James Watt: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
značka: školní IP
+ něco
(Není zobrazeno 80 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Ve výstavbě||10. 5. 2020, 08:56 (CEST)|poznámky=přepsat strany u A. Carnegie a url na Gutenberg}}
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| znám jako = vylepšitel parního stroje
| děti = James Watt, Gregory Watt, Janet Watt, Margaret Watt
}}
}}
'''James Watt''' ([[19. leden|19. ledna]] [[1736]] [[Greenock]], [[Skotsko]], [[Království Velké Británie]] – [[25. srpen|25. srpna]] [[1819]] Handsworth, [[Anglie]], [[Spojené království Velké Británie a Irska]]) byl skotský mechanik, vynálezce, matematik a [[fyzik]]-samouk, známý především skrze své vynálezy a vylepšení [[parní stroj|parních strojů]]. Po Wattovi je pojmenována jednotka výkonu – [[watt]].
'''James Watt''' ([[19. leden|19. ledna]] [[1736]] [[Greenock]], [[Skotsko]], [[Království Velké Británie]] – [[25. srpen|25. srpna]] [[1819]] [[Heathfield Hall]], [[Handsworth]], [[Anglie]], [[Spojené království Velké Británie a Irska]]) byl skotský [[fyzik]], mechanik, matematik a vynálezce-samouk, známý především skrze své vynálezy a vylepšení [[parní stroj|parních strojů]]. Jeho vylepšení parního stroje bylo tak základem následující průmyslové revoluce nejen ve Velké Británii. Po Wattovi je v [[Soustava SI|Mezinárodní soustavě jednotek]] pojmenována jednotka výkonu – [[watt]].

O fungování parních strojů se začal zajímat během svého působení na [[Glasgowská univerzita|Glasgovské univerzitě]] jako výrobce [[Měřicí přístroj|měřidel]]. Uvědomil si, že při opakovaném ohřívání stroje, které bylo nutné, se plýtvalo mnoho energie. Oddělil tedy kondenzátor mimo válec, díky čemuž se zvýšila účinnost stroje. Později vynalezl [[dvojčinný parní stroj]] a získal tak ještě více výkonu.

Svůj vynález se pokusil komercializovat, ale to mu nedovolily finanční potíže. V roce 1775 se spojil s [[Matthew Boulton|Matthewem Boultonem]], s nímž založil společnost s názvem ''[[Boulton & Watt]]''. Té se podařilo uspět a Watt výrazně zbotahl. Po odchodu do důchodu nadále pokračoval ve vynálezání, ale žádný ve významnosti parní stroj nepředčil. V Glasgow stojí pamětní kámen, který označuje začátek průmyslové revoluce. To by mělo být místo, kde James Watt stál v roce 1765 když přišel na to, jak vylepšit [[Thomas Newcomen|Newcomenův]] parní stroj. Zemřel v roce 1819 ve svém době [[Heathfield Hall]] ve věku 83 let.

V roce 2011 byl společně s dalšími šesti inženýry uveden do Skotské inženýrské síně slávy.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Scottish Engineering Hall of Fame 2011 Inductees (1)
| url = http://www.engineeringhalloffame.org/listing-1.html
| vydavatel = Scottish Engineering Hall of Fame
| datum přístupu = 2020-05-15
| jazyk = en
}}</ref>

== Život ==
=== Původ a rodina ===
James Watt se narodil 19. ledna 1736 ve skotském [[Greenock|Greenocku]].

Wattův pradědeček, farmář z [[Aberdeen|Aberdeenu]], zahynul 12.&nbsp;září 1644 v [[Bitva o most přes řeku Dee|bitvě o most přes řeku Dee]] v [[Válka biskupů#První válka biskupů|první biskupské válce]], v níž Angličané válčili proti stoupencům [[Covernant|covernantu]]. Jeho dědeček, Thomas Watt, narozen v roce 1642, se přestěhoval do [[Cartsdyke]], nyní předměstí Greenocku; zde založil školu matematiky a také učil místní rybáře a námořníky schopnosti navigace. Později zastával i soudcovské funkce a stal se jedním z prvních občanů Greenocku. Dokázal postavit loďařský úspěšný podnik, který opravoval lodě, navigace, kompasy atd.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Carnegie
| jméno = Andrew
| titul = James Watt
| url = https://books.google.cz/books?id=dvmQ_v2o6xUC&dq=james+watt&hl=cs&source=gbs_navlinks_s
| vydání = 2
| místo = Brémy
| rok vydání = 1905
| počet stran = 239
| kapitola = Chapter I
Childhood and Youth
| typ kapitoly = kapitola
| strany = 3
| isbn = 3-86403-004-8
| isbn2 = 978-3-86403-004-8
| oclc = 941974593
| jazyk = en
| ref = harv
}}</ref> Byl [[Bailie|bailiem]]<ref group="pozn.">Bailie byla funkce skotského úředníka, jakási obdoba rychtáře.</ref> [[Cartsburn|barona Cartsburnu]].{{Sfn|ref=Muirhead, James Patrick|Muirhead, James Patrick|1858|s=7}} Se svou ženou Margaret Sherrerovou měli šest dětí, avšak tři z nich zemřeli již v dětství, čtvrté se dožilo jen 18 let. Thomas Watt zemřel dne 27. února 1734 v buď 92<ref name=":0" /> nebo 95 letech; jeho žena pak zemřela následující rok.<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Muirhead
| jméno = Patrick James
| titul = The Life of James Watt : With Selections From His Correspondence
| url = https://archive.org/details/in.ernet.dli.2015.24829/page/n33/mode/2up
| vydání = 1
| vydavatel = J. Murray
| rok vydání = 1858
| počet stran = 580
| strany = 9
| oclc = 1087284879
| jazyk = en
| ref = harv
}}</ref>

Po jeho smrti převzal podnik jeho druhorozený syn, James Watt starší (* 28. ledna 1699){{Sfn|ref=Muirhead, James Patrick|Muirhead, James Patrick|1858|s=12}} a stal se stejně váženým podnikatelem, jako byl jeho otec.{{Sfn|ref=A. Carnegie|A. Carnegie|1905|s=5}} Po více než dvacet let byl členem greenocké rady, po nějakou dobu i jejím pokladníkem, nakonec i bailiem města.{{Sfn|ref=Muirhead, James Patrick|Muirhead, James Patrick|1858|s=12}} Jeho podnikání bylo tak úspěšné, že dokázal zaměstnávat až 40 dělníků.<ref name=":1" /> Po ztrátě jedné lodi převážející velice hodnotný Jamesem Wattem vyrobený materiál však přišel o většinu zisku.{{Sfn|ref=A. Carnegie|A. Carnegie|2011|s=5}} Byl ženat s Agnes Muirheadovou pocházející ze staré rodiny Muirheadů, která se již v 12. století usadila v pozdějším hrabství [[Clydesdale]], ještě později [[Lanarkshire]].{{Sfn|ref=A. Carnegie|A. Carnegie|2011|s=3}} Agnes je popisována jako neobyčejně inteligentní rozumící ''dáma'' s veselým temperamentem.{{Sfn|ref=Muirhead, James Patrick|Muirhead, James Patrick|1858|s=13}}<ref name=":0">{{Citace monografie
| jméno = Stanislav
| příjmení = Kozel
| titul = James Watt
| vydavatel = Orbis
| místo = Praha
| rok = 1946
| počet stran = 30
| strany = 5
| url = http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:80265540-82dc-11e5-a715-005056827e52
}}</ref>

Oba Wattovi rodiče byli [[Presbyteriáni]] a patřili ke Covernantskému hnutí. Narodilo se jim celkem 5 dětí, 4 synové a jedna dcera. Tři z nich nejmladší, dva synové a dcera, zemřeli již v mládí. Kromě Jamese Watta měli ještě syna Johna, který však zemřel na moři na cestě do Ameriky v roce 1762 ve věku jen málo přes dvacet let.{{Sfn|ref=Muirhead, James Patrick|Muirhead, James Patrick|1858|s=17}}

=== Dětství a studia ===
James byl již od dětství fyzicky nemocný, avšak již od mala vynikal v matematice. Protože kvůli svému chatrnému zdraví nemohl zpočátku školu navštěvovat, učila ho matka. Ta jej naučila číst, otec ho pak naučil základy [[Aritmetika|aritmetiky]] a [[geometrie]].{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|s=6}} Jednou za otcem domů dokonce přišel muž, který mu vynadal, že jeho syn není ve škole. Poté, co však zjistil, že kluk kreslí geometrické útvary, se jej zeptal na pár otázek a žasl nad Wattovou inteligencí.{{Sfn|Muirhead, James Patrick|1858|s=18}} Ve škole se pak zajímal zejména o [[Fyzika|fyziku]] a matematiku,{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|s=6}} naučil se zde [[Latina|latinu]] a [[Řečtina|řečtinu]], tyto jazyky jej však nebavily.{{Sfn|A. Carnegie|2011|s=9}} Učili jej i soukromě místní odborníci.{{Sfn|Muirhead, James Patrick|1858|ref=Muirhead, James Patrick|s=25}} Jeho pozdějším úspěchům pak pravděpodobně pomohl také fakt, že již jako malý trávil čas v otcově dílně, kde vyráběl kladkostroje, [[Rumpál|rumpály]] apod.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|s=6}}

Celé dětství trpěl bolestmi hlavy, které způsoboval zejména nervový systém. Tyto bolesti jej v některých činnostech indisponovaly na několik dní, někdy i týdnů. V létě pobýval zejména u rodiny Muirheadů, kde byl v dobré společnosti. Za pár hodin dokázal nastudovat takové množství znalostí, jako dokázal obyčejný člověk za několik dní. Nikdy však nespěchal a vždy měl volný čas, který věnoval svým přátelům, básnictví, čtení či přírodě. Své intelence a talentu si byl vědom.{{Sfn|Muirhead, James Patrick|1858|s=23–24}} Jeho jedinou sportovní zálibou bylo rybaření; rybařil na mole za svým rodným domem v Greenocku.{{Sfn|Muirhead, James Patrick|1858|ref=Muirhead, James Patrick|s=25–26}} Zaujala jej také [[astronomie]]; hvězdy pozoroval v lesíku kousek od domu otcovými nástroji. Dokázal zde strávit mnohé hodiny.{{Sfn|Muirhead, James Patrick|1858|ref=Muirhead, James Patrick|s=28–29}}

Od svých 14 let často pobývat u svého strýce v Glasgow a začal se zajímat o chemii a [[Anatomie|anatomii]]. Prováděl mnoho chemických pokusů a z přesností svých pozorování byl nadšen.{{Sfn|Muirhead, James Patrick|1858|s=22–23}}

V roce 1753 mu zemřela matka a pro Jamese již Greenock nebyl domovem. Jelikož otec již neměl téměř žádné peníze, James věděl, že nebude moci studovat. Kvůli svému špatnému zdraví si nakonec zvolil práci výrobce měřidel, která mu vyhovovala.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|s=6}}{{Sfn|A. Carnegie|2010|ref=A. Carnegie|s=10–11}} Obrátil se na svého strýce v Glasgow, kde od června roku 1754 do května 1755 přebýval.{{Sfn|Murihead, James Patrick|1858|ref=Muirhead, James Patrick|s=31–32}}
[[Soubor:James Watt by Francis Chantrey, Hunterian Museum, Glasgow.jpg|náhled|Socha Jamese Watta od [[Francis Leggatt Chantrey|Francise Chantreye]] v Glasgowské kulturní budově [[Hunterian Museum and Art Gallery]].]]
V tehdejší době v Glasgow nepůsobili žádní výrobci měřících přístrojů, ale Watt byl jakýmsi všeumělcem, dokonce se považoval za optika, protože opravoval a prodával brýle. Také ale opravoval housle, [[Cembalo|spinety]], zároveň vyráběl rybářské pruty či kladky atd.{{Sfn|A. Carnegie|2011|ref=A. Carnegie|s=11}}, takže Watt vlastně žádným mistrem měřidel nebyl.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=7}}

Se svými těžkostmi se Watt svěřil svému nejvěrnějšímu příteli, Andrew Andersonovi. Ten měl staršího bratra Johna Andersona, který byl profesorem [[naturfilozofie]].{{Sfn|A. Carnegie|2011|ref=A. Carnegie|s=11}} Po seznámení si jej tak oblíbil, že mu dal přístup k jeho knihotéce odborných publikací,{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=7}} kde Watt strávil ve večerních hodinách dlouhé doby.{{Sfn|A. Carnegie|2011|ref=A. Carnegie|s=11}} Prostřednictvím jeho,{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=7}} ale spíše profesora Muirheada, příbuzného Wattovy matky, byl uveden do společnosti dalších profesorů. Jako obvykle upoutal mnoho z nich, nejvíce profesora přírodní filozofie doktora Dicka, který mu doporučil jet studovat do Londýna, jelikož tam bylo dosažitelné lepší vzdělání, než v celém Skotsku. Watt se tedy rozhodl do Londýna jet. Ke všemu štestí se jeho vzdálený příbuzný námořní kapitán Marr{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=7}} chystal na stejnou cestu a tak 7. června 1755 společně na koni na tuto cestu vyrazili; cesta trvala 12 dní.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=23}}

Jelikož v Londýně neměl žádné příbuzné, krom kapitána Marra, musel si s jeho pomocí hledat práci. Většina obchodů, které navštívil, vyžadovala, aby zde působil jako učeň po dobu sedmi let, což Watt nechtěl. Chtěl se za rok vrátit do Glasgow a tam si založit svůj vlastní podnik.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=28–29}} Prvně si našel místo u hodináře, ale zde, ani u dobrého mechanika vydržel jen krátkou dobu.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=7}} Nakonec se na roční smlouvě domluvil s výrobcem matematických nástrojů Johnem Morganem, jemuž se Wattova práce zdála velmi pozoruhodná.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=29}}

V té době byl James Watt finačně závislý na svém otci, ale žil nejskromněji, jak mohl. V jednom dopise otci lituje, že tyto náklady nedokáže snížit, protože věděl, že otcova finanční situace také nebyla dobrá. U Morgana vyráběl kvadranty, váhy, později [[Teodolit|teodolity]] atd.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=28–30}} – práci, která mu byla přidělena splnil co nejdůkladněji, jak mohl.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=7}} Během zimy však dostal silnou rýmu, zasáhl jej také kašel a dostal bolesti související s revmatickými nemocemi. Aby se zotavil, rozhodl se vrátit domů. Vzal si sebou i několikero nových a vzácných nástrojů a několik odborných knih.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=34}} Z Londýna odjel na konci srpna 1756,{{Sfn|Muirhead, James Patrick|1858|ref=Muirhead, James Patrick|s=39}} domů pak přijel začátkem podzimu.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=35}}

=== Působení v Glasgow ===
Čistý skotský vzduch jej brzo uzdravil a James se vrátil do Glasgow, aby si založil svůj vlastní podnik. V té době nepůsobil ve Skotsku jediný výrobce měřidel. V podnikání se však neprosadil a po dalších pokusech to již vypadalo, že Watt nebude prosperovat. Najednou ho však profesor Dick zaměstnal opravou měřidel a Watt si za tuto práci vydělal své první peníze, pět liber.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=35–36}} Nakonec byl přijat jako univerzitní mechanik na Glasgovské univerzitě. Měl zde k dispozici dvě místnosti,{{Sfn|Kozel, Stanislav|1945|ref=Kozel, Stanislav|s=8}} jednu z nich veřejnou – prodával tam své nástroje. Nástroje, které Watt vyráběl, se prodávaly poměrně pomalu. Posílal tedy dodávky do Greenocku, tehdy glasgovského přístavu, kde je prodával Wattův otec.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=38–39}} S profesory [[Joseph Black|Josephem Blackem]], objevitelem skupinového tepla, a Robinsonem, který se později stal profesorem Edinburské univerzity,{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=9}} se zpřátelil.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=35–36}} Profesor Black Jamese Watta požádal, aby mu sestrojil varhany. Byť Watt nikdy takovoutu práci nedělal, přijal ji. Pečlivě si nastudoval teorii a snažil se odstranit všechny vady. Nastudoval si také akustiku a hudbu. Nakonec pro svého přítele vytvořil dokonalé varhany.<!-- sporné, někde je psáno, že to chtěla místní zednářská lože???!!! -->{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=8}} V té době se Wattova reputace začala rychle šířit a mezi svými spolupracovníky byl znám jako ten, „kdo toho znal nejvíce a uměl vyrobit cokoliv“.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=39}} Jak je tedy vidno, Watt se nevyhýbal žádné práci, i přesto mu však zbýval čas na své pokusy.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=9}}

S cílem rozšířit podnikání vstoupil v říjnu 1759 do obchodního partnerství s [[John Craig|Johnem Craigem]]. Začali s kapitálem ve výši 200 liber a do pěti let vydělali asi 600 liber. V práci dokázali udržovat šestnáct lidí.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Marshall
| jméno = Thomas
| autor = Thomas H. Marshall
| titul = James Watt
| url = https://web.archive.org/web/20051221105312/http://www.history.rochester.edu/steam/marshall/
| vydání = 1
| vydavatel = Leonard Parsons Ltd.
| místo = Edinburgh
| rok vydání = 1925
| url kapitoly = https://web.archive.org/web/20060115071739/http://www.history.rochester.edu/steam/marshall/chapter3.html
| jazyk = en
}}</ref> V roce 1760 se jejich kamenný obchod přesunul mimo areál univerzity.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=60}}

Parními stroji se začal zabývat až v roce 1759 kvůli svému příteli Robinsonovi začal zajímat o parní stroje. Jeho nápad byl totiž takový, že by se pára mohla využívat i pro vozidla. Ještě téhož roku vytvořil Watt malý model vozu, poháněný parou. Ten se však neosvědčil.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=8}} Později objevil, že univerzita má k dispozici nejnovější model [[Atmosférický parní stroj|Newcomenova parního stroje]], ten byl ale poslán k opravě do Londýna a Watt nechtěl čekat. Na jeho popud se tedy stroj vrátil a Watt jej dostal k opravě.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=10}} Potřebné pomůcky si vyrobil. Jelikož většina děl, které byly na toto téma napsány, byly ve francouzštině či italštině, Watt se tyto jazyky začal učit.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=45–46}}
[[Soubor:Newcomen atmospheric engine animation.gif|náhled|Animace Newcomenova parního stroje]]
Po opravení v zimě 1763 se snažil stroj zlepšit. Povšiml si, že kotlík dodává páru jen na pár zdvihů pístu a poté bylo nutno čekat na vytvoření nové páry. Na možnostech větší efektivnosti parního stroje přemýšlel několik dalších měsíců.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=10}} Wattovi bylo jasné, jak zabránit rychlému zkapalňování páry při jejím vstupu do válce: válec musí být minimálně stejně teplý, jako vstupní teplota páry. Nadruhou stranu potřeboval, aby byl parní válec co nejchladnější.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=12}} Na jedné procházce na začátku roku 1765 se mu však podařilo tento problém vyřešit. Páru není nutno srážet přímo ve válci, ale v jiné, s válcem spojené nádobě. Vyrobil tedy kondenzátor. Dále pokračoval ve vylepšování parního stroje. Později přišel i na to, že efektivita parního stroje se zvýší ještě více tím, když parní válec uzavře na obou stranách. Vynalezl tak dvojčinný parní stroj, v němž pára koná práci na obou stranách [[Píst|pístu]].{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=12}}

Watt však musel svůj nápad i uskutečnit. Celý půl rok trvalo zhotovení modelu parního stroje podle Wattova nákresu. Z něj však pára unikala. Nadále však James Watt věřil, že jeho nápad je správný a myslel si, že problém vyřeší tím, že postaví větší parní stroj. Ten postavil za pomoci starého klempíře, který byl však ve vyrábění parních strojů velice neznalý. Jelikož stroj neběhal a neměl peníze, byl Watt zoufalý. Pomoc našel v osobě magnáta [[John Roebuck|Johna Roebucka]]. Ten si uvědomoval, co mohl Wattův stroj přinést pro jeho podniky, ale jako podmínku za jeho finanční pomoc Wattovi stanovil patentovou ochranu. Roebuck požádal Watta, aby na svém vynálezu pracoval co nejintenzivněji.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=13}}


Watt mu již v listopadu 1765{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=13}} poslal podrobné nákresy, podle kterých měl Roebuck ve svých železárnách ''Carron Iron Works'' odlít pístový válec. Odlít se jej však nepovedlo správně a Watt musel pokračovat v pokusech. Nakonec se Roebuck s Wattem domluvili na tom, že Roebuck zaplatí všechny Wattovy dluhy a bude jeho pokusy financovat. Watt se tedy mohl věnovat jen parnímu stroji. Za to bylo sjednáno, že Roebuck dostane 2 třetiny zisku. Wattovi se podařilo sestrojit ten správný model, jen si ještě potřeboval svůj vynález patentoval. Musel tedy jet do Londýna. Sice s poměrně velkými problémy, ale dne 5. ledna 1769 mu byl patent pod číslem 913 udělen. Jeho název zněl v překladu ''nově vynalezený způsob zmenšení spotřeby páry a paliva v ohňových strojích''. Watt se ještě předtím vzdal své funkce mechanika na Glasgowské univerzitě, aby se svému vynálezu mohl věnovat opravdu naplno. K tomu, aby uživil rodinu, si však nějakou práci najít musel; trasoval průplavy.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=14}}
== Dílo ==
Watt ve skutečnosti nebyl vynálezcem parního stroje, provedl pouze taková vylepšení, která umožnila jeho průmyslové využití. Zásluhou J. Watta se mohla [[průmyslová revoluce]] ve [[Spojené království|Spojeném království]] roztočit opravdu na plné obrátky.


V říjnu roku 1769 se mu po šesti měsících konečně podařilo podle svého patentu stroj postavit. Měl však chyby a Watta zklamal.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=14}} Kondenzátor nefungoval a pístový válec netěsnil a zdálo se tedy, že se tyto problémy nepodaří rozřešit. Watt byl pracemi na parním stroji zaměstnán již 12 let a ani nemohl zaplatit patentové poplatky. Ještě horší se situace nastala, když se Roebuck tak zadlužil, až jeho podnik upadl do [[Konkurs (úpadkové řízení)|konkursu]].{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=15}} V roce 1772 Roebuck zbankrotoval.<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
James Watt se rok učil u mechanika T. Morgana v [[Londýn]]ě ([[1755]]). Po návratu do [[Glasgow]] se stal univerzitním mechanikem. V roce [[1759]] se dozvěděl o parním stroji [[Thomas Newcomen|Thomase Newcomena]], ale prakticky se s ním seznámil až v roce [[1763]]. V roce [[1765]] sestrojil oddělený kondenzátor páry, čímž [[atmosférický parní stroj]] Newcomenova typu výrazně vylepšil. V roce 1776 vytvořil vlastní komerčně využitelný parní stroj – zdroj energie. Kvůli práci na vylepšování parního stroje se však Watt zadlužil. Nedostatek financí vyřešil přizváním nového společníka, Johna Roebucka. Díky této finanční injekci se Wattovi podařilo nový model parního stroje vylepšit a také si ho nechat patentovat.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = W. Kingsford
| příjmení = Kingsford
| jméno = Peter
| jméno = Peter W.
| titul = James Watt
| titul = James Watt
| periodikum = Britannica.com
| periodikum = Britannica.com
| vydavatel =
| vydavatel = Britannica Inc.
| url = https://www.britannica.com/biography/James-Watt
| url = https://www.britannica.com/biography/James-Watt
| datum vydání =
| jazyk = en
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-03-04
| datum přístupu = 2020-03-04
}}</ref> Svůj podíl na Wattově podílu prodal [[Matthew Boulton|Matthew Boultonovi]], velkému továrníkovi. Ten se stal nejen Wattovým obchodním společníkem, ale i jeho přítelem, který se zasloužil o praktické rozšíření Wattova vynálezu.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=15}} S ním založil společnost ''[[Boulton & Watt]]''. Té se podařilo uspět a Watt výrazně zbotahl.<ref name=":2" />
| jazyk - angličtina
[[Soubor:James Eckford Lauder - James Watt and the Steam Engine- the Dawn of the Nineteenth Century - Google Art Project.jpg|náhled|James Watt a parní stroj|alt=|vlevo]]
V té době, přesněji v buď v první polovině 60. let 18. století si vzal svou sestřenici Margaret Millerovou, se kterou byl již dlouhou dobu v lásce.{{Sfn|A. Carnegie|1905|ref=A. Carnegie|s=58}} Do svého úmrtí v roce 1773 mu porodila 6 dětí.<ref name=":2" />

=== Další život a dílo ===
Zásluhou J. Watta se mohla [[průmyslová revoluce]] nejen ve [[Spojené království|Spojeném království]] roztočit opravdu na plné obrátky.

V roce 1759 se dozvěděl o parním stroji [[Thomas Newcomen|Thomase Newcomena]], ale prakticky se s ním seznámil až v roce 1763. V roce 1765 sestrojil oddělený kondenzátor páry, čímž [[atmosférický parní stroj]] Newcomenova typu výrazně vylepšil. V roce 1776 vytvořil vlastní komerčně využitelný parní stroj – zdroj energie.

V roce 1784 se stal členem [[Royal Society of Edinburgh|Edinburské královské společnosti]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Watson
| jméno = Garth
| titul = The Smeatonians: The Society of Civil Engineers.
| vydání = 1
| vydavatel = Telford
| rok vydání = 1989
| počet stran = xii, 185
| isbn = 0-7277-1526-7
| isbn2 = 978-0-7277-1526-5
| oclc = 59202110
}}</ref>
}}</ref>


Další Wattovy objevy a vynálezy:
Mezi další Wattovy objevy a vynálezy patří:
* [[dvojčinný parní stroj]]
* [[dvojčinný parní stroj]]
* nezávislý objev složení vody
* upřesnění fyzikálního pojmu [[Práce (fyzika)|práce]]
* zavedení jednotky [[koňská síla]], kterou později nahradil v [[Soustava SI|soustavě SI]] po něm pojmenovaný [[watt]]
* [[Wattův odstředivý regulátor|odstředivý regulátor]]
* [[Wattův odstředivý regulátor|odstředivý regulátor]]
* [[vývěva]]
* [[vývěva]]
Řádek 30: Řádek 148:
* [[dvojcestný ventil]]
* [[dvojcestný ventil]]
* [[Wattův přímovod|přímovod]] (jednoduchá soustava pák pro zajištění téměř přímočarého pohybu)
* [[Wattův přímovod|přímovod]] (jednoduchá soustava pák pro zajištění téměř přímočarého pohybu)
* vyřešil utěsnění pístu
* řešení utěsnění pístu
* nezávislý objev složení vody
* upřesnění fyzikálního pojmu [[Práce (fyzika)|práce]]
* zavedení jednotky [[koňská síla]], kterou později nahradil v [[Soustava SI|soustavě SI]] po něm pojmenovaný [[watt]]


James Watt se radil také o [[fotografie|fotografických postupech]] s [[Thomas Wedgwood|Thomasem Wedgwoodem]] cca v roce 1790 nebo 1791. Watt napsal Wedgwoodovi:
James Watt se radil také o [[fotografie|fotografických postupech]] s [[Thomas Wedgwood|Thomasem Wedgwoodem]] cca v roce 1790 nebo 1791. Watt napsal Wedgwoodovi: ''„Vážený pane, děkuji Vám za Vaše instrukce o stříbrných obrázcích<ref group="pozn.">Watt se o nich zmiňuje jako o „Silver Pictures“.</ref>, až budu doma, udělám nějaké experimenty.“''


James Watt měl několik dětí: Jamese, Gregoryho, Janet a Margaret.
: ''„Vážený pane, děkuji Vám za Vaše instrukce o stříbrných obrázcích<ref>Watt se o nich zmiňuje jako o „Silver Pictures“</ref>, až budu doma, udělám nějaké experimenty.“''


== Poznámky ==
=== Pozdní život ===
V roce 1800 odešel Watt do důchodu. V témže roce vypršel jeho patent a jeho obchodní partnerství s Boultonem bylo předáno jejim synům, Matthew Robinson Boultonovi and James Wattovi mladšímu. Zakoupil si statek v Heathfieldu, kde pobýval.{{Sfn|Kozel, Stanislav|1946|ref=Kozel, Stanislav|s=27}}
<references />
[[Soubor:James Watt's Workroom by Jonathon Pratt.jpg|náhled|Pracovna Jamese Watta]]
Watt nadále vynalézal nové věci, a to v pracovně ve svém domu [[Heathfield Hall]] v [[Handsworth (West Midlands)|Handsworth]]. Zároveň si dopisoval s velkým množstvím vědců. Sledoval také vývoj parního stroje. V roce 1806 obdržel čestný doktorát Glasgowské univerzity. Francouzská akademie jej zvolila korespondenčním členem a v roce 1814 se stal jejím zahraničním spolupracovníkem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Dickinson
| titul = James Watt: Craftsman and Engineer
| vydání = 1
| vydavatel = Cambridge University Press
| rok vydání = 1935
| strany = 197–198
| oclc = 889953853
}}</ref>


Zemřel dne 25. srpna 1819 ve svém domě ve věku 83 let. Pohřben byl 2. září v nedalekém [[Kostel Panny Marie (Handsworth)|kostele sv. Marie]].
== Literatura ==

* {{Citace monografie | jméno = Stanislav | příjmení = Kozel | titul = James Watt | vydavatel = Orbis | místo = Praha | rok = 1946 | počet stran = 30 | url = http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:80265540-82dc-11e5-a715-005056827e52}}
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="pozn." />

=== Reference ===
{{Překlad|no|James Watt|19923925}}<references />

=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| jméno = Stanislav
| příjmení = Kozel
| titul = James Watt
| vydavatel = Orbis
| místo = Praha
| rok vydání = 1946
| počet stran = 30
| ref = Kozel, Stanislav
| url = http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:80265540-82dc-11e5-a715-005056827e52
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Carnegie
| jméno = Andrew
| titul = James Watt
| url = https://www.gutenberg.org/files/26131/26131-h/26131-h.htm
| vydání = 1
| rok vydání = 1905
| počet stran = 241
| místo = Brémy
| isbn = 3-86403-004-8
| isbn2 = 978-3-86403-004-8
| oclc = 941974593
| jazyk = en
| ref = A. Carnegie
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Muirhead
| jméno = Patrick James
| titul = The Life of James Watt : With Selections From His Correspondence
| url = https://archive.org/details/in.ernet.dli.2015.24829/page/n9/mode/2up
| vydání = 1
| vydavatel = J. Murray
| rok vydání = 1858
| počet stran = 580
| oclc = 1087284879
| jazyk = en
| ref = Muirhead, James Patrick
}}
*{{Citace monografie
| příjmení = Marshall
| jméno = Thomas
| autor = Thomas H. Marshall
| titul = James Watt
| url = https://web.archive.org/web/20051221105312/http://www.history.rochester.edu/steam/marshall/
| vydání = 1
| vydavatel = Leonard Parsons Ltd.
| místo = Edinburg
| rok vydání = 1925
| jazyk = en
| ref = Marshall, Thomas
}}


== Externí odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Commons}}
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* {{Wikicitáty|osoba=James Watt}}
* {{Wikizdroje|autor=James Watt}}
* {{wikizdroje2|jazyk=en|autor=James Watt}}
* {{wikizdroje2|jazyk=en|dílo=1911 Encyclopædia Britannica/Watt, James}}
* {{Encyclopaedia Britannica|heslo=Watt, James|url=https://en.wikisource.org/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Watt,_James|autor=James Alfred Ewing}}
* {{NK ČR|mzk2003202321}}
* {{AbART osoba|146474}}
* {{Deutsche Biographie|pnd118629484|James Watt}}
* [https://www.youtube.com/watch?v=ovIMzUBo8t4&t= Dokument o Jamesi Wattovi] na serveru [[Youtube|youtube.com]]


{{Pahýl}}
{{Pahýl}}
{{Portály|Fyzika|Spojené království|Lidé}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Spojené království}}


{{DEFAULTSORT:Watt, James}}
{{DEFAULTSORT:Watt, James}}
Řádek 54: Řádek 255:
[[Kategorie:Skotští křesťané]]
[[Kategorie:Skotští křesťané]]
[[Kategorie:Členové Královské společnosti]]
[[Kategorie:Členové Královské společnosti]]
[[Kategorie:Osobnosti na britských bankovkách]]
[[Kategorie:Fyzici 18. století]]
[[Kategorie:Narození 19. ledna]]
[[Kategorie:Narození 1736]]
[[Kategorie:Narození 1736]]
[[Kategorie:Narození ve Skotsku]]
[[Kategorie:Úmrtí 25. srpna]]
[[Kategorie:Úmrtí 1819]]
[[Kategorie:Úmrtí 1819]]
[[Kategorie:Úmrtí v Anglii]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 19. ledna]]
[[Kategorie:James Watt]]
[[Kategorie:Úmrtí 25. srpna]]
[[Kategorie:Osobnosti na britských bankovkách]]

Verze z 16. 5. 2020, 20:16

ikona
Tato stránka je právě ve výstavbě nebo prochází rozsáhlou přestavbou
Jste zváni, abyste s touto činností pomohli vlastními editacemi. Vyhledejte v historii vkladatele, nebo nahlédněte do diskuse, pokud se chcete seznámit s jeho představou o budoucí koncepci stránky.
Informace přepsat strany u A. Carnegie a url na Gutenberg
Pokud stránku právě editujete, zvláště v případě, že editace trvá jen krátkou dobu, použijte raději šablonu {{Pracuje se}}, abyste zabránili editačním konfliktům.
Tato šablona je určena pro užití v řádu dní. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než týden, neváhejte šablonu odstranit.
James Watt
Narození19. ledna 1736
Greenock
Úmrtí25. srpna 1819 (ve věku 83 let)
Heathfield Hall
Místo pohřbeníKostel svaté Marie (Handsworth)
BydlištěGlasgow
Alma materGlasgowská univerzita
Povoláníinženýr, chemik, fyzik, vynálezce, podnikatel, matematik a technik
ZaměstnavatelGlasgowská univerzita
Znám jakovylepšitel parního stroje
Oceněníčestný doktor University v Glasgow (1806)
Scottish Engineering Hall of Fame (2021)
společník Edinburské královské společnosti
ChoťMargaret Millerová (od 1763)[1][2]
Ann MacGregorová (od 1775)[1][2]
DětiJames Watt[3][1]
Margaret Watt[4][1]
Gregory Watt[4][1]
Janet Watt[1]
RodičeJames Watt[1] a Agnes Muirhead[4][1]
PříbuzníRobert Watson-Watt (potomek)
PodpisJames Watt – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Watt (19. ledna 1736 Greenock, Skotsko, Království Velké Británie – 25. srpna 1819 Heathfield Hall, Handsworth, Anglie, Spojené království Velké Británie a Irska) byl skotský fyzik, mechanik, matematik a vynálezce-samouk, známý především skrze své vynálezy a vylepšení parních strojů. Jeho vylepšení parního stroje bylo tak základem následující průmyslové revoluce nejen ve Velké Británii. Po Wattovi je v Mezinárodní soustavě jednotek pojmenována jednotka výkonu – watt.

O fungování parních strojů se začal zajímat během svého působení na Glasgovské univerzitě jako výrobce měřidel. Uvědomil si, že při opakovaném ohřívání stroje, které bylo nutné, se plýtvalo mnoho energie. Oddělil tedy kondenzátor mimo válec, díky čemuž se zvýšila účinnost stroje. Později vynalezl dvojčinný parní stroj a získal tak ještě více výkonu.

Svůj vynález se pokusil komercializovat, ale to mu nedovolily finanční potíže. V roce 1775 se spojil s Matthewem Boultonem, s nímž založil společnost s názvem Boulton & Watt. Té se podařilo uspět a Watt výrazně zbotahl. Po odchodu do důchodu nadále pokračoval ve vynálezání, ale žádný ve významnosti parní stroj nepředčil. V Glasgow stojí pamětní kámen, který označuje začátek průmyslové revoluce. To by mělo být místo, kde James Watt stál v roce 1765 když přišel na to, jak vylepšit Newcomenův parní stroj. Zemřel v roce 1819 ve svém době Heathfield Hall ve věku 83 let.

V roce 2011 byl společně s dalšími šesti inženýry uveden do Skotské inženýrské síně slávy.[5]

Život

Původ a rodina

James Watt se narodil 19. ledna 1736 ve skotském Greenocku.

Wattův pradědeček, farmář z Aberdeenu, zahynul 12. září 1644 v bitvě o most přes řeku Dee v první biskupské válce, v níž Angličané válčili proti stoupencům covernantu. Jeho dědeček, Thomas Watt, narozen v roce 1642, se přestěhoval do Cartsdyke, nyní předměstí Greenocku; zde založil školu matematiky a také učil místní rybáře a námořníky schopnosti navigace. Později zastával i soudcovské funkce a stal se jedním z prvních občanů Greenocku. Dokázal postavit loďařský úspěšný podnik, který opravoval lodě, navigace, kompasy atd.[6] Byl bailiem[pozn. 1] barona Cartsburnu.[7] Se svou ženou Margaret Sherrerovou měli šest dětí, avšak tři z nich zemřeli již v dětství, čtvrté se dožilo jen 18 let. Thomas Watt zemřel dne 27. února 1734 v buď 92[8] nebo 95 letech; jeho žena pak zemřela následující rok.[9]

Po jeho smrti převzal podnik jeho druhorozený syn, James Watt starší (* 28. ledna 1699)[10] a stal se stejně váženým podnikatelem, jako byl jeho otec.[11] Po více než dvacet let byl členem greenocké rady, po nějakou dobu i jejím pokladníkem, nakonec i bailiem města.[10] Jeho podnikání bylo tak úspěšné, že dokázal zaměstnávat až 40 dělníků.[9] Po ztrátě jedné lodi převážející velice hodnotný Jamesem Wattem vyrobený materiál však přišel o většinu zisku.[12] Byl ženat s Agnes Muirheadovou pocházející ze staré rodiny Muirheadů, která se již v 12. století usadila v pozdějším hrabství Clydesdale, ještě později Lanarkshire.[13] Agnes je popisována jako neobyčejně inteligentní rozumící dáma s veselým temperamentem.[14][8]

Oba Wattovi rodiče byli Presbyteriáni a patřili ke Covernantskému hnutí. Narodilo se jim celkem 5 dětí, 4 synové a jedna dcera. Tři z nich nejmladší, dva synové a dcera, zemřeli již v mládí. Kromě Jamese Watta měli ještě syna Johna, který však zemřel na moři na cestě do Ameriky v roce 1762 ve věku jen málo přes dvacet let.[15]

Dětství a studia

James byl již od dětství fyzicky nemocný, avšak již od mala vynikal v matematice. Protože kvůli svému chatrnému zdraví nemohl zpočátku školu navštěvovat, učila ho matka. Ta jej naučila číst, otec ho pak naučil základy aritmetiky a geometrie.[16] Jednou za otcem domů dokonce přišel muž, který mu vynadal, že jeho syn není ve škole. Poté, co však zjistil, že kluk kreslí geometrické útvary, se jej zeptal na pár otázek a žasl nad Wattovou inteligencí.[17] Ve škole se pak zajímal zejména o fyziku a matematiku,[16] naučil se zde latinu a řečtinu, tyto jazyky jej však nebavily.[18] Učili jej i soukromě místní odborníci.[19] Jeho pozdějším úspěchům pak pravděpodobně pomohl také fakt, že již jako malý trávil čas v otcově dílně, kde vyráběl kladkostroje, rumpály apod.[16]

Celé dětství trpěl bolestmi hlavy, které způsoboval zejména nervový systém. Tyto bolesti jej v některých činnostech indisponovaly na několik dní, někdy i týdnů. V létě pobýval zejména u rodiny Muirheadů, kde byl v dobré společnosti. Za pár hodin dokázal nastudovat takové množství znalostí, jako dokázal obyčejný člověk za několik dní. Nikdy však nespěchal a vždy měl volný čas, který věnoval svým přátelům, básnictví, čtení či přírodě. Své intelence a talentu si byl vědom.[20] Jeho jedinou sportovní zálibou bylo rybaření; rybařil na mole za svým rodným domem v Greenocku.[21] Zaujala jej také astronomie; hvězdy pozoroval v lesíku kousek od domu otcovými nástroji. Dokázal zde strávit mnohé hodiny.[22]

Od svých 14 let často pobývat u svého strýce v Glasgow a začal se zajímat o chemii a anatomii. Prováděl mnoho chemických pokusů a z přesností svých pozorování byl nadšen.[23]

V roce 1753 mu zemřela matka a pro Jamese již Greenock nebyl domovem. Jelikož otec již neměl téměř žádné peníze, James věděl, že nebude moci studovat. Kvůli svému špatnému zdraví si nakonec zvolil práci výrobce měřidel, která mu vyhovovala.[16][24] Obrátil se na svého strýce v Glasgow, kde od června roku 1754 do května 1755 přebýval.[25]

Socha Jamese Watta od Francise Chantreye v Glasgowské kulturní budově Hunterian Museum and Art Gallery.

V tehdejší době v Glasgow nepůsobili žádní výrobci měřících přístrojů, ale Watt byl jakýmsi všeumělcem, dokonce se považoval za optika, protože opravoval a prodával brýle. Také ale opravoval housle, spinety, zároveň vyráběl rybářské pruty či kladky atd.[26], takže Watt vlastně žádným mistrem měřidel nebyl.[27]

Se svými těžkostmi se Watt svěřil svému nejvěrnějšímu příteli, Andrew Andersonovi. Ten měl staršího bratra Johna Andersona, který byl profesorem naturfilozofie.[26] Po seznámení si jej tak oblíbil, že mu dal přístup k jeho knihotéce odborných publikací,[27] kde Watt strávil ve večerních hodinách dlouhé doby.[26] Prostřednictvím jeho,[27] ale spíše profesora Muirheada, příbuzného Wattovy matky, byl uveden do společnosti dalších profesorů. Jako obvykle upoutal mnoho z nich, nejvíce profesora přírodní filozofie doktora Dicka, který mu doporučil jet studovat do Londýna, jelikož tam bylo dosažitelné lepší vzdělání, než v celém Skotsku. Watt se tedy rozhodl do Londýna jet. Ke všemu štestí se jeho vzdálený příbuzný námořní kapitán Marr[27] chystal na stejnou cestu a tak 7. června 1755 společně na koni na tuto cestu vyrazili; cesta trvala 12 dní.[28]

Jelikož v Londýně neměl žádné příbuzné, krom kapitána Marra, musel si s jeho pomocí hledat práci. Většina obchodů, které navštívil, vyžadovala, aby zde působil jako učeň po dobu sedmi let, což Watt nechtěl. Chtěl se za rok vrátit do Glasgow a tam si založit svůj vlastní podnik.[29] Prvně si našel místo u hodináře, ale zde, ani u dobrého mechanika vydržel jen krátkou dobu.[27] Nakonec se na roční smlouvě domluvil s výrobcem matematických nástrojů Johnem Morganem, jemuž se Wattova práce zdála velmi pozoruhodná.[30]

V té době byl James Watt finačně závislý na svém otci, ale žil nejskromněji, jak mohl. V jednom dopise otci lituje, že tyto náklady nedokáže snížit, protože věděl, že otcova finanční situace také nebyla dobrá. U Morgana vyráběl kvadranty, váhy, později teodolity atd.[31] – práci, která mu byla přidělena splnil co nejdůkladněji, jak mohl.[27] Během zimy však dostal silnou rýmu, zasáhl jej také kašel a dostal bolesti související s revmatickými nemocemi. Aby se zotavil, rozhodl se vrátit domů. Vzal si sebou i několikero nových a vzácných nástrojů a několik odborných knih.[32] Z Londýna odjel na konci srpna 1756,[33] domů pak přijel začátkem podzimu.[34]

Působení v Glasgow

Čistý skotský vzduch jej brzo uzdravil a James se vrátil do Glasgow, aby si založil svůj vlastní podnik. V té době nepůsobil ve Skotsku jediný výrobce měřidel. V podnikání se však neprosadil a po dalších pokusech to již vypadalo, že Watt nebude prosperovat. Najednou ho však profesor Dick zaměstnal opravou měřidel a Watt si za tuto práci vydělal své první peníze, pět liber.[35] Nakonec byl přijat jako univerzitní mechanik na Glasgovské univerzitě. Měl zde k dispozici dvě místnosti,[36] jednu z nich veřejnou – prodával tam své nástroje. Nástroje, které Watt vyráběl, se prodávaly poměrně pomalu. Posílal tedy dodávky do Greenocku, tehdy glasgovského přístavu, kde je prodával Wattův otec.[37] S profesory Josephem Blackem, objevitelem skupinového tepla, a Robinsonem, který se později stal profesorem Edinburské univerzity,[38] se zpřátelil.[35] Profesor Black Jamese Watta požádal, aby mu sestrojil varhany. Byť Watt nikdy takovoutu práci nedělal, přijal ji. Pečlivě si nastudoval teorii a snažil se odstranit všechny vady. Nastudoval si také akustiku a hudbu. Nakonec pro svého přítele vytvořil dokonalé varhany.[39] V té době se Wattova reputace začala rychle šířit a mezi svými spolupracovníky byl znám jako ten, „kdo toho znal nejvíce a uměl vyrobit cokoliv“.[40] Jak je tedy vidno, Watt se nevyhýbal žádné práci, i přesto mu však zbýval čas na své pokusy.[38]

S cílem rozšířit podnikání vstoupil v říjnu 1759 do obchodního partnerství s Johnem Craigem. Začali s kapitálem ve výši 200 liber a do pěti let vydělali asi 600 liber. V práci dokázali udržovat šestnáct lidí.[41] V roce 1760 se jejich kamenný obchod přesunul mimo areál univerzity.[42]

Parními stroji se začal zabývat až v roce 1759 kvůli svému příteli Robinsonovi začal zajímat o parní stroje. Jeho nápad byl totiž takový, že by se pára mohla využívat i pro vozidla. Ještě téhož roku vytvořil Watt malý model vozu, poháněný parou. Ten se však neosvědčil.[39] Později objevil, že univerzita má k dispozici nejnovější model Newcomenova parního stroje, ten byl ale poslán k opravě do Londýna a Watt nechtěl čekat. Na jeho popud se tedy stroj vrátil a Watt jej dostal k opravě.[43] Potřebné pomůcky si vyrobil. Jelikož většina děl, které byly na toto téma napsány, byly ve francouzštině či italštině, Watt se tyto jazyky začal učit.[44]

Animace Newcomenova parního stroje

Po opravení v zimě 1763 se snažil stroj zlepšit. Povšiml si, že kotlík dodává páru jen na pár zdvihů pístu a poté bylo nutno čekat na vytvoření nové páry. Na možnostech větší efektivnosti parního stroje přemýšlel několik dalších měsíců.[43] Wattovi bylo jasné, jak zabránit rychlému zkapalňování páry při jejím vstupu do válce: válec musí být minimálně stejně teplý, jako vstupní teplota páry. Nadruhou stranu potřeboval, aby byl parní válec co nejchladnější.[45] Na jedné procházce na začátku roku 1765 se mu však podařilo tento problém vyřešit. Páru není nutno srážet přímo ve válci, ale v jiné, s válcem spojené nádobě. Vyrobil tedy kondenzátor. Dále pokračoval ve vylepšování parního stroje. Později přišel i na to, že efektivita parního stroje se zvýší ještě více tím, když parní válec uzavře na obou stranách. Vynalezl tak dvojčinný parní stroj, v němž pára koná práci na obou stranách pístu.[45]

Watt však musel svůj nápad i uskutečnit. Celý půl rok trvalo zhotovení modelu parního stroje podle Wattova nákresu. Z něj však pára unikala. Nadále však James Watt věřil, že jeho nápad je správný a myslel si, že problém vyřeší tím, že postaví větší parní stroj. Ten postavil za pomoci starého klempíře, který byl však ve vyrábění parních strojů velice neznalý. Jelikož stroj neběhal a neměl peníze, byl Watt zoufalý. Pomoc našel v osobě magnáta Johna Roebucka. Ten si uvědomoval, co mohl Wattův stroj přinést pro jeho podniky, ale jako podmínku za jeho finanční pomoc Wattovi stanovil patentovou ochranu. Roebuck požádal Watta, aby na svém vynálezu pracoval co nejintenzivněji.[46]

Watt mu již v listopadu 1765[46] poslal podrobné nákresy, podle kterých měl Roebuck ve svých železárnách Carron Iron Works odlít pístový válec. Odlít se jej však nepovedlo správně a Watt musel pokračovat v pokusech. Nakonec se Roebuck s Wattem domluvili na tom, že Roebuck zaplatí všechny Wattovy dluhy a bude jeho pokusy financovat. Watt se tedy mohl věnovat jen parnímu stroji. Za to bylo sjednáno, že Roebuck dostane 2 třetiny zisku. Wattovi se podařilo sestrojit ten správný model, jen si ještě potřeboval svůj vynález patentoval. Musel tedy jet do Londýna. Sice s poměrně velkými problémy, ale dne 5. ledna 1769 mu byl patent pod číslem 913 udělen. Jeho název zněl v překladu nově vynalezený způsob zmenšení spotřeby páry a paliva v ohňových strojích. Watt se ještě předtím vzdal své funkce mechanika na Glasgowské univerzitě, aby se svému vynálezu mohl věnovat opravdu naplno. K tomu, aby uživil rodinu, si však nějakou práci najít musel; trasoval průplavy.[47]

V říjnu roku 1769 se mu po šesti měsících konečně podařilo podle svého patentu stroj postavit. Měl však chyby a Watta zklamal.[47] Kondenzátor nefungoval a pístový válec netěsnil a zdálo se tedy, že se tyto problémy nepodaří rozřešit. Watt byl pracemi na parním stroji zaměstnán již 12 let a ani nemohl zaplatit patentové poplatky. Ještě horší se situace nastala, když se Roebuck tak zadlužil, až jeho podnik upadl do konkursu.[48] V roce 1772 Roebuck zbankrotoval.[49] Svůj podíl na Wattově podílu prodal Matthew Boultonovi, velkému továrníkovi. Ten se stal nejen Wattovým obchodním společníkem, ale i jeho přítelem, který se zasloužil o praktické rozšíření Wattova vynálezu.[48] S ním založil společnost Boulton & Watt. Té se podařilo uspět a Watt výrazně zbotahl.[49]

James Watt a parní stroj

V té době, přesněji v buď v první polovině 60. let 18. století si vzal svou sestřenici Margaret Millerovou, se kterou byl již dlouhou dobu v lásce.[50] Do svého úmrtí v roce 1773 mu porodila 6 dětí.[49]

Další život a dílo

Zásluhou J. Watta se mohla průmyslová revoluce nejen ve Spojeném království roztočit opravdu na plné obrátky.

V roce 1759 se dozvěděl o parním stroji Thomase Newcomena, ale prakticky se s ním seznámil až v roce 1763. V roce 1765 sestrojil oddělený kondenzátor páry, čímž atmosférický parní stroj Newcomenova typu výrazně vylepšil. V roce 1776 vytvořil vlastní komerčně využitelný parní stroj – zdroj energie.

V roce 1784 se stal členem Edinburské královské společnosti.[51]

Mezi další Wattovy objevy a vynálezy patří:

James Watt se radil také o fotografických postupech s Thomasem Wedgwoodem cca v roce 1790 nebo 1791. Watt napsal Wedgwoodovi: „Vážený pane, děkuji Vám za Vaše instrukce o stříbrných obrázcích[pozn. 2], až budu doma, udělám nějaké experimenty.“

James Watt měl několik dětí: Jamese, Gregoryho, Janet a Margaret.

Pozdní život

V roce 1800 odešel Watt do důchodu. V témže roce vypršel jeho patent a jeho obchodní partnerství s Boultonem bylo předáno jejim synům, Matthew Robinson Boultonovi and James Wattovi mladšímu. Zakoupil si statek v Heathfieldu, kde pobýval.[52]

Pracovna Jamese Watta

Watt nadále vynalézal nové věci, a to v pracovně ve svém domu Heathfield Hall v Handsworth. Zároveň si dopisoval s velkým množstvím vědců. Sledoval také vývoj parního stroje. V roce 1806 obdržel čestný doktorát Glasgowské univerzity. Francouzská akademie jej zvolila korespondenčním členem a v roce 1814 se stal jejím zahraničním spolupracovníkem.[53]

Zemřel dne 25. srpna 1819 ve svém domě ve věku 83 let. Pohřben byl 2. září v nedalekém kostele sv. Marie.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Bailie byla funkce skotského úředníka, jakási obdoba rychtáře.
  2. ↑ Watt se o nich zmiňuje jako o „Silver Pictures“.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Watt na norské (bokmål) Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Kindred Britain.
  2. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. ↑ Frederick Bramwell: Watt, James (1736-1819) (DNB00). In: Dictionary of National Biography (1885–1900).
  4. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  5. ↑ Scottish Engineering Hall of Fame 2011 Inductees (1) [online]. Scottish Engineering Hall of Fame [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ CARNEGIE, Andrew, 1905. James Watt. 2. vyd. Brémy: [s.n.]. 239 s. Dostupné online. ISBN 3-86403-004-8, ISBN 978-3-86403-004-8. OCLC 941974593 Kapitola Chapter I Childhood and Youth, s. 3. (anglicky) 
  7. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 7.
  8. ↑ a b KOZEL, Stanislav. James Watt. Praha: Orbis, 1946. 30 s. Dostupné online. S. 5. 
  9. ↑ a b MUIRHEAD, Patrick James, 1858. The Life of James Watt : With Selections From His Correspondence. 1. vyd. [s.l.]: J. Murray. 580 s. Dostupné online. OCLC 1087284879 S. 9. (anglicky) 
  10. ↑ a b Muirhead, James Patrick 1858, s. 12.
  11. ↑ A. Carnegie 1905, s. 5.
  12. ↑ A. Carnegie 2011, s. 5.
  13. ↑ A. Carnegie 2011, s. 3.
  14. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 13.
  15. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 17.
  16. ↑ a b c d Kozel, Stanislav 1946, s. 6.
  17. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 18.
  18. ↑ A. Carnegie 2011, s. 9.
  19. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 25.
  20. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 23–24.
  21. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 25–26.
  22. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 28–29.
  23. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 22–23.
  24. ↑ A. Carnegie 2010, s. 10–11.
  25. ↑ Murihead, James Patrick 1858, s. 31–32.
  26. ↑ a b c A. Carnegie 2011, s. 11.
  27. ↑ a b c d e f Kozel, Stanislav 1946, s. 7.
  28. ↑ A. Carnegie 1905, s. 23.
  29. ↑ A. Carnegie 1905, s. 28–29.
  30. ↑ A. Carnegie 1905, s. 29.
  31. ↑ A. Carnegie 1905, s. 28–30.
  32. ↑ A. Carnegie 1905, s. 34.
  33. ↑ Muirhead, James Patrick 1858, s. 39.
  34. ↑ A. Carnegie 1905, s. 35.
  35. ↑ a b A. Carnegie 1905, s. 35–36.
  36. ↑ Kozel, Stanislav 1945, s. 8.
  37. ↑ A. Carnegie 1905, s. 38–39.
  38. ↑ a b Kozel, Stanislav 1946, s. 9.
  39. ↑ a b Kozel, Stanislav 1946, s. 8.
  40. ↑ A. Carnegie 1905, s. 39.
  41. ↑ Thomas H. Marshall. James Watt. 1. vyd. Edinburgh: Leonard Parsons Ltd., 1925. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ A. Carnegie 1905, s. 60.
  43. ↑ a b Kozel, Stanislav 1946, s. 10.
  44. ↑ A. Carnegie 1905, s. 45–46.
  45. ↑ a b Kozel, Stanislav 1946, s. 12.
  46. ↑ a b Kozel, Stanislav 1946, s. 13.
  47. ↑ a b Kozel, Stanislav 1946, s. 14.
  48. ↑ a b Kozel, Stanislav 1946, s. 15.
  49. ↑ a b c KINGSFORD, Peter W. James Watt. Britannica.com [online]. Britannica Inc. [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ A. Carnegie 1905, s. 58.
  51. ↑ WATSON, Garth. The Smeatonians: The Society of Civil Engineers.. 1. vyd. [s.l.]: Telford, 1989. xii, 185 s. ISBN 0-7277-1526-7, ISBN 978-0-7277-1526-5. OCLC 59202110 
  52. ↑ Kozel, Stanislav 1946, s. 27.
  53. ↑ DICKINSON. James Watt: Craftsman and Engineer. 1. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1935. OCLC 889953853 S. 197–198. 

Literatura

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=James_Watt&oldid=18520274“