Přeskočit na obsah

Ďábel z Vinohrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o divadelní hře Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Další významy jsou uvedeny na stránce Ďábel z Vinohrad (rozcestník).
Ďábel z Vinohrad
AutorJiří Suchý
Premiéra29. září 1966
Místo premiérydivadlo Semafor, Praha
SouborSemafor
Počet představení118
poslední uvedení 8.12.69
Štáb
RežieJiří Menzel
HudbaJiří Šlitr
VýpravaMilan Dvořák
Asistent režieVladimír Hrabánek
Pohybová spolupráceVáclav Štádler
Obsazení
Jiří Šlitr
Vratislava Hellerová
Olga Nosková
Květa Hanušová
Jaroslava Rajtorová
Zuzana Burianová
Profesionální kritika
Semafor chronologicky
Jiří Suchý chronologicky
Údaje v infoboxu aktuální k 22. 1. 2012
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ďábel z Vinohrad (1966) je sólový recitál Jiřího Šlitra, který napsal Jiří Suchý. Komická dvojice se tak dočasně rozdělila, den před Ďáblem z Vinohrad měla premiéru Benefice, kde zase hraje sám Suchý. Oba komiky ale v těchto hrách doplňují další herci, v Ďáblovi z Vinohrad je to několik dívek, které vstupují na jeviště na začátku druhé půle hry. O tom, která z těchto dvou her bude mít premiéru dříve, spolu Suchý se Šlitrem losovali házením koruny.[1]

Hra se skládá převážně z písniček, ze začátku je několik Šlitrových monologů o různých živelních katastrofách, které mohou přijít na divadlo.

Jiří Šlitr se sám doprovázel na klavír, na pozadí hrál Orchestr Milana Dvořáka ve složení Milan Dvořák, Ladislav Hora, Petr Kaplan, Miloslav Růžek a Karel Turnovský.

O dva roky později, 25. září 1968, se konala obnovená premiéra (režie Jiří Menzel a Eva Sadková), ve které hrál už Šlitr se Suchým a s nimi Naďa Urbánková a Miluše Voborníková. Orchestr divadla Semafor opět řídil Milan Dvořák.

Obnovené premiéře ale předcházelo to, že během invaze do Československa 21. srpna 1968 trávil Jiří Suchý dovolenou v Jugoslávii a po invazi odjel k příbuzným do Londýna, kde k němu došla informace, že v Praze KGB zatýká signatáře dokumentu Dva tisíce slov (podepsali Suchý i Šlitr). Když se ale poprvé po čase dokázal telefonicky spojit s Jiřím Šlitrem, ten mu říkal, ať se vrátí, že musí hrát v divadle sám. Suchý tedy přiletěl do Prahy a vystoupil v závěru Ďábla z Vinohrad na jeviště, aby vyvrátil novinovou zprávu z toho dne, že je v Londýně. Hlediště prý bouřilo nadšením.[2]

Role Ďábla je psaná Šlitrovi na tělo (Šlitr sám bydlel na Vinohradech) a tak se jméno Ďábel z Vinohrad stalo jakousi jeho přezdívkou. Jmenuje se tak tedy několik knih a výběrů nahrávek o Jiřím Šlitrovi.

Seznam písniček

[editovat | editovat zdroj]

Seznam vychází z knižního vydání scénáře, písňosled se ale postupně měnil,[3] pro nahodilý nástin dalších písniček viz záznamy hry. V představení také někdy zazněla píseň Řada koní,[4] či Vítr nevane sám.[5]

Záznamy hry

[editovat | editovat zdroj]

Knižní vydání textu hry

[editovat | editovat zdroj]
  1. Jiří Suchý in Jiří Datel Novotný: Ďábel z Vinohrad, Regia, Praha, 2002; s. 17.
  2. Jiří Suchý in Jiří Datel Novotný: Ďábel z Vinohrad, Regia, Praha, 2002; s. 19–20.
  3. Václav Kadlec in Jiří Suchý: Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 10, Divadlo 1963–1969. Ediční poznámky, s. 280. Karolinum a Pražská imaginace, Praha, 2002.
  4. Václav Kadlec in Jiří Suchý: Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 6, Písničky Pra–Ti. Ediční poznámky, s. 313. Karolinum a Pražská imaginace, Praha, 2001.
  5. Václav Kadlec in Jiří Suchý: Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 7, Písničky To–Ž. Ediční poznámky, s. 289. Karolinum a Pražská imaginace, Praha, 2001.