neznamená to, že by člověk, který trpí sociální fobií měl problémy ve všech sociálních situacích. Může tomu tak být, ale i nemusí.<ref name="prasko25" /> A tak se i mezi lidmi, kteří trpí touto poruchou najdou učitelé, manageři či lékaři.<ref name="prasko22">Praško, 2005, s. 22.</ref> |
|||
Člověk trpící sociální fóbií se bojí, má nepříjemný pocit v následujících situacích<ref>http://www.celostnimedicina.cz/socialni-fobie.htm</ref>: |
|||
* [[interakce]] s druhými lidmi ([[projev]] na veřejnosti, poznávání nových lidí, [[telefonování]], psaní...) |
|||
* potíže [[mluvení|mluvit]] na veřejnosti |
|||
* obava z trapného nebo ostudného [[chování]] |
|||
* být dobírán či kritizován |
|||
* být druhými pozorován, nebo i hodnocen |
|||
* požádat o něco |
|||
Hlavním příznakem sociální fobie je tedy sociální úzkost. Pokud je malá, jedná se o [[sociální strach]] či o [[stud]]. Pokud je ale velká jedná se již o sociální fobii.<ref>Praško, 2005, s. 27.</ref> Lidé s výraznou sociální úzkostí zažívají nepříjemné tělesné stavy a honí se jim hlavou [[automatické negativní myšlenky|negativní myšlenky]]. Co se týče tělesných stavů, jedná se například o bušení srdce, třes, návaly horka či zimy, pocení, červenání se, knedlík v krku, svalové napětí apod. Co se týče negativních myšlenek tak ty se vztahují na jejich osobu. Jsou to negativně sebehodnotící myšlenky typu: ''Vysmějí se mi!'', ''Ztrapním se!'',<ref name="prasko29">Praško, 2005, s. 29.</ref> ''Všichni mě budou pomlouvat, bude to hrozné!''<ref>Praško, 2005, s. 30.</ref> Pokud nedojde k vyhnutí se sociální situaci, nastoupí emoce, které se projeví v podobě [[strach]]u, [[hněv]]u na sebe i druhé apod.<ref name="prasko29" /> |
|||
=== Fyzické projevy === |
|||
* potíže při pohledu z [[oko|očí]] do očí |
|||
* negativní [[myšlení]] |
|||
* bušení [[srdce]] |
|||
* potíže s [[dýchání]]m |
|||
* [[závrať]] nebo nepříjemný pocit v [[břicho|břiše]] |
|||
* návaly horka, [[pot]]u |
|||
* sucho v [[ústa|ústech]] |
|||
* červenání se |
|||
* třes |
|||
Postupem času se u pacienta může rozvinout [[bludný kruh]] vyhýbavého chování,<ref>Praško, 2005, s. 44.</ref> který vede k [[stres]]u,<ref name="hanzlovskySF" /> [[deprese|depresi]],<ref name="hanzlovskySF">{{Citace elektronické monografie |
|||
== Myšlenky == |
|||
| příjmení = Hanzlovský |
|||
Člověk, který trpí sociální fobií přemýšlí před a při [[situace|situaci]], kdy se má vystavit svému strachu ([[komunikace]], [[proslov]], v [[jídelna|jídelně]], u [[tabule]]...) takto <ref>http://cz.lundbeck.com/cz/Professionals/what_we_do/depression/documents/Socialni_fobie.pdf</ref>: |
|||
| jméno = Michal |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Sociální fobie |
|||
| url = http://www.celostnimedicina.cz/socialni-fobie.htm |
|||
| datum vydání = 04-03-2009 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 26-12-2012 |
|||
| vydavatel = celostnimedicina.cz |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> osamění a někdy i [[sebevražda|sebevraždě]],<ref name="psychoweb">{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Sociální fobie |
|||
| url = http://www.psychoweb.cz/psychologie/socialni-fobie/ |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 26-12-2012 |
|||
| vydavatel = psychoweb.cz |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref><ref name="jonathan">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Jonathan |
|||
| jméno = RT |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| spoluautoři = a další |
|||
| titul = Fluoxetine, Comprehensive Cognitive Behavioral Therapy, and Placeboin Generalized Social Phobia |
|||
| periodikum = Arch Gen Psychiatry |
|||
| odkaz na periodikum = |
|||
| rok = 2004 |
|||
| měsíc = |
|||
| ročník = 61 |
|||
| číslo = 10 |
|||
| strany = 1005-1013 |
|||
| url = |
|||
| issn = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> jindy k závislosti na [[alkohol]]u<ref name="psychoweb" /> či [[drogy|drogách]]<ref name="hanzlovskySF" />. |
|||
== Diagnostika a komorbita == |
|||
=== Před === |
|||
Mezinárodní klasifikace nemocí vyžaduje pro určení sociální fobie následující: a) aby měl pacient strach ze sociálních situací, b) vyhýbal se jim a zároveň zažíval v obávaných situacích, alespoň dva příznaky úzkosti. Pokud si uvědomuje, že jsou jeho příznaky přehnané a nesmyslné, pak se dá jev diagnostikovat jako sociální fobie. Pokud by si to ale pacient neuvědomoval, může se jednat o [[halucinaci|halucinaci]], [[blud]], [[schizofrenie|schizofrenii]] či [[obsedantně-kompulzivní porucha|obsedantně-kompulzivní poruchu]]; nebo o kulturní pověru.<ref name="praskopostmed" /> Výše uvedená diagnostika vede buď k určení sociální fobie, pak se jedná o ''generalizovanou sociální fobii'' (obecná SF), nebo k určení ''specifické sociální fobie'' – v případě, že má pacient pouze jeden znak úzkosti. Třetím výstupem je, že nemá sociální fobii – příčinu problémů je pak potřeba hledat jinde.<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
* Budu vypadat jako [[idiot]]! |
|||
| příjmení = Cuncic |
|||
* Určitě něco zkazím! |
|||
| jméno = Arlin |
|||
* Vysmějí se mi! |
|||
| odkaz na autora = |
|||
* Všichni mě budou [[sledování|sledovat]]! |
|||
| titul = Diagnosing Social Anxiety Disorder |
|||
* Budu trapný/á! |
|||
| url = http://socialanxietydisorder.about.com/od/diagnosisofsad/a/diagnosis.htm |
|||
| datum vydání = 07-06-2012 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 27-12-2012 |
|||
| vydavatel = About.com Guide |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> |
|||
[[sociální úzkost|Sociální úzkostí]] trpí až 40 % pouplace. Sociální úzkost se nevyskytuje jen u sociálních fobiků, ale i u řady dalších poruch, nemocí či závislostí. Určit zda-li souvisí sociální úzkost se sociální fobií, nebo jiným jevem, může být někdy snadné. Sociální fobikové totiž ač mají úzkost ze sociálních situací, tak si přejí být mezi lidmi. Naopak např. schizofrenici či [[paranoia|paranoici]] se tomuto kontaktu vyhýbají. Naopak obtížné je odlišit sociální fobii od [[Vyhýbavá porucha osobnosti|výhýbavé poruchy osobnosti]], přičemž někteří odborníci se domnívají, že se jedná o různé varianty stejné poruchy.<ref name="praskopostmed" /> |
|||
=== Při === |
|||
* Všichni mě pozorují! |
|||
U 60 % dlouhodobých fobiků byla zjištěna [[komorbidita]] jedné další nemoci<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
* [[výsměch|Smějí se]] mi! |
|||
| příjmení = |
|||
* O čem se s ním mám bavit? |
|||
| jméno = |
|||
* Určitě před ní vypadám hrozně! |
|||
| odkaz na autora = |
|||
* Nevím co mám dělat! |
|||
| titul = Pojem komorbidita |
|||
* Nic mě nenapadá! |
|||
| url = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/komorbidita |
|||
* Mám totální okno |
|||
| datum vydání = |
|||
* Musím odtud rychle pryč!! |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 27-12-2012 |
|||
| vydavatel = ABZ slovník cizích slov |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> a u 27 % třech další nemoci<ref name="chartier">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Chartier |
|||
| jméno = MJ |
|||
| příjmení2 = Walker |
|||
| jméno2 = JR |
|||
| příjmení3 = Stein |
|||
| jméno3 = MB |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| spoluautoři = |
|||
| titul = Considering comorbidity in social phobia |
|||
| periodikum = Social psychiatry and psychiatric epidemiology |
|||
| odkaz na periodikum = http://www.springer.com/medicine/psychiatry/journal/127 |
|||
| rok = 2003 |
|||
| měsíc = Prosinec |
|||
| ročník = 38 |
|||
| číslo = 12 |
|||
| strany = 728–734 |
|||
| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14689178# |
|||
| issn = 0933-7954 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref>.<ref name="praskopostmed" /> V 60 % případů, je to specifická sociální fobie, ve 45 % [[agorafobie]] (strach z velkých prostor a davů),<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = bb |
|||
| jméno = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Agorafobie |
|||
| url = http://www.doktoronline.cz/clanek/1166-Agorafobie.html |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 27-12-2012 |
|||
| vydavatel = Doktoronline.cz |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> ve 43 % [[generalizovaná úzkostná porucha]], ve 21 % [[dystymie]] (porucha nálady, lehká forma deprese),<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Dystymie |
|||
| url = http://naposledy.blog.cz/rubrika/dystymie |
|||
| datum vydání = 15-03-2009 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 27-12-2012 |
|||
| vydavatel = |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> a dále [[alkoholismus]], [[panická porucha]], deprese či zneužívání drog.<ref name="praskopostmed" /> Z toho vyplývá, že léčení sociální fobie zahrnuje i léčení komordbidních nemocí.<ref name="chartier" /> |
|||
== Výskyt a původ == |
|||
Výskyt sociální fobie nezávisí na [[pohlaví]], [[inteligence|inteligenci]], [[vzdělání]], [[bohatství]] či [[profese|zaměstnání]].<ref name="praskopostmed">{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = Praško |
|||
| jméno = Ján |
|||
| příjmení2 = Vyskočilová |
|||
| jméno2 = Jana |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Sociální fobie a její léčba |
|||
| url = http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina-priloha/socialni-fobie-a-jeji-lecba-454150 |
|||
| datum vydání = 08-09-2010 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 26-12-2012 |
|||
| vydavatel = Postgraduální medicína |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> Je pouze závislý na věku, protože studie uvádí, že nejvíce sociálních fobiků vzniká v období puberty, tedy ve věku mezi 14 a 20 lety. Sociální fobií „někdy během svého života“ trpí 3–13 % populace, zvýšeným studem pak 80–90 %.<ref name="prasko21">Praško, 2005, s. 21.</ref> Tato čísla jsou proměnlivá, protože u některých fobiků dochází k léčení. Tato čísla jsou ale malá, protože je tato porucha málo [[diagnóza|diagnostikována]]. Je to jednak z důvodu, že sociální fobikové mají už ze samé podstaty poruchý, problém vyhledat lékařskou pomoc (nebo se bojí být označeni za [[blázen|blázny]]), na druhé straně odborníci často na tuto diagnostickou kategorii nemyslí. Druhým důvodem proměnlivosti výskytu sociální fobie, je postupná [[adaptace]] neléčených fobiků. Studie Dewita a kol. (1999) ukázala, že se u neléčených fobiků tato porucha v průměru po 25 letech vytrácí, protože se tito lidé postupně adaptují.<ref name="praskopostmed" /> |
|||
Původ vzniku sociální fobie, není znám.<ref name="praskopostmed" /> Existuje pouze několik teorií.<ref name="prasko22" /> U řady lidí vzniká sociální fobie mez 14 a 20 rokem života.<ref name="prasko21" /> Může být tedy způsobena nepřekonaným ostychem v době puberty, po drobných sociálních neúspěších, jímž se člověk začne vyhýbat. Též různá traumata mohou zavdat výskytu sociální fobie.<ref name="prasko22" /> Pokud se fobie vyskytuje od útlého věku, předpokládá se vliv rodiny<ref name="prasko22" /> či [[gen]]ů<ref name="prasko23">Praško, 2005, s. 23.</ref>. Dispozice k napětí může být vrozená;<ref name="prasko23" /> chybějící vzory [[sociální chování|sociálního chování]] v rodině<ref name="prasko22" />. S tím souvisí např. i dlouhodobá nemoc, kdy člověk ztratí určitou [[sociální dovednost]] a může se stát plachým.<ref name="prasko22" /> |
|||
Výzkumy dělané v oblasti mozku nasvědčují, že u sociálních fobiků dochází ke změnám jeho funkce. Na jedné straně dochází k úbytku [[neurotransmiter]]ů a tím přenosu informací o bezpečí a spokojeném pocitu se sebou samím, na straně druhé se zvyšuje přenos informací týkajících se poplachu. Jedná se o neurotransmitery [[serotonin]], [[dopamin]] a [[noradrenalin]]. Právě u serotoninu a dopaminu dochází k úbytku, zatímco noradrenalin narůstá.<ref name="prasko23" /> Na základě studie neurotransmiterů a jejich funkce se vyvíjejí [[psychofarmaka]].<ref name="praskopostmed" /> |
|||
== Léčba == |
== Léčba == |
||
Sociální fobie je dobře léčitelná porucha. Přesto se ale řada lidí domnívá, že je to jisté [[předurčení]], které nelze změnit. Léčí se psychofarmaky, psychoterapií, nebo kombinací obou přístupů.<ref>Praško, 2005, s. 65.</ref> U psychofarmak se uvádí rychlé zlepšení, u psychoterapie, zejména u [[kognitivně-behaviorální terapie]] delší působení.<ref name="praskopostmed" /> Z několika metod se běžně používá kognitivě-behaviorální terapie, která je vysoce úspěšná,<ref name="jonathan" /><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
Nejčastěji [[Kognitivně behaviorální terapie|KBT]] v kombinaci s [[farmakoterapie|farmakoterapií]]. Dobře léčitelné neurotické o[[nemoc]]nění, vyžadující ovšem rozhodné osobní [[nasazení]]. |
|||
| příjmení = Smith |
|||
| jméno = Melinda |
|||
| příjmení2 = Jaffe-Gill |
|||
| jméno2 = Ellen |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Social Anxiety Disorder & Social Phobia; Symptoms, Self-Help, and Treatment |
|||
| url = http://www.helpguide.org/mental/social_anxiety_support_symptom_causes_treatment.htm |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = prosinec 2012 |
|||
| datum přístupu = 31-12-2012 |
|||
| vydavatel = Helpguide.org |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> pokud je použitá jako [[skupinová terapie]].<ref name="jonathan" /> Použití metody léčení navrhuje lékař. Pro lehčí a střední sociální fobie se doporučuje psychoterapie, u těžších začínat s psychofarmaky.<ref name="praskopostmed" /> |
|||
=== Kognitivně-behaviorální terapie === |
|||
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) spočívá v [[kognitivní restrukturalizace|kognitivní restrukturalizaci]], [[expozice (psychologie)|expozici]] umělým situacím na sezeních a expozici reálným situacím, které řeší pacient v podobě domácího úkolu.<ref name="jonathan" /> Kognitivní restrukturalizace vychází z [[kognitivní psychologie]]. V případě fobiků se jedná o modely negativní a pesimistické. Tyto automatické negativní myšlenky, se rodí v jejich mozku, kde převažují neurotransmitery poplachové, nad neurotransmitery vyvolávající spokojenost a klid.<ref name="prasko23" /> Restrukturalizací je pak myšlena přestavba těchto negativních modelů na modely [[pravděpodobnost|pravděpodobnější]] a jejich ověřování v reálném světě. Expozicí je pak myšlen jednak nácvik pro pacienta obtížných situacích na sezeních a dále vystavování se těmto situacím v reálu.<ref name="praskopostmed" /> |
|||
Kognitivně-behaviorální terapie může být buď individuální, nebo skupinová. Větší úspěšnost se uvádí právě u skupinové.<ref name="jonathan" /> Vzhledem k tomu, že u sociálních fobiků se vyskytují další doprovodné problémy, jako je nízké sebevědomí, stres, deprese apod., bylo vyvinuto několik variant KBT – a v praxi se běžně uplatňují další postupy, které v rámci terapie odbourávají další komorbidní nemoci. |
|||
== Odkazy == |
|||
Jedná se například o ''úplnou KBT'', která zahrnuje trénování sociálních dovedností. Je doporučována především pro léčení generalizované sociální fobie.<ref name="jonathan" /> |
|||
==== Sociální fobie z pohledu KBT ==== |
|||
Jelikož se u sociálních fobiků objevují při podstupování sociálních situací jak negativní myšlenky o sobě sama, tak nepříjemné tělesné pocity (např. bušení srdce, knedlík v krku, zčervenání, [[závrať|závratě]], bolesti hlavy apod.)<ref name="prasko29" /> vyvíjí se postupem doby vyhýbavé a zabezpečující chování.<ref>Praško, 2005, s. 44 a 45.</ref> Při zabezpečujícím chování se osoba, musí určitým způsobem zabezpečit, aby podstoupila danou situaci.<ref name="praško2">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Praško |
|||
| jméno = Ján |
|||
| příjmení2 = Vyskočilová |
|||
| jméno2 = Jana |
|||
| příjmení3 = Prašková |
|||
| jméno3 = Jana |
|||
| titul = Sociální fobie a její léčba |
|||
| vydavatel = Galen |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2008 |
|||
| počet_stran = 64 |
|||
| vydání = 1 |
|||
| strany = 34 |
|||
| kapitola = Charakteristiky sociální fobie |
|||
| isbn = 978-80-7262-580-2 |
|||
| url = http://www.lundbeck.com/upload/cz/files/pdf/Brozury/Socialni_fobie_a_jeji_lecba.pdf |
|||
}}</ref> Toto zabezpečení však není potřebné, protože je strach z dané situace [[iracionalita|iracionální]].<ref name="prasko25" /> |
|||
Co se týče vyhýbavého chování, jedná se o reakci, kdy se člověk nepříjemné situaci vyhne. Postupně tak vzniká bludný kruh. Každá situace začíná u fobika [[spouštěč]]em.<ref>Praško, 2005, s. 49 a 50.</ref> Proto v kognitivně behaviorální terapii, definuje pacient tyto spouštěče.<ref>Praško, 2008, s. 40.</ref> Spouštěč totiž vyvolává negativní myšlenky, které tanou na mysli fobika automaticky.<ref name="Praško50">Praško, 2005, s. 50.</ref> Jsou to myšlenky, které takového člověka v jeho vlastních očích znehodnocují. Tyto myšlenky způsobí, že se osoba dané situaci vyhne.<ref>Praško, 2005, s. 30–31.</ref> Následují nepříjemné tělesné pocity a posléze přicházejí [[emoce]] negativního rázu, které vyvolávají další negativní myšlenky. Tak se osoba zacyklí a situaci nepodstoupí.<ref name="Praško50" /> V KBT pak pacient tyto myšlenky zapisuje a dává jím váhu do jaké míry jim věřil.<ref>Praško, 2005, s. 73.</ref> Posléze se myšlenky [[rámování myšlenek|rámují]] a nahrazují myšlenkami pravděpodobnými.<ref>Praško, 2005, s. 68</ref> |
|||
Sociální fobik se totiž ve svém myšlení dopouští řady [[kognitivní omyl|kognitivních omylů]]. Jedná se především o přehánění a katastrofizování, nadměrné zevšeobecňování (''Všichni vidí, že ve všem selhávám.''), diskvalifikaci pozitivního (''Chválí mě ze soucitu, jen aby mi udělali radost.''), [[selektivní abstrakce]], negativní věštby (''Určitě to nezvládnu.''), personalizace, [[mentální černý filtr]], [[značkování]], čtení myšlenek, teror bychů a musů, [[dichotomické myšlení]] a argumentace emocemi.<ref>Praško, 2005, s. 33–41.</ref> Rámování těchto myšlenek spočívá v sepsání všech pro a proti pro danou myšlenku.<ref>Praško, 2005, s. 74–76.</ref> Z těchto pro a proti se pak tvoří neutrální myšlenka, která nahradí v cíleném podstupování sociálních situací myšlenku negativní.<ref>Praško, 2005, s. 76.</ref> |
|||
Další částí léčby, je pak samotné podstupování sociální situaci, které se do té doby fobik vyhýbal. Začíná se od nejjednoduších situací a postupuje se ke složitějším. Situace se trénuje v představách, s [[terapeut]]em, nebo ve skupině a teprve posléze se podstupuje v reálu. Pacient je instruován, aby se situaci nevyhnul a přerušil tak bludný kruh.<ref>Praško, 2005, s. 96 a 97</ref> Aby se zbavil nepříjemných tělesných a emočních pocitů, je často vyučován sklidnění<ref name="Praško 101">Praško, 2005, s. 101.</ref> a [[meditace|meditaci]]<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Praško |
|||
| jméno = Ján |
|||
| titul = Jak vybudovat a posílit sebedůvěru |
|||
| vydavatel = Grada |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2010 |
|||
| počet_stran = 254 |
|||
| vydání = 3 |
|||
| strany = 219 |
|||
| kapitola = Relaxace a meditace |
|||
| isbn = 978-80-247-1352-6 |
|||
}}</ref>.<ref name="Praško 101" /> |
|||
Jak se postupně situace zesložiťují, dochází k návyku. Překonáním obtížnější situací se stávají ty méně obtížné snesitelnými.<ref>Praško, 2008, s. 59–61</ref> Některé terapie proto zahrnují podporu sebevědomí (pochvaly, úspěch z expozic, výuka [[asertivita|asertivity]]) a vlastní organizace času.<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Szymanska |
|||
| jméno = Kasia |
|||
| příjmení2 = Palmer |
|||
| jméno2 = Stephen |
|||
| titul = Understanding CBT |
|||
| vydavatel = Kogan Page |
|||
| místo = Londýn |
|||
| rok = 2012 |
|||
| počet_stran = 184 |
|||
| kapitola = Developing time-management skills and overcoming procrastination |
|||
| isbn = 978-0-7494-5966-6 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> Zároveň se hledá [[odměna]] za každou podstoupenou situaci.<ref>Praško, 2005, s. 97.</ref> |
|||
=== Ostatní přístupy === |
|||
Ostatní přístupy testované v léčbě sociální fobie nebyly zatím [[klinické testování|klinicky testovány]]. Jedná se o modifikované přístupy [[interpersonální psychoterapie]], [[psychodynamická léčba|psychodynamickou léčbu]] a [[Moritova terapie|Moritovu terapii]].<ref name="praskopostmed" /> |
|||
=== Farmakoterapie === |
|||
V případě léčby sociální fobie psychofarmaky se používají silná sklidňovadla ([[benzodiazepiny]]), [[beta-blokátory]]<ref name="mi fobia">{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Los tratamientos farmacológicos para la fobia social |
|||
| url = http://enrike45.wordpress.com/2007/11/01/los-tratamientos-farmacologicos-para-la-fobia-social/ |
|||
| datum vydání = 01-11-2007 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 31-12-2012 |
|||
| vydavatel = Mi fobia social |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = španělsky |
|||
}}</ref> či [[antidepresiva]]. Benzodiazepiny jako [[clonazepan]] a [[alprazolam]] se používají na začátku léčby, ke krátkému snížení úzkosti. Jelikož jsou ale benzodiazepiny návykové, pro další léčbu se doporučuje nasazení antidepresiv, které vyrovnávají hladiny neurotransmiterů.<ref name="prasko67">Praško, 2005, s. 67.</ref><ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = Ruy |
|||
| jméno = Miranda |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Ação dos Medicamentos na Ansiedade Social / Fobia Social e na Timidez |
|||
| url = http://www.timidez-ansiedade.com/art/fobsoc-tim/medicamentos-ansiedade-social.htm |
|||
| datum vydání = červen 2004 |
|||
| datum aktualizace = prosinec 2005 |
|||
| datum přístupu = 31-12-2012 |
|||
| vydavatel = Timidez e Ansiedade Social |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = portugalsky |
|||
}}</ref> Ani beta-blokátory jako [[atenolol]] a [[propanolol]], které se používají hlavně na specifické sociální fobie se nejeví jako úspěšné léčivo.<ref name="mi fobia" /> |
|||
V případě antidepresiv se jedná o skupiny léků typu [[RIMA]] (z anglického ''{{cizojazyčně|en|Reversible Inhibitor of MonoAmine oxidase}}''),<ref name="gilbert">{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = Gilbert |
|||
| jméno = Richard |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = RIMA Drugs |
|||
| url = http://www.cocoa.uk.com/seratis/content/treatments/treatments/antidepressants/rima-antidepressants.html |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 31-12-2012 |
|||
| vydavatel = |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> [[SSRI]] (''{{cizojazyčně|en|Selective Serotonin Reuptake Inhibitor}}''),<ref name="gilbert" /> [[SNRI]] (''{{cizojazyčně|en|Serotonin-Norepinephrine Reuptake Inhibitors}}'')<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Serotonin-Norepinephrine Reuptake Inhibitors |
|||
| url = http://www.treatment4addiction.com/drugs/antidepressants/serotonin-norepinephrine-reuptake-inhibitors-snris/ |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 31-12-2012 |
|||
| vydavatel = Treatment4Addiction.com |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> a [[NDRI]] (''{{cizojazyčně|en|Norepinephrine-Dopamine Reuptake Inhibitors}}'')<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Norepinephrine-Dopamine Reuptake Inhibitors |
|||
| url = http://www.treatment4addiction.com/drugs/antidepressants/norepinephrine-dopamine-reuptake-inhibitors-ndris/# |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 31-12-2012 |
|||
| vydavatel = Treatment4Addiction.com |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref>. Úprava nervového přenosu antidepresivy trvá 10–14 dnů, první příznaky léčby se projevují po 8–12 týdnech. Antidepresiva se ale berou ještě dlouho po odeznění příznaků: 1–3 roky, podle druhu pacienta a formy sociální fobie, kterou trpěl. K nejčastěji užívaným antidepresivům patří [[moclobemid]] (RIMA); [[paroxetin]], [[fluoxetin]], [[citaloparam]], [[sertralin]], [[fluvoxamin]] a [[escitalopram]] (SSRI); [[venlafaxin]] (SNRI); [[bupropion]] (NDRI).<ref name="prasko67" /> |
|||
== Historie výzkumu == |
|||
Sociální fobie se jako [[porucha]] začala diagnostikovat teprve v 80. letech 20. století.<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = Hájková |
|||
| jméno = Alena |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Nezájem o práci? Ne, sociální fobie |
|||
| url = http://finance.idnes.cz/nezajem-o-praci-ne-socialni-fobie-dov-/podnikani.aspx?c=A080901_161803_firmy_rady_fib |
|||
| datum vydání = 02-09-2008 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 26-12-2012 |
|||
| vydavatel = iDNES.cz |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> V roce 1985 totiž psychiatr [[Michael Liebowitz]] a psycholog [[Richard Heimberg]] začali usilovat o zkoumání sociální fobie. Do té doby totiž neproběhl žádný vědecký výzkumu tohoto fenoménu, který se tak začal označovat jako ''opomenutá fobie''. V roce 1987 tak došlo k upřesnění diagnostiky sociální fobie v [[Diagnostický a statický manuál mentálních poruch|Diagnostickém a statickém manuálu mentálních poruch]], do kterého byla sociální fobie zařazena v roce 1980. V 90. letech pak proběhlo několik výzkumných studií této fobie a rozvinuly se techniky kognitivně-behaviorální terapie směřující k pomoci pacientům trpícím touto úzkostnou poruchou.<ref name="cuncic">{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = Cuncic |
|||
| jméno = Arlin |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = A Brief History of Social Anxiety Disorder |
|||
| url = http://socialanxietydisorder.about.com/od/overviewofsad/a/history.htm |
|||
| datum vydání = 07-06-2012 |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 26-12-2012 |
|||
| vydavatel = About.com Guide |
|||
| místo = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> Pro ostatní přístupy, jako je modifikace interpersonální psychoterapie, psychodynamická léčba či Moritova terapie, zatím chybí kontrolovaný klinický výzkum.<ref name="praskopostmed" /> Od roku 1995 se pak rozvíjí psychofarmakologii zaměřená na sociální fobii.<ref name="cuncic" /> |
|||
== Odkazy == |
|||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
=== Literatura === |
|||
*{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Praško |
|||
| jméno = Ján |
|||
| příjmení2 = Vyskočilová |
|||
| jméno2 = Jana |
|||
| příjmení3 = Píglová |
|||
| jméno3 = Lucie |
|||
| spoluautoři = a kol |
|||
| odkaz na autora = Ján Praško |
|||
| titul = Sociální fobie |
|||
| url = |
|||
| vydavatel = Portál |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2005 |
|||
| počet stran = 132 |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = |
|||
| isbn = 80-7367-031-3 |
|||
| jazyk = |
|||
}} |
|||
*{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Praško |
|||
| jméno = Ján |
|||
| příjmení2 = Vyskočilová |
|||
| jméno2 = Jana |
|||
| příjmení3 = Prašková |
|||
| jméno3 = Jana |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Sociální fobie a její léčba; Příručka pro lidi se sociální fobií |
|||
| url = http://www.lundbeck.com/upload/cz/files/pdf/Brozury/Socialni_fobie_a_jeji_lecba.pdf |
|||
| vydavatel = Galen |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2008 |
|||
| počet stran = 64 |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = |
|||
| isbn = 978-80-7262-580-2 |
|||
| jazyk = |
|||
}} |
|||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* |
*[http://www.socialnifobie.info/index.php?frame=web&page=response&category=&idt=1&spt=0&spr= Sociální fobie] |
||
* |
*[http://www.uzkost.cz/soc_fobie.htm Kazuistika sociální fobie] |
||
* [http://www.phobialist.com/reverse.html Seznam specifických fobií] (anglicky) |
|||
[[Kategorie:Fobie]] |
[[Kategorie:Fobie]] |
||
Verze z 27. 3. 2013, 10:02
Šablona:Infobox Choroba Sociální fobie (též sociální strach, nepřesně sociální úzkost; zkratka SF) je druh úzkostné poruchy zařazené do Diagnostickém a statickém manuálu mentálních poruch.[1] Lidé trpící sociální fobií, mají značnou míru sociální úzkosti, která jim působí jak tělesné tak emocionální problémy při podstupování řady sociálních situací jako je styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti apod. Sociální fobici si tuto iracionalitu uvědomují, avšak výše uvedené problémy a někdy též negativní, sebeznehodnocující myšlenky, které se jim honí hlavou jim nedovolují tyto jinak běžné situace podstupovat. To vede postupně k jejich izolaci ve společnosti a k rozvoji doprovodných negativních jevů, jako je malé sebevědomí, stress, zneužívání návykových látek a někdy též až k sebevraždám.
Po delším časovém období – asi 25 letech – může dojít k adaptaci, tedy ztráně sociální fobie přizpůsobením se běžnému životu. Sociální fobici jsou též často považováni za introverty, a sociální fobie za stav za nadměrnou úzkost na kterou neexistuje profundovaný „lék“. Je pravdou, že byla sociální fobie opravdu po dlouhá léta v akademické sféře opomíjena a její výzkum včetně zkoumání léčebných technik se začal rozvíjet až v 80. letech 20. století. Dnes se lehčí sociální fobie léčí psychoterapií (nejčastějí (skupinovou) kognitivně-behaviorální terapií, která zaznamenává největší úspěchy), nebo v těžších případech psychofarmaky či kombinací psychofarmak a psychoterapie.
Literatura uvádí výskyt 3–13 % v rozvinuté populaci. Evoluční příčiny ani důvody vzniku u určitého jedince nejsou přesně známy. Předpokládá se vliv genů, ale i vnějšího okolí. Nejvíce sociálních fobiků se objevuje mezi 14 a 20 rokem života. Zde se tedy předpokládá nepřekonání ostychu, který vzniká v pubertě. Dalšími důvody mohou být nezvládnutá interpersonální traumata, chybějící vzory sociálního chování v rodině, či dlouhodobá izolace (např. v případě dlouhodobé nemoci).
Na morfologické a biochemické úrovni, je pak známo, že nízké sebevědomí (které je úzce spjato se sociální fobií) vzniká snížením hladiny serotoninu a dopaminu. Jsou to neurotransmitery, které navozují pocit bezpečí a spokojenosti se sebou samým. Narůstá hladina noradrenalinu, přenašeče poplašných informací. Vyvíjená psychofarmaka se pak snaží tyto neurotransmitery vyvažovat.
Popis
Sociální fobie se navenek projevuje ve dvou rovinách. V rovině psychologické, respektive sociální a v rovině fyzické (jak člověk vypadá). Sociální rovina zahrnuje vyhýbání se sociálním situacím.[2] Mezi tyto sociální situace patří styk s lidmi,[1] seznámení se s druhou osobou, setkání s autoritou, projevení názoru ve skupině osob, telefonování, přijímání návštěv, práce, studium, jedení a psaní před druhými, přednášení, mluvení na veřejnosti apod.[3]
Fyzická rovina se projevuje červenáním, třesem rukou a při těžších formách dochází ke zhroucení – jako důsledek panické ataky.[1] Tyto fyzické projevy se objevují tehdy, jsou-li osoby trpící sociální fobií nuceni tyto, pro ně tak nepříjemné situace podstupovat (např. zaměstnavatelem, rodiči, tlakem okolí). Sami, pokud mohou, se jim spíše vyhýbají. Sociální fobie je pak jednou z příčin záškoláctví.[4] Studie také potvrzují, že lidé trpící sociální fobií, mají v průměru nižší příjmy, než ostatní populace.[5]
Pacientovo vnímání
Lidé, kteří trpí sociální fobií a vystavují se sociálním situacím jim nepříjemným, mají často fyzické problémy, projevující se mírnou až silnou úzkostí. Neznamená to, že by člověk, který trpí sociální fobií měl problémy ve všech sociálních situacích. Může tomu tak být, ale i nemusí.[2] A tak se i mezi lidmi, kteří trpí touto poruchou najdou učitelé, manageři či lékaři.[6]
Hlavním příznakem sociální fobie je tedy sociální úzkost. Pokud je malá, jedná se o sociální strach či o stud. Pokud je ale velká jedná se již o sociální fobii.[7] Lidé s výraznou sociální úzkostí zažívají nepříjemné tělesné stavy a honí se jim hlavou negativní myšlenky. Co se týče tělesných stavů, jedná se například o bušení srdce, třes, návaly horka či zimy, pocení, červenání se, knedlík v krku, svalové napětí apod. Co se týče negativních myšlenek tak ty se vztahují na jejich osobu. Jsou to negativně sebehodnotící myšlenky typu: Vysmějí se mi!, Ztrapním se!,[8] Všichni mě budou pomlouvat, bude to hrozné![9] Pokud nedojde k vyhnutí se sociální situaci, nastoupí emoce, které se projeví v podobě strachu, hněvu na sebe i druhé apod.[8]
Postupem času se u pacienta může rozvinout bludný kruh vyhýbavého chování,[10] který vede k stresu,[11] depresi,[11] osamění a někdy i sebevraždě,[12][5] jindy k závislosti na alkoholu[12] či drogách[11].
Diagnostika a komorbita
Mezinárodní klasifikace nemocí vyžaduje pro určení sociální fobie následující: a) aby měl pacient strach ze sociálních situací, b) vyhýbal se jim a zároveň zažíval v obávaných situacích, alespoň dva příznaky úzkosti. Pokud si uvědomuje, že jsou jeho příznaky přehnané a nesmyslné, pak se dá jev diagnostikovat jako sociální fobie. Pokud by si to ale pacient neuvědomoval, může se jednat o halucinaci, blud, schizofrenii či obsedantně-kompulzivní poruchu; nebo o kulturní pověru.[13] Výše uvedená diagnostika vede buď k určení sociální fobie, pak se jedná o generalizovanou sociální fobii (obecná SF), nebo k určení specifické sociální fobie – v případě, že má pacient pouze jeden znak úzkosti. Třetím výstupem je, že nemá sociální fobii – příčinu problémů je pak potřeba hledat jinde.[14]
Sociální úzkostí trpí až 40 % pouplace. Sociální úzkost se nevyskytuje jen u sociálních fobiků, ale i u řady dalších poruch, nemocí či závislostí. Určit zda-li souvisí sociální úzkost se sociální fobií, nebo jiným jevem, může být někdy snadné. Sociální fobikové totiž ač mají úzkost ze sociálních situací, tak si přejí být mezi lidmi. Naopak např. schizofrenici či paranoici se tomuto kontaktu vyhýbají. Naopak obtížné je odlišit sociální fobii od výhýbavé poruchy osobnosti, přičemž někteří odborníci se domnívají, že se jedná o různé varianty stejné poruchy.[13]
U 60 % dlouhodobých fobiků byla zjištěna komorbidita jedné další nemoci[15] a u 27 % třech další nemoci[16].[13] V 60 % případů, je to specifická sociální fobie, ve 45 % agorafobie (strach z velkých prostor a davů),[17] ve 43 % generalizovaná úzkostná porucha, ve 21 % dystymie (porucha nálady, lehká forma deprese),[18] a dále alkoholismus, panická porucha, deprese či zneužívání drog.[13] Z toho vyplývá, že léčení sociální fobie zahrnuje i léčení komordbidních nemocí.[16]
Výskyt a původ
Výskyt sociální fobie nezávisí na pohlaví, inteligenci, vzdělání, bohatství či zaměstnání.[13] Je pouze závislý na věku, protože studie uvádí, že nejvíce sociálních fobiků vzniká v období puberty, tedy ve věku mezi 14 a 20 lety. Sociální fobií „někdy během svého života“ trpí 3–13 % populace, zvýšeným studem pak 80–90 %.[19] Tato čísla jsou proměnlivá, protože u některých fobiků dochází k léčení. Tato čísla jsou ale malá, protože je tato porucha málo diagnostikována. Je to jednak z důvodu, že sociální fobikové mají už ze samé podstaty poruchý, problém vyhledat lékařskou pomoc (nebo se bojí být označeni za blázny), na druhé straně odborníci často na tuto diagnostickou kategorii nemyslí. Druhým důvodem proměnlivosti výskytu sociální fobie, je postupná adaptace neléčených fobiků. Studie Dewita a kol. (1999) ukázala, že se u neléčených fobiků tato porucha v průměru po 25 letech vytrácí, protože se tito lidé postupně adaptují.[13]
Původ vzniku sociální fobie, není znám.[13] Existuje pouze několik teorií.[6] U řady lidí vzniká sociální fobie mez 14 a 20 rokem života.[19] Může být tedy způsobena nepřekonaným ostychem v době puberty, po drobných sociálních neúspěších, jímž se člověk začne vyhýbat. Též různá traumata mohou zavdat výskytu sociální fobie.[6] Pokud se fobie vyskytuje od útlého věku, předpokládá se vliv rodiny[6] či genů[20]. Dispozice k napětí může být vrozená;[20] chybějící vzory sociálního chování v rodině[6]. S tím souvisí např. i dlouhodobá nemoc, kdy člověk ztratí určitou sociální dovednost a může se stát plachým.[6]
Výzkumy dělané v oblasti mozku nasvědčují, že u sociálních fobiků dochází ke změnám jeho funkce. Na jedné straně dochází k úbytku neurotransmiterů a tím přenosu informací o bezpečí a spokojeném pocitu se sebou samím, na straně druhé se zvyšuje přenos informací týkajících se poplachu. Jedná se o neurotransmitery serotonin, dopamin a noradrenalin. Právě u serotoninu a dopaminu dochází k úbytku, zatímco noradrenalin narůstá.[20] Na základě studie neurotransmiterů a jejich funkce se vyvíjejí psychofarmaka.[13]
Léčba
Sociální fobie je dobře léčitelná porucha. Přesto se ale řada lidí domnívá, že je to jisté předurčení, které nelze změnit. Léčí se psychofarmaky, psychoterapií, nebo kombinací obou přístupů.[21] U psychofarmak se uvádí rychlé zlepšení, u psychoterapie, zejména u kognitivně-behaviorální terapie delší působení.[13] Z několika metod se běžně používá kognitivě-behaviorální terapie, která je vysoce úspěšná,[5][22] pokud je použitá jako skupinová terapie.[5] Použití metody léčení navrhuje lékař. Pro lehčí a střední sociální fobie se doporučuje psychoterapie, u těžších začínat s psychofarmaky.[13]
Kognitivně-behaviorální terapie
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) spočívá v kognitivní restrukturalizaci, expozici umělým situacím na sezeních a expozici reálným situacím, které řeší pacient v podobě domácího úkolu.[5] Kognitivní restrukturalizace vychází z kognitivní psychologie. V případě fobiků se jedná o modely negativní a pesimistické. Tyto automatické negativní myšlenky, se rodí v jejich mozku, kde převažují neurotransmitery poplachové, nad neurotransmitery vyvolávající spokojenost a klid.[20] Restrukturalizací je pak myšlena přestavba těchto negativních modelů na modely pravděpodobnější a jejich ověřování v reálném světě. Expozicí je pak myšlen jednak nácvik pro pacienta obtížných situacích na sezeních a dále vystavování se těmto situacím v reálu.[13]
Kognitivně-behaviorální terapie může být buď individuální, nebo skupinová. Větší úspěšnost se uvádí právě u skupinové.[5] Vzhledem k tomu, že u sociálních fobiků se vyskytují další doprovodné problémy, jako je nízké sebevědomí, stres, deprese apod., bylo vyvinuto několik variant KBT – a v praxi se běžně uplatňují další postupy, které v rámci terapie odbourávají další komorbidní nemoci.
Jedná se například o úplnou KBT, která zahrnuje trénování sociálních dovedností. Je doporučována především pro léčení generalizované sociální fobie.[5]
Sociální fobie z pohledu KBT
Jelikož se u sociálních fobiků objevují při podstupování sociálních situací jak negativní myšlenky o sobě sama, tak nepříjemné tělesné pocity (např. bušení srdce, knedlík v krku, zčervenání, závratě, bolesti hlavy apod.)[8] vyvíjí se postupem doby vyhýbavé a zabezpečující chování.[23] Při zabezpečujícím chování se osoba, musí určitým způsobem zabezpečit, aby podstoupila danou situaci.[24] Toto zabezpečení však není potřebné, protože je strach z dané situace iracionální.[2]
Co se týče vyhýbavého chování, jedná se o reakci, kdy se člověk nepříjemné situaci vyhne. Postupně tak vzniká bludný kruh. Každá situace začíná u fobika spouštěčem.[25] Proto v kognitivně behaviorální terapii, definuje pacient tyto spouštěče.[26] Spouštěč totiž vyvolává negativní myšlenky, které tanou na mysli fobika automaticky.[27] Jsou to myšlenky, které takového člověka v jeho vlastních očích znehodnocují. Tyto myšlenky způsobí, že se osoba dané situaci vyhne.[28] Následují nepříjemné tělesné pocity a posléze přicházejí emoce negativního rázu, které vyvolávají další negativní myšlenky. Tak se osoba zacyklí a situaci nepodstoupí.[27] V KBT pak pacient tyto myšlenky zapisuje a dává jím váhu do jaké míry jim věřil.[29] Posléze se myšlenky rámují a nahrazují myšlenkami pravděpodobnými.[30]
Sociální fobik se totiž ve svém myšlení dopouští řady kognitivních omylů. Jedná se především o přehánění a katastrofizování, nadměrné zevšeobecňování (Všichni vidí, že ve všem selhávám.), diskvalifikaci pozitivního (Chválí mě ze soucitu, jen aby mi udělali radost.), selektivní abstrakce, negativní věštby (Určitě to nezvládnu.), personalizace, mentální černý filtr, značkování, čtení myšlenek, teror bychů a musů, dichotomické myšlení a argumentace emocemi.[31] Rámování těchto myšlenek spočívá v sepsání všech pro a proti pro danou myšlenku.[32] Z těchto pro a proti se pak tvoří neutrální myšlenka, která nahradí v cíleném podstupování sociálních situací myšlenku negativní.[33]
Další částí léčby, je pak samotné podstupování sociální situaci, které se do té doby fobik vyhýbal. Začíná se od nejjednoduších situací a postupuje se ke složitějším. Situace se trénuje v představách, s terapeutem, nebo ve skupině a teprve posléze se podstupuje v reálu. Pacient je instruován, aby se situaci nevyhnul a přerušil tak bludný kruh.[34] Aby se zbavil nepříjemných tělesných a emočních pocitů, je často vyučován sklidnění[35] a meditaci[36].[35]
Jak se postupně situace zesložiťují, dochází k návyku. Překonáním obtížnější situací se stávají ty méně obtížné snesitelnými.[37] Některé terapie proto zahrnují podporu sebevědomí (pochvaly, úspěch z expozic, výuka asertivity) a vlastní organizace času.[38] Zároveň se hledá odměna za každou podstoupenou situaci.[39]
Ostatní přístupy
Ostatní přístupy testované v léčbě sociální fobie nebyly zatím klinicky testovány. Jedná se o modifikované přístupy interpersonální psychoterapie, psychodynamickou léčbu a Moritovu terapii.[13]
Farmakoterapie
V případě léčby sociální fobie psychofarmaky se používají silná sklidňovadla (benzodiazepiny), beta-blokátory[40] či antidepresiva. Benzodiazepiny jako clonazepan a alprazolam se používají na začátku léčby, ke krátkému snížení úzkosti. Jelikož jsou ale benzodiazepiny návykové, pro další léčbu se doporučuje nasazení antidepresiv, které vyrovnávají hladiny neurotransmiterů.[41][42] Ani beta-blokátory jako atenolol a propanolol, které se používají hlavně na specifické sociální fobie se nejeví jako úspěšné léčivo.[40]
V případě antidepresiv se jedná o skupiny léků typu RIMA (z anglického Reversible Inhibitor of MonoAmine oxidase),[43] SSRI (Selective Serotonin Reuptake Inhibitor),[43] SNRI (Serotonin-Norepinephrine Reuptake Inhibitors)[44] a NDRI (Norepinephrine-Dopamine Reuptake Inhibitors)[45]. Úprava nervového přenosu antidepresivy trvá 10–14 dnů, první příznaky léčby se projevují po 8–12 týdnech. Antidepresiva se ale berou ještě dlouho po odeznění příznaků: 1–3 roky, podle druhu pacienta a formy sociální fobie, kterou trpěl. K nejčastěji užívaným antidepresivům patří moclobemid (RIMA); paroxetin, fluoxetin, citaloparam, sertralin, fluvoxamin a escitalopram (SSRI); venlafaxin (SNRI); bupropion (NDRI).[41]
Historie výzkumu
Sociální fobie se jako porucha začala diagnostikovat teprve v 80. letech 20. století.[46] V roce 1985 totiž psychiatr Michael Liebowitz a psycholog Richard Heimberg začali usilovat o zkoumání sociální fobie. Do té doby totiž neproběhl žádný vědecký výzkumu tohoto fenoménu, který se tak začal označovat jako opomenutá fobie. V roce 1987 tak došlo k upřesnění diagnostiky sociální fobie v Diagnostickém a statickém manuálu mentálních poruch, do kterého byla sociální fobie zařazena v roce 1980. V 90. letech pak proběhlo několik výzkumných studií této fobie a rozvinuly se techniky kognitivně-behaviorální terapie směřující k pomoci pacientům trpícím touto úzkostnou poruchou.[47] Pro ostatní přístupy, jako je modifikace interpersonální psychoterapie, psychodynamická léčba či Moritova terapie, zatím chybí kontrolovaný klinický výzkum.[13] Od roku 1995 se pak rozvíjí psychofarmakologii zaměřená na sociální fobii.[47]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c PORUCHY DUŠEVNÍ A PORUCHY CHOVÁNÍ (F00–F99) [online]. Světová zdravotnická organizace/Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 27-12-2011 [cit. 2012-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c PRAŠKO, Ján; VYSKOČILOVÁ, Jana; PÍGLOVÁ, Lucie, a kol. Sociální fobie. Praha: Portál, 2005. 132 s. ISBN 80-7367-031-3. S. 25.
- ↑ Praško, 2005, s. 28.
- ↑ HONZLOVSKÝ, Michal. Fobie u dětí [online]. celostnimedicina.cz, 13-01-2011 [cit. 2012-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g JONATHAN, RT, a další. Fluoxetine, Comprehensive Cognitive Behavioral Therapy, and Placeboin Generalized Social Phobia. Arch Gen Psychiatry. 2004, roč. 61, čís. 10, s. 1005-1013.
- ↑ a b c d e f Praško, 2005, s. 22.
- ↑ Praško, 2005, s. 27.
- ↑ a b c Praško, 2005, s. 29.
- ↑ Praško, 2005, s. 30.
- ↑ Praško, 2005, s. 44.
- ↑ a b c HANZLOVSKÝ, Michal. Sociální fobie [online]. celostnimedicina.cz, 04-03-2009 [cit. 2012-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Sociální fobie [online]. psychoweb.cz [cit. 2012-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m PRAŠKO, Ján; VYSKOČILOVÁ, Jana. Sociální fobie a její léčba [online]. Postgraduální medicína, 08-09-2010 [cit. 2012-12-26]. Dostupné online.
- ↑ CUNCIC, Arlin. Diagnosing Social Anxiety Disorder [online]. About.com Guide, 07-06-2012 [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pojem komorbidita [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b CHARTIER, MJ; WALKER, JR; STEIN, MB. Considering comorbidity in social phobia. [psychiatry and psychiatric epidemiology]. Prosinec 2003, roč. 38, čís. 12, s. 728–734. Dostupné online. ISSN 0933-7954. (anglicky)
- ↑ BB. Agorafobie [online]. Doktoronline.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Dystymie [online]. 15-03-2009 [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Praško, 2005, s. 21.
- ↑ a b c d Praško, 2005, s. 23.
- ↑ Praško, 2005, s. 65.
- ↑ SMITH, Melinda; JAFFE-GILL, Ellen. Social Anxiety Disorder & Social Phobia; Symptoms, Self-Help, and Treatment [online]. Helpguide.org, rev. prosinec 2012 [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Praško, 2005, s. 44 a 45.
- ↑ PRAŠKO, Ján; VYSKOČILOVÁ, Jana; PRAŠKOVÁ, Jana. Sociální fobie a její léčba. 1. vyd. Praha: Galen, 2008. 64 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7262-580-2. Kapitola Charakteristiky sociální fobie, s. 34.
- ↑ Praško, 2005, s. 49 a 50.
- ↑ Praško, 2008, s. 40.
- ↑ a b Praško, 2005, s. 50.
- ↑ Praško, 2005, s. 30–31.
- ↑ Praško, 2005, s. 73.
- ↑ Praško, 2005, s. 68
- ↑ Praško, 2005, s. 33–41.
- ↑ Praško, 2005, s. 74–76.
- ↑ Praško, 2005, s. 76.
- ↑ Praško, 2005, s. 96 a 97
- ↑ a b Praško, 2005, s. 101.
- ↑ PRAŠKO, Ján. Jak vybudovat a posílit sebedůvěru. 3. vyd. Praha: Grada, 2010. 254 s. ISBN 978-80-247-1352-6. Kapitola Relaxace a meditace, s. 219.
- ↑ Praško, 2008, s. 59–61
- ↑ SZYMANSKA, Kasia; PALMER, Stephen. Understanding CBT. Londýn: Kogan Page, 2012. 184 s. ISBN 978-0-7494-5966-6. Kapitola Developing time-management skills and overcoming procrastination. (anglicky)
- ↑ Praško, 2005, s. 97.
- ↑ a b Los tratamientos farmacológicos para la fobia social [online]. Mi fobia social, 01-11-2007 [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b Praško, 2005, s. 67.
- ↑ RUY, Miranda. Ação dos Medicamentos na Ansiedade Social / Fobia Social e na Timidez [online]. Timidez e Ansiedade Social, červen 2004, rev. prosinec 2005 [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ a b GILBERT, Richard. RIMA Drugs [online]. [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Serotonin-Norepinephrine Reuptake Inhibitors [online]. Treatment4Addiction.com [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Norepinephrine-Dopamine Reuptake Inhibitors [online]. Treatment4Addiction.com [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HÁJKOVÁ, Alena. Nezájem o práci? Ne, sociální fobie [online]. iDNES.cz, 02-09-2008 [cit. 2012-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b CUNCIC, Arlin. A Brief History of Social Anxiety Disorder [online]. About.com Guide, 07-06-2012 [cit. 2012-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PRAŠKO, Ján; VYSKOČILOVÁ, Jana; PÍGLOVÁ, Lucie, a kol. Sociální fobie. Praha: Portál, 2005. 132 s. ISBN 80-7367-031-3.
- PRAŠKO, Ján; VYSKOČILOVÁ, Jana; PRAŠKOVÁ, Jana. Sociální fobie a její léčba; Příručka pro lidi se sociální fobií. Praha: Galen, 2008. 64 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7262-580-2.