Generalizovaná úzkostná porucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Generalizovaná úzkostná porucha (GAD - generalized anxiety disorder) je úzkostná porucha charakteristická nadměrnými nekontrolovatelnými obavami a úzkostí, které se většinou týkají běžných denních záležitostí. Frekvence, trvání a intenzita je nepřiměřená zdroji obav a mívá vliv na každodenní život pacienta.

Lidé trpící touto poruchou se obávají o své zaměstnání, finanční situaci a zdraví své i své rodiny. Mohou ale pociťovat obavy i ohledně méně závažných věcí jako jsou termíny schůzek a udržování pracoviště nebo domácnosti v čistotě. Příčinou vzniku bývá stresující nebo traumatická událost. Začíná zpravidla mezi 16. až 18. rokem a pokud se neléčí může trvat i celý život (intenzita přitom kolísá). Postižení se mohou stát závislí na benzodiazepinech nebo alkoholu.

Vznik GAD a její příčiny[editovat | editovat zdroj]

Generalizovaná úzkostná porucha většinou vzniká na podkladě chronického dlouhotrvajícího stresu u zranitelných osobností. Zranitelnost vzniká kombinací genetické predispozice a vlivů prostředí v dětství.

Stresující události[editovat | editovat zdroj]

Klinická pozorování ukazují, že generalizovaná úzkostná porucha často začíná v souvislosti se stresujícími událostmi a chronifikuje pokud stresující problémy přetrvávají. Avšak ohrožující životní události jsou častěji spjaty s úzkostnými poruchami (ztráta nejčastěji s depresí). Neexistuje žádná studie, která by ukazovala, na etiologický vliv určitých specifických "životních událostí" na rozvoj generalizované úzkostné poruchy.

Genetické vlivy[editovat | editovat zdroj]

Většina genetických populačních studií nerozlišuje mezi generalizovanou úzkostnou poruchou a jinými typy úzkostných poruch. Populační studie 1033 ženských dvojčat potvrdila tendenci generalizované úzkostné poruchy objevovat se častěji v některých rodinách a prokázala, že vliv genetických faktorů je zde vyšší než vliv sdíleného rodinného prostředí.

Biologické faktory[editovat | editovat zdroj]

Terapeutický efekt benzodiazepínů zaměřil pozornost biologického výzkumu na GABA ergní a serotogení neurotransmiterové systémy. I když zatím neexistují žádné přímé důkazy o narušení benzodiazepinových receptorů v mozku pacientů s generalizovanou úzkostnou poruchou, probíhá intenzivní výzkum zaměřený tímto směrem. Oblasti, o kterých se uvažuje, že by mohly hrát roli, jsou okcipitální lalok (kde je nejvyšší koncentrace benzodiazepinových receptorů vůbec), bazální ganglia, limbický systém a frontální kůra. Omezený je počet studií zobrazovacími metodami. Zdá se, že ve srovnání se zdravými jedinci pomocí PET je nižší metabolický obrat v bazálních ganliích a bílé hmotě.

Diagnostická kritéria[editovat | editovat zdroj]

  • obavy týkající se několika věcí trvají po většinu dnů po dobu 6 měsíců
  • jsou přítomny tři nebo více z následujících tělesných příznaků:
    • nervozita
    • neklid
    • napětí
    • podrážděnost
    • snadná unavitelnost
    • potíže s koncentrací
    • vznětlivost
    • přecitlivělost
    • svalové napětí
    • poruchy spánku
    • popřípadě další tělesné příznaky úzkosti
  • úzkost, obavy nebo fyzické příznaky závažně zasahují do každodenního života a nejsou způsobeny jinou poruchou

Míra rozšíření[editovat | editovat zdroj]

  • celoživotní prevalence 15,1%
  • vyskytuje se ve stejném poměru u mužů i u žen.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Používá se jak psychoterapie, transformační systemická terapie a kognitivně behaviorální terapie, tak farmakoterapie (Benzodiazepiny, antidepresiva SSRI a SNRI). V případě kognitivně behaviorální terapie může pacient například dostat „domácí úkol“, aby vypracoval katastrofický scénář týkající se situací, kterých se obává. Zjistí tak, že jeho problémy by měly řešení i kdyby se onen katastrofický scénář naplnil. Tato terapie obvykle zahrnuje i osvojení sociálních dovedností, které pacient ztratil. Pacient může mít problém říci ne, přijímat normálně kritiku, povzbudit ostatní, systematicky řešit problémy atd.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]